Co je vlastně britské hvězdě vlastnější? Pop nebo swing? Oboje zvládá výjimečně

Houpavá Puttin´ On The Ritz svižně rozjíždí swingový večer v londýnském divadle Palladium. Co by asi na novodobou úpravu řekl Fred Astair, který píseň nejvíc proslavil? Že Robbie Williams není bůhví jaký zpěvák? Ale to přece všichni víme. Že je vynikající showman? Jistě, jeden z nejlepších. A mnozí dodávají: nekorunovaný král popu. A proč tedy swing? Swing je Robbieho stará láska. Už v roce 2001 vydal kolekci světových swingových melodií s názvem Swing When You're Winning. Deska se dokázala vyhřívat na výsluní dlouho, a proto bylo jen otázkou času, kdy se k swingovým „shuffle“ rytmům vrátí. V roce 2013 vydal Swings Both Ways. Dvě swingová alba? Dost písní pro jeden mejdan s velkým big bandem v zádech. Jistě, bez velkého orchestru s posílenou dechovou sekcí není pořádného swingu.

Robbiemu Williamsovi tahle muzika padne stejně jako koncertní frak. Dopřává si velkých melodií starých jako svět, jenž pořád působí svěže, drze, mile a jen občas nostalgicky. Britská popová hvězda se ohlíží do doby, kam, jak sám říká: „bohužel nikdy nebyl pozván“. S přesvědčivostí zpívá třeba Sinatrovu High Hopes nebo Mack The Knife, kterou v češtině proslavil Miloš Kopecký. V sále aplauduje i generace, pro něž je dnešní noc v Palladiu objevnou hudební výpravou. Robbie Williams tak prodlužuje život swingovým hitům o další desítky let. Přijměme to jako fakt.

Dost možná jednou pověsí pop na hřebík a swing se stane jeho hlavní disciplínou.

Napište nám