Setkání protagonistů legendárního ostravského divadla Waterloo v roce 1990. Připravili: V. Štvrtňa, J. Plesník a J. Procházka
00:00:03Něco překrásného se začíná, poštovní holub křídly o vzduch bije,
00:00:12vraceje se domů, s nadějí i bez naděje
00:00:17věčně vracíme se domů.
00:00:22Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima,
00:00:28každého dne se něco začíná...
00:00:34Waterloo po 20 letech je pro mě nejen vzpomínka,
00:00:38ale i současnost,
00:00:39jak je vidět, protože se právě teď nacházíme tam,
00:00:43kde začínalo divadlo Pod okapem a končilo divadlo Waterloo
00:00:46před 18 lety, v roce 1972.
00:00:50Tož zazpívejte, ať srdce potěší.
00:01:00Jak to chcete spojit mezi tím Vaňkem a tímto textem?
00:01:11Jak to ovlivnilo můj život?
00:01:13Značně, vykořenilo mě to z normálního života a z představ
00:01:17o normálním životě, protože jsem dostal necelé 2 roky,
00:01:21které jsem si musel odsedět.
00:01:23Takže jsem se naučil poznávat nové lidi, zacházet s nimi,
00:01:30oni se mnou.
00:01:34Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima,
00:01:38každého dne se něco začíná, něco překrásného se začíná...
00:01:49Bylo to ošklivé, samotný trest není tak hrozný,
00:01:54ale ty důsledky potom, které byly za to odsedění,
00:02:00těch 9 měsíců, kdyby to pak skončilo za 4-5 let,
00:02:03ale ono se to táhne 15 let.
00:02:26Bylo jednou jedno divadlo, herci hráli zdarma
00:02:30a diváci tam chodili rádi, ale pozor,
00:02:33to není začátek pohádky, chceme se pokusit podat
00:02:36svědectví o ojedinělém osudu několika lidí,
00:02:40kteří byli před 20 lety mladí a nadšení
00:02:43a z jejich nadšení a potřeby vyrostlo divadlo.
00:02:48Jeho osudy jsou těsně spjaty s osudy generace,
00:02:51která toto divadlo tvořila, která ho navštěvovala
00:02:54nebo která o něm mnohdy ani nevěděla.
00:02:57Budeme svědky toho, jak se divadlo a lidi kolem něj ocitli
00:03:00na lavici obžalovaných.
00:03:02Jak byl zkonstruován jeden z politických procesů
00:03:05a jak se osudy lidí kolem divadla splétaly a zaplétaly,
00:03:09až se znovu střetly po letech na přelomu letošního ledna a února.
00:03:19To divadlo se jmenovalo Waterloo, ale to není jen místo velké bitvy,
00:03:24ale také symbol porážky doslova na hlavu.
00:03:28A jak známo, v každé bitvě jsou nejen poražení, ale také vítězové.
00:03:46To divadlo mělo svéráz v jedné věci, že ti lidé se měli rádi už
00:03:51od dob Okapu, přinesli si určité zkušenosti interpretační.
00:03:55Věděli jsme, jak udělat textappeal, jak využít místních autorů,
00:03:58jak přitáhnout herce a autory i z jiných měst,
00:04:03třeba z olomoucké Zkumavky.
00:04:05Určitá poučenost z dřívějška, tj. z 60. let.
00:04:08A především mělo obrovské autorské zázemí, které bylo dáno zkušenostmi
00:04:13Ivana Binara, Petra Podhrázkého, Josefa Fraise a Luďka Nekudy.
00:04:21Luděk je stále mezi námi, i když je tam někde nahoře.
00:04:26Slibuji mu, že už nikdy nebudu zakládat žádné divadlo.
00:04:30Ale Luděk uměl obrousit hrany názorově rozdělených skupin
00:04:37v divadle svou zkušeností a tolerancí.
00:04:41To je 3. faktor, kromě zkušeností z 60.let, autorství,
00:04:47to, že tam byly různé názorové proudy v divadle.
00:04:50My jsme s Luďkem usilovali o jednoduchý, laskavý
00:04:53literárně-hudební kabaret.
00:04:56Zatímco Binar, Podhrázký, Ulman
00:05:01považovali za svou občanskou povinnost se vyjádřit k tomu,
00:05:09čím jsme žili, a forma byla až druhořadá.
00:05:13A my jsme toto od nich nakonec převzali
00:05:15a zpětně jsme se takto ovlivňovali.
00:05:17Často jsme si vjeli do vlasů hrozným způsobem.
00:05:21Divadelní klub Waterloo vznikl v ostravském Divadle hudby
00:05:24na pozdim roku 1968.
00:05:27Navázal na tradice Okapu, snad nejúspěšnějšího ostravského divadla
00:05:31malých forem z 60. let.
00:05:34Hrály se textappelové i komponované pořady
00:05:37i jiné netradiční dramatické formy.
00:05:40Tvůrčí duch, sranda a generační výpověď přitahovaly
00:05:44k Waterloo i do Waterla.
00:05:59Dnes se scházejí lidé, které dělí téměř 2 desetiletí,
00:06:02stovky kilometrů, mnohdy i státní hranice.
00:06:06Ale emigranty nebyli jen ti, kteří odešli,
00:06:09většina se stala emigranty i doma.
00:06:12Tváře a za nimi jména.
00:06:15Některá jména vám možná něco řeknou, jiná vůbec nic.
00:06:19A přece se z některých těchto jmen mohly stát pojmy - herecké,
00:06:23režisérské, scénaristické, ovšem kdyby, snad naše svědectví alespoň
00:06:28trošičku přispěje k tomu, aby nám ta jména
00:06:31a tváře nezůstaly úplně cizí.
00:06:37Sešedlá obloha byla jak z cínu , naděje na návrat už dávno pochoval.
