00:00:44 Já jsem se s ním setkal poprvé, když jsem začal chodit do kostela

00:00:48 spíš z takových esteticko - kulturních důvodů.

00:00:52 Byl to jistý druh protestu proti tomu státnímu ateismu

00:00:58 a proti tomu režimu. Jeden můj kamarád mně řekl:

00:01:05 Pojď se podívat taky do Týna. Tam je takový zajímavý kazatel.

00:01:08 Je to takový Jan Werich českých katolíků.

00:01:11 Já jsem šel takhle zezadu.

00:01:16 Takhle jsem proklouzl.

00:01:19 Tady jsem seděl

00:01:22 a tady jsem se na pátera Reinsberga díval a poslouchal.

00:01:28 Muž, který přišel zřejmě ve správný čas na správné místo.

00:01:32 Vždycky když kázal, on kázal jedině z této kazatelny,

00:01:36 tak si vždycky sundal hodinky.

00:01:39 Rozepnul si pásek a položil si je. Pravděpodobně, já jsem to neviděl.

00:01:44 Ale myslím, že se na ně nikdy nedíval.

00:01:49 Mamma mia!

00:01:52 MLUVÍ NĚMECKY

00:01:55 Ja woll! Já nejsem vůl.

00:02:01 Světlo Kristovo!

00:02:07 Sláva Tobě, Pane!

00:02:10 Když jsem se zeptal toho spirituála,

00:02:14 to bylo někdy v červenci, v srpnu 1941,

00:02:19 tak jsem k němu zašel a zeptal jsem se ho:

00:02:23 "Tak hodím se, nebo ne?" A on to začal rozebírat.

00:02:27 Rozebral to, co na to říkají představení a řekl:

00:02:31 "Ti vás tady nechávají, ne? Tak asi jo."

00:02:38 Já řekl: "A co já?" A on: "Jak vás tak znám,

00:02:42 tak to by jako pasovalo. A co vy?

00:02:46 Máte nějaký důvod, proč byste byl knězem?

00:02:49 Chtěl byste Pánu Bohu pomáhat?"

00:02:52 Já říkal: "Jo. To jo. To bych dělal."

00:02:55 A on: "A víte proč?" Já povídám: "Jo. To bych věděl."

00:02:59 Protože mně šlo jednak o bráchu a ještě o další jiný věci.

00:03:06 Protože brácha nikdy neodpad.

00:03:11 Ale brácha momentálně hlásal marxistické ideje.

00:03:17 On je hlásal z toho nejčistšího srdce.

00:03:26 I u nás se stal ten posun, že tomu, co je třeba všeobecné,

00:03:32 to znamená, že všichni lidi lžou, řekneme "to je normální".

00:03:36 Ale to není normální. Je to všeobecný, ano,

00:03:40 ale normální to není.

00:03:43 Protože jakmile nám někdo šlápne na nohu,

00:03:47 tak v tu ránu začneme tvrdit, že to normální není.

00:03:51 Ale je to všeobecný. To se děje.

00:03:55 A tyhle je věci je zapotřebí velmi pevně oddělovat,

00:04:00 protože jinak se staneme takovými lidmi

00:04:05 přitákavající něčemu, co není pravdivý.

00:04:10 Takže se nám přihodí ty krásné věci, že řekneme:

00:04:15 "No to víte. Dneska je jiná doba."

00:04:18 To je takový kec, za který bych každýmu dal pár facek,

00:04:21 protože doba je furt stejná.

00:04:25 Furt jsou lidi hajzlové a jsou lidi hodní.

00:04:27 A jsou lidi, kteří se potácí mezi tím a oním.

00:04:30 To je lidský život. Takže my si neutečeme.

00:04:33 To je na tom ta největší legrace.

00:04:37 A vždycky když si myslíme, že uděláme nové lidstvo,

00:04:40 tak jsme tam, kde jsme byli.

00:04:43 Lidské dějiny se dají číst nebo učit tak 50 let lidstva,

00:04:48 protože pak už je si to strašně podobný.

00:04:55 Tady je maminka na kanapi, tady sestra u stolu pracuje.

00:05:00 O poschodí výš jsem měl já svůj pokoj.

00:05:03 Takový krásný výhled.

00:05:16 To jsem si nafotografoval, když jsem jel do Říma,

00:05:20 abych měl nějakou památku toho, odkud jsem vyjel.

