Jakou šanci má pohádka, když ve světě řádí socialistický realismus? Satirická komedie režisérů Jána Kadára a Elmara Klose (1958). Hrají: R. Marković, T. Beljaková, V. Brodský, B. Záhorský, R. Lysenková a další. Scénář: V. Blažek, J. Kadár a E. Klos. Kamera: R. Stahl
00:00:09Nedejte se mýlit, to je jen začátek.
00:00:12To nejsem já a moje žena.
00:00:17My jsme tam dole pod okapem. Hned nás uvidíte.
00:00:20Tady.
00:00:22Jistě se vám to už stalo. Vyšli jste z kina a pršelo.
00:00:27-Nemůžeme tu stát do rána.
-V tom nemůžu jít!
00:00:30Jsou to mé jediné střevíce.
00:00:33K tramvaji tě neponesu. Nejsem Gérard Philipe.
00:00:36-To vidím. Ten by zavolal taxi.
-Je po kině, už nejsme na Riviéře.
00:00:41To mě právě mrzí. Taxi!
00:00:54-Proč jsi to udělala?
-Proto.
00:00:57-Pak se nediv, že nevystačíme.
-Nesváděj to na taxi.
00:01:00Naposledy jsme se vezli ze svatby.
00:01:02-Kam to bude?
-Žižkov.
00:03:13Okamžik.
00:03:17Hned to bude.
00:03:31-To je dobré.
-Pane, ještě 40 haléřů.
00:03:41Taková limonáda! Jestli to stálo za to?
00:03:45Jaké bys chtěl filmy? Jak doktor práv nemá na taxi.
00:03:48My nemůžeme do kina.
00:03:50Ano, příště zůstaneme doma. Budeš mi u lampičky pouštět zajíčka.
00:03:54Já bych tě nejraději přes ... přesvědčil.
00:03:58Vidíš, kolik zla nadělají peníze, když nejsou.
00:04:08Já se s manželkou nikdy nenudím.
00:04:14Z ROZHLASU ZNÍ:
00:04:17Dobré jitro. Je úterý 25. dubna, 7 hodin ráno.
00:04:25Dnes bude po celý den jasno.
00:04:34Hej! Nemůžete si tam dole natočit večer?
00:04:40Vy máte zase nahoře čistý vzduch.
00:04:43-Co je s vodou?
-U Erlebachů zase perou.
00:04:47Nech je, táto, nekaž si ráno.
00:04:53A je to bez křiku.
00:05:01Nezlob, Petříku. Co jsi babičce slíbil? Ochutnej, už to není horké.
00:05:06Jez!
00:05:08-Pálí to.
-Jez, babička ti něco hezkého koupí.
00:05:12Tatínek ti nařeže.
00:05:14Mámo, nekaz toho kluka!
00:05:18-Věro, dělej!
-Jaký je? Není to nádhera?
00:05:23Čistá vlna. Nechala mi ho Božena.
00:05:27Dostala ho k narozeninám a neměla na činži. Za 400 korun je zadarmo.
00:05:32Uhlí přivezou příští týden, tak jsem to dala z toho.
00:05:37Nechtěla jsem ti ho ukazovat včera, barva vynikne až na denním světle.
00:05:41200 jsem jí už dala a pro zbytek si přijde večer.
00:05:44Takových peněz! Za to byste oblékli kluka na půl roku.
00:05:48Ale mámo! Je moc hezký.
00:05:50A jestli přivezou uhlí dnes? Přijdeš, abych vám půjčila.
00:05:58Babi, škraloup.
00:06:02A já řeknu, ať se hřeje ve svetru, když na uhlí nezbylo.
00:06:08Venku protahuje. Duben - ještě tam budem.
00:06:13-Co tak koukáš?
-Jdeš právě vhod.
00:06:17-Ještě dnes ho vrátím.
-Ale, prosím tě!
00:06:19Nech mě!
00:06:24Ty dovedeš potěšit!
00:06:32-Zase něco?
-Já jsem byla vždy nejhorší.
00:06:39Protože jsem počítala.
00:06:44Věro, počkej, deštník!
00:06:53Petře!
00:07:02-Ten svetr ovšem vracet nemusíš.
-Pálil by mě na těle.
00:07:06Víš co? Tak ho vrať!
00:07:09Po 5 letech si nesmím nechat ani svetr, který jsem už zaplatila.
00:07:13-Tak si ho nech!
-Říkal jsi, abych ho vrátila.
00:07:17Vím, že se chceš hádat a na to nemám chuť. Na!
00:07:31Zmokne ti klobouk!
00:07:33Slyšíš? Stál 60 korun.
00:07:36-To mi nevadí!
-Na jiný nemáš.
00:07:41-Můžu za to, že má přijít uhlí?
-A já musím kvůli tomu chodit nahá?
00:07:46Promiň, ale nahá nechodíš.
00:07:53-Odpovíš mi laskavě!?
-Chceš mi vyčítat i ten deštník?
00:07:59-Pan doktor práv...
-Děláš to schválně?
00:08:06Doktor práv...
00:08:08Upozorňuji tě, že jsou země, kde doktoři práv spávají pod mostem.
00:08:13Který si vybereme? Já jsem pro Jiráskův.
00:08:17Jsou věci, o kterých se nežertuje. Já...
00:08:20Ty vidíš pokrok i ve frontě na cibuli.
00:08:28Jsem hlupák. Nevidím daleko dopředu jako ty. Já to vidím kolem sebe.
00:08:33-Lidé se ohlížejí.
-Ať! Za pár let...
00:08:35-...ti bude 30.
-A co jsem užila?
00:08:37-Jen samé starosti.
-Nemusíš mi napovídat!
00:08:39Jen ti pomáhám. Dnes jsi moc věcí vynechala:
00:08:42Žádné vyhlídky, není se na co těšit, nespravedlnost, strýček na Pankráci.
00:08:45Není nespravedlnost, že ho zavřeli. Neměl pašovat hodinky.
00:08:48Ale proč máš za to trpět ty? Děláš v podniku poskoka.
00:08:53-Jestli ani to neuznáš, tak jsi...
-Děkuji, jakoby se stalo!
00:09:00Petře! Já jsem to tak nemyslela!
00:09:04-Petře!
-Věro, deštník!
00:09:08Dobrá!
00:09:11Nezacláněj! Každý se chce svézt.
00:09:27Kdyby ta Věra neměla tolik pravdy.
00:09:31Měli by se brát jen lidé stejného přesvědčení.
00:09:35Já mám jít příkladem vstříc a ona loví na krátkých vlnách.
00:09:48Hopla.
00:09:53Sedněte si dědečku, já mám mladé nohy.
00:10:01To jsi mě chlapče potěšil, už jsem v trolejbuse 3 dny neseděl.
00:10:07To je, jako by jsi se se mnou o chleba rozdělil. Já ti něco dám.
00:10:17Vezmi si to.
00:10:22Já nejsem obyčejný dědeček.
00:10:25Jsem dědeček z pohádky.
00:10:32Nejsem opilý. Jen si ho nech. Budeš ho ještě potřebovat.
00:10:36-Já si ho vezmu!
-Vy jste nevstal.
00:10:42-Tak děkuji, mám doma kluka.
-Co tě napadá? To není na hraní.
00:10:47Dávám ti ho, aby sis mě zavolal, až si to rozmyslíš.
00:10:52Já jsem se rozhodl, že ti splním 3 přání. Za to, že jsi vstal.
00:10:59Vy jste filuta!
00:11:02Neposlouchal bych, když si někdo šeptá. To tě doma neučili?
00:11:08Co koukáš?
00:11:10Tak si rychle něco přejte. Než si to rozmyslí.
00:11:15Tak abych nekazil zábavu. Třeba,... aby se dnes nedělalo.
00:11:20-Vyšel bych si někam na vzduch.
-Píšu si to. Aby se dnes nedělalo.
00:11:29Mohl jsi si přát něco chytřejšího, ale máš ještě 2.
00:11:35Dědo, já jsem s vámi přejel.
00:11:43Není to zbrkloun? Stačilo říct a byli jsme o stanici zpět.
00:11:51Také jsem si mohl přát, aby přestalo pršet!
00:11:55Už si hraji na pohádky. Nebo aby bylo o 10 minut méně.
00:12:01Znáte ten pocit, když je člověk poslední u píchaček?
00:12:07Ještě, že pracuji ve stavebním závodě. U nás se to ztratí.
00:12:13Nazdar.
00:12:23Soudruzi, přestává pršet. Sraz je před budovou.
00:12:29-Karle, co se děje?
-Ani se nesvlékej, dnes se nedělá.
00:12:34-Jak to?
-Jde se manifestovat. Hlásili to.
00:12:43To snad není možné?! To musí být náhoda.
00:12:47Půjč mi 20 na sportku. Kdybych vyhrál, tak bychom se rozdělili.
00:12:53Teď to hlásili?
00:12:56To by byla pohádka pro Petříka. Ten by tomu nevěřil.