00:06:50Takové obrázky visí dnes na školách, děti se učí, že učitel národů
00:07:03odešel se země, kde neměl svobodu, uznání, kde vládl strach...
00:07:15Ty to točíš? Není to škoda matariálu?
00:07:20...dají jim desítky názorných příkladů,
00:07:25na to jak nelidský byl k lidem středověk,
00:07:32na to jak na zvůli vladařů nebyl lék,
00:07:35nikdo z nich neváhal použít úkladů.
00:07:39A přešla staletí temná, jak dočteš se
00:07:41v čítankách pro 6. až 9. třídu.
00:07:44Jsme šťastná země, už neznáme bídu.
00:07:49Snad nějaký státník zas v projevu pronese a jeho slova sál potleskem
00:07:58podpoří, pán v první řadě si pozorně píše, já ale každý den
00:08:10vidím, jak tiše strašně moc lidí jen obstojně živoří.
00:08:20Tvrdíte, že nejsou chudí a bohatí, v zemi jenž zavádí lidštější řád.
00:08:32A že už nikomu nehrozí pád, když pevná ruka se chopila opratí.
00:08:45A přece odchází s uzlíčkem nadějí, s vidinou života plného štěstí,
00:08:58z řečnických pultů jim zahrozí pěstí
00:09:05a muži od pera se jim zas vysmějí,
00:09:12ale proč opouští děti a manželky, známé a přátele a svoji práci
00:09:24a i když časem svou naději ztrácí, hledají život, a ne jeho padělky.
00:09:37Vy, pane, který jste hovořil s dojetím, jak žijí v lágrech
00:09:45tam na druhé straně, jak myslí na lesy, zelené stráně,
00:09:53ptal jste se sebe, kdo vinen je prokletím těch,
00:10:00kteří odchází jak před staletími z nouze a ze strachu,
00:10:09že budou nuceni vyznávat i víru jim cizí
00:10:16a placeni za zradu sebe samých pány svými.
00:10:27Zavřeli jste brány, co jim ještě zbývá, vrátit se
00:10:35a nové zlo starým nahradit.
00:10:42Snad se jim podaří tam na druhé straně žít,
00:10:49ale kdo z nich si může ještě zpívat,
00:10:55země česká domov můj, země česká domov můj.
00:11:15Já jsem byl zavřený, dělal jsem závozníka u Bytostavu,
00:11:18skládal jsem cihly a cement, což mi až tak nevadilo,
00:11:21ale vadilo mi, že to vypadalo, že to nikdy neskončí.
00:11:30Pak jsem dělal v elektrárně Vítězný únor strojníka
00:11:34v chemické úpravně vody, to bylo už lepší,
00:11:39ale pořád to byla ne nuda, ale bezvýchodnost.
00:11:47Věčné výslechy od StB, vydal jsem tenkrát v Petlici svoji knížku
00:11:55a to se jim tak hrubě nelíbilo, že mě pronásledovali,
00:12:01kde to bylo jen možné.
00:12:03Můj syn nemohl jít na jazykovou školu,
00:12:08tenkrát byl ještě malý, měl to zakázané.
00:12:13Bylo to tak hrozné, že jsme se rozhodli, že půjdeme ven,
00:12:20pryč z této země, a tak jsme šli.
00:12:38V roce 1970 jsme skončili se svojí činností divadlo Waterloo
00:12:43a každý jsme pracoval někde jinde, já v redakci Ostravského večerníku,
00:12:48Petr Podhrázký a Ivan Binar v redakci časopisu Tramp
00:12:52a ten vycházel s celostátní působností v Ostravě.
00:12:56V roce 1971 byli najednou
00:12:582 členové divadelního klubu Waterloo vzati do vazby
00:13:03a krátce potom byl se všemi členy divadla Waterloo soudní proces.
00:13:10Já jsem tomu nepřikládal velký význam, nevěřil jsem,
00:13:14že za to, co někdo řekne na jevišti nebo nastudoval u klavíru,
00:13:20někdo bude souzen, ale skutečně se tak stalo.
00:13:37Hola hej, průzkumníci, našel jsem vám skrýš.
00:13:42Samota mě tíží, pojďte ke mně blíž.
00:13:51Hej, ty země, země rodná, čí bota tě šlapala, postav se Bydenko,
00:13:59neboj se, nikdo tu není, zajal snad fric tvé druhy?
00:14:04Ne, nezajal, nedá se zajmout sovětský voják,
00:14:08to sovětští vojáci, tankisté a pěšáci a průzkumníci
00:14:14přivedou jazyka, německého jazyka.
00:14:23Do štábu přivedeme a štáb už frickům zatopí.
00:14:28Utíká fric ze země rodné, země mu za patami hoří, však kde jsou druzí?
00:14:43Já splnil svůj úkol, jestli pak i oni splnili a na kolik procent?
00:14:52Hle, již přicházejí.
00:14:59Po divoké přestřelce zahnali jsme vetřelce,
00:15:03dobré práce kus je vykonán...
00:15:31Petr Ulman, režisér většiny představení,
00:15:34Petr Podhrázký, spoluautor "Syna pluku",
00:15:37Ivan Binar, autor povídek a her,
00:15:39Josef Frais, druhý spoluautor "Syna pluku",
00:15:43Edvard Shiffauer skládal hudbu a sedával za klavírem,
00:15:47Tomáš Sláma, autor textappealů a vedoucí divadla.
00:15:51Oni a další čtyři byli obžalovaní podle § 100 z pobuřování,
00:15:56případně podle § 104 z hanobení státu
00:16:00světové socialistické soustavy.
00:16:03Pobuřovali a hanobili tím, že uvedli v dubnu 1969
00:16:08představení "Syn pluku".
00:16:11A teď citát bez komentáře:
00:16:17"V době od dubna do konce května 1969
00:16:19byla v divadelním klubu Waterloo
00:16:23uváděna hrubým způsobem znetvořená Katajevova hra Syn pluku.