00:05:53 Pravidelně v neděli ráno za mnou přišel spolužák

00:05:57 a kamarád z obecné školy Ladislav Malinský

00:06:01 a zval mě do kostela na mši. A já jsem si říkal:

00:06:06 "Já si budu kazit neděli tím, že půjdu někam do kostela? Tůdle."

00:06:11 Protože jsem znal faráře jako ty tlustý, kteří byli v černém,

00:06:16 měli to pocamraný od všech obědů, kolárek u krku a vypadli divně.

00:06:25 Sice jsem chodíval ke zpovědi,

00:06:29 která byla dvakrát nebo třikrát do roka.

00:06:33 Někdy si člověk napsal hříchy a zeptal se kamaráda:

00:06:36 "Kolik máš hříchů? Sedmnáct? Já jich mám dvaadvacet.

00:06:40 Půjč mi nějaký opsat." Ale brali jsme to opravdu vážně.

00:07:09 Tady je takový zápisník, kam jsem si všechno psal.

00:07:13 Takže jsem si napsal 4.června:

00:07:17 Ráno jsem měl mši svatou, zpovídal jsem od 6 hodin

00:07:23 a Američani už byli nad Římem.

00:07:27 Ve městě strašné výbuchy.

00:07:30 Odpoledne Němci poraženi utíkají. Obrovská radost.

00:07:36 Přiběhlo k nám děvče, popadlo nás za ruce a zavolalo:

00:07:40 "Nevíme, jak vám poděkovat! Byli jsme venku až do půl jedenácté.

00:07:45 Pak kouřili na střeše až do tři čtvrtě na dvanáct.

00:07:51 To bylo první zajímavé překvápko, které jsme zažili,

00:07:55 protože zatím jsme žili v tom světě strachu,

00:08:01 fašistickýho úleku,

00:08:06 starého systému, německýho drilu,

00:08:12 gestapa, který tam strašilo strašným a zlým způsobem,

00:08:17 bombardování.

00:08:20 A najednou přijely tanky a s nimi jazz.

00:08:25 Když umřel pan kardinál Kašpar,

00:08:28 tak Vatikán udělal strašně chytrou věc -

00:08:32 prostě nejmenoval nikoho dalšího.

00:08:37 Protože by se do toho byli pletli Němci.

00:08:40 Zůstal jen správce diecéze, a to byl pan prelát Opatrný.

00:08:45 Tomu jsme se hlásili, že jsme tady a že jsme přišli do služby.

00:08:51 A on řekl: "Považte, já mám 600 far a jenom 300 kněží.

00:08:58 Jak já to udělám?"

00:09:01 Já jsem říkal: "Vaše Milosti, jsme unavení z války."

00:09:05 Tak nás jednoho po druhém pomaličku posílal na pracovní místa.

00:09:10 Já jsem byl poslán jako poslední.

00:09:14 A sice 7.ledna jsem nastoupil v Berouně jako kaplan.

00:09:26 Mezitím se stala ta zajímavá věc - přišel Vítězný únor.

00:09:33 To byla velmi zajímavá doba.

00:09:36 Za prvé jsme vůbec nevěděli co dělat.

00:09:41 Protože jsme byli zvyklí, že to byl celý systém.

00:09:45 To bylo, jako když ve škole zavřou ředitele,

00:09:52 většinu sboru a zůstane jenom pomocník školníka.

00:10:09 Tohle je jeden anglický voják,

00:10:12 s kterým jsme jeli po lodi až do Anglie. On měl svatbu.

00:10:16 Tohle je doktor Mandl a já.

00:10:21 Tohle je slavný skaut Mirek Vostáka a já,

00:10:25 když jsem přijel do Prahy.

00:10:28 Tohle jsem vyučoval v Berouně na gymnáziu.

00:10:31 Takhle mě vyfotografovali. Já neměl žádný jiný šaty

00:10:34 než anglickou uniformu. Tak jsem v ní chodil celé dny.

00:10:49 Aťa psal své mamince z toho kriminálu

00:10:53 a srovnával tam osudy tří,

00:10:56 co jsme spolu příbuzní a co jsme byli v Římě.

00:10:59 Saša Heidler, ten utekl, protože oni měli vilu na Špičáku.

00:11:05 U Rudy. A on když začul, že mu zle teče do bot,

00:11:10 tak se zkrátka sebral a fouk.

