Chat

host

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.

Jak mluvit s dospívajícím

Záznam chatu z pondělí 11. listopadu

Martin: „Synovi bude 16 let, má dva mladší sourozence....pořád je na ně zlý....provokuje je, mlátí a jsou neustále konflikty. Oni potom zase křičí, kňápou...a pak vystartuji já a seřvu je všechny. Jak s ním mluvit, aby to nedělal? Co ho k tomu vede?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Martine, těžko mohu bez rozhovoru s vaším synem odpovědět na to, co ho k tomuto provokativnímu jednání vůči sourozencům vede. Spíš bych vám doporučovala, abyste se na tuto informaci zeptali vy jeho - v klidu, bez emocí, s opravdovým zájmem - možná se dozvíte něco, co i pro vás bude překvapivé. Zkuste se společně domluvit na pravidlech, která chcete, aby fungovala. Někdy pomáhá, když dospívající pocítí, že s ním rodiče jednají jinak než s jeho mladšími sourozenci. Období puberty (dospívání) jednou skončí, tak je-li to možné, zkuste si najít aktivity, které by vás společně bavily, přiblížit se k němu, zajímat se o jeho svět a užít si období, během kterého se mění z dítěte na dospělého. Přeji vše dobré i k vašemu svátku, Veronika Šporclová“

SK: „Jak mluvit s psychiatricky nemocným dospívajícím?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, odpověď na váš dotaz není v této obecné rovině možná. Je potřeba znát konkrétní psychiatrickou diagnózu a podle toho poté zvolit efektivní komunikaci. Doporučuji obrátit se s tímto dotazem na ošetřujícího psychologa nebo psychiatra, který dospívajícího i specifika jeho diagnózy zná. Věřím, že váš dotaz uspokojivě zodpoví. S pozdravem Veronika Šporclová“

Jana: „Dobrý den, jak mluvit s dospívajícím ,který má navíc ADHD a má za ty roky pocit že všichni na něm vidí jen to horší a každý mu pořád jen něco říká co dělá špatně.Snažíme se ho chválit,ale evidentně málo,jenže ono často moc není za co.Poradíte jak k tomu přistupovat ať to není ještě horší?“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, u dětí s ADHD je prokázáno, že jejich sebepojetí je do určité míry narušeno. Děje se tak i proto, že v důsledku své diagnózy a svých potíží (impulzivita, nepozornost, vyrušování, neklid...) dostávají od okolí častěji negativní zpětnou vazbu, častěji jsou kritizovány. Některé děti rezignují, protože vědí, že i když se snaží v pro ně maximálně možné míře, skoro nikdy to není dostačující a okolí si najde něco, co zkritizuje. Jiné děti jdou více do opozice, protože se chtějí prosadit, ospravedlnit. V období dospívání, kdy se navíc k těmto zkušenostem přidávají hormonální a jiné biochemické vlivy, může být dospívající dítě mnohem citlivější i na mírnou kritiku. Je dobře, že hledáte i cestu pozitivní motivace, pochvaly. Píšete, že často není za co vaše dítě chválit, ale věřím, že když budete dostatečně všímaví, každý den naleznete něco, co by stále za ocenění či pochvalu. Nemusí to být velké věci, ale i drobnosti (např. pomoc v domácnosti, když si společně v klidu užijete pěkné chvíle; že mu můžete důvěřovat...). Snažte se o vašeho dospívajícího dítěte a jeho svět více zajímat (koníčky, zájmy, kamarádské vztahy...). Je vhodné, aby dospívající (zejména s ADHD) vnímal i pozitiva, která na něm okolí vidí, že se o něj upřímně zajímají, že mu mohou pomoct překonat obtíže, se kterými se potýká. Přestože vliv rodičů v tomto období slábne, věřte, že váš názor je pro vaše dítě stále velmi důležitý a když k sobě najdete cestu, i období adolescence si můžete užít (i když to tak nyní nemusí vypadat :-) Držím pěsti a přeji pěkný den Veronika Šporclová“