00:16:30V rozporu s ušlechtilým záměrem světoznámého autora byly přepsány
00:16:35všechny pasáže v jakousi parodii tak, aby znevažovaly heroický boj
00:16:40sovětské armády za 2. světové války a tím i boj všech jeho spojenců
00:16:46a národněosvobozeneckého hnutí proti německému fašismu smrtelně
00:16:51ohrožujícímu lidstvo."
00:16:57Bylo to opravdu nepříjemné a teď už je to pryč, radši od toho pryč.
00:17:03Bylo to ošklivé, ono samotný trest není tak hrozný,
00:17:08ale ty důsledky potom, které byly za to odsedění,
00:17:12těch 9 měsíců, kdyby to pak skončilo za 4-5 let,
00:17:16ale ono se to táhlo těch 15 let.
00:17:26Mám obrovskou výhodu v tom, že v poslední době už jsem mohl dělat,
00:17:31díky ženě, říkal jsem, že bych toho napsal, kdybych mohl,
00:17:39a ona mi řekla, tak zůstaň doma 2 roky a piš,
00:17:43teď už jsem 4 roky doma a díky ní píšu,
00:17:47protože mě živí, a já jsem mužem v domácnosti.
00:17:52Díky tomu mám řadu skladeb, kdybych chodil normálně do práce,
00:18:00neměl bych nic, a kdybych chtěl dneska začínat,
00:18:03bylo by to podstatně těžší.
00:18:06Díky tomu, že řekla, zůstaň doma a piš si, z jednoho platu vyjdeme.
00:18:15Písnička z inkriminovaného "Syna pluku"
00:18:17se ocitla s Edvardem Shiffauerem na lavici obžalovaných.
00:18:23Padají miny a nepadá karta, všechno se vaří v kotli válečném,
00:18:35na frontě kdysi komsomolka Marta hrdině zmírá v boji statečném.
00:18:45U průzkumníků byla zdravotnicí, snad jeden každý
00:18:52v noci o ní snil, byla jim sestrou a věděli všici, že běda tomu,
00:19:01kdo by ji zneuctil.
00:19:05Jistě v Gazetě nejednou o ní psali, to protože ta dívka přesvatá
00:19:13po těžkých bojích, kdy všichni tvrdě spali,
00:19:16odvšivovala jejich kaťata.
00:19:21Válka je válka, nepřítel přeukrutý, dochází jídlo,
00:19:27nejsou náboje, průzkumný oddíl vidí, že je nutný,
00:19:33aby z nich někdo zemřel ve stoje.
00:19:38Marta komsomolka veliteli dává předrahou svoji partijní bumážku,
00:19:46do ohně kulometů hrdě potom vstává,
00:19:50na prsou trhá zelenou rubášku.
00:19:55Na slunci svítí ňadra běloskvoucí, nepřítel z toho celý zmaten je,
00:20:04než stiskne spoušť svou rukou nemohoucí,
00:20:09k záchraně jeho příliš pozdě je.
00:20:16Padají miny a nepadá karta, fricek proklatý stále vzdoruje,
00:20:26ač zahynula komsomolka Marta, v paměti lidí všechny přežije.
00:20:39Někteří zůstali tady, jako například Edvard Shiffauer,
00:20:42jeho osud je zvláštní, ale krásný zároveň.
00:20:47Mě utvrzuje v tom, že se člověk nedá,
00:20:51když dělá něco, co má rád.
00:20:53Edvard studoval skladbu u profesora Hlobila
00:20:56na pražské akademii, byl v 5. ročníku,
00:20:59musel opustit školu, měl udělané státnice,
00:21:02jediné mu chybělo a to absolventský koncert.
00:21:06Přesto musel odejít proto, že mu bylo sděleno,
00:21:09že je v trestním řízení.
00:21:11On se snažil znovu ucházet o místo na akademii hudebních umění
00:21:17v Praze, samozřejmě potom, až se vrátil z výkonu trestu.
00:21:21První rok mu řekli, že to nejde, druhý rok taky
00:21:25a třetí že nepracuje v oboru.
00:21:27Samozřejmě v oboru nepracoval, protože lepil linoleum a PVC
00:21:31po celé republice.
00:21:33A pak mu řekli, že nemá talent.
00:21:36Zvláštní na tom je, že mu to řekli tentýž rok,
00:21:39kdy on vyhrál 2 velké skladatelské anonymní soutěže.
00:21:44Říkám to, protože Eda se nedal, i nadále skládá vážnou muziku,
00:21:50teď ho konečně po mnoha letech vzali na JAMU v Brně,
00:21:55je tam v 1.ročníku, připravuje operu.
00:21:58Je mu 48 let, je to krásné, ale smutné, protože když jsem s ním
00:22:02mluvil, sám říkal, já sám nevím jestli ten talent mám, nebo ne,
00:22:08protože jsem neměl šanci si to ověřit.
00:22:11Hluboce jsem přesvědčen, že ho má Edvard Shiffauer.
00:22:28V duchu i nahlas se ozvaly obavy,
00:22:31jak návrat na jeviště po letech dopadne.
00:22:34Určitě větší obavy však znamenalo vědomí,
00:22:36že si spolu sednou do důvěrně známých místností
00:22:39bývalého divadla a nebude je rozdělovat zdaleka jen 20 let.
00:22:47Jenom tehdy, kdybychom to měli autenticky na větší ploše.
00:22:50Museli bychom vypustit některé věci, např. fotoaparát Pionýr.
00:23:04Abychom tam odůvodnili a unesli ty figuríny,
00:23:07tak bychom tam museli mít ty papíry a pak bychom to celé za ně odříkali.
00:23:11Nevím, jestli s tebou mluvil Tomáš s tím, že mám natočený rozhovor
00:23:18s Lanďákem, když se ho ptá, pane Landovský, co...
00:23:26V Ostravě pojem Waterloo něco znamenal.