00:13:00Já bych věřil rád. To by byl život.
00:13:05Pohádek je škoda.
00:13:10Posledně stačilo dát 2 místo 3, 7 místo 13 a bral jsem určitě 2. i 3.
00:13:17Já se ti divím, že vůbec vystačíš s platem.
00:13:23A proč myslíš, že Božka prodávala ten svetr?
00:13:27Ale jednou chytnu všech 6 a potom... Už to mám promyšlené.
00:13:32Vysavač, pračka, prázdniny u moře s celou rodinou.
00:13:36Božka, Kája, Jiříček - ten to nejvíce potřebuje.
00:13:42Slaná voda, horký písek a v něm já až po krk. Co mi schází?
00:13:48Už jen těch 6 čísel.
00:13:50Ale tisíce Nováků a Vyskočilů kolem to mají také promyšlené.
00:13:56Mít těch 6 čísel!
00:13:58Mám něco lepšího. Stačí vytáhnout zvoneček a zazvonit.
00:14:05Soudruhu, pst!
00:14:10-Co se stane, když se zazvoní?
-Nic. Moment.
00:14:18-Už toho mám dost!
-Jak to myslíš, soudruhu?
00:14:25Podrž mi to, já si dojdu na poštu se sportkou.
00:14:32Byl to otřes.
00:14:34Už bylo po manifestaci a já ještě manifestoval.
00:14:38Hodiny jsem bloudil ulicemi a opakoval si: "Co je to? Nesmysl!"
00:14:42Jsou pohádky? Nejsou. Mám zdravý rozum? Nemám.
00:14:47Nemám? Tak proč bych nezazvonil?
00:15:07Astore, k noze!
00:15:10Večerní Praha právě vyšla!
00:15:12Večerní Praha! Večerní Praha právě vyšla!
00:15:21Večerní Praha!
00:15:22Dědo!
00:15:24-Do fronty!
-Teď musíš do fronty.
00:15:26-Nechci Večerní Prahu! Chci jistotu!
-Ty jsi nevěřící Tomáš.
00:15:33Teď ukažte, co umíte!
00:15:38-Pušku.
-Vojenskou?
00:15:40To je jedno, neměl jsem to v ruce.
00:15:43-Přeji si, abych vždy trefil 12!
-Když si přejete...
00:15:58Napoprvé?
00:16:07Nerad jsem někomu pro blázny. Vy jste to neměl v ruce?
00:16:28Pozor!
00:16:50-Na shledanou.
-Sbohem!
00:16:52Nech si ji.
00:16:57Promiňte, jsem předseda okresního klubu Svazarmu.
00:17:06To 3. přání si dobře rozmysli. Takhle bys z toho moc neměl.
00:17:13Na shledanou.
00:17:22To 3. si dobře rozmysli... Kdyby toho člověk nepotřeboval tolik.
00:17:29Pán má přání?
00:17:32Ne, ne. To určitě. Bůhví, kdo tě poslal.
00:17:39Abyste mi rozuměla, já neříkala, aby to vrátila. To já nikdy!
00:17:48Ovšem, tady se nikdy nic neříká! Tak se na mě nezlob, Boženo.
00:17:55Ale kdy ti ty peníze vrátím? Já už je nemám.
00:17:59To bys poznala, co je jinde tchyně.
00:18:01Měla jsi si vzít ministra, když máš pořád málo.
00:18:06Nevrťte sebou, pane Hurdálek. Ještě vám ublížím. To jsou babské řeči.
00:18:13Abyste běželi, děti třeba čekají.
00:18:16To je pravda. Boženko! Dobrou noc.
00:18:29-Také bych rád šel.
-Seďte, jen vás opláchnu.
00:18:36Já za to nemůžu, že jsem taková. Už jsem si 100x řekla, že budu tiše.
00:18:41Skočím někam a bude ode mě pokoj.
00:18:44Opláchnu se doma.
00:18:47Napište mně to, pane Holeček. Dobrou noc.
00:18:55Na! Žádný svetr se vracet nebude. Hračky jsou pro Petříka.
00:19:02Mohl bych mít koksu jako uhlobaron.
00:19:07Zruinoval jsem střelnici.
00:19:12Mohl bych mít i motorovou koloběžku.
00:19:18-Proč nedáte čistý ručník?
-Nevíš, kdy se chodí k večeři?
00:19:22Kožich jako lednička. Všechno je nesmysl.
00:19:29Tobě není dobře?
00:19:31Nikdy mi nebylo líp. Létajícím kobercem do Djakarty.
00:19:39-Mrzí mě, že jsem ráno byla hrubá.
-To je pryč.
00:19:44Mám tu trochu žaludeční. Ta ti udělá dobře.
00:19:51Vypij to najednou.
00:20:02Nebojte se, nic mi není. Jen mě napadla hloupost a nejde mi z hlavy.
00:20:08Kdybyste si mohli vybrat, co byste chtěli?
00:20:10A co?
00:20:12Táto, kdyby sis mohl vybrat cokoliv.
00:20:17Jak to?
00:20:22-Mysli si, že jsem Ježíšek.
-Ty máš ale nápady.
00:20:26Já jsem Ježíšek a ty si můžeš vybrat. Co by sis přál?
00:20:30Já?
00:20:33-Třeba...
-No!
00:20:41-A víš, že nevím.
-Já bych věděla.
00:20:44Stoupla bych si před zrcadlo a chtěla bych být mladá holka.
00:20:50Tak to bych chtěl být honem mladý kluk.
00:20:56Takhle to se mnou uměl vždy.
00:20:59Neměli špetku fantazie.
00:21:03Pojď brouku. Já to myslel jinak. Dobrou noc.
00:21:13Jestli není lepší, když je doma klid?
00:21:22Kdyby ses nad tím opravdu zamyslela, co by sis přála nejvíce?
00:21:28To bych musela mít tužku a papír.
00:21:32-1 přání! Jsi hluchá?
-Nekřič na mě.
00:21:36Vyvádíš, jako bys mi chtěl opravdu něco dát.
00:21:40-Abychom se nemuseli hádat.
-Nemusíme.
00:21:44Jak to nemusíme? Dnes to byl svetr a zítra to bude sukně.
00:21:48Jaká sukně? Chceš vzbudit kluka?
00:21:51Musím si koupit skládanou sukni. K čemu bych nosila ten svetr?
00:21:55-Proto ještě nemusíš rudnout.
-Nemusím!
00:21:58Já za to nemůžu, že nemáme ani 2000 dohromady.
00:22:012000 by byly docela slušné peníze.
00:22:04To bych si musela soukat na sukni sama.
00:22:07Abych tebe ošatil, musel bych jít do hornictví.
00:22:10Chudáčku! A tomu ty říkáš socialismus!
00:22:14Věro, nezlob mě. Neříkal jsem, že je. Říkám, že bude.
00:22:20Potom si každý bude žít šťastně a spokojeně.
00:22:23Potom už budu stará bába. Já bych chtěla žít spokojeně dnes.
00:22:29Moment! Chvíli nemluv, jestli to dokážeš.
00:22:32Jak to řekla? To by bylo přání!
00:22:36Věro!
00:22:40-Ty jsi geniální!
-Pane, já vás nepoznávám.
00:22:44Už vím, co chci. Věro, už vím, co chci!
00:22:51A víš, co bych si já přála nejvíce? Abys zhasnul.
00:22:58KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:23:01Mohu dál, dětičky? Věruško, nechala jsi tady svetřík.
00:23:10Na mém místě byste také neusnuli.
00:23:14Já jsem musel vědět, co tomu děda řekne.
00:23:52Tak co to bude, chlapče? Jsem zvědavý.
00:24:00Totiž... Dobrý večer.
00:24:03-Ono je to, dědoušku, složitější.
-Tak to se posaď.
00:24:20Tak začni.
00:24:22-Dědo, já jsem 2 přání promrhal.
-To je tvoje chyba.
00:24:26Tak bych si to chtěl tím 3. vynahradit.
00:24:29-Proti tomu nic nemám.
-To jsem rád.
00:24:32"Oslíčku, zatřes se", to byste mi asi nesplnil.
00:24:35To ne. Co by tomu řeklo ministerstvo financí? To jsou valuty.
00:24:39-A kdybych si přál zámek?
-Zámek ano.
00:24:43-Ale sebrali by ti ho pro rekreanty.
-No vidíte.
00:24:46-No vidíš.
-Já nechci tak velkou věc.
00:24:49Já bych si jen přál, abychom si s Věruškou spokojeně žili.
00:24:54To se nedivím. To by si přál každý.
00:24:57-Tak jaké máš to 3. přání?
-Přece, abych si žil spokojeně.
00:25:06Co? To má být to 3. přání?
00:25:12Hezky jsi si to na mě vymyslel! Moc hezky!
00:25:16A nenapadlo tě, že je to podvod, z 1 přání si udělat 1000?
00:25:21Starého dobrého dědka z pohádky jsi podvedl a ošidil.
