Žoldnéř

Kolem roku 1910 to v Mexiku vře. K odpálení revoluce stačí jediná rozbuška, po změně totiž volá stále více obyvatel, které už nebaví otročit pro hrstku latifundistů. K povstání dojde i ve stříbrných dolech Alfonse Garcíi (Eduardo Fajardo) a přestože se hornickou vzpouru pod vedením Paca Romana (Tony Musante) podaří rozprášit, García už nehodlá nic riskovat. Je třeba stříbro co nejdříve vyvést za americkou hranici a s tím mu má pomoci vysloužilý kapitán Sergej Kowalski (Franco Nero), kterému nikdo neřekne jinak než Polák. Když ale žoldnéř dorazí k dolům zásilku převzít, najde předáky viset u stropu a stříbro je v trapu. Na místě se však hned chopí příležitosti a nechá se najmout lehkovážným Pacem, aby mu radil, jak vést revoluci. Polák tak dostává královský podíl z každého přepadení a ještě se velmi dobře baví na účet idealistického revolucionáře, jenž věří, že bojuje za mexický lid. Idylu dvou psanců ale naruší příchod protřelé Columby (Giovanna Ralliová), po celé bandě navíc pase armáda vedená pomstychtivým Garcíou společně s nevyzpytatelným Kudrnáčem (Jack Palance).

Italsko-španělský zapata western natočil Sergio Corbucci, který svůj režijní styl zcela jasně vytyčil ve třech předcházejících snímcích z Divokého západu. Navajo Joe, Křiváci a Django splétají příběh bezuzdného násilí jakož i svobody, prohnilého černého humoru a spletitého vyprávění o několika kapitolách. To vše má v sobě i Žoldnéř a na scénu se zároveň vrací cynický pistolník v podání Franca Nera, jakož i mistr hudebního doprovodu Ennio Morricone, jehož hudba nechyběla snad u žádného slavného souboje na kolty v tehdejší kinematografii.