00:23:30Položili jsme si otázku, co znamenalo divadélko Waterloo
00:23:33mimo Ostravu.
00:23:35A nepoložili jsme ji jen sobě.
00:23:41Začátkem 70. let jsem se dozvěděl, že je tam zavřeli.
00:23:49Říkal jsem si, že jsou ti Ostraváci moc ostří,
00:23:53tady jsme ještě byli v situaci, kdy nás nikdo nezavíral.
00:23:57A tam už zavřeli nějaké lidi, které jsem neznal jménem.
00:24:02Kačer, jsem s ním byl v Činoherním klubu, říkal mi:
00:24:05"Ty já znám, já jsem s nimi dělal, to je hrozné.?
00:24:10Kačer je takový skeptik, tak ho to potrefilo.
00:24:13V roce 1972 jsem se seznámil s vykuleným zrzavým
00:24:19vytřeštěným chlapem, který stál v Činoherním klubu,
00:24:23jmenoval se Binar, takto se klepal, všichni říkali,
00:24:26že ho právě pustili, on jede z Borů do Ostravy.
00:24:30To bylo první seznámení a pak jsem o tom asi 10 let slyšel,
00:24:34protože jsem byl s Podhrázkým ve Vídni a tan mi o tom povídal.
00:24:38Takže mi to říká moc, vím o tom naprosto všechno.
00:24:41Je to jedna z tragédií, co tragédií - ze sviňáren.
00:25:02Konkrétně pro mě byl ten proces nepříjemný,
00:25:05protože mi těsně předtím zemřel otec, já šel do vazby,
00:25:09nechával jsem doma matku v takové dost stresové situaci.
00:25:14Snad to bylo pro ni dobré tím, že se pak motivovala
00:25:17naším vězněním, které končilo tragikomickými soudy.
00:25:28Matka, která nikdy u soudu nebyla, tam 3 dny seděla.
00:25:32S Podhrázským a Binarem zjistili, že kdybychom byli osvobozeni,
00:25:37tak si za tu vazbu můžeme koupit 3 malé fiaty v barvě trikolor.
00:25:44Matka se mě po 3 dnech u soudu, kdy to vypadalo jako komedie
00:25:48i pro ni, ptala, jakou barvu si zvolím já.
00:25:52Ale pak přišel prokurátor doktor Voda a řekl, že ani 100 svědků,
00:26:00ani 100 znalců ho nezajímá.
00:26:06Přitom jsme svědky rozmetali, přiznali,
00:26:09že to bylo pod nátlakem nebo jinak.
00:26:11Ale on řekl, že ho nezajímají, že on ví, jak to bylo, a napsal to,
00:26:14co měl připraveno od vyšetřovatelů.
00:26:17To, co se teď diskutuje ve státě, že vyšetřovatelé připravují
00:26:21soudu výsledky. To je prokazatelné.
00:26:24Z vazby jsem si donesl tabulku, kde byly napsány tresty,
00:26:30které pro nás vyšetřovatelé žádají.
00:26:32Kromě Tomáše Slámy, kterého původně označovali za hlavu,
00:26:37byl jim nejnepříjemnější, možná proto, že připomínal Lenina
00:26:41a taky protože měl tatínka největšího živnostníka
00:26:44z nás všech, ten nakonec skončil s podmínkou, ale jinak to v podstatě
00:26:48je v těch relacích, měsíc sem, měsíc tam,
00:26:54po čem šli ti vyšetřovatelé VB, ten soud do toho neměl co mluvit.
00:27:01Petr Ullmann, režisér Waterla, dnes zaměstnanec vlakové pošty.
00:27:08K takovému divadlu jako představovalo Waterloo,
00:27:11patřily i písničky, proto patřila k divadlu
00:27:14i mladá skiflová skupina Waterloo.
00:27:17Aleš Pastrňák, Jarda Pochmon, Honza Hůlek, Miloš Janůlek.
00:27:22..perel ve víně, strach z neumírání, ale to není pravé jeho poslání,
00:27:42když kohout kokrhá a rosa zazebe, květ růže otrhá, hovoře pro sebe,
00:27:55jak je to surové rvát růži ubohou, plátky jsou růžové,
00:28:05jak nehty u nohou, ale to není pravé jeho poslání.
00:28:19Co spolupráce s Waterloo pro vás znamenala?
00:28:22Byla to první příležitost k našemu veřejnému hraní,
00:28:27my jsme se na Šmeralském gymnáziu pokoušeli skládat první písničky.
00:28:37A myslím, že to byly roky naší nesmírné drzosti,
00:28:40že jsme byli schopni na prkna divadla Waterloo vystoupit.
00:28:48Jak se ta drzost projevovala?
00:28:50No asi vůbec tím, že jsme vůbec vystupovali,
00:28:53to je vlastně jako dnes, kdy vystupujeme po 20 letech
00:28:57s jedinou zkouškou.
00:29:12Co se stane s láskou za milion let, bude ještě vůbec za to stát,
00:29:25jestli pak ten druhý bude rozumět, když ten první řekne, mám tě rád.
00:29:38Budou ještě louky s mladou zelení, s vodou v křišťálových studánkách.
00:29:50Bude ještě vůbec znovuzrození v nesmyslných dětských říkankách,
00:30:03otázky kladu vedle sebe jak mozaikovou skládanku, se strachem,
00:30:16že umět nebudeme těšit se z ranních červánků,
00:30:27že umře v lidských srdcích láska a že ji nikdo nevzkřísí,
00:30:39že zapomeneme na běláska i na námluvy s kyticí.
00:30:51Co se stane s láskou za milion let, nechtěl bych být špatným prorokem,
00:31:04chce se ale věřit, že nám bude svět ve dvou brouzdat jarním potokem.
