Jak se žilo

Swing

Jazz začal do Československa pronikat na gramofonových deskách počátkem 20. let, nicméně jeho přijetí nějakou dobu trvalo, především kvůli novému rytmicko-melodickému modelu nebo pro uplatnění dosud neznámého saxofonu. Nikdo na něj neuměl hrát, a tak čelista Čakrt sestrojil po britském vzoru tzv. violinofon, tedy jakési speciální housle s ozvučnicí v podobě trychtýře. Tyto housle pak díky „plechovější“ barvě zvuku zprvu nahrazovaly saxofon, protože schopných houslistů Československo mělo, na rozdíl od schopných saxofonistů, poměrně dost. V článcích psaných členy Devětsilu se zmínky o novém hudebním směru začaly postupem času objevovat čím dál častěji a na éru obliby dechové muziky tak bylo zaděláno.

Roku 1931 pojmenoval americký jazzový skladatel Duke Ellington jednu ze svých kompozic názvem It Don´t Mean A Thing If It Ain´t Got That Swing a patrně tím chtěl dát najevo, že muziku bez náležitého švihu nemá smysl hrát. Od té doby se slovo swing stalo pevnou součástí jazzového slovníku. V Československu byl swing oblíbený díky ekonomickému vzestupu země, který vedl k potřebě společenského styku. Kluby tak pořádaly večírky, k jejichž úrovni nemalou měrou přispívaly taneční orchestry. S jazzem a swingem se u nás pojila dvě jména – Jaroslav Ježek, jehož muziku lidé především poslouchali a R. A. Dvorský, na jehož muziku se hlavně tančilo. Melody Makers, jednu z prvních kapel jazzového a tanečního zaměření u nás, založil houslista a saxofonista František Cink, určující roli v souboru však zastával právě vysoký a štíhlý elegán s pečlivě zastřiženým knírkem R. A. Dvorský. Popularitu si vydobyl v tanečním orchestru Melody Boys. Do historie jazzové a swingové taneční a koncertní hudby se zapsal i Orchestr Osvobozeného divadla, Gramoklubu, kapely Blue Music a Blue Boys.