00:00:18Někdy se setkávám s otázkou, k čemu vlastně je diplomacie.

00:00:22K čemu je velvyslanec. Velvyslanectví je adresa.

00:00:27To je instituce, to je také osobnost, tvář někoho konkrétního.

00:00:34Člověk, který může navazovat vztahy.

00:00:36Který může hledat důvěru u ostatních. Který doporučuje,

00:00:41uvádí na pravou míru, vysvětluje. Který je od toho, aby boural klišé.

00:00:50Tak často se tady ještě setkávám s tím, že mě představí jako

00:00:54československého velvyslance, nebo jako člověka,

00:00:58který přichází z Balkánu.

00:01:20V Ústavě České republiky stojí, že to je president,

00:01:24kdo jmenuje velvyslance. Činí tak na návrh vlády.

00:01:27To znamená, že velvyslanec je potom vyslán do země hostitelské,

00:01:33aby tam zastupoval hlavu státu, aby vysvětloval politiku vlády,

00:01:38aby objasňoval to, čím žije opozice,

00:01:41zkrátka celá společnost a aby hájil to, čemu říkáme

00:01:45zájmy České republiky.

00:01:49Jednou jsem jel metrem, bylo to tady na stanici Vyšehrad,

00:01:53a potkal jsem tady mukla. Muže určeného k likvidaci.

00:01:57Politického vězně z 50.let.

00:01:59Jsme přátelé a on se mě ptal: co děláte, kde působíte?

00:02:04Já jsem mu říkal, že působím v Paříži jako velvyslanec.

00:02:08Ale zrovna byla volební kampaň, skládala se vláda,

00:02:13nebylo úplně jasné, kdo bude ve vládě.

00:02:17A on říkal: vždyť tam reprezentujete také nás.

00:02:21A já jsem si uvědomil, že vlastně s velkým životním optimismem

00:02:26mě sděluje, abych nezapomínal na ty, kteří seděli ve vězení,

00:02:30kteří byli politicky perzekuováni.

00:02:34A vlastně mě mukl dal důvěru, abych nezapomněl na ta minulá léta.

00:02:40Takže musím říct, že i v té naší práci se na to snažíme pamatovat.

00:02:45V roce 2008 budeme připomínat řadu dějinných událostí

00:02:49Československa a České republiky.

00:03:02Když jsme se přijeli, tak ten první večer

00:03:05tady bylo všechno v krabicích.

00:03:07Zazvonil někdo a přinesli nám kytku.

00:03:14Takovou bohatou kytici. To bylo od našich přátel.

00:03:17Od našeho kolegy ze školy, když jsem tady studoval.

00:03:21A najednou jsme měli pocit, že jsme vlastně doma.

00:03:25Neměli jsme vázu, neměli jsme tady dost vidliček,

00:03:28když přišla návštěva, tak kolovaly příbory kolem stolu,

00:03:32všechno bylo improvizované.

00:03:34Ale už jsme tady měli velkou kytici.

00:03:37Teď stojíme před katedrálou Notre-Dame , jedním z míst

00:03:41velmi významných mezi těmi symboly francouzského duchovního života.

00:03:49A tady před několika měsíci zaznívala čeština.

00:03:52Při večerní slavnostní bohoslužbě totiž se tady sešli všichni,

00:03:58kteří měli nějakou účast okolo Charty 77.

00:04:06Ta nás s Francií velmi zvláštním způsobem sblížila.

00:04:11Vyvolala tady velkou vlnu sympatií, solidarity, porozumění.

00:04:15Jako kdyby chápali ten ideál svobody, kultury v hledání svobody,

00:04:21který byl s Chartou 77 spojený. Byl tady kardinál,

00:04:25pařížský arcibiskup, přijel z Prahy Václav Malý.

00:04:33Zástupci ekumenické komunity založené ve Francii,

00:04:38byla tady celá řada osobností a to nejenom autorit

00:04:44náboženského života, ale i společenského.

00:04:50Byl tady někdejší předseda Evropské komise a další.

00:04:57A bylo to vlastně zastavení na cestě u výročí,

00:05:00které dodnes ve Francii má velikou rezonanci.

00:05:06Výročí, které jsme si připomínali při přednáškách, kolokviích,

00:05:10debatách, úvahách o filozofii, o dějinách. Bylo to také výročí,

00:05:15které mezi Francií a Českou republikou

00:05:18nastavilo velmi zvláštní atmosféru porozumění.

00:05:24Já mám občas pocit, že jako kulturní atašé,

00:05:27se v poslední době specializuji na pamětní desky.

00:05:31V dubnu tohoto roku jsme pokračovali pamětní deskou

00:05:35Pavlu Tigridovi,což bylo v tom charakteru zabydlování

00:05:39francouzského území pamětními deskami významným českým rodákům.