00:31:29My jsme hráli a neměli jsme podmínky, ale to bylo jiné,
00:31:31protože jsme cítili, že se musíme vyjádřit k tomu,
00:31:37co se děje kolem, a ta doba nám umožňovala,
00:31:41že jsme hráli bez nároku na honorář, nikdo neplatil scénáře,
00:31:45my jsme se v Divadle hudby scházeli 2x týdně. Bylo vyprodáno.
00:31:52To bylo měřítko toho, že lidé si k nám našli cestu,
00:31:56a hlavně, že si společně s námi potřebovali říkat něco o světě,
00:32:02který prožívali, a myslím si, že jsme neprožívali pěkné chvíle.
00:32:08Já se moc zlobím na oba soudní znalce, to,
00:32:13co oni přisoudili našim hrám a textappelovým večerům tam
00:32:19vlastně vůbec nebylo, v podstatě to bylo to,
00:32:22co oni sami si tam našli.
00:32:25Nebo to, co oni chtěli, aby si tam někdo našel.
00:32:27A ty následky byly trošku zlé, bych řekl.
00:32:47Proč to Waterloo skončilo, jak skončilo,
00:32:49o tom by lépe měli hovořit prokurátoři, soudci, soudní znalci.
00:32:54Ti jsou dokonce v zastoupení.
00:32:56Docentka Ljubov Ordeltová, soudní znalec přes divadlo.
00:33:03Doc. Kala, CSc. Olomoucká univerzita.
00:33:08Paní doktorko, srdečně vás zdravím.
00:33:12Jak jste viděli, nemůžeme opakovat inscenace, už se to dost dobře nedá.
00:33:18Ale myslím si, že bychom vám mohli připomenout něco,
00:33:22co jsme dělali a hlavně jak jsme to dělali.
00:33:30Váňa Solncev a průzkumníci
00:33:32v improvizovaném comebacku "Syna pluku".
00:33:36A co ty, ptáčku, jsi fric, anebo nic?
00:33:42MLUVÍ RUSKY
00:33:58Syn pluku to byla recese, ale také reakce na dobu.
00:34:02Vždyť se psalo jaro 1969, ale všechno,
00:34:05co se na jevišti Waterloo dělo, rezonovalo s dobou,
00:34:09jak také jinak u divadla.
00:34:11A lhostejno, zda to bylo v Divadle hudby,
00:34:13nebo později v pavilonu P
00:34:15na ostravském výstavišti Černá louka.
00:34:17Léta se tam pak nehrálo, aby se raději nepřipomínal průšvih.
00:34:33Petr Podhrázký byl jednou z vůdčích osobností divadla.
00:34:37Nespoutaný improvizátor, dnes občan Rakouské republiky.
00:34:53Nejsem si jistý, jestli byl "Syn pluku? poslední hrou.
00:34:57Myslím, že jsme hráli i po "Synu pluku?,
00:35:01"Agenta 3,14159?, to byla parodie na bondovky.
00:35:08A to ovlivnilo můj život dost značně.
00:35:13Vykořenilo mě to z normálního života a z představ
00:35:16o normálním životě, protože jsem dostal necelé 2 roky,
00:35:18které jsem si musel odsedět.
00:35:21Takže jsem se naučil poznávat nové lidi,
00:35:26zacházet s nimi, oni se mnou.
00:35:31Musel jsem ze své živnosti psaní a redaktorování přejít na něco
00:35:37úplně jiného, musel jsem se na koleně vyučit nějakému řemeslu
00:35:41a to řemeslo dělat, stal jsem se zámečníkem
00:35:44a dělal jsem jako zámečník, když jsem se vrátil z kriminálu,
00:35:48tu i onde, a snažil jsem se živit.
00:35:55Potom samozřejmě jsem se seznámil ve vězení -
00:35:59seděl jsem na Borech na tzv. politickém oddělení
00:36:01se zajímavými lidmi, potkával jsem se s nimi dál,
00:36:05pro mě bylo naprosto normální podepsat Chartu 77.
00:36:10A pak už přišlo další pronásledování, ale myslím si,
00:36:16že by bylo docela nudné o tom vykládat, myslím,
00:36:19že to každý zná a kdo to nezná, může to poznat,
00:36:23jak to bývá u nás v Československu zvykem, anebo ať to raději nepozná.
00:36:28No a pak jsem dostal nabídku od zdejší ostravské StB,
00:36:32že buď dostanu 4 roky za rozšiřování materiálů Charty
00:36:39jako recidivista, anebo že mi umožní se vystěhovat do Rakouska.
00:36:45Protože jsem už 2 roky v kriminále byl, a v Rakousku ještě nikdy,
00:36:50zvolil jsem si druhou možnost - vystěhovat se do Rakouska.
00:36:56Trvalo to asi rok, než mě tam pustili.
00:36:59A nakonec jsem skončil v Rakousku.
00:37:02A přece odchází s uzlíčkem nadějí, s vidinou života plného štěstí,
00:37:15z řečnických pultů jim zahrozí pěstí
00:37:22a muži od pera se jim zas vysmějí...
00:37:29Když jsem odešel do exilu, protože jsem musel.
00:37:34Mohl bys poděkovat tady Ljubov a Kalovi
00:37:39a ještě je zde soudce Prokop.
00:37:44To je dobrý soudce.
00:37:46Samozřejmě jim děkuji, jak Ljubov, tak Kalovi.
00:37:51On pan Prokop byl také chytrý.
00:37:53Jak taky? Chceš tím říct, že jsem také chytrý?
00:37:58On byl takový, že uměl nakopnout.
00:38:02Když pan obhájce Shiffauera říkal: "Jak je možné pobuřovat hudbou??
00:38:09Prokop říkal:
00:38:11"On nepobuřoval hudbou, on napsal hudbu k závadným textům.?
00:38:16Prokope, Prokope.
00:38:20Vidíte, a tak to v tom Waterloo bylo vždycky, dědek se zmocní scény,
00:38:24sedne si s mikrofonem, má to, vykládá a já tady musím stát.
