Před 50 lety zemřel jako vyhnanec z vlasti, kterou miloval. Nejprve nacisté a pak i komunisté jej připravili o svobodu i o domov. O víru jej však připravit nedokázali a on na své Čechy nikdy nezapomněl. Proto se ho báli i po jeho smrti.

Když byla v sobotu 21. 4. 2018 do svatovítské katedrály přinesena rakev s ostatky kardinála Berana, mnoho lidí mělo v tu chvíli pocit zadostiučinění. Muž, který nikdy nekapituloval před zlem, mohl konečně, v souladu se svou poslední vůlí, spočinout v prvním chrámu Česka. Ano, komunisté, kteří ho nenáviděli jako málokoho jiného, mu nedovolili, aby přijel do své vlasti alespoň zemřít. Báli se ho tak moc, že ho zakázali v rodné zemi i pohřbít. Ironií dějin zůstane i to, že v den, kdy se rakvi s ostatky kardinála Berana konečně mohla při slavnostní mši poklonit zaplněná pražská katedrála, prezident republiky měl v tutéž dobu projev na sjezdu komunistické strany.

Kde se sebrala odvaha Josefa Berana, se kterou srdnatě čelil nejen zlovůli dvou totalitních režimů, ale i zradě z vlastních řad? Kdo byl ten muž, který byť byl postavou nevelký, je dnes považován za jednoho z velikánů českých dějin? I na to se snaží odpovědět tento dokument.

Napište nám