Frida

Život a dílo mexické malířky Fridy Kahlo (1907–1954) inspirovaly odbornou literaturu, řadu dokumentů – a také dva celovečerní filmy. Jedinečnost životního příběhu, osobnosti i díla této ženy si o to přímo říkaly. První snímek byl natočen v Mexiku v roce 1986, americký film Frida z roku 2002, který nyní uvádíme, vznikl podle životopisného románu kunsthistoričky Hayden Herreraové, v režii Julie Taymorové a se Salmou Hayekovou v hlavní roli. Vypráví o osudu plném nepřízně, ale i lásky a vášně, a především o rozporuplné, ale nesmírně silné osobnosti a o touze po životě naplno. V dětství poznamenala Fridu obrna, v osmnácti vážná dopravní nehoda, která měla za následek celoživotní trápení – na třicet operací, bolesti, neschopnost donosit dítě. Krutou ironií právě počáteční mnohaměsíční nehybnost v sádrovém lůžku přivedla Fridu k malování. A malování ji posléze přivedlo k životnímu partnerovi, kterým byl proslulý představitel mexického muralismu, komunista a nenapravitelný záletník Diego Rivera (Alfred Molina). Oba patřili ke špičce nejen kulturních, ale i levicově orientovaných politických kruhů rozbouřeného Mexika 30. let. Trvalo však nějakou dobu, než byla extravagantní Frida objevena i jako osobitá malířka, a přestože měla úspěchy v New Yorku i v Paříži, doma se první výstavy dočkala až těsně před smrtí. Bouřlivý život, střety dvou silných osobností a oboustranné nevěry (v případě Fridy s muži i ženami) vedly k rozvodu. Frida dokonce prožila krátký vztah s ruským revolucionářem Lvem Trockým, který se v Mexiku ukrýval a posléze tam byl zavražděn. Nicméně silný vztah přetrval, bývalí manželé žili v těsném sousedství, Rivera Fridě pomáhal. A v době, kdy se její zdravotní stav nezvratně zhoršoval, byla závislá na morfiu a v důsledku gangrény přišla o nohu, ji znovu požádal o ruku.

Kromě nabitého děje a velkých postav vyniká film i svou hudební a výtvarnou složkou. Obrazy Fridy Kahlo, v drtivé většině autoportréty, jsou ovlivněny naivismem a mexickým lidovým uměním. Spojení se surrealismem se malířka bránila a tvrdila, že nemaluje sny, ale vlastní realitu: "Namalovala jsem tolik obrazů sebe sama, protože jsem byla často osamělá, a pak, že sebe znám ze všech lidí nejlépe." Obrazy plné barev, fantazie a emocí jsou tak nejpřesnější výpovědí o jejím životě a zákonitě hrají ve filmu svou nezastupitelnou roli. Jak hudba, tak výtvarné kategorie přinesly filmu Oscary – za nejlepší hudbu (Elliot Goldenthal, v civilu manžel režisérky Taymorové) a nejlepší masky – stejně jako další ceny (Zlatý glóbus). Salma Hayeková, o jejímž ztvárnění titulní role se mluví jako o jejím životním výkonu, oscarovou nominaci neproměnila. Pro zajímavost – jako spoluproducentka filmu bojovala o tuto roli (a vůbec vznik filmu) několik let v konkurenci Jennifer Lopezové či Madonny.