00:38:32A když jsem přišel do toho exilu, tak jsem zjistil,
00:38:39že tam je každý spisovatel, a píší a píší a píší.
00:38:45Tak jsem chtěl psát taky, říkal jsem si,
00:38:47napíšu velký román o tom, jak to bylo,
00:38:49tyto všechny dramatické události.
00:38:51Zkoušel jsem to, je tam hrozně moc slov.
00:38:55Řekl jsem si - nevadí, napíši o tom hru, to je kratší,
00:39:07pak jsem zjistil, že na hru je také třeba dost slov.
00:39:12Nakonec jsem se rozhodl, že budu psát čtyřverší.
00:39:19Už jsem měl jedno předtím napsané, to vám řeknu jako první.
00:39:23Už zde zaznělo z této písničky. To je opravdu vynikající.
00:39:32Miluji ranní hospody, ve kterých sklepník slunce roznáší,
00:39:38kde krávy bučej v guláši a tiše kokrhají noviny.
00:39:43Není to hezké?
00:39:48Teď bych řekl takové životní, které je dokonce krédem.
00:39:53To poslouchejte zvláště pozorně, když se na mě podíváte,
00:39:56pochopíte proč.
00:39:57Nezatopím-li před setměním v krbu, pak budu mrznout, až se zešeří.
00:40:03Pokud se nenarovnám, nezbavím se hrbu.
00:40:06A když se neopeřím, budu bez peří.
00:40:15Ty posudky soudních znalců se mi zpočátku jevily jako součást
00:40:20našich divadelních představení.
00:40:22Myslel jsem si, že si to někdo vymyslel,
00:40:25že je to recese, ale bohužel to byla pravda.
00:40:28Napsali takové posudky,
00:40:30např. nerozeznali dílo Friedricha Dürrenmatta,
00:40:32slavného švýcarského dramatika, a přisoudili to mně,
00:40:35udělali mi tím velkou radost, ale když jsem přišel
00:40:39a zjistil jsem, že soudní znalci napsali,
00:40:42že světoznámá hra Dürrenmatta "Dvojník? je hrubou analogií
00:40:48na srpnové události, a že muž je Československo a dvojník,
00:40:56který k němu v noci přichází, je Sovětský svaz.
00:41:02Říkal, jsem si, to není možné, ale byla to pravda.
00:41:05Do soudního projednáváníse to nedostalo, protože někdo chytrý
00:41:09pochopil, že taková blbost už by neprošla.
00:41:12Pan Dürrenmatt se nás zastal.
00:41:14A já s odstupem doby chci říct -
00:41:16díky těmto posudkům a metodě, která byla použita,
00:41:21byly posuzovány všechny další hry a pořady.
00:41:28Myslím, že je evidentní, s jakým účelem byly tyto posudky napsány.
00:41:33A mám od té doby velký životní sen, chtěl bych Friedricha Dürrenmatta
00:41:38seznámit s 2 soudními znalci z Československa,
00:41:42docentem Kalou a doktorkou Ljubov Ordeltovou.
00:41:47Tiskovka v sálu, kde zahájilo Waterloo svou činnost.
00:41:51Sešli se bývalí členové i jejich přátelé a novináři.
00:41:56Ostravské divadlo hudby.
00:41:58Jeho tehdejší ředitel se stal jedním z obžalovaných,
00:42:01později byl stejně jako herečka, zpěvačka a učitelka
00:42:05Zuzana Majvaldová obžaloby zproštěn.
00:42:09K divadlu patřila i řada dalších lidí:
00:42:12literáti, novináři, hudebníci, studenti.
00:42:20Václav Čapek, dříve redaktor Ostravského rozhlasu i televize.
00:42:26Josef Frais, dnes úspěšný spisovatel, se už představil,
00:42:30stejně jako představitel partyzánského velitele Boris Dušek.
00:42:35Zdaleka nemůžeme vyjmenovat všechny, kteří by si to zasloužili.
00:42:43Miloš Zapletal, dnes manager a organizátor velkých show.
00:42:49Jiřina Balouchová, jedna z hereckých opor Waterloo.
00:42:53Dostala podmínku, musela odejít ze školství
00:42:55a léta pracuje v administrativě.
00:42:59Po dětských rolích ve filmech zdomácněla na prknech Waterloo
00:43:02i Radka Dulíková.
00:43:05Co pro tebe v 17-18 letech znamenalo divadlo Waterloo?
00:43:11Tehdy a do dneška jsou to pro mě moc krásné vzpomínky, myslím si,
00:43:16že to byl poměrně ojedinělý spolek, kde byla spousta vyhraněných
00:43:26tvůrčích osobností.
00:43:29A na to, že to vzniklo v Ostravě,
00:43:31v Praze se takováto divadélka vždy rojila jako houby po dešti,
00:43:37tam je pro to ideální podhoubí,
00:43:39považuji to do dneška za velice unikátní záležitost.
00:43:44Pokud mám mluvit z hlediska člověka, který se tehdy formoval
00:43:50intelektuálně, myslím si, že jsme vyrostli na konci 60. let,
00:43:58v době, kdy na to byly dost ideální podmínky.
00:44:00Ať vezmu, jaké vycházely knihy, jaká se hrála představení
00:44:05v divadle nebo točily filmy.
00:44:08Do letošního podzimu jsem se domnívala,
00:44:12že dnešní mladá generace je orientovaná na konzum.
00:44:23Díky revoluci jsem si uvědomila, když jsem urputně sledovala
00:44:27televizi a ty děti tam mluvily, že se vlastně v té době temna,
00:44:33které tady bylo od začátku 70. let,
00:44:36dostaly mnohem dál, než jsme byli tehdy my,
00:44:38a to mě velmi příjemně potěšilo.