00:11:14 A byl ten otec Křišťan ze Svobodný Evropy.

00:11:19 To byl Saša.

00:11:22 Aťa když přijel do Prahy

00:11:26 jednoho krásného dne z nějaký svý cesty služební,

00:11:31 tak pomáhal nějaké babičce s kufrem z vlaku.

00:11:34 A ona řekla: "Mladý pane, to jim Pán Bůh oplatí."

00:11:37 A oni ho ten den sebrali.

00:11:50 Já jsem zůstal, řekl bych, netknutý.

00:11:55 Sice jsem byl vyslýchaný mockrát a tak dále,

00:11:59 ale furt jsem běhal po světě.

00:12:04 Byl jsem hlídaný, jestli nedělám skauting a s mládeží.

00:12:09 Takže to jsou tři kamarádi a tři různý osudy.

00:12:16 A Aťa, jak o tom přemýšlel v tom kriminále,

00:12:20 tak psal, že on považuje ten svůj osud za nejšťastnější.

00:12:25 Přece jenom ten režim potřeboval, aby tady někdo byl,

00:12:30 koho mají pod lupou, koho mohou sledovat,

00:12:34 ale když sem přicházejí cizinci, aby někde bylo jakési zdání toho,

00:12:38 že je tam normální fungování církve.

00:12:42 Tohle mohl být jakýsi úmysl toho režimu.

00:12:46 Nezlikvidovat tu církev úplně. Mít tady nějakou výkladní skříň,

00:12:50 co jakoby povolují, ale zároveň kontrolují.

00:12:53 On sám říkal, že ho považují za anekdotčika,

00:12:57 který vypráví fóry a kterého není možné brát vážně.

00:13:03 LATINSKY

00:13:36 Hned v roce 1948 a 1949 mi tam chodily tři dvojice.

00:13:42 Celou neděli dopoledne.

00:13:47 A sice dva z místní organizace,

00:13:51 dva z národního výboru a dva fízlové.

00:13:56 A mezi jednotlivými mšemi chodili a očumovali u oltáře,

00:14:01 až to zase začne. Já jsem seděl nahoře v tom okýnku

00:14:05 a koukal jsem se na ně, jak tam očumujou.

00:14:12 Když se objevilo Pražské jaro, přišel za mnou chlap s brýlemi.

00:14:18 Černými samozřejmě.

00:14:21 A řekl: "Dovolte dotaz". Já říkám: "Prosím."

00:14:25 Šli jsme do kanceláře a on řekl:

00:14:29 "Co vlastně teď, když je to takhle, co církev nabízí lidem?"

00:14:34 Já jsem řekl: "Víte co? Odpuštění hříchů."

00:14:38 Jednou dokonce, když já jsem se vrátil z výslechu,

00:14:43 byl to první pátek a šli jsme od oltáře do svatostánku,

00:14:48 tak ti dva, co mě vyslýchali, seděli vzadu v lavici u Týna.

00:14:52 Já jsem ho upozornil, že to jsou ti dva, co mě vyslýchali.

00:14:57 A on mně po mši na to řekl:

00:15:01 "Dokud jim budeš na očích a nebudeš se jich bát,

00:15:05 tak ti nic neudělají."

00:15:48 Protože člověku šlo o jednu věc - aby nezradil.

00:15:55 Jo. Tak. A to je nebezpečný.

00:16:04 -A přihodilo se vám to někdy?
-Prosím?

00:16:06 -Jestli se vám to někdy stalo?
-Co?

00:16:09 -Že byste zradil.
-Ne.

00:16:15 Vždycky jsem udělal takovýho blba, že mně vynadali

00:16:21 a nic z toho nebylo.

00:16:26 Nikdy jsem žádnýho člověka neřek.

00:16:32 Vždycky jsem se hlasitě podivil.

00:16:37 Ti museli být gumoví ze mě, chudáci.

00:17:05 Z jakýho materiálu jsi udělaný?

00:17:09 No z lásky. To je právě ono.

00:17:13 Řekl bych, že základní materiál člověka je láska.

00:17:18 Je utkaný z lásky.

00:17:20 To je tím, že člověk je Něčí výmysl.

00:17:29 A ten Někdo, kdo to vymyslel, není nic jinýho

00:17:33 než opravdu samé chtění dobra. Dobro, pravda a krása je jeden.