00:05:44Podařilo se nám přesvědčit pařížského starostu,

00:05:48aby tu destičku s námi slavnostně odhalil.

00:05:52Toho odhalení se zúčastnil mimo jiné i bývalý president

00:05:56Václav Havel. Alexander Vondra a pařížský starosta.

00:06:04To připomínání velkých jmen v našem životě, v naší historii,

00:06:09v naší kultuře je velmi významné nejenom z pedagogických důvodů,

00:06:14ale pomáhá nám také udržovat pocit hrdosti a kontinuity.

00:06:22Že tady nejsme sami, že tady byli před námi lidé,

00:06:25kteří se angažovali. A z tohoto pohledu Pavel Tigrid

00:06:28byl mimořádný. Znovu jsem pochopil, jak známý ve Francii byl,

00:06:33kolik lidí k nám přivedl a kolik sympatií tady

00:06:37se svojí manželkou Ivanou dokázali kultivovat a udržovat

00:06:42s těmi, co u nás bojovali s nesvobodou za často

00:06:47velmi těžkých podmínek.

00:06:53Ten most, který tady vidíme, se jmenuje Nový most,

00:06:58i když už má svůj věk. Stejně se jmenuje i nadace,

00:07:02která přivedla do Francie

00:07:04stovky českých studentů z medicíny, z politických věd, umění.

00:07:12A přiváděla je sem nejen z České republiky, ale i z celé

00:07:16řady dalších zemí, které dříve ležely za železnou oponou.

00:07:21Tu nadaci zakládala paní Shiracová se svým manželem, když byl ještě

00:07:25na radnici starostou Paříže. Zdá se mě, že tak jako po tom

00:07:30"novém mostě?, obrazně řečeno, po této asociaci, přišla do Paříže

00:07:34celá řada znamenitých studentů a dnes vytvářejí celou takovou

00:07:40rodinu, síť elit v našich zemích, která pomáhá dialogu mezi západem

00:07:46a východem, tak se mě zdá, že úlohou diplomacie

00:07:50je takové mosty ošetřovat, oprašovat. Vědět o nich

00:07:55a také je pomáhat budovat.

00:08:03Pane velvyslanče, vím, že pojem "služba veřejnému blahu?

00:08:08je určující pro vaši práci. Jak mu rozumíte?

00:08:15Ve francouzštině i v angličtině skutečně existuje výraz :

00:08:20"veřejné služby?. Když ve Francii se vzdává hold

00:08:23někomu velkému, politikovi, nebo úředníkovi, soudci,

00:08:29policistovi, tak se říká o něm, že to byl služebník státu.

00:08:37Státní služebník. Pojem služebník, služby, ve Francii není hanlivý.

00:08:43Ale jako by dával smysl, obsah tomu,co člověk dělá,

00:08:47je-li ve veřejném prostoru. Třeba jako politik.

00:08:54Když jsme se přijeli, tak já jsem pracoval v kanceláři

00:08:58prezidenta republiky asi osm let.

00:09:01A tam jsme si zvykli, že určité věci patří do sféry soukromé.

00:09:06To jsme si hlídali.

00:09:08A že určité věci nám zasahují do toho programu.

00:09:11Třeba že jsem musel chodit do práce večer, nebo o víkendech.

00:09:15Že jsem jezdil často na služební cesty.

00:09:18To, co bylo tady jiné je, že žijete v zahraničí

00:09:22a že celá řada věcí je složitějších.

00:09:24Návštěva lékaře s dětmi, třeba když jsou nemocné,zařizování školy.

00:09:35Aby jste našli dobrou školu, která ty děti přijme a která

00:09:39to vezme jako obohacení a ne jako problém.

00:09:42Co se týče protokolárních náležitostí, tam se na partnerku,

00:09:46nebo na partnera, když jde o ženu diplomatku,

00:09:50kladou očekávání, že se bude zúčastňovat večírků,

00:09:54že bude dělat určitá seance, že bude reprezentovat.

00:10:01Ale my jsme se sem stěhovali ve vysokém stádiu těhotenství,

00:10:06takže já jsem vždycky všude omlouval Kláru s tím,

00:10:09že čekáme miminko, pak že ho kojíme, což byla pravda

00:10:14docela dlouhé měsíce, rok, nebo déle?

00:10:21To znamená, že si ta společnost zvykla na to, že chodím sám.

00:10:28To mě umožnilo lépe plánovat a oddělovat soukromí od služebního.