00:25:23-Dědečku, lidé spí.
-Tak máš spát taky.
00:25:27Spokojenost! On nechce nic velikého!
00:25:30Jen aby si žil... Kam jsem dal sirky?
00:25:41-ZARŽÁNÍ KONĚ
-Hleď si svého!
00:25:50Co je na tom zlého? Miliony lidí to chtějí.
00:25:55Ale nemohou to dostat jako prezent.
00:25:59Spokojenost... Víš vůbec v čem to vězí?
00:26:04To ví každý. To je, když má člověk vlastní střechu nad hlavou.
00:26:08Když si může občas koupit něco zbytečného a zbyde mu na uhlí.
00:26:11Když se doma nemusí hádat pro každou korunu. To je spokojenost.
00:26:15Je maličká, ale já větší nepotřebuji.
00:26:17-Kdybys věděl, jak jsi vedle.
-Dědo, o tom vím víc.
00:26:22-Byl jste někdy ženatý?
-Ne, já jsem z pohádky.
00:26:26Tak vidíte.
00:26:31Co se dá dělat. Když jsem slíbil, musím plnit.
00:26:37-Dědo!
-Počkej! Nelíbej, budeš litovat.
00:26:41Nebudu!
00:26:46Děkuji!
00:26:54Na bytovém referátu jsem nebyl poprvé, ale dnes to byla pohádka.
00:27:01Copak je to, poslouchat za dveřmi?
00:27:05Proč jste mě sem zval? Vyběhl se mnou jako jindy.
00:27:09-Dnes zasedá komise.
-Právě proto.
00:27:12Každá věc chce svůj čas.
00:27:1970 % v nově postavených bytových jednotkách a zbývajících 30 % ...
00:27:30-Jen jeden podpis, soudruhu.
-Okamžik.
00:27:33To tedy znamená, že v 70. roce bude v Praze bydlet doslova každý.
00:27:42Řekl jsem okamžik.
00:27:44S takovým výhledem můžeme být... a to pochopitelně právem spokojeni.
00:27:57To bych prosil.
00:27:59Na druhé straně je pravda, jak zde soudruh říká...
00:28:11Vy jste zde nový?
00:28:16-Někdy by člověk rád pomohl hned.
-To bych prosil.
00:28:22Já tu dnes měl takový případ. Jak to bylo?
00:28:27Manželka pracuje, 5leté dítě. Chlapec?
00:28:33Chlapec. Myslím, že se jmenuje Petřík.
00:28:36Vy to tady máte? Ukažte.
00:28:57-Volali jste mě?
-Ano.
00:29:02Pojďte dál, nebojte se, my jsme taky lidé.
00:29:05Vy jste ten nešťastník? Jak se tváří, chudák!
00:29:09Bodů mají málo.
00:29:11Pojďte dál. Ty body, ty body...
00:29:16Vy nejste laureát?
00:29:20A nebudete?
00:29:22Už to není, co to bývalo.
00:29:24Body se najdou. Nějaká vleklá choroba v rodině není?
00:29:29Kloubový revmatismus? Není? Nebo alespoň TBC nemá někdo doma?
00:29:36Bohužel.
00:29:38To je smůla.
00:29:42To by byla radost, kdyby se dnes vrátil domů s dekretem.
00:29:46Jak by se mu manželka pověsila kolem krku!
00:29:49Obrázek nemáš, soudruhu?
00:29:55Náhodou, jinak ho s sebou nenosím.
00:30:00-Gratuluji. Ten klouček!
-A ta maminka, lidi!
00:30:05Lidi musíme vidět, soudruzi, a ne procenta.
00:30:12Vy budete bydlet!
00:30:14Mělo by to být na kopci. Čistý vzduch, daleko od tramvaje.
00:30:23Daleko od tramvaje? A kdo tam bude tahat nákupy?
00:30:27Víte, co to je pracující žena?
00:30:30Tak na kopci ne, ale rozhodně ve vile se zahradou.
00:30:35-Budete za ně platit nadměrné metry?
-Tak si navrhuj ty!
00:30:42Mělo by to být něco zdravého, ale účelného.
00:30:45Dálkové topení!
00:30:46Zimní zahrada!
00:30:48Dál od středu města!
00:30:49Blízko školy!
00:30:51Aby to bylo ideální.
00:30:58Kde vzít a nekrást?
00:31:00Že byste tu něco měl? Ovšem! Ten skleněný činžák.
00:31:05Ten, co nám tady půl roku leží pro strýčka Příhodu.
00:31:11Teď nám přišel vhod. Ten na náměstí. Pamatujete si?
00:31:16Jak si ho našel ten hubený člověk s dětmi. Napřed ho měla tamta...
00:31:25To je nápad.
00:31:30-Co? Co je nápad?
-To je nápad, takhle se zapovídat.
00:31:41Neplač, schovej si to před komisi.
00:31:51Dnes si s sebou vedu 5 pádných argumentů.
00:31:57-Těm byste nepomohl?
-Vstal on v trolejbuse?
00:32:12Holečková, máte telefon.
00:32:15Okamžik.
00:32:16Přepážka číslo... Ahoj. Co? Ne? Petře, děláš si legraci?! Mluv!
00:32:29Slečno, řeknete si to jindy. Podávám expres.
00:32:35Nezlobte se na mě. My jsme právě dostali byt.
00:32:42Byl to byt, o jakém se nám ani nesnilo.
00:32:46Tam nahoře ve 4. patře.
00:32:49ZVONEK
00:32:51Věro! Věruško!
00:32:56Už jdu!
00:33:00Ten už tu nebydlí. Tohle je byt doktora Petra Holečka.
00:33:07Doktora Petra Holečka.
00:33:14ZVONEK
00:33:17Věro!
00:33:23Haló!
00:33:24ZVONEK STÁLE ZVONÍ
00:33:42Koukám, kam co stavím!
00:33:47Můžu vědět, že tu měli zvonek na služebnou.
00:33:50ZVONEK
00:33:55Petřík!
00:34:02Táto, pojď sem.
00:34:04Tohle jste viděli?
00:34:06Petříku, až se budeš koupat, tak zazvoníš a táta přinese ručník.
00:34:14Mámo, alespoň ty bys měla mít rozum.
00:34:17Počkej...
00:34:18KLEPÁNÍ
00:34:20Kdo mlátí do dveří? Není tam zvonek?
00:34:24Máte zacpané uši? Zvoníme jako blázni.
00:34:28Přinesli jsme vám něco pro začátek. Potom si to zase odneseme.
00:34:32To je nádhera.
00:34:34-Hodí se ti?
-To je od vás pěkné.
00:34:39-To je všechno vaše?
-Obývací, pracovna, ložnice.
00:34:43Raději bych, kdybyste to viděli, až to bude zařízené.
00:34:46Tohle chcete udržet?
00:34:48Tak to budete bydlet dlouho jen s vypůjčenými židlemi.
00:34:53Zimní zahrada?
00:34:56To se tedy posadím.
00:35:00A to jsi mně vyčítal, že sázím. Větší loterii jsem neviděl.
00:35:06Kdyby ty jsi našel takový byt! Věruško, ukaž mi raději kuchyň.
00:35:10To víme, že budeme dělat 3 roky jen na nábytek, ale...
00:35:13Jenom 3? Optimistko!
00:35:16Teď uklidíme a pak se budeme bavit o zařízení.
00:35:19-Při tom bych chtěl být.
-Nenasazuj! Závidíš?
00:35:22Přál bych jim to, ale ať o mně neříká, že jsem fantasta.
00:35:25Kde na to chceš vzít a nekrást?
00:35:27To by bylo to nejmenší Ale jak ti to potom vysvětlím?
00:35:30Myslím, že si s tím zbytečně lámeš hlavu.
00:35:32Taky si myslím. To je místa!
00:35:35-Třeba si vypůjčíme.
-V bance? Na jeho plat? Cha, cha.
00:35:42Rozhodně by to tolik netlouklo do očí.
00:35:45Půjčka není špatný nápad.
00:35:50Dědečkovi se to také líbilo, tak nás pozval do banky.
00:35:58Byla to zkouška nervů.
00:36:03Nikdy bych nevěřila, že to půjde tak snadno, pane...
00:36:07Doktor Hachle.
00:36:10Jistě, 40 tisíc je velmi značná částka.
00:36:14Ale copak ji vyhazujeme oknem? Vy peníze vrátíte státu několikrát.
00:36:20Jednou v bankovkách a mnohokrát v poctivé práci. Že, pane doktore?
00:36:25Klidně čtěte, milostivá, abyste věděla, co podepisujete.
00:36:31-Nezdržujte to, jsem jako na trní.
-To chce své, když tomu má věřit.
00:36:35-Prosím?
-Nic. Domlouváme podrobnost.
00:36:41-Co když se pravý Hachle vrátí?
-Pochybuji.
00:37:08Moc děkujeme.
00:37:10Já bych všechny mladé lidi oblékl, dal jim peníze a pěkně zařízený byt.
