Portrét jednoho z nejvýznamnějších moravských básníků 20. století Oldřicha Mikuláška.
Režie K. Fuksa.

Básník Oldřich Mikulášek po absolvování dvoutřídní obchodní školy v Přerově střídal různá povolání, ale od roku 1937 se natrvalo usadil v Brně, kde působil jako redaktor postupně v Lidových novinách, v Rovnosti, v Českém rozhlasu Brno a v Hostu do domu. Od roku 1965 byl spisovatelem z povolání, od sedmdesátých let byl umlčován totalitním režimem. Je autorem bezesporu velmi osobité poezie, uveďme alespoň tituly některých nejvýznamnějších sbírek: Marné milování, Podle plotu, Horoucí zpěvy, Divoké kačeny, Ortely a milosti, Svlékání hadů, To královské, Šokovaná růže, Agogh, Žebro Adamovo, Druhé obrázky, A srdce nikdy nelže mi. Mikuláškova tvarově rozmanitá poezie sahající od lyrických poloh k epické drobnokresbě a bohatý rejstřík výrazových prostředků od citátů až po novotvary představuje autora jako osobitý zjev české poezie syntetizující inspirační zdroje předchozích básnických generací.

Napište nám