00:10:37Dnes sice již nekojí, ale stále se snažíme,

00:10:40aby jeden z nás s dětmi byl. Protože i když jsme zjistili,

00:10:45že třeba tady máme pomocníky, že to jde, ale stejně,

00:10:49jsme v řadě věcí nezastupitelní.

00:10:58O Vojtu se nemůže postarat každý.

00:11:01Musí mít určité zkušenosti, musí mít fyzickou zdatnost.

00:11:05Takže i tím jsme limitovaní. Ale z mé strany to byla i volba.

00:11:12Já jsem neměla ambice se tady nějak na tom životě

00:11:17podílet, nějak se zviditelňovat.

00:11:21Máme čtyři děti, o ty děti se chceme starat.

00:11:24Mám pocit, že jim máme co předat, co dát.

00:11:28Já prostě nechci, aby některé věci učil naše děti cizí člověk.

00:11:37Takže z mé strany to byla volba.

00:11:41A myslím si, že dobrá volba.

00:11:44Že nemám pocit, že bych o něco přicházela.

00:11:56Když se někdy zamýšlím nad vztahy mezi Francií a Českou republikou,

00:12:00nad jejich historií a nad jejich budoucností, tak mě napadá,

00:12:04že tady je nejen rovina instituciální, rovina smluvní,

00:12:08právní, mezinárodně právní. A k tomu máme dnes mimořádně dobré

00:12:12mechanismy v rámci Evropské unie. Ale že je tady i rovina jiná,

00:12:18rovina očekávání, rovina společenských projektů

00:12:21a společenské objednávky. To co občan chce, z čeho má strach,

00:12:27kde chce aby ho jeho stát, jeho společnost chránila,

00:12:31nebo kde by potřeboval, aby mu vyšla vstříc.

00:12:35Jako kdyby ty smluvní základy vytvářely kola hodinového stroje.

00:12:41Ale je ještě potřeba, aby ta kola do sebe dobře zapadla.

00:12:46Aby do sebe zapadla a aby se nepoškodila.

00:12:51Tady si myslím, že je velká role pro politiky, pro spolky,

00:12:55pro instituce, univerzitní, vzdělávací, pro kulturu,

00:12:59ale také pro náboženská společenství, pro církve.

00:13:05V této zemi je vlastně vztah církví a státu poměrně specifický.

00:13:12Došlo tady k odluce a vlastně v tom společném státním prostoru

00:13:16náboženství nemají moc prostoru.

00:13:20Neboť tady platí princip přísné nekonfesnosti.

00:13:27To znamená, že náboženské projevy do škol například nepatří.

00:13:31Škola, která připravuje občana v duchu ideálů revoluce, bratrství,

00:13:37svobody, solidarity, tak ten náboženský projev patří jinam.

00:13:45Pak je tady církevní školství a to je docela zajímavé,

00:13:49neboť v něm nacházíme nejenom křesťany, nejenom nevěřící,

00:13:53ale i třeba muslimy. Jako kdyby pochopili,

00:13:56že větší prostor pro svoje náboženské vyjádření najdou

00:13:59v církevních školách a tak vidíme, že se církevní školy stávají

00:14:03prostorem k dialogu. Nejenom se společností,

00:14:07která chce být laickou, ale i mezi náboženstvími.

00:14:17Mě se zdá, že ve francouzské církvi je možná ve větší míře než u nás

00:14:21nastaven vztah důvěry mezi laiky a kněžími, takže ta odpovědnost,

00:14:28kterou tady laikové mají je často překvapivě velká.

00:14:41Myslím, že u jezuitů, kam pravidelně chodíme na bohoslužby,

00:14:46že jsme byli hrozně hezky přijati.

00:14:49Že se tam běžně zdravíme se spoustou lidí, o kterých

00:14:54ani nevíme jak se jmenují. Oni za námi chodí a ptají se

00:14:58jak se máme, jak se má Vojta. S Vojtou se zdraví a to je moc fajn

00:15:03To už je pátý rok, co jste ve Francii. Je to na dětech poznat?

00:15:08No nedávno se stalo to, že by asi žádné české dítě

00:15:11takový obrat nepoužilo, že když šli s tatínkem z kina,

00:15:15kde byli na filmu, který byl pro děti,

00:15:19ale který se zabýval ekologií a budoucností tady toho světa.

00:15:25Pak o tom diskutovali dlouho s tatínkem a tatínek říkal:

00:15:29co bychom měli dělat, aby se ta planeta neoteplovala

00:15:33a aby se nám tak nezhoršovalo to životní prostředí?

00:15:37A Benedikt hluboce přemýšlel a pak řekl:

00:15:40měli bychom jít manifestovat.

00:15:51Já mám tendenci hledat to, co je to dobro veřejné,

00:15:55nebo společné většímu množství lidí, nebo celé společnosti

00:16:00od těch zájmů partikulárních, osobních, jednotlivců.