00:37:16Dal bych jim i automobil, třeba Spartaka. Pak bych jim řekl:
00:37:20"Ukažte, co umíte. Všechno vám bude patřit, dokud si to zasloužíte."
00:37:26Sám bych se toho rád dočkal.
00:37:29Vyplnit a pečlivě uschovat.
00:37:33Pojď.
00:37:34Na shledanou.
00:37:37Nezapomeňte 2x vyplnit podle přiloženého vzoru.
00:37:42Do 14 dnů máte peníze.
00:37:47Co bych za to dal, kdybych to mohl dát opsat Karlovi.
00:38:01Je to 20 minut, co jsme to rozestavěli.
00:38:06ZVONEK
00:38:08-Mě to svědí!
-Chvilku to vydrž!
00:38:13Až to uvidíš! Hotový sen! Půjčili jsme si.
00:38:20Šli jsme do úvěrového oddělení...
00:38:23Žádné pohádky to nejsou. Božko, nehádej se, byla jsem u toho.
00:38:28Je tam nějaký doktor.
00:38:30-Jak se jmenoval ten doktor?
-Stydne mi voda!
00:38:34To jsem nejméně potřeboval, aby se zacházelo do podrobností.
00:38:39ZVONEK
00:38:40Ahoj, Božko. Já ti zavolám.
00:38:46-Tak co je?
-Jsi jak malé dítě.
00:38:52Nemůžu tomu věřit.
00:38:55Nedivím se, ale proč děláš Boženě těžké srdce?
00:38:59Začne se šetřit! Bude se šetřit tak, jak se ještě nešetřilo!
00:39:03Viděla jsem krásnou kabelku, ale dokud to nesplatíme...
00:39:07Au!
00:39:08-Au!
-Ani jsem se tě nedotkla.
00:39:11-To je právě ta chyba.
-Vstaň.
00:39:21A drž!
00:39:26-Tloustneš!
-Nesmysl!
00:39:28-Tloustneš!
-To není pravda.
00:39:30-Tloustneš!
-Půjdeš spát sama!
00:39:33Netloustneš.
00:39:41Co už nám chybělo? Nic, opravdu nic.
00:39:48Víš, na co myslím? Na tebe. Sedíš za volantem, protože máme auto.
00:39:57Nejsem blázen?
00:39:59To bys možná nevěřila, ale nejsi.
00:40:02Takové nápady zrovna teď, když máme půjčku.
00:40:06S tím bych si hlavu nelámal.
00:40:10Zlobíš se?
00:40:13Víš, na co myslím já? Na tebe.
00:40:17Jak sedíš vedle mě a máš kostým podle barvy vozu.
00:40:22Ty jsi zlý.
00:40:25Jedeme po zbraslavské silnici 80 km/h jen to hvízdá.
00:40:30Najednou někdo mává, abychom ho svezli. Je to tvůj šéf z pošty.
00:40:37-Co na něj uděláme?
-Dlouhý nos.
00:40:40-Náš červený Spartak...
-Modrý!
00:40:41-Červený!
-Modrý!
00:40:43-Kdo vstal v trolejbuse?
-Co?
00:40:49Někdy tě nechám i řídit. V srpnu, až bude vylidněná Praha.
00:40:54Ty musíš všechno zkazit.
00:40:58Možná, že by se děda nezlobil. Proč? Vždyť je to lidské přání.
00:41:05Co by proti tomu mohl mít?
00:41:10Nemysli si, že už nevím co chtít. Vím, že auto nikdy nebude.
00:41:16Však nemusíme mít všechno.
00:41:19Nemusíme. Ale když můžeme.
00:41:26Upozornění pro výherce loterie sběrných surovin:
00:41:30Ceny si vyzvedněte do 2 měsíců. Jinak ceny propadnou.
00:41:47-Už se bude táhnout.
-Já vím.
00:41:50-Jaké máš číslo.
-9690.
00:41:55Dědo, ono to nemá centrální mazání?
00:41:58Nyní přistoupíme k vylosování hlavní výhry.
00:42:05Je to osobní automobil Škoda, oblíbený Spartak.
00:42:14Moc napjatý nejsi. Co se ti tak může stát?
00:42:24Auto máš v suchu. Ty jsi vyrovnaný člověk.
00:42:29Ano, rád se svezu vlastním autem.
00:42:31Ale nemyslete, že bychom bez toho auta nebyli. To byste mi ubližoval.
00:42:45Hlavní výhru - automobil Spartak - vyhrává číslo 0696.
00:42:55Tady!!!
00:43:02Jak to?
00:43:06-Jak je to možné?
-Myslel jsem, že ti na tom nezáleží.
00:43:12Ale když chceš...
00:43:18Máte pravdu.
00:43:21Promiňte, já jsem to...
00:43:26Došlo k nepříjemnému omylu.
00:43:29Spartaka nevyhrává č. 0696, ale naopak č. 9690.
00:43:36Opakuji. 9690.
00:43:43Takhle to nenechám. To půjde do novin.
00:43:46Nebreč.
00:43:50-Dědo, já snad...
-Vyhrát může vždy jen jeden.
00:43:55Je-li majitel č. 9690 přítomen, ať se dostaví na pódium.
00:44:02Zajdi si pro to svoje autíčko, ať tě také vyfotografují.
00:44:08Já...
00:44:12...mám pocit, jako bych je okradl.
00:44:28To je pěkné autíčko, pane doktore.
00:44:34PETŘÍK TROUBÍ Nech toho, to se nesmí!
00:44:38Kde je ta máma? TROUBÍ
00:44:41Tati, ty můžeš a já ne?
00:44:45Nech mě dnes řídit.
00:44:49Denně mi to slibuješ.
00:44:52Mně je to jedno. Sedni si. Já chci jen být včas v kanceláři.
00:45:16Mladá paní, držte se kuchyně. Jezdíme 200 tis. km bez nehody.
00:45:20Co ji pouštíš za volant, dobrodruhu! Jsi sebevrah?
00:45:38Co ze všeho mám? Máme vůz a nesmím s ním jezdit.
00:45:43V krásném bytě jsem jen na nocleh. S Petříkem k babičce...
00:45:46...pak do kanceláře, z kanceláře pro Petříka, nakoupit, udělat večeři.
00:45:51Nedráždi mě tím napovídáním.
00:45:54Tobě nestačí, že si do práce jezdíš ve Spartaku!
00:45:58Ty bys tam nechtěla jezdit vůbec!
00:46:00No a? Kdopak mi 6 let tvrdí, že každý si bude jednou žít...
00:46:04Já vím. Šťastně a spokojeně. Ale život není Mikuláš.
00:46:26Čest práci, soudruhu řediteli.
00:46:37Soudruhu Holečku, máš se hned zastavit u kádrového.
00:46:44Nebylo mi zrovna do skoku.
00:46:50Posaď se, soudruhu.
00:46:52-Kouříš?
-Děkuji.
00:47:01Máš hezký byt, soudruhu. Nezlob se, že tě kvůli tomu volám.
00:47:05-Mám tam...
-...v Dejvicích, ve skleněném domě.
00:47:08-Tam musí být vysoká činže, ne?
-Vy se tam chcete stěhovat?
00:47:12Ne, já bych na to neměl.
00:47:16Víš co? Přečti si tohle.
00:47:28Hloupý anonym.
00:47:31Kdyby byl jen jeden, hodil bych to do koše. Ale prosím...
00:47:35Je to tady!
00:47:37Spartaka jsem regulérně vyhrál v loterii. To bylo v novinách.
00:47:43Já vím, ale..."Z čeho obléká ženu? Kde bere na benzín?" A tak.
00:47:50Já tě neobviňuji.
00:47:52Jen pokládám za svou povinnost, abych se zeptal.
00:47:55A za tvou, abys mi odpověděl. Jen tak může být mezi lidmi jasno.
00:47:58Ale mně samotnému to nejde do počtu. Uznej sám.
00:48:08Nediv se, že mě napadlo, jestli je to v pořádku.
00:48:12-Vidím, že mě neobviňujete.
-Nerozčiluj se, soudruhu.
00:48:15Ale nebyl jeden z tvých příbuzných zapleten do aféry s hodinkami?
00:48:20-Byl. A já v tom byl také.
-Co?
00:48:23Už 5 let pašuji hodiny s kukačkami z Vysočan do Hloubětína.
00:48:28Zašel jsem tak daleko, že prodávám kukačky zvlášť.
00:48:31-Čest práci!
-Kukačky zvlášť?
00:48:37Jen hodně práskej dveřmi. A co budeš dělat zítra? Muselo se něco stát.
00:49:08To je spěchu? Copak hoří?
00:49:13Něco horšího. Kádrový mě zavolal...
00:49:18PŘES HLUK POPELÁŘSKÉHO VOZU NENÍ SLYŠET, CO SI POVÍDAJÍ
00:49:26Slíbil, že to dá do pořádku. Ale jak? Co ví o životě?