00:44:41V našem televizním archívu se zachovalo i několik sekvencí
00:44:44s pravidelnými hosty Waterloo.
00:44:46Já si ovšem nedovedu představit opravdového televizního krajánka,
00:44:51bez živého krajánka, moderního a zpívajícího Karla Kryla.
00:44:55Ten se totiž asi před 2 lety vydal se svým kamarádem Petrem Ullmannem
00:44:59po českých a slovenských zemích bez krajánkovské hole, bez torny,
00:45:04ale s kytarou.
00:45:08Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína a šedé šmouhy kreslí do vlasů
00:45:18a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná,
00:45:24a pírka touhy z křídel pegasů. A z hvězdných drah má šperk
00:45:30co kamením se spíná, a pírka touhy z křídel Pegasů.
00:45:41Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma,
00:45:47má v ruce štítky, v pase staniol a z očí chtíč jí plá,
00:45:53když háže do neznáma dvě křehké snítky rudých gladiol,
00:46:00a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma
00:46:06dvě křehké snítky rudých gladiol.
00:46:14Seržante, písek je bílý jak paže Daniely, počkejte chvíli,
00:46:21mé oči uviděly tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,
00:46:28seržante, mávnout a budem zasvěceni, morituri te salutant,
00:46:35morituri te salutant...
00:46:42Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá a písek víří křídla holubí
00:46:51a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá a zvedá chmýří,
00:46:58které zahubí, a marš mi hrál zvuk děl,
00:47:03co uklidnění skýtá a zvedá chmýří, které zahubí.
00:47:13Cesta je tér a prach a udusaná hlína, mosazná včelka od vlkodlaka,
00:47:22rezavý kvér, můj brach a sto let stará špína
00:47:28a děsně velká bílá oblaka,
00:47:32rezavý kvér, můj brach a sto let stará špína
00:47:37a děsně velká bílá oblaka.
00:47:42Seržante, písek je bílý jak paže Daniely, počkejte chvíli,
00:47:50mé oči uviděly tu strašně dávnou vteřinu zapomnění,
00:47:56seržante, mávnout a budem zasvěceni, morituri te salutant,
00:48:02morituri te salutant...
00:48:12Zatímco mnohde v zahraničí budí značka KKK odpor a pohoršení,
00:48:17tak u nás je to symbol daleko mírumilovnější a sympatičtější.
00:48:20Krajánek Karel Kryl.
00:48:23Krajánku, myslím si, že od té krajánkovské cesty
00:48:27před dvěma roky v českých tocích mnoho vody odteklo a uteklo
00:48:33a ty jsi dnes už vlastně slavným mladým mužem.
00:48:36To slyšíš rád, že?
00:48:39No slavný, moc slavný nejsem, když člověk přijde na koncert,
00:48:43tak mu ta paní říká: "Chlapečku, máš lísteček?"
00:48:48-Tobě?
-Mně.
00:48:50Takže asi moc slavný nejsem.
00:48:55A vůbec slavný může být jen mladý člověk,
00:48:59protože u těch starých se to předpokládá, že jsou.
00:49:03Zpíval u nás Karel Kryl a dělal své první komponované pořady
00:49:06s Josefem Fraisem, to byly nádherné večery,
00:49:08a myslím, že i Karel na nás v dobrém vzpomíná,
00:49:12protože u nás byli jeho diváci v podstatě.
00:49:17Muzika by nás dokázala spojit, a jsem rád, že právě v Ostravě,
00:49:22v tomto městě zpívá Jarek Nohavica, že tady našel svůj dočasný azyl
00:49:29Pavel Dobeš, vždycky jsem mu říkal, že je takový český Bohumil Hrabal
00:49:34ze 70. let s kytarou, a pak pochopitelně Pepa Streichl.
00:49:38Ten svou neučesaností, ale ohromnou lidskostí a upřímností
00:49:44je něčím, co navazuje na Okap a Waterloo,
00:49:48ale on si to sám neuvědomuje.
00:49:50A také proč by si to měl uvědomovat, doba je jiná.
00:49:53-Ivan Binar.
-Dobrý večer.
00:50:00Ivan na tomto jevišti nebyl asi 18 let
00:50:02a v Ostravě asi 10 nebo 12 let.
00:50:05-13 let, 12 a a tři čtvrtě.
00:50:09Ivan měl představu, že to bude jinak,
00:50:10že ho tady představíme jako spisovatele,
00:50:13přivezl si s sebou knížky, které vydal...
00:50:16Ivan Binar přijel do Ostravy z největší dálky.
00:50:19Český exilový spisovatel působící v Mnichově,
00:50:22redaktor Svobodné Evropy, autor několika knížek.
00:50:25Snad také časem vyjdou i u nás.
00:50:29-Eda mi půjčil tužku.
-Chceš to říkat na tento mikrofon?
00:50:43Ve vězení jsem si osvojil takový tehdy pochopitelný tik.
00:50:49Na co nejmenší toaletní papír napsat co nejvíce slov.
00:50:54Dnes mám papíru plné šuplíky, učím se šetřit slovy.
00:51:11Waterloo bylo před 22 lety.
00:51:16Tak to bylo v roce 1968 a bylo to po vstupu vojsk
00:51:23na naše území a my jsme na to nějakým způsobem reagovali,
00:51:28svérázně, pak nás za to zavřeli.
00:51:35Lehko bylo na cvičišti, těžko je však v boji...
00:51:42Finále vzpomínkového pořadu Finále Syna pluku,
00:51:46někteří z aktérů mají za sebou vězení, emigraci,
00:51:50nucené odmlčení, konec nadějných začátků.
00:51:55Ale všichni byli potrestáni a poznamenáni, třeba jen na duši.
00:52:00To asi není málo.
00:52:04To, co skončilo před lety, se nedá oživit,
00:52:07ale Waterloo nejsou jen vzpomínky ba ani jen memento,
00:52:11je to kus osudu celé jedné generace.