00:17:39 Čili když ten jeden si vymyslí, tak si nemůže vymyslet nic jinýho

00:17:45 než něco strašně dobrýho.

00:17:49 A z toho je teda ten jistej začátek.

00:18:01 Je to pořád ta historka toho Moricka, kterého když pan rabi

00:18:05 učil o náboženství, že Bůh stvořil všechno dokonalé,

00:18:10 tak Moricek vstal a řekl: "Pane rabi, a co můj hrb?"

00:18:17 A pan rabi řekl:"Je dokonalý."

00:18:22 Protože posláním Moricka bylo být hrbatý,

00:18:28 a to je dokonalý poslání.

00:18:33 To je dokonce vyznamenání.

00:18:36 Protože ne každý člověk dokáže být hrbatý.

00:18:41 A kdyby byl hrbatý, ne každý člověk by dokázal nést ten hrb.

00:18:47 A udělat z něj něco, co je skutečně významný.

00:18:53 A ten jeho hrb je významný. Jinak by nebyl hrbatý.

00:18:58 Ale to může být jenom tehdy, když na to má.

00:19:02 A na to mu Bůh dal. Jasan? Teď jde o držku, co?

00:19:16 A teď se nedivte a nepohoršujte se.

00:19:22 Moje maminka, jak to bývá, měla potíže se svou tchyní.

00:19:29 Ne velké, ale měla. To tak bývá.

00:19:33 Říkala, že až přijde do nebe a uvidí babičku,

00:19:38 tedy tchyni, že zahne za roh.

00:19:42 Nezahnula za roh.

00:19:44 A to z toho důvodu, že když člověk překročí ten práh,

00:19:49 tak se teprv ukáže, kdo skutečně je.

00:19:54 Jinak se to neukáže. Leda někdy,

00:19:58 když se lidé dostávají do takzvané klinické smrti,

00:20:02 tak najednou cítí, že v nich je něco zvláštního.

00:20:05 A mají úplně jiný vztah k celému životu i k umírání.

00:20:10 A vůbec ke všemu ostatnímu.

00:20:13 Je to to, co říkal nebožtík Sokrates,

00:20:16 že v nás je cosi ušlechtilého. Ano. Je.

00:20:19 Je to Boží myšlenka. To je velký dar.

00:20:22 A to každý z nás nese. Každý z nás si to jednou uvědomí.

00:20:27 A ti, které máme rádi, už to vědí.

00:20:32 -Pán s vámi.
-I s tebou.

00:20:43 Jako člověk někdy rozezná, že v jeho hlasu a v jeho gestech

00:20:48 se objevuje jeho otec, že zdědil nějaké rysy,

00:20:52 tak já myslím, že něco takového je i v tom řádu duchovním.

00:20:55 Já ho prostě nahmatávám v sobě a vždycky se tomu usmívám

00:21:00 a je mi to milé.

00:21:07 Člověče, jednou dobu jsem si víceméně myslel,

00:21:11 že s tou kněžskou prací se hodím tak k patnáctiletým klukům.

00:21:17 Protože, koukej se, ode mě to nezávisí.

00:21:22 Já jenom povídám to, co cítím, že bych povídat měl.

00:21:28 Jo?

00:21:30 A když se snažím k tomu být poctivý,

00:21:34 tak to ostatní už je Boží dílo. Protože Bůh si působí, kde chce.

00:21:39 Bůh si působí třeba skrz domovnici nebo skrz tramvajáka.

00:22:09 -Jestli byste tam mohl napsat...
-A kdo byla ta paní?

00:22:13 Já se jmenuju Srp, moje žena je Srpová

00:22:17 a její strýc byl doktor Mandl - Áťa.

00:22:21 HUDBA

00:22:41 Když jsme přijeli z války domů a on přišel do Kralup

00:22:45 a já do Berouna, tak mi napsal dopis:

00:22:49 "Stýská se mi, že nemám komu nadávat."

00:23:21 HUDBA

00:23:40 Co to je, když se člověk začne zajímat o náboženství?

00:23:46 To znamená, že dá na Boha. A co to je "dáti na Boha"?

00:23:52 To znamená, že tady musí být dva objekty.

00:23:56 Jeden, která je poznávaný, a druhý, který ho poznává

00:23:59 a který má tedy vůči němu vztah.

00:24:03 Což je podvědomě dáno u každého člověka,

00:24:07 u každého obyčejného člověka, jakmile ho začne bolet břicho.