00:49:37Vždyť za nic nemůžu. Měl jsem jenom štěstí.
00:49:42Vy byste také neřekli ne, kdybyste si mohli říci o spokojené živobytí.
00:49:48A podívejte se na mě. Vypadám spokojeně?
00:49:53Čekám, odkud to přiletí.
00:50:02-Nahoře je poprask.
-Už?
00:50:04Zarazili stavbu celulózky u Soběšic. Chyba v projektu. Asi za 2 miliony.
00:50:10Vyžádali si přehled dosavadních nákladů. Jsem v polovině.
00:50:14Není ti dobře?
00:50:17HLÁŠENÍ:
00:50:18Dr. Holeček se má okamžitě dostavit k soudruhu řediteli.
00:50:30Tak se tu měj hezky.
00:50:38Co mu chtějí?
00:50:43Nebudete mi to věřit, ale já jednou jel trolejbusem...
00:50:48Che. To bude veselo. Že já tenkrát nešel pěšky.
00:50:54Dále.
00:50:56-Kde máte klobouk? Dole čeká vůz.
-Na mě?
00:51:00Ano, přijeli si pro vás.
00:51:10Opravdu jezdíte se soudruhem ministrem v sobotu na ryby?
00:51:13-Kdo vám to říkal?
-Jeho řidič.
00:51:16Ministrův?
00:51:18Děda!
00:51:23Pane doktore, dnes musíme dřív vyjet, jede se až na Šumavu.
00:51:28-Soudruhu řediteli, za nic nemohu.
-Všechno je v naprostém pořádku.
00:51:34Mohl jste přijít sám a říci.
00:51:38Nebo jste si myslel, že to bez vás v sobotu nepůjde.
00:51:42Teď běžte. Ministři neradi čekají.
00:51:46-Ale já...
-Čest práci, soudruhu řediteli.
00:51:49Pane doktore, honem.
00:51:51Lovu zdar a ať jsou takoví.
00:51:57-Vy tajnůstkáři.
-Připomínám...
00:51:59Na shledanou.
00:52:08Dejte mi osobní kartu toho Holečka.
00:52:28Tichý, skromný chlapec.
00:52:37Jak málo někdy známe své vlastní lidi, soudružko.
00:52:43Tak jsem byl povýšen.
00:53:07Ale já ještě nejdu. To si dělejte, co chcete.
00:53:122 lahve sektu, 4x turecká káva...
00:53:18Co ještě bylo?
00:53:21-Mandle.
-Slané mandle.
00:53:24-Mandle.
-Slané mandličky, prosím.
00:53:29My oslavujeme povýšení. To je můj manžel.
00:53:39On je doktor práv.
00:53:43Ve 32 letech má zajištěné postavení a krásný byt.
00:53:48Takový právník na západě spí pod mostem.
00:53:53-Petře, že spí pod mostem?
-Ano, Věruško. Kde by spal?
00:54:02-Má radost.
-Já nic neříkám.
00:54:08-Parlez-vous francais?
-France? Ne, máte smůlu.
00:54:18A taky máme Spartaka, to koukáš!
00:54:23Kouká! Možná, že je to právník.
00:54:27Petře, já jsem tak šťastná.
00:54:32-Ještě?
-Ne.
00:54:37Sprechen sie Deutsch? Ne? To jsem sama ráda.
00:54:51Nač ty chmury, milostivá? Žijeme jen jednou.
00:54:55-Petře, já ráno vstávám.
-Já vím.
00:55:00-Ale byl to hezký večer.
-To byl!
00:55:10"Petře, že spí pod mostem?" To se jí to agituje.
00:55:15Se strýčkem nahoře a se Spartakem pod oknem.
00:55:18A to je jí 25. Kolik bude mně, až mi budeš moct koupit takové šaty?
00:55:27Věruško, je půl třetí. Půjdeme.
00:55:31Ne.
00:55:35Parlez-vous francais?
00:55:47Že vám není hanba, teď chodit domů. Ještě chvilku!
00:55:51Tiše, Věruško. Jdi.
00:55:55La, la, la.
00:56:02Tiše a hlavně nezpívat.
00:56:08Já s tebou budu pít do rána, až budeš oslavovat Karlovo povýšení.
00:56:11K tomu asi nebudu mít příležitost.
00:56:14Ty hloupá, dnes má příležitost každý.
00:56:22Také s vámi chodník dělá takhle?
00:56:25Pane řidiči, vaše doklady. Račte vystoupit.
00:56:31Že má dnes příležitost každý?
00:56:33Ano. Váš manžel bude mít příležitost dokázat, že je střízlivý.
00:56:38Tak my jdeme. Dobrou noc.
00:56:56-Počkejte, mám jen jedny nervy.
-Já taky. Paní, kolik je asi hodin?
00:57:01Opatrně! Mají vlivné přátele nahoře.
00:57:05Co to řekla?
00:57:08Petr nemá žádné vlivné přátele nahoře, ale má schopnosti.
00:57:12Já za to nemůžu, jestli ten tvůj je nemehlo.
00:57:15Mlč! Teď toho mám taky dost, jdeme!
00:57:18-Prosím, ne.
-Prosím, naposledy.
00:57:39Soudruh Holeček! Čest práci! Co dělá rodinka.
00:57:45V pořádku. Děkuji.
00:57:56Čest, soudruhu doktore. Já už jsem ti píchnul.
00:58:03Na mě už tyhle změny nepůsobí.
00:58:06Tady v právním jsem zažila spoustu vedoucích.
00:58:10Vedoucí přicházejí a odcházejí.
00:58:14Někteří nahoru, jiní dolů, jenom dobrá sekretářka zůstává.
00:58:208 minut přes. Alespoň 1. den mohl být přesnější.
00:58:26Dobrý den.
00:58:28Soudruhu vedoucí, máte tady návštěvu. Já jsem Jarošová.
00:58:31Těší mě.
00:58:34Dobře, že jsi tady. Kam si sedneme? Já tu ještě nejsem doma.
00:58:41-Hledal jsem tě dole.
-Já vím, proto jsem šel nahoru.
00:58:46Přestaňte na okamžik.
00:58:50-Vyrovnám včerejší útratu.
-Dovol! To byl můj večer.
00:58:56Tady je 100. Zbytek ti pošlu, až budeme brát.
00:58:59Pošleš? Jak to myslíš?
00:59:02-Já bych šla pro kávu.
-Tady zůstanete!
00:59:06Co ti přeletělo přes nos?
00:59:09A také jsem se chtěl omluvit za Boženu, za ty její řeči.
00:59:14Blázínku, posaď se. To mi nevadí.
00:59:17Ne? To jsem rád. Já si o tobě myslím přesně to, co ona.
00:59:25Vy si asi myslíte to, co on. Ale dlouho si to myslet nebudete!
00:59:31Jarošová, prosím!
00:59:33Redakci Večerní Prahy, zde.
00:59:38Útok proti naší práci, který včera přinesl váš list, nás nutí...
00:59:48Ne, počkejte, tak ne.
00:59:51Oprávněná kritika...
00:59:55-Soudruhu řediteli...
-Á, soudruh Holeček.
00:59:58-Promiňte, že sem tak vpadám.
-Prosím, pojďte dál.
01:00:02-Já to místo nemohu přijmout.
-Proč?
01:00:07-Ze zdravotních důvodů.
-To nechápu, vždyť...
01:00:10Já nemohu dál. Dělejte si se mnou, co chcete, já nemohu dál.
01:00:13ZVONÍ TELEFON
01:00:17Zavolejte později. Promiňte.
01:00:21To je pro vás.
01:00:25Holeček.
01:00:29Nezavěšuj. Já jsem asi dělala pěknou ostudu. Nezlobíš se?
01:00:38To jsem ráda. Měla jsem pocit, jako bych píchala nějakého strážníka.
01:00:46Jak se ti vede v nové funkci?
01:00:48Výborně, ale teď...
01:00:52Naléhavá věc.
01:00:54Jen to pěkně řekni celé: Nezlobím se a mám tě také rád.
01:01:03Věruško!
01:01:06Ne! Celé to řekni. Mám tě taky...
01:01:15Mám... tady poradu!
01:01:19Posaďte se.
01:01:24Tak k té naší věci.
01:01:26Co vás to napadlo? Na to nesmíte ani pomyslet.
01:01:31Zdravotní důvody? Vždyť jste chlap v plné síle.
01:01:34-O to nejde.
-Vím, co je s vámi.
01:01:38Jste přepracovaný. Potřebujete si odpočinout, na pár dní vyrazit.
01:01:44Vyberete si dovolenou, vezmete auto a vyrazíte do přírody.
01:01:50To by byla nádhera. Aspoň pár dní pryč od toho všeho.
01:02:10Přesně tohle jsem potřeboval.
01:02:17Počasí bylo jako na objednávku. Poprvé v životě jsem byl spokojený.
01:02:30-Jak můžeš spát, když je tak krásně?