00:52:17Jsem rád, že jsme se teď opět mohli sejít, na tohle si zavzpomínat
00:52:21a že to není nostalgické vzpomínání, každý z nás teď dělá něco jiného,
00:52:26a to, co malinko bylo zaseto v tom Waterloo a v divadle Pod okapem,
00:52:32že si odnášíme, máme to někde tady schované po kapsách, v hlavě,
00:52:36v očích a že když se uvidíme, že si umíme říct dobrý den a ahoj
00:52:43anebo že nic neříkáme, ale víme o sobě.
00:52:48Doufám, že zbude i prostor, abychom si to soukromě vyříkali,
00:52:56jak se kdo zachoval a co kdo dělal, přinášelo možnost si vyříkat
00:53:01různé konflikty a názory na to, co se dělalo dobře a co špatně,
00:53:06kdo mohl udělat víc, a kdo mohl udělat méně.
00:53:10Třeba Frais jestli musel napsat všechno to, co o nás napsal
00:53:13a o svých jiných přátelích.
00:53:17Z toho hlediska to bylo zajímavé soukromě a pak také jestli vzpomínka
00:53:25na Okap žije a jestli je vůbec ještě možné přilákat nějaké lidi
00:53:30na Černou louku, kromě rodinných příslušníků, po 20 letech,
00:53:35protože je to generačně zcela jaksi jinde.
00:53:42Myslím si, že pro spisovatele je to zkušenost k nezaplacení.
00:53:46Protože jsem jako autor začínal na textappealech.
00:53:51A jako jeden z mála jsem měl možnost obracet se přímo k divákům,
00:53:57přímo k lidem, kteří budou mou literaturu vnímat,
00:54:00to je zkušenost, kterou si nesu v sobě.
00:54:03A dodneška když začínám něco psát, mám takový pocit,
00:54:06jako že se obracím znovu k publiku, které sedí a čeká, co mu řeknu.
00:54:12Na to snad nejsou slova, dokonce snad ani obrazy,
00:54:17protože se mi klepou ruce, když si je podávám s přáteli.
00:54:22Trochu se mi klepou ruce, když se potkávám se svými nepřáteli,
00:54:25ale to je zase trochu jinak.
00:54:28Je to fantastický pocit, že člověk může přijet a být tady.
00:54:33Že najednou, když jsem poprvé překračoval hranice,
00:54:36pocit byl neuvěřitelný, najednou všechno padlo, to,
00:54:41o čem člověk snil, že kdyby jednou přišel do Ostravy,
00:54:46zašel si k Waldemarovi a dal si panáka,
00:54:49tak najednou je to docela jednoduché, je to otázka
00:54:514 hodin jízdy autem a tím to končí.
00:54:57Bylo moc prima, že jsme se zde sešli po 20 letech,
00:55:05kdy jsme spolu ani nemluvili celou dobu,
00:55:06jako by to pokračovalo dál, jako bychom se viděli předevčírem.
00:55:11Uvědomil jsem si, jak jsem poslouchal pásky
00:55:14s nahrávkami kapely.
00:55:18Ty písničky byly hodně na úrovni
00:55:23a panoval tam duch to všechno udělat úplně nejlépe,
00:55:30a bylo jedno, čí je to písnička.
00:55:35Opravdu se vždy na tom dělalo tak moc,
00:55:36až to bylo k dokonalosti dovedeno.
00:55:42Mně se to zdá, jako když se veteráni sejdou a vzpomínají, jaké to bylo.
00:55:54Bylo to moc pěkné, bylo to moc milé, ale vlastně to neznamená nic jiného
00:56:00než to, že jsme se setkali a zase se rozejdeme po svém.
00:56:12Waterloo není jen místo veliké porážky, dnes už je těžké posoudit,
00:56:17kdo zvítězil, a kdo byl poražen.
00:56:20A na bojištích vždy zůstanou ležet vítězové i poražení.
00:56:24Po 20 letech se nedá bojovat znovu, není možné prohrát nebo vyhrát
00:56:28v téže bitvě, ale snad stojí za to
00:56:31alespoň se projít po bojišti a přemýšlet.
00:56:43Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí,
00:56:55něco překrásného se končí, něco překrásného se končí,
00:57:07poštovní holub křídly o vzduch bije, vraceje se domů
00:57:13s nadějí i bez naděje, věčně se vracíme domů.
00:57:21Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima.
00:57:27Každého dne se něco začíná, něco překrásného se začíná,
00:57:40něco překrásného se začíná.
00:57:45Poštovní holub křídly o vzduch bije, vraceje se domů
00:57:51s nadějí i bez naděje, věčně se vracíme domů.
00:57:59Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima.
00:58:05Každého dne se něco začíná,
00:58:11něco překrásného se začíná, něco překrásného se začíná...
00:58:25Skryté titulky: Michaela Nejedlá, Česká televize, 2004
V říjnu 1968 bylo v Ostravě založeno divadélko Waterloo, mezi jehož členy patřili mj. Luděk Nekuda, Tomáš Sláma a spisovatel Josef Frais. Hostoval v něm i písničkář Karel Kryl. Divadlo uvedlo během své krátké existence osm her, ale také řadu tzv. text – appealů, což byla pásma písniček, scének a povídek. V roce 1970 byla činnost divadla na příkaz z vyšších míst ukončena a čtyři členové souboru byli v následném soudním procesu odsouzeni k nepodmínečnému trestu za uvedení satirické hry Syn pluku, která prý urážela Sovětský svaz a jeho „bratrskou pomoc“ v srpnu 1968. V roce 1990 se před kamerou ostravské televize sešli bývalí členové divadla, aby se s diváky podělili o své vzpomínky.
V Ostravě se setkávají bývalí členové divadelního souboru Waterloo a po létech prezentují na jevišti fragmenty ze hry Syn pluku, která radikálně změnila jejich osudy.
