Řekli o filmu
„Nejprve jsem přijel do Brna kvůli mé knize o Mendelovi. Protože zde žil. Vilu jsem tehdy navštívil jako turista a nadchla mě. Jenomže v té době mne žádný příběh nenapadl. To se stalo až o deset let později při druhé návštěvě. Znovu jsem navštívil vilu a začal vymýšlet příběh. Nechtěl jsem psát o skutečné rodině, která tu žila,“ vzpomíná na vznik románu Skleněný pokoj spisovatel Simon Mawer.
„Skleněný pokoj je o lidech, kteří vybočili z řady, a právě to, že je na člověka vidět, vyžaduje velkou odvahu,“ řekl při natáčení představitel Von Abta Karel Roden.
„Když jsem si poprvé přečetla scénář, nadchlo mne, že vila je vlastně hlavní postavou celého příběhu,“ říká herečka Carice van Houten. „Skleněný pokoj je jakousi metaforou transparentnosti. A to jak v příbězích, které se v něm v průběhu let odehrály, tak v emocích, které je provázely. Ve vile se nic neukryje. Líbilo se mi, že Hana je velmi moderní žena, což mi bylo velice blízké, " dodává ke své postavě.
„Liesel je plná nadějí, ale také velmi silná a na svou dobu moderní žena, když si uvědomíme, že ten příběh začíná někdy v polovině 30.let,“ říká herečka Hanna Alström. „Během celého natáčení jsem v Carice našla opravdu blízkou přítelkyni a doufám, že ona to vnímá stejně. Když s někým trávíte tolik času, tak vás to sblíží. Nicméně my dvě jsme si sedly hned od začátku. A to nám při práci hodně pomohlo.“
„Julius je velký perfekcionista, měl přesnou představu o tom, jak má film vypadat, jak mají herci hrát své role. Ale byl velmi otevřený ke všem mým připomínkám a návrhům. Velmi jsme si porozuměli, jak ohledně postavy Liesel, tak idee celého filmu,“ vzpomíná na setkání s režisérem herečka Hanna Alström.
Claes Bang přiznal, že je velkým obdivovatelem architektury. „O vile Tugendhat jsem před natáčením nevěděl. Nicméně znal jsem architekta Miese van der Roheho, který tento dům navrhoval. Byl jsem v barcelonském pavilonu, který byl postaven ve stejné době a má mnoho stejných prvků jako tato vila. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst, a navštívil jsem ho už mnohokrát. Vilu jsem však neznal a překvapilo mě, že takto může vypadat skutečný dům, ve kterém žila konkrétní rodina,“ říká herec. „To, jestli Vás tato budova nadchne, záleží na tom, jakou architekturu máte rád. Já bych si toto místo vybral k životu kdykoliv. Úplně mne to uchvátilo.“
„Byla to pro mě velká výzva, protože jsem nikdy předtím netočila film cizím jazyce, pouze v slovenštině nebo maďarštině, a pracovat s takovými herci a navíc v „british english“ – na to se nedalo říct ne,“ vzpomíná Alexandra Borbély, která se snažila porozumět i motivaci své hrdinky, která zasáhne do manželství Viktora a Liesel. „Mám pro Katu pochopení, protože, když vám o života vstoupí taková velká láska, nemůžete ji obejít,“ dodává herečka.
Koproducentem filmu je Česká televize. „Po filmu „Masaryk" přišel producent Rudolf Biermann s ambiciózním projektem hvězdně obsazeného anglicky mluveného filmu podle světového bestselleru. Nakonec jsme se rozhodli té výzvě postavit a vyprávět příběhy mužů a žen, kteří prošli modernistickou vilou uprostřed Evropy, aniž by komukoliv z nich tato ambiciózní stavba optimisticky vyhlížející budoucnost nakonec přinesla štěstí. A zároveň tak trochu vyprávět dějiny 20. století, popsat ten obrovský zmar, který pro východní Evropu znamenal fašismus i komunismus, a taky ocenit sílu lidí, kteří všem ranám osudu dokázali navzdory všemu a všem čelit,“ říká kreativní producentka Helena Uldrichová.