-Nespím. Jen si nechávám hezky zdát.
01:02:37Žádný Karel, žádná Božena a žádný dědeček z pohádky.
01:02:51-Co děláš?!
-Co je ti?
01:02:55Víš, co to je, tak prudce vzbudit člověka?
01:03:06Au!
01:03:11Nemůžeš dát pozor?
01:03:15Pane doktore, kde se tu berete? Neublížil jste si?
01:03:20Ne. To je roztomilá náhoda.
01:03:23Petře, to je pan Dr. Hachle ze Státní banky.
01:03:29Petře!
01:03:31-Petře, kam jdeš?
-Jdu se utopit.
01:03:37Stejně jsem mu neutekl. Večer přišel bez zvonění. Dědek zlomyslná.
01:03:462 - 3 partičky před spaním. To je moje radost.
01:03:50Petr se taky nemohl dočkat. Viď?
01:03:53A jak to dovede zaklít. To je vidět hráč. Stačí se mu podívat na stůl.
01:03:59Vždyť už jsem hotový žebrák.
01:04:01A takhle se mu poslední dobou daří všechno.
01:04:06Jak já bývala hloupá!
01:04:09Petr vždy říkal, že jednou si všichni lidé budou žít šťastně.
01:04:15Já to říkám i teď.
01:04:18Teď je to pochopitelné. Ale říkal to už tenkrát, když se nám nevedlo.
01:04:22Víte, Petr byl vždy idealista.
01:04:25ŠEPTEM Počkej, ne. Materialista?
01:04:30To je jedno, ale co máme, to jsme si museli poctivě vydělat.
01:04:35-Vždyť mě kopeš.
-Promiň.
01:04:38To musíte být sám se sebou velice spokojený, pane doktore.
01:04:43-Proč někdo nevynáší?
-Čekáme jen na vás.
01:04:49Prosím.
01:05:00Skutečně máte neuvěřitelné...au... štěstí, pane doktore.
01:05:09Podívej se.
01:05:13Co je?
01:05:15-Dolů se podívej.
-Dolů? Co bych...
01:05:23Říkají, že kanasta je zajímavější, ale já tomu nevěřím.
01:05:27Už dlouho jsem si tak dobře nezahrál.
01:05:30Já se také výtečně bavím.
01:05:37Jak vám padá karta!
01:05:51-Nehraju!
-Je vám něco?
01:05:54-Jak se to chováš?
-Nejsem nikomu pro legraci!
01:05:58Petře!
01:06:06-Musíte ho omluvit.
-My si s panem manželem rozumíme.
01:06:11-Poslední dobou je moc nervózní.
-Měl by trochu víc myslet na sebe.
01:06:18Už jsem vážně nevěděl. Jsem podvodník, nebo nejsem?
01:06:22Vybíráte si dáreček pro paní, pane doktore?
01:06:26Petr teď nemá myšlenky na šaty. Zůstaň!
01:06:31Ručím vám za to, že vás to bude zajímat.
01:06:34To znělo, jako by ještě něco mělo přijít.
01:06:46Podle vašeho potlesku je vidět, že se vám model líbí.
01:06:52Máme z toho radost.
01:06:55Šaty jsou cenou za nejlepší řešení poslední soutěže dnešního večera.
01:07:04Úkol pro ženaté pány.
01:07:09Cena se rozumí bez obsahu.
01:07:13Teď hledáme 2 muže.
01:07:17Přihlaste se zvednutím ruky do této závěrečné soutěže dnešního večera.
01:07:23Budou tvoje! Tady!
01:07:37Zvu vás nahoru na pódium.
01:07:42Dobrý večer. Pozor, schůdek.
01:07:47Jako doma. Klid a zachovat rozvahu.
01:07:51Pojďte blíž.
01:07:54To je Karel! To je Petrův kamarád z kanceláře.
01:07:58-Tedy byl.
-Já vím.
01:08:01Tato krajková pohádka je dílem módního salónu Vlasta.
01:08:07Má jedinou chybu. Stojí 2100 korun.
01:08:11V čem spočívá váš úkol?
01:08:14Podat co nejvíc zlepšovacích návrhů, aby šaty byly o 1/4 levnější.
01:08:20Mohl byste manželce koupit takové šaty?
01:08:24-To bych sem nelezl.
-To máte pravdu.
01:08:28Vaše úloha není lehká. Dávejte dobrý pozor.
01:08:31Pane Pokorný, aby váš soupeř viděl.
01:08:34Na tabuli vidíte náčrtek toalety. A tady je originál.
01:08:39Ke všemu máte 3 minuty. Během 3 min. se dá vymyslet hodně chytrých věcí.
01:08:44To bych nevěděla, co říci. Vy byste věděl?
01:08:47Buď zticha!
01:09:01-Já bych...
-Tak prosím.
01:09:05-Ale to ne.
-Už vám běží čas.
01:09:09-Já nejsem krejčí.
-To nevadí.
01:09:13Myslím si, že by se dalo ušetřit na materiálu.
01:09:18To je správná cesta. Ale co?
01:09:21Třeba, kdyby se sukně vzadu udělala užší.
01:09:25Co by tomu řeklo obecenstvo? Nedoporučuje to. Něco jiného.
01:09:30Nebo, kdyby se tady nebo tady dalo něco ušetřit.
01:09:36To už docela ne. Něco jiného.
01:09:39Nebo... Dovolíte.
01:09:42Kdyby se vynechalo to, co je pod tím.
01:09:45To je krajka. Bez toho by to nebyly šaty.
01:09:49-Tak už nevím.
-Moc jste nám toho neřekl.
01:09:55-Já bych šetřil jinde. Smím?
-Prosím, ano.
01:10:08Já také nejsem krejčí. Pracuji ve velkém stavebním závodě.
01:10:12Pan Pokorný má snahu, ale stále se to nepodobá večerní toaletě.
01:10:19To má být průmyslová stavba.
01:10:23Vážení, to má být průmyslová stavba. Proč ji nedokončíte?
01:10:28Tak rychle? To by potom nebyl příklad ze života.
01:10:35Měli bychom přikročit k věci. Je to ve vašem zájmu, čas utíká.
01:10:41-Tady je večerní toaleta.
-A tady je rozestavěná budova.
01:10:46Třeba je to kombinát na výrobu umělého vlákna.
01:10:50Když to bylo v nejlepším, přišlo se na to, že se stala chyba.
01:10:55Jaká chyba?
01:10:57K výrobě umělého vlákna je třeba voda.
01:10:59-No a?
-A tady voda nikde není.
01:11:03-Tak proč to tam stavěli?
-Už mi začínáte rozumět.
01:11:08-Utíkají vám vteřiny.
-Tady utíkala léta.
01:11:12Pak se rozhodlo, že se k tomu vybuduje vodní kanál.
01:11:17Pan Pokorný nám namaloval vodní kanál a všechno je v pořádku.
01:11:22-My můžeme přistoupit k šatům.
-Všechno není v pořádku.
01:11:27Jedni projektují vodní kanál pro továrnu na umělá vlákna.
01:11:33-Jiní... Sledujete mě?
-Ano, prosím.
01:11:36Jiní přestavují továrnu v továrnu na čokoládu.
01:11:42Ta tolik vody nepotřebuje.
01:11:44Ale proč? Vždyť už projektují ten kanál.
01:11:48To víte vy a já, ale tamti si to včas neřekli.
01:11:53-Ale na to se přece musí přijít.
-Ovšem, že se na to přijde.
01:11:59Všechno se zastaví, věc se řeší, stroje rezivějí, stavba se prodraží.
01:12:04A vy prohráváte, pane Pokorný. Lhůta uplynula a vy jste nic nenavrhl.
01:12:09Ale celou dobu mluvím jenom o tom.
01:12:12Já jsem takový šťoural.
01:12:15Četl jsem ve slovníku, že Karel IV. vybudoval Karlštejn za 9 let.
01:12:22Kdyby stavěl svůj hrad takto, už by mu nezbylo na Karlův most.
01:12:29My bychom dnes byli o památku chudší.
01:12:34Ale to nijak nesouvisí s naším předváděným modelem.
01:12:38Jak to, že ne?
01:12:39Co se na jedné straně promarní, to se musí na druhé straně přirazit.
01:12:44Jaképak šetření u výstřihu.
01:12:46Až budeme šetřit na správném místě, budou tyto šaty o polovinu levnější.
01:13:00Jsou jeho! Ale řekl to dobře!
01:13:03-Nevím, jestli to řekl dobře?
-Že ne, pane doktore.
01:13:06-Mohl byste mi říct proč?
-Vy byste se mohl zase zlobit.
01:13:12Obecenstvo rozhodlo pro vás. Ale nevím, zda váš příklad byl správný?
01:13:18Já vám rád řeknu ještě 10 dalších a nemusí být ze stavebnictví.
01:13:23-Slyšel jsem, že...
-Hudba!
01:13:32Chyba není ve vašem přijímači.
01:13:35Na jejich místě bych to vypnula taky.
