Aleš Kisil: Celý loňský rok jsme strávili ve střižně

Cyklus představí historii Národního divadla od počátku víceméně až po současnost. V čem se divadlo nejzásadněji změnilo? Dnes už český jazyk s žádnou němčinou nebojuje. K čemu se budova stavěla a k čemu slouží dnes?

Národní divadlo je a mělo by být především a hlavně divadlem, což si bohužel mnozí zodpovědní činitelé mnohdy neuvědomují a proto je Národní divadlo po většinu časů své existence pod nejrůznějšími politickými, ideologickými a dalšími tlaky – což je pro divadlo škoda a je to zhoubné.

Je historie Národního divadla víc kulturní, společenskou, nebo politickou záležitostí?

Vzhledem k roli Národního divadla je jasné, že se tam role proplétají – ta hlavní je samozřejmě umělecká – vždyť až do druhé světové války to bylo právě Národní divadlo, kdo určoval podobu českého divadla. A vzhledem ke svému významu je tato instituce neodmyslitelně spjata s českými dějinami. Je to symbol české kultury, ale i české státnosti.

Byla náročnější rešerše, samotné natáčení, nebo kompilace materiálu do výsledné podoby?

Pro těch necelých deset hodin cyklu bylo třeba zpracovat několik desítek knih, přes sto hodin audiomateriálů, několik set hodin videí a přibližně pět a půl tisíce fotografií. Ta náročnost byla všudypřítomná – už od scénáře, přes rešerše až po postprodukci - především ve střižně, kde jsme strávili de facto celý loňský rok.