M. H.: „Dobrý den, mám syna za pár týdnů mu bude 15, měl by se rozhodovat o volbě povolání, ale nejeví žádný zájem. Je naštvaný a zlobí se, protože sám neví a když si o tom s ním chci promluvit, tak jen řekne, to neřeš. Má pocit, že nic neumí, že je k ničemu. Jak s ním mám mluvit, aby se otevřel a zkusil to řešit. Jsme objednání do poradny, ale až v prosinci.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, děkuji za váš dotaz. Předpokládám, že váš syn je v 9.ročníku. Pro děti v tomto věku, které si samy se sebou často nevědí rady, může být obtížné rozhodovat se o budoucím životě v tak zásadní otázce, jakou je povolání. Dost dětí opravdu ještě neví, co chtějí dělat, kam se směřovat - proto odpovídají upřímně "nevím". Zvyšování tlaku většinou nebývá příliš efektivní - je vhodné nabídnout synovi pomoc, ukázat mu různé možnosti a směry, kterými si myslíte, že může jít. A to, že jste vyhledali pomoc pedagogicko-psychologické poradny, jen schvaluji. Většinou se vůči rodičům dítě tolik neotevře, protože na sobě cítí větší tlak. Ale s nestranným odborníkem, který není pod vlivem emocí a dokáže situaci v klidu probrat a nabídnout možnosti (podpořené i testovými metodami), spolupracuje lépe. Myslím si, že přestože se vám jeví, že váš syn nemá o nic zájem, sám o své budoucnosti přemýšlí, nepochybně to řeší ve škole a určitě nějakou možnost, která ho bude bavit, naleznete. Držím pěsti. S pozdravem Veronika Šporclová“

Radek: „Paní doktorka de-facto radí cestu ústupků... Mám dva kluky a vojenský režim, typu.. Vynes koš hned teď a pak si dělej co chceš.. se mi osvědčil.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, děkuji za vaši poznámku. Jakákoliv metoda, která se vám osvědčuje a funguje, je správně a není důvod ho měnit. Každý rodič je největší expert na výchovu svého dítěte. Na odborníky se rodiče nebo děti obracejí ve chvíli, kdy se něco v dosavadně fungujícím systému zasekne a pak hledáme jiné možnosti, jak některé situace řešit. A mě těší, že váš systém je fungující a problémy neřešíte. Kéž to tak i vydrží! Mějte se pěkně a ať se vám daří. Veronika Šporclová“

Anna Grande: „Dobrý den, mám doma 15 chlapce a 11 děvče, žijeme bez tatínky (vidí se s ním jednou za 14 dní), víceméně je výchova na mě. Syn je v 1. ročníku na střední a celé odpoledne by byl na PC (hry), nechodí na žádný sport, ani doma moc nechce cvičit(dřív jsem se s ním domluvila), nepřipravuje se do školy, a známky nemá moc dobré. Jeho výmluva je, že má vše pod kontrolou, a bude se učit kdy chce, a co chce....Nevím si opravdu rady. Děkuji za názor. Anna“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, paní Anno, zodpovědnost za známky je opravdu už více na vašem synovi. Jestliže tvrdí, že má "vše pod kontrolou", tak mu dejte najevo, že mu důvěřujete. Jen je důležité, abyste se společně dohodli na tom, jaké školní výsledky i fungování v rodině jsou přijatelné pro něj i pro vás. Jeho představa o tom, jak má jeho školní příprava i výsledky vypadat, může být (a velmi často i je) odlišná od představ rodičů. Můžete si ověřit informace také od pedagogů na střední škole - jak ve škole váš syn pracuje, jakých výsledků dosahuje, je jeho příprava dostačující...? Jestliže budou jeho výsledky v souladu s vaší dohodou, pedagogové si nebudou na chování a výkony chlapce stěžovat, pak můžete svolit ke stávajícímu režimu. Pokud ale hrozí školní neúspěšnost a jeho zvolená cesta se ukazuje být nevhodná, doporučovala bych se obrátit na nestranného odborníka (psycholog), se kterým byste mohli společně zlepšit komunikaci i synovo fungování v rodině i ve škole. Je důležité, aby váš syn věděl, že vám na něj záleží, že se snažíte předejít případným problémům. Můžete mu ukázat a vysvětlit důsledky jeho jednání, otevřeně hovořit o tom, čeho se bojíte, co vás trápí. Ale důsledky za svá rozhodnutí si váš syn musí nést sám. Píšete, že dříve jste se spolu domluvili, proto věřím, že společnou řeč opět naleznete. Držím pěsti a jsem s pozdravem Veronika Šporclová“