01:13:38-Copak se musí mluvit jen o chybách?
-Prosím?
01:13:41Je tu víc správných věcí. O těch je potřeba hovořit.
01:13:44-Jak jinak chceš přesvědčit Boženu?
-Nechci přesvědčovat Boženu!
01:13:49Chci mít chvíli pokoj!
01:13:51Nech si ty hloupé řeči. Natoč si vlasy, buď krásná a mlč!
01:13:55Neříkám nic jiného, než co jsi říkal ty před půl rokem.
01:13:58-Ale tenkrát jsme nic neměli.
-Proto jsem taky nadávala.
01:14:01-Na tom je něco divného?
-Mně se zdá, že podezřele obracíš.
01:14:05Já? A co děláš ty?
01:14:076 let do mě hučíš. Když mě konečně přesvědčíš, sám od toho utíkáš.
01:14:11Kdo tě přesvědčil? Já? Ten Spartak tě přesvědčil a byt!
01:14:15Já tě dobře pozoruji.
01:14:18Už delší dobu vidím, co z tebe udělalo auto, byt a peníze.
01:14:21-A co ze mě udělalo?
-Reakcionáře!
01:14:24Dáváš si do rukávu žolíky!
01:14:26Nebyl bys spokojený, ani kdybys denně našel tisícovku pod polštářem.
01:14:30BOUCHÁNÍ NA ZEĎ
01:14:32Ticho tam vedle!
01:14:36Ty jsi uvědomělá bojovnice, já jsem reakcionář a dávám žolíky do rukávu.
01:14:42Vždy jsi měla pravdu a já byl vždy blbec! Přiznávám to!
01:14:45-Co bys ještě chtěla?!
-Abys honem zhasnul.
01:14:52A jelo se domů. Nevesele.
01:14:57Jak krásně jsme se kdysi hádávali.
01:15:00Také to šlo na nervy, ale co bych za to dal, kdyby to bylo zpátky.
01:15:06To jsem nevěděl, do čeho se vracím.
01:15:25-Dobrý den.
-Dobrý den, co si přejete?
01:15:28-Prosím?
-To jste vy? Už jste se vrátil?
01:15:34Zrovna budu potřebovat váš podpis.
01:15:37-Karel Pokorný.
-Co Karel?
01:15:40-Rozvázání pracovního poměru.
-Proč?
01:15:44Ztráta důvěry. To je kvůli té televizi.
01:15:48Já jsem myslela, že jste se kvůli tomu vrátil.
01:15:53Děláte zbytečnou práci, soudružko. Kdybych měl zburcovat celý podnik!
01:16:01Ty jsi se bavil? Říkal jsi, že jsi se bavil.
01:16:05Ale ano, řekl to dobře.
01:16:07-A vy?
-Já to neposlouchal.
01:16:11Ale žádná velezrada to samozřejmě není.
01:16:15To jsem chtěl slyšet.
01:16:16Říha se bavil, Petrák se smál ještě v posteli. Je to tak?
01:16:20Ano, ale...
01:16:22A za to má letět? Řekněte!
01:16:29Je to pravda.
01:16:31Zapomínáte, že u televizorů nesedí jen naši lidé.
01:16:36To je taky pravda.
01:16:39Copak myslel na to, kdo kde sedí? Chtěl vyhrát šaty.
01:16:42Kdo nám zaručí, že příště kvůli ledničce neřekne víc.
01:16:47Nezáleží na tom, co řekl, ale co mohl říct.
01:16:51Četli jste Dikobraz? Kdyby nás už vlastní lidi měli napalovat...
01:16:58To není rozhodující. Kritika ano, ale nevím jak bych to řekl...
01:17:05Tady jde o vyšší zájmy, soudruzi.
01:17:10Poslyšte!
01:17:12-Skončeme to, ředitel má pravdu.
-Proti tomu jsme takhle malí.
01:17:19V tom se shodneme. Soudruhu Holečku, lituji, ale nedá se nic dělat.
01:17:26Máte své vlivné známosti, zkuste zasáhnout tam. Ale neradím vám to.
01:17:32Ale já to udělám.
01:17:37Ztratil jste něco?
01:17:42-Tak co?
-Seď, nic se neděje.
01:17:47Mám něco, co bude někoho strašně mrzet.
01:17:50Až Boženě řeknu, jak jsi se ke mně pěkně...
01:18:00-Jestli mi někdo hrabal v aktovce!
-Ale, soudruhu vedoucí!
01:18:04Poprvé v životě jsem měl štěstí. Božena měla z šatů velkou radost.
01:18:08Mlč. Sakra! Kalhoty!
01:18:12Vrať se dolů a buď klidný. Tohle dám do pořádku.
01:18:16Kdyby něco, jsem na ministerstvu.
01:18:19-Petře, děkuji ti.
-Blázínku.
01:18:22Já si tě moc vážím.
01:18:32-Věro!
-Co je?
01:18:35Kde mám zelené kalhoty? Věro! Zelené kalhoty!
01:18:42-Zelené kalhoty! Mluv!
-Zbláznil jsi se?
01:18:45Zelné kalhoty, rozumíš!? Strašně na nich záleží.
01:18:47Kdybys věděla, jak je potřebuji, pomohla bys je hledat!
01:18:51Na nich ti záleží a že já od včerejška brečím!?
01:18:54Kalhoty! Já tě prosím!
01:18:58-Měj se tu hezky!
-Měl jsem v nich zvoneček.
01:19:03-Vyhodili Karla kvůli té televizi.
-Vyhodili ho? A ty hledáš zvoneček?!
01:19:09Měl jsem ho v těch kalhotách, co jsem v nich hrál žolíky.
01:19:13Ty se divíš, ale já ti to tedy řeknu. To byl zázračný zvoneček.
01:19:17Kdybych zvoneček měl, stačí zazvonit a zabráním křivdě na člověku.
01:19:22-Lehni si. Udělám ti heřmánkový čaj.
-Nedělej čaj. Všechno ti vysvětlím.
01:19:27Zatřepu a přijde pan Dr. Hachle.
01:19:32Dr. Hachle je dědeček z pohádky. Jel jsem s ním v trolejbuse.
01:19:37Co se třeseš? Je to prosté.
01:19:40Nejdříve jsem vstal a pak jsem si přál, aby se nedělalo.
01:19:43A trefil jsem každou ránou 12. Nekoukej takhle, nebo to neřeknu.
01:19:47-Petře.
-Věruško, jde o vteřiny.
01:19:52Tohle všechno, co máš na sobě a kolem sebe, máme od pohádky.
01:19:57Pohádka je hodná, ale potřebuji zvoneček!
01:20:00Jeden jsem viděla, seděl na něm andělíček a krásně zpíval.
01:20:08Máš mě za magora?
01:20:13-Kde jsou ty kalhoty?!!!
-Dala jsem je do naší čistírny.
01:20:17-Ale expres, budou brzy.
-Expres!
01:20:25Petře, kam jdeš?
01:20:28Petříku, buď hodný. Nikomu neotvírej. Hned se vrátím.
01:20:38Ještě tenhle a dost. Jsme rychločistírna a ne ztráty a nálezy.
01:20:43Tady!
01:20:45Kdo to zaplatí?
01:20:50Říkal jsem to. Takové tretky házíme rovnou do smetí.
01:20:54Kde je to smetí?
01:21:08-Nejste smetí z Dejvic?
-Proč?
01:21:11Měl jsem kalhoty a dal jsem je do čistírny.
01:21:14-Jak?
-Zvoneček hodili do odpadků.
01:21:18Musím najít ten zvonek!
01:21:24A tenhle by ti nestačil, ty šašoure?
01:21:34Kam jedete? Kdo vás pustil?
01:21:41Smetí z Dejvic?
01:21:48Dejvice?
01:21:53Nejste smetí z Dejvic? Velká odměna!
01:21:57-Blázníte? Co tady hledáte?
-Smetí z Dejvic.
01:22:01-Je to otázka života a smrti.
-Kde už je smetí z Dejvic...
01:22:12Nejraději bych tam skočil taky. To byl úplný konec.
01:22:18-O co tady vlastně šlo?
-O Karla.
01:22:29A pod tím krkem opatrně. Pitralon je v zásuvce.
01:22:35Tatínku!
01:22:38Tak dělej!
01:22:40Já tomu nevěřím. Bůhví, co si namlouvá.
01:22:44Ty jsi zdravá a já taky. Proč on by měl být idiot?
01:22:48To je dnes hned.
01:23:33Petře! Já tě roztrhnu!
01:23:38Zelenou!
01:23:40Ještě!
01:23:41-Kdo ti dovolil vzít ten zvonek?
-Tati, my si tady hezky hrajeme.
01:23:46Petříku, podívej.
01:23:51-Na.
-Jé, ten je hezký.
01:23:54-Je tvůj a jdi si hrát do kuchyně.
-Já nepůjdu!
01:23:58-My tu máme něco důležitého.
