Stará keltská sága v mistrovském zpěvoherním zpracování Richarda Wagnera, která vás přesvědčí, že láska má mnohem větší moc než smrt. Scénář a režie Ramon Gener

„Tristan je a zůstane pro mne zázrakem! Nikdy nepochopím, jak jsem něco takového mohl stvořit!“, tyto věty napsal krátce před svou smrtí Richard Wagner. Jeho opera Tristan a Isolda je skladatelovým devátým zpěvoherním opusem. Námětem se započal zabývat zhruba v polovině padesátých let 19. století a poslední notu hotové partitury zapsal 6. srpna 1859. Dílo bylo poprvé uvedeno o šest let později v mnichovském Dvorním a národním divadle pod taktovkou Hanse von Büllova. Předchozí vídeňský pokus o provedení ztroskotal po 77 zkouškách, tak náročné byly pro tehdejší interprety pěvecké party.

Tristanovské téma úzce korespondovalo s Wagnerovou osobní situací, k níž se připojila deziluze z porevolučního vývoje v padesátých letech 19. století. Ve Wagnerově životě ovšem hrály významnou úlohu ženy. V té době ne právě šťastně ženatý skladatel vytvořil v Tristanovi a Isoldě „pomník“ milenecké vášně k Mathildě Wesendonckové, ženě svého velkorysého švýcarského mecenáše. Předlohou pro vlastní libreto na téma velké vykupitelské lásky mu byla stará keltská sága v literárním zpracování Gottfrieda ze Štrasburku z počátku 13. století. Tristanem se dovršila Wagnerova představa opery jako souborného uměleckého díla. Filosof Friedrich Nietzsche o této opeře sarkasticky poznamenal: „Pátrám-li po díle stejně nebezpečně fascinujícím, stejně hrůzném a sladce nekonečném, jako je Tristan – hledám ve všech uměních marně.“

Tristan, který v mnohém ovlivnil dokončení Siegfrieda, třetí části Prstenu Nibelungova, je dalším Wagnerovým krokem za naplněním ideálu souborného uměleckého díla, tzv. Gesamtkunstwerku, spojujícího všechna umění v jediný divadelní celek. Wagner přitom vycházel z Gluckovy operní reformy, navazoval také na Mozarta a německou romantickou operu Weberovu, Marschnerovu s jejich pohádkovostí, baladičností a zálibou v mýtu, na velkou francouzskou operu a její velkolepost i na Beethovenův symfonismus a tematickou práci. Svým tristanovským akordem, který můžeme slyšet hned v úvodu díla, otevřel Richard Wagner dveře do atonální hudby 20. století.

Originální názevThis is Opera
Stopáž45 minut
Rok výroby 2017
 P ST HD
ŽánrDokument