Příště budu vlaštovkou
Klikněte pro větší obrázek

Pohádku o krásné Elišce a pohledném Jindřichovi z jihočeské vísky natočil v roce 1994 Zdeněk Troška, a jelikož si ji diváci velmi oblíbili, dočkala se za šest let pokračování. Zdeněk Troška je nejen úspěšný režisér, ale také vtipný vypravěč a milovník života. Jak vzpomíná právě na princeznu ze mlejna?

Když jsem hledal nějaký hezký rybník, kde bych mohl pohádku točit, požádal jsem o pomoc pana Štrábergera z Bavorova, včelaře a rybáře. Vyjeli jsme směrem na Netolice, obešli snad dvaadvacet rybníků, ale žádný nesplňoval mé představy. Trochu smutně jsme se vraceli k Bavorovu, když na křižovatce do Čechtic pan Štráberger poprosil, jestli bychom se nemohli zastavit pod lesem, kde měl včely. Potřeboval si něco zkontrolovat. Vystoupili jsme z auta a pokračovali zcela zarostlou cestou k lesu. Za zatáčkou se najednou před námi otevřel překrásný pohled na palouk se smrkovou pasekou nahoře, cesta k lesu, vpravo mezi duby na hrázi se skrýval docela malý rybníček.

„To je ono, pane Štráberger, to je přesně ono!“ zajásal jsem. „Tady pod hrází bude mlejn, takže horní náhon – vantroky, mlejnice s kolem vpravo, vlevo obytný stavení, uprostřed otevřený dvůr…“

Pan Štráberger koukal vyjeveně tu na mě, tu před sebe: „To si vůbec nedovedu představit. Tady na tom zarostlým močále…“

Klikněte pro větší obrázek
Celý prostor jsem panoramaticky vyfotil, přes pauzák pak dokreslil svou představu jihočeského mlýna à la Jakub Bursa, architekti na Barrandově to rozkreslili a hotovo. Mlejn, byť z papíru, juty a polystyrénu, vypadal skutečně. Tak skutečně, že i jeden Němec, řítící se kolem silnicí, zastavil a chtěl ho „gleich kaufen“, tedy hned koupit. Když pak viděl, že je papírový, měl slzy v očích. Vyfotil si ho ze všech stran: „Takový si postavím u nás v Bavorsku,“ sliboval. Kdoví, třeba dneska někde v Berchtesgadenu nebo pod Neuschwanstienem stojí kopie mlejna spanilé Elišky… Kromě skvělého místa jsem od pana Štrábergera získal recept na polévku z jiker a mlíčí.

Osobně ale Vánoce a zimu vůbec nemám rád. Jako dítě jsem je samozřejmě miloval, teď už ne. A to jsem pomalu ze Šumavy, oknem koukám na Boubín a na Zadov. Podle mě by mohlo být krásně do 20. prosince a od 7. ledna znova. Jsem vyloženě jarní a letní typ. Miluju světlo a teplo. Sychravo, mlhy, tma, zima, to je děs a běs! Proto jsem se rozhodl, že v budoucím životě budu vlaštovkou. Ta to totiž 10. září zabalí, vrací se až na Velikonoce. Docela dobře si dovedu představit Vánoce ve stínu pyramid. Opřel bych si o ně idylické zimní obrázky pana Lady a krásně opálený zanotoval Já bych rád k Betlému…

Jedna z mála věcí, která mě se zimou dokáže smířit, je maminčina štědrovečerní rybí polévka. Ani Ježíšek by lepší nesvedl! Sním jí několik talířů a je mi jako v nebi. Maminka ryby nikdy moc nemusela, protože jí vadí rybí zápach, a tak vylepšila svou polévku přidáním hrachové, která rybinu hodně ztlumí. A o to je lahodnější. Je to v podstatě starodávný český recept, jen se na něj trochu pozapomnělo.

Štědrovečerní rybí polévka maminky Růženky

Hlavy a kousky masa, třeba od ocasu, dáme vařit do osolené vody s cibulí, novým kořením, česnekem, bobkáčem a pepřem. Zatím si vedle na másle osmažíme nastrouhanou kořenovou zeleninu (mrkev, celer, petržel). V dalším hrnku uvaříme hrachovou polévku, přímo z hrášku, který se pak rozmačká (anebo stačí z pytlíku a ten můžete vařit už přímo ve scezené rybí polévce spolu s jikrami a mlíčím). Vývar z rybích hlav přecedíme, vařené jikry a mlíčí pokrájíme a vše smícháme s hrachovkou. Přidáme osmaženou zeleninu a vaječnou jíšku, kterou mám obzvláště rád v jakékoliv polévce: z másla a hladké mouky uděláme růžovou jíšku a pak do ní klepneme dvě vejce. Osolíme, rozmícháme, aby se vytvořily „cucky“, a ty vložíme do polévky. Ozdobíme nasekanou petrželkou a na talíři přisypeme osmaženou housku. Venku padá sníh a smog, ale u stolu s takovou dobrotou je nejlíp na celém světě!

Polévka podle pana Štrábergera

Na kostičky nakrájenou kořenovou zeleninu – mrkev, celer, petržel – osmažíme na másle. V jiném kastrůlku si připravíme vývar z kostky masoxu, do kterého přidáme vyprané a pokrájené jikry a mlíčí, nejmíň třicet deka. Asi deset minut povaříme. Přidáme osmaženou zeleninu, zahustíme máslovou jíškou, můžeme přikápnout i smetanu, osolíme, opepříme. A kdo chce, přidá si pár kapek maggi.

Text Marie Formáčková
Foto autorka, Vratislav Tachezy a Ivan Malý ČT
Převzato z týdeníku ČT+