Příběhy slavných neživých herců a jejich tvůrců: od Kašpárka po Kukyho. Průvodci pořadu Petr a Matěj Formanovi. Režie P. Jirásek

Celospolečenské změny po roce 1989 se projevily i v českém loutkářství. Vedle státem podporovaných statutárních divadel, jež umožňují vznik celosouborových výpravných inscenací, se rodí nezávislá scéna, která funguje na grantovém systému. Tady si vytvářejí svébytný styl soubory jako například pražské Buchty a loutky, brněnské Divadlo Líšeň nebo jihočeské Divadlo Continuo. Pro Buchty a loutky je typické postmoderní mísení nejrůznějších prvků – hraček, loutek malých, velkých i rozbitých a specifický humor. Divadlo Continuo staví na svých loutkářských kořenech, ale vyvíjí se i směrem nového cirkusu a fyzického divadla. Vedle těchto „alternativních“ přístupů, které s tradicí zacházejí zdánlivě s malým respektem, vznikají i představení, která zkoumají historické hodnoty klasických marionet – zmiňme loutkovou operu Don Giovanni v režii Karla Brožka. I v této době přicházejí do světa loutek výtvarníci, kteří používají loutku jako nové médium, například Petr Nikl. Český animovaný film má stále dobré jméno doma i ve světě, ovšem produkce je ve srovnání s dobou minulou velmi malá. Přesto se daří některým tvůrcům realizovat jejich projekty jako například Kuky se vrací Jana Svěráka, Malá z rybárny Jana Baleje nebo Malý pán Radka Berana, loutka se naštěstí vrací i do Večerníčku. V roce 2016 bylo československé loutkářství zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Co vlastně chráníme a co to znamená pro loutku, loutkáře? Poslední díl našeho cyklu na tyto otázky odpovídá takto: je to kontinuita, rovnováha mezi tradicí a dneškem a význam loutky v české kulturní DNA.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2018
 P ST AD HD
ŽánrDokument