Legenda jménem T-34

V létě roku 1941 sovětsko-německá smlouva o neútočení a přátelství náhle padá. Jednotky Wehrmachtu během pár měsíců postupují přes pobaltské republiky, Bělorusko a Ukrajinu až do vnitrozemí a Rudá armáda bojuje o každou vesnici. Jednou z nich je i víska, kde se střetne Jägerova tanková rota proti poslednímu zbývajícímu tanku T-34 velitele Ivuškina. Přes početní nevýhodu se však ruskému tanku podaří útok odrazit a krýt ústup nemocnice. O několik let později se Jäger s Ivuškinem znovu setkává, a zatímco nacistický důstojník povýšil na velitele tankové divize, ruský tankista padl do zajetí. Změnila se i situace na frontě: smyčka kolem Říše se stahuje z Východu i ze Západu a Jäger musí co nejrychleji připravit mladé rekruty na obranu země. S tím mu má pomoci právě Ivuškin, který dostane k dispozici ukořistěný tank T-34 a posádku z lágru, aby ze sebe na tankodromu udělali cvičný terč. Ruský velitel nabídku přijímá, místo Jägerovy sebevražedné mise ovšem chystá vlastní plán útěku.

Ruský válečný film z roku 2018 koncipoval režisér a scenárista Alexej Sidorov podle svých slov jako akční podívanou pro novou generaci a zároveň jako poctu válečným veteránům. Nákladný projekt z části natáčený v Česku tak klade velký důraz detaily – od uniforem přes zrestaurování vyřazeného tanku T-34 až po výstavbu vesnice, která hned úvodem lehne popelem. Samotný děj stejně jako hlavní postava jsou však fiktivní a válečnými příběhy se inspirují jen velmi volně. Jsou například známy případy, kdy se sovětským vojákům podařilo utéct z německého zajetí, ovšem bez pomoci tanku.