00:24:12 Tak řekne: "Co jsem udělal, že mě musí bolet břicho?"

00:24:18 Čili on stojí přinejmenším před nějakým pojmem

00:24:22 nějakého zákona, který je živý.

00:24:32 Děti mají něco, co my už nemáme.

00:24:35 Ne že jsou malý, ne že jsou blbý, ne že jsou roztomilý, ne.

00:24:41 Děti za prvé nepodezírají. A za druhé spoléhají.

00:24:49 Dítě na začátku... Práce dítěte je hra.

00:24:56 A práce člověka má být pokračování hry.

00:25:03 Jestliže někdo začne mít práci jako jediný prostředek

00:25:10 kterak žít, tak to už je vykolejená záležitost,

00:25:16 protože to je v podstatě úplně něco jinýho.

00:25:37 Jestliže člověk začne pracovat pro to,

00:25:41 aby dostával peníze,

00:25:45 ale ne proto, že pracovat potřebuje,

00:25:49 tak už se dostává na vedlejší kolej.

00:25:53 Protože ten nejnádhernější projev své bytosti ztratil.

00:25:58 Protože potom každý ten výtvor,

00:26:02 když ho člověk dělá kvůli penězům, tak vždycky je pošpiněný.

00:26:08 Včetně filmování. Může to udělat, dejme tomu,

00:26:12 třeba nějak po té stránce řemeslné dokonale,

00:26:17 ale nemá to to pravé požehnání.

00:26:21 Totiž tu radost z toho, že člověk pracuje.

00:26:31 Chlapče drahej, honit se za nějakým blbým titulem

00:26:35 je věc, která může být úspěšná, jak vidíš na různých lidech,

00:26:39 kteří už mají málem třetí titul a honí to všelijak.

00:26:45 Nevím, jestli to dělají z ješitnosti. To je mi fuk.

00:26:50 A mrzí mě to na ně, protože mám rád ty lidi.

00:26:53 Ale to není ono. To není pravda, chlapče.

00:26:59 Když něco není pravda, tak to nikdy nevydrží.

00:27:04 Tedy nevydrží před Bohem. A ostatní nám může bejt ukradený.

00:27:08 Jo?

00:27:17 LATINSKY

00:27:35 To svědectví slovu Božímu, to svědectví je záležitost Boží.

00:27:41 A ne toho, kdo to povídá.

00:27:45 Dokonce takřka ani ne toho, kdo to poslouchá.

00:27:50 Protože ten, komu jde o věc, ten je ten třetí.

00:27:56 A sice aby ten, kdo to povídá, povídal to, co povídati má.

00:28:04 A ten, kdo to poslouchá, aby si z toho bral to,

00:28:08 co si z toho bráti má. A to je náramně neodvislý.

00:28:15 Fakt je ten, že člověk, když jako žije,

00:28:21 tak se mu může přihodit, že najednou zjistí,

00:28:25 že zkrátka a dobře se to v něm modlí.

00:28:29 Že to v něm mluví.

00:28:33 Ne jenom přemýšlí, ale mluví.

00:28:36 Přemýšlení je sice moc hezká věc,

00:28:39 ale mluvit je už předpoklad někoho, kdo poslouchá.

00:28:47 A předpoklad s vědomím, že když mluvím, tak jsem slyšen.

00:28:55 Ale když mluvím, tak nemluvím proto,

00:28:59 že jsem si usmyslel, že budu mluvit,

00:29:02 nýbrž že ve mně mluví ten, kdo je ve mně přítomen.

00:29:09 Jako host.

00:29:13 A to se objeví až, řekl bych, zkusmo.

00:29:18 Experimentálně. Člověk je tím až překvapen,

00:29:25 protože něco takového nečekal.

00:29:50 NA KŮRU ZPÍVAJÍ

00:31:07 Pán s vámi.

00:31:10 I s tebou.

00:31:13 Slova svatého evangelia...

00:31:18 Já jsem se narodil na Bílou sobotu.

00:31:21 Narodil jsem se s pupeční šňůrou okolo krku

00:31:26 jako na oběšení. Ale tu mi sundali.

00:31:30 Ruku jsme měl připláclou, jako když se salutuje.

00:31:35 Zrovna když odzvonily zvony gloria.

00:32:26 Titulky: Jaroslav Švagr, Česká televize, 2004