Lenka: „Dobrý den jak se domluvit s 13letym klukem aby si uklizel v pokoji. Jeho odpovědi : to je dobrý, to neřeš, mě to vyhovuje, však tu nemusíš chodit, tu je uklizeno, a pod. Pod pohružkou vypnutí WiFi sice něco udělá, ale většinou čeká až to vygraduje a není zbytí. Jak předejít vzniku konfliktu. Děkuji za odpověď“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, obecně se ukazuje být efektivnější, když se děti naučí sebeovládat, odkládat svá přání, plnit přání ostatních samy - nejen pod pohrůžkou trestu. Tresty budou fungovat do doby, kdy se dítě bude bát - jakmile se dítě přestane bát, tato metoda přestane být efektivní - neustálé navyšování trestů většinou vede jen ke zhoršení vztahů, komunikace a nárůstu frustrace na obou stranách. Některé děti autoritativní přístup ve stylu "Uděláš to hned" zvládají dobře a rodině to vyhovuje. Jiné děti se budou mnohem více vymezovat. V praxi se osvědčuje, že pro prevenci vzdorovitého období se osvědčuje nechat dítěti v tomto věku trochu prostoru pro vyjádření vlastního názoru, komunikaci a vzájemnou domluvu. Je dobré se společně domluvit na požadavcích, které chcete, aby vaše dítě plnilo, i na opatřeních, která budou následovat, pokud domluva nebude z jeho strany dodržována. Většinou děti mají snahu si za svým slovem stát - není to tlak zvnějšku, kterému vzdorují, ale nesplnění svého slova už je porušení důvěry. A důvěra, spolehlivost jsou vlastnosti, které se vyplácí rozvíjet a budovat (nejen v období dospívání). S pozdravem Veronika Šporclová“

Vlastik: „Kolem dětí budeme s takovým přístupem, který propagujete,chodit za chvilku po špičkách, budeme je prosit, aby nám pomohly,budeme se bát požádat o nějakou maličkost. Ve školství to je už teď takové. Spláčeme nad výdělkem. Chválím rakousko- uherskou výchovu. A to nemyslím nadneseně.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, děkuji za váš názor. Pracuji také ve školství a řešení není černo-bílé. Děti v době Rakouska - Uherska vyrůstaly ve zcela jiném kontextu a jiné společnosti, proto opatření, která byla efektivní dříve, nelze aplikovat na dnešní dobu. Bavíme-li se o komunikaci s dospívajícím, pak je potřeba vnímat, že dospívající už není malé dítě, ale je chvíli před tím, než se stane dospělým. Autoritativním přístupem můžeme dosáhnout toho, že dítě splní to, co požadujeme, ale bude poslušné bez toho, že by vědělo, proč. Hrozí větší výskyt opozičního chování a vzájemné nespokojenosti. Je efektivnější ukazovat dítěti i jiné formy komunikace než direktivní, naslouchat jim a požadovat, aby také oni naslouchali nám, vést je k vzájemnému porozumění, učit je vzájemnému respektu - to jsou dovednosti, které ve svém životě využijí. A vždy platí to, že dítě se učí vzorem, proto vzájemná komunikace v rodině je to, co dítě bude přejímat a opakovat. S pozdravem Veronika Šporclová“