00:16:05Na druhou stanu si myslím, že dnešní svět je tak komplikovaný,

00:16:11že je někdy těžko o tom mluvit zkrátka proto, že toho příliš víme

00:16:18o tom, jak těžko se dneska ve světě administruje politikům, úředníkům.

00:16:26Kolik rozhodnutí chodí zvenčí, protože rozhodly finanční trhy,

00:16:31velké společnosti. Kolik otázek člověk vůbec neovlivní.

00:16:36Dostává je jako zadání.

00:16:39Myslím si, že pro to soužití společnosti se stává,

00:16:43možná ještě více než v minulosti, při všem tom relativismu,

00:16:48velká deviza, a to je důvěra. Důvěra občana v instituci,

00:16:53důvěra občana v úředníka,důvěra občana v politiku a v politika.

00:16:59A to jsou věci, které jsou velmi významné.

00:17:03Je potřeba o nich přemýšlet. Protože právě na důvěře

00:17:07je založeno, že nějaká společnost chce žít dohromady.

00:17:12Že vytvoří společný projekt za kterým jde. A mám pocit,

00:17:15že vracím se tím k pojmu "veřejné služby?, že to je možná

00:17:20jeden z aspektů, jak se dobrat toho,

00:17:22co nás spojuje a co by měl úředník dělat - sloužit.

00:17:30V tom pojmu "obecné dobro?, tradičně byla spatřována

00:17:34i duchovní stránka člověka v tom nejširším slova smyslu.

00:17:38Obecné dobro zahrnuje také vzdělávání, výchovu,

00:17:42rozvoj kultury. Máte dojem, že tato stránka obecného dobra

00:17:48je dostatečně doceňována?

00:17:51Já teprve potom, co sloužím v zahraničí,

00:17:53tak jsem si uvědomil, jak klíčové je pro to,

00:17:58aby nějaká země byla vidět, aby měla nějakou kulturní identitu

00:18:02a nástroje k prosazování té kulturní a jazykové identity

00:18:06v zahraničí, na mezinárodní scéně. Jak důležité je, aby stát

00:18:10vyčleňoval část prostředků na podporu kultury.

00:18:13Na to, aby se třeba o české kultuře

00:18:17mohlo ve Francii mluvit na těch příslušných místech.

00:18:35Francie vždy přitahovala určitý druh elit.

00:18:39Ve 20. letech prošlo Dijonem mnoho studentů.

00:18:43Dnes zde máme studenty znovu. Máme také studentky v Nimes.

00:18:48Dámy a pánově. Jsem velmi rád,že jste tady.

00:18:52Že všichni rozumíte francouzsky, že všichni rozumíte Evropské unii.

00:18:57Využijte toho, že nás tady máte jako úředníky

00:19:00a vytvořte si z nás zázemí. Bude nám totiž ctí s vámi pracovat

00:19:05na tom velkém úkolu předsednictví Evropské unie,

00:19:08které nás tolik sbližuje s Francií.

00:19:21Musím říct, že nejenom ve Francii, ale i České republice

00:19:25jsem se dostal do velké blízkosti řady politiků.

00:19:28Chodil jsem do parlamentu a musím říct, že přesto, že to byly

00:19:32někdy těžké mise, nebo složité situace,

00:19:36i v tom českém parlamentu jsem objevoval velmi zajímavé lidi.

00:19:41Osobnosti, které to braly poctivě a zodpovědně. A musím říct,

00:19:45že těch příjemných překvapení bylo dostatek na to,

00:19:49abych neztratil optimismus.

00:19:53Děti se rádi vracejí domů, mají to tam rádi, mají tam rodinu,

00:19:58babičky, dědečka, bratrance, sestřenice.

00:20:01Já myslím, že se tam velmi těší. Zatím si možná neuvědomují to,

00:20:06že teď v Čechách prožívali jenom prázdniny, neměli tam žádné

00:20:11povinnosti. Že je to tam také čeká a že to nebude jednoduché, návrat.

00:20:17To, že česká škola pro ně bude tvrdý oříšek, dohnat všechno,

00:20:22to co tady jakoby zameškali, pro ně bude těžké.

00:20:26A Benedikt, ten většinu svého života prožil tady.

00:20:30Přijde o všechny kamarády, bude si muset hledat nové přátele,

00:20:36pro něj to určitě nebude jednoduché.

00:20:41Člověk si musí pěstovat takové intimní místo,

00:20:45kam nikoho nepustí. Kde je prostor pro to,

00:20:49aby ty ideály dál žily. Aby je kultivoval.

00:20:55Skryté titulky Martina Vrbská

00:21:03.