-Tati, nech mě tady.
01:24:02Co se dá dělat, Petříku. Pojď, půjdeme spát.
01:24:17-Kdybyste věděl, jak vás potřebuji.
-Já vím.
01:24:21-Pst!
-Ten se nevzbudí.
01:24:23Já vím, Petře, všechno.
01:24:26-To jste nedovedl přijít?
-Každá pohádka má své zákony.
01:24:31Přijdu, když se zazvoní.
01:24:34Já si strašně rád hraji.
01:24:38Celou tu dobu víte, co se děje s Karlem?
01:24:41Neviděl jsi modrou kostku? Každá pohádka je v podstatě krutá.
01:24:49Tam je.
01:24:57Tu a tam někoho odmění za dobrý skutek, ale co je jí do lidí?
01:25:03-Karlovi musíte pomoct!
-Nemusím. Ty jsi vstal v trolejbuse.
01:25:08Přál jsem si žít spokojeně.
01:25:10Nemůžu být spokojený, dokud se někomu děje křivda.
01:25:13Já nemohu odstranit všechny křivdy na světě, abys mohl být spokojený.
01:25:17Myslíte, že to nevím?
01:25:20Kdyby každý vstal v trolejbuse, jen by se cestovalo pohodlněji.
01:25:26Ale kdyby každý promluvil vždy a všude tak otevřeně jako Karel,...
01:25:31Pst!
01:25:32...tak si u nás za pár let všichni žijeme jako v pohádce.
01:25:35Začíná ti to myslet a já tu začínám být zbytečný.
01:25:40Naopak, dědo, právě teď je vás nejvíce zapotřebí.
01:25:42To je tvůj největší omyl. Jsou věci, které zázraky nevyřeší.
01:25:50Ani kdybych vám...
01:25:52Dědo, ani kdybych vám potom tohle navždy vrátil?
01:25:58To by bylo jiné. To bych ti aspoň poradil.
01:26:02-Ale jít bys do toho musel sám.
-Klidně. Kdybych věděl jak na to.
01:26:06To je právě to. Jak na to? Může to být pořádně zamotané.
01:26:11Kolikrát se s veřejným zájmem sveze i zájem soukromý.
01:26:16Co když měl ředitel skrytý důvod, aby Karla vyhodil.
01:26:21-Myslíte?
-Nebo je tu někdo jiný, vlivnější.
01:26:27Ten má třeba zájem na tom, aby všem takovým Karlům zavřel pusu.
01:26:30Kdo to ví? To může být pořádně zamotané.
01:26:33-Vy to rozmotáte, dědo.
-Rozmotám a dám ti k tomu klíček.
01:26:37Ale pak do toho půjdeš? Viď, že do toho půjdeš.
01:26:41-To bys mě zklamal, kdybys nešel.
-Proč bych nešel?
01:26:48Jiný by se třeba bál, aby s ním nezamávali jako s Karlem.
01:26:54To by se mohlo stát?
01:26:56Proč by ne. Teď už je konec pohádky.
01:27:04-Počkat! Jestli to říkáte vážně?
-Samozřejmě. Tady přestává legrace.
01:27:12-Napřed si musím promluvit s Věrou.
-Jak myslíš?
01:27:15Zvoneček si zastrč a kdybys to chtěl risknout, stačí zazvonit.
01:27:25-Mně se třesou kolena.
-Jdi.
01:27:29Dnes je všechno vyléčitelné. Hlavně mu v ničem neodporujte.
01:27:34Co řekne, platí.
01:27:40Ty jsi doma? Jdeme s tátou kolem a potkali jsme Věru.
01:27:44Já vím. Pojďte dál. Musíme si vážně promluvit.
01:27:48O čemkoliv. Řekni téma a hovoříme.
01:27:55Doktor Hachle? Kde se tu berete? Už jste s ním mluvil?
01:28:01-To už je doktor?
-Ne, to je dědeček z pohádky.
01:28:05Samozřejmě, že je z pohádky. Řekni z které a stačí mi to.
01:28:08Je z pohádky.
01:28:10To je Dr. Hachle. Maminka a tatínek.
01:28:13Tak je to Dr. Hachle, ať je po vašem. Posaďte se, dědoušku.
01:28:18Ty taky, Věro. Nezlob mě.
01:28:22Táto, když se někdo topí, má se pro něj skočit.
01:28:27-To je bez debaty.
-Taky bych řekl.
01:28:31Ale co když nemáš jistotu, jestli se taky nenamočíš?
01:28:35-A co ty bys chtěl?
-Já to řeknu rovnou. Jde o Karla.
01:28:44Co pořád máte? Vždyť mluví docela rozumě.
01:28:48To tedy 2x skočit, když jde o Karla. Přece nenecháš ukřivdit člověku?
01:28:52Všichni skočíme. Tatínek, já, Věruška - všichni.
01:28:56-Maminka má pravdu.
-Představ si, že za Karlem skočím.
01:29:00A co když pak přijdeme o všechno, co máme? O Spartaka, o byt, o povýšení?
01:29:06-Proč bychom o to měli přijít?
-Začnou se zajímat odkud to máme.
01:29:09Můžu jim říct, že to máme od pohádky?
01:29:12-Slyšíte ho?
-On to má vážně od pohádky.
01:29:16Taky je blbý.
01:29:21Není zcela v pořádku, ale nebude se s ním zacházet jako s dítětem.
01:29:25Děkuji.
01:29:26-A odkud myslíte, že byla ta půjčka?
-Ale, pane doktore?
01:29:31-To je dědeček z pohádky.
-Náhodou je to dědeček z pohádky!
01:29:36Všichni to říkáme. Jste dědeček z pohádky, nebo ne?
01:29:41Dokažte jim to, nebo vážně přijdu o rozum.
01:29:46-Tady se nemusí nic dokazovat.
-Proč? Dokážu to velmi rád.
01:30:04Co se vám to dělá na skle? V půlce června?
01:30:36Nerad dělám tyhle staré triky, ale vy byste mi nevěřili.
01:30:58Ztratil se mi králíček, protože byl bílý.
01:31:06Jak dlouho tu budeme ještě takhle pochodovat? Věc je úplně jasná.
01:31:11Nechápu, nad čím ještě všichni přemýšlejí?
01:31:32Včera jsem viděla v Domě módy pěkný svetříček. A zadarmo, stál 460 korun.
01:31:40-Nech těch hloupých řečí, mámo!
-Máš rozum?
01:31:43-Převrhne se, zacinká a rozjedeš to!
-Před chvílí jsme se na tom dohodli.
01:31:47-Na čem?
-Kdo říkal skočit, když jde o Karla?
01:31:51-To bylo něco jiného.
-To jsme mysleli, že jsi blázen.
01:31:55Přestaňte! Petr ví dobře, co se má udělat a taky to udělá.
01:31:58Děkuji ti.
01:32:00Prosím.
01:32:04Proč já? Ty jsi vždy zvonil.
01:32:07Nestarají se jiní, co byste se starali vy? Já to hodím do Vltavy!
01:32:13To by se vám hodilo. Zbabělci!
01:32:16Dost! O mně nikdo nebude říkat, že jsem zbabělec.
01:32:20ZAZVONĚNÍ
01:32:25Petříku, jdi si jezdit na terasu!
01:32:36Myslete taky na to dítě.
01:32:39Právě proto. Právě kvůli němu.
01:32:55Jaký já býval charakter, dokud jsem chodil pěšky.
01:33:23Dědečku, nechcete se posadit?
01:33:27-Nechcete si sednout?
-Ne, ne! Chraň Bůh!
01:33:35To jsem sám zvědavý.
01:33:39Zazvoní nebo nezazvoní?
01:33:51Skryté titulky Alena Kardová
Smutný hrdina příběhu Petr (Rade Marković), řadový právník stavebního podniku, se tísní v malém bytě na Žižkově spolu s manželkou a starými rodiči a zoufale zápasí s nedostatkem peněz. Jednou v přeplněném trolejbusu nabídne starému pánovi (Bohuš Záhorský) místo k sezení a za dobrý skutek je štědře obdarován. Neznámý stařík je totiž pohádkový dědeček. Petr od něj dostane kouzelný zvoneček a možnost vyslovit tři libovolná přání. První dvě mu ovšem proklouznou mezi prsty. Pro to třetí si užaslý muž musí vzít čas na rozmyšlenou…
Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos vytvořili během padesátých a šedesátých let minulého století výraznou autorskou dvojici. Podařilo se jim společně natočit osm dlouhometrážních hraných filmů. K nejlepším z nich patří Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, který v roce 1965 získal jako první český film Oscara.
Film Tři přání, na kterém se s oběma tvůrci jako spoluscenárista podílel Vratislav Blažek, vznikl v roce 1958, ale do distribuce se dostal kvůli ideologické kritice až o pět let později. Velmi rychle si však získal oblibu diváků.
* 1. 4. 1918
† 1. 6. 1979
* 26. 1. 1910
† 31. 7. 1993