Lucka: „Dobrý den paní doktorko, není to úplně k tématu a chvíli jsem přemýšlela, zda se zeptat, a nedá mi to. U nás doma si procházíme teprve první dětskou pubertou, starší dceři budou za měsíc teprve 4 roky. A bohužel už teď, a zdá se mi, že v poslední době víc a víc, máme obrovský problém, který bych právě nerada za pár let řešila ve větším rozsahu, jak už jste sama řekla se zrcadlením a podchycením na začátku... Má o 2 roky mladší sestru, od chvíle, co se narodila, žárlila a hodně na sebe strhávala pozornost. Snažili jsme se vyhnout podobné situaci, ale i vzhledem k jejímu temperamentu to jde moc obtížně. Hodně se mi v té době odcizila a nedaří se mi ji "získat" a pokud, tak jen opravdu velmi krátkodobě. Cítím, že má obrovský problém mě uznávat, natož poslouchat. Po této stránce začala zlobit i prarodiče. Nechce zdravit ani ve školce učitelky, děti... Od malinka se složitě přesvědčuje o čemkoliv. Prosím, byla byste tak hodná a poradila mi, jakým směrem jít, abychom toto trochu prolomily a nemuselo se často jen už z toho, že nevíme kudy kam, vyhrožovat a dávat podmínky. Partnerský vztah bych s ní ráda měla, ale opravdu už si dlouho nevím rady, jak... Moc Vám děkuji, když si uděláte prostor i na mou odpověď. Děkuji, L.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Lucko, děkuji za váš dotaz i projevenou důvěru. Vnímáte, že váš vztah s dcerkou není uspokojivý a je hezké, že hledáte možnosti k řešení. Vzdorovitým chováním pravděpodobně na sebe vaše holčička něco sděluje, možná zkouší testovat hranice. Doporučovala bych vám obrátit se na dětského psychologa, který by vám pomohl dostat se do prožívání vaší holčičky. Někdy jsme překvapeni, co dítě v sobě má - může to být nějaká drobnost, kterou vy ani nepostřehnete, ale dítě ji řeší. Je možné, že narození mladšího sourozence vaše holčička těžce zpracovávala. Může mít dojem, že přišla o kus prvenství, o vaši přízeň... A tím, že se vzájemně stále "odcizujete", jak píšete, jí můžete zcela nevědomky tento pocit upevňovat. Proto můžete vyzkoušet jinou cestu - najít si na starší dcerku více času, překonat její vzdor a hledat možnosti, jak si společný čas užít - dát jí třeba na výběr, aby si mohla sama zvolit, co by ji bavilo dělat... Častěji zkuste využívat pozitivní motivaci - všímat si a pochválit za konkrétní situace a chování, které zaznamenáte (např. "Obrázek, který jsi nakreslila, se mi moc líbí", "Dnes jsi mi moc pomohla s nákupem..."). Posilujte chování, které chcete, aby bylo častější - a vůči některým prohřeškům se chvíli snažte být shovívaví. Vaši holčičku a rodinnou situaci neznám, proto bych pro konkrétnější doporučení opravdu doporučovala konzultaci s dětským psychologem. Držím vám pěsti a přeji vše dobré. Veronika Šporclová“

Iveta Pavlíková: „Dobrý den, používám tento styl komunikace se svými dětmi a synové 17 a 19 jsou bezvadní, puberta naprosto zvládnutelná bez větších výkyvů, s čímkoli mi pomůžou a prostor který jsem jim na splnění si svých povinností dávala jim údajně vyhovoval a vyhovuje, důležitá je důslednost, že mě to zajímá, ale jaké si to udělají, takové to budou mít, asi jsou rádi, že si za své chování nesou odpovědnost, ...ale mluvíme spolu takto od malička, teď uvidím jestli to zvládneme i s dcerou, 4 a půl roku a ta má ráda poslední slovo“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Iveto, děkuji za váš příspěvek. Těší mě, že jste období puberty se syny zvládli bez problémů. Dospívání je velmi důležitá životní etapa, která formuje osobnost člověka. Někdy může být náročnější vést dítě k vlastní zodpovědnosti, k empatii vůči druhým.... Krátkodobě je pravděpodobně efektivnější autoritativní přístup, ale dlouhodoběji se vyplácí budování důvěry a rozvíjení komunikačních dovedností. Ať se vám daří, Veronika Šporclová“

Černá Květa: „Dobrý den, nemám na Vás dotaz, jen bych se chtěla podělit o tom, jak probihala puberta u mých dětí. Mám dceru a syna. K oběma jsem přistupovala stejně a zadařilo se. Nejdůležitějsi pro děti je, aby věděly, že v nás mají oporu, důvěru, a hlavně lásku. Samozřejmě vyváděly jako všechny ostatní i jako já v jejich věku. Kolikrát jsem si říkala - hlavně vydržet, všechno přejde. Mohu jen poradit ostatním rodičům- vydržte, bude líp, důvěřujte a občas nenapadně prověřujte. Mějte je rádi, objímejte je, i když dělají obličeje, a hlavně s nimi mluvte. Mluvte o jejich trápenich i o vašich. A nemyslete si, že vaši patnáctiletou dceru napadne uklidit a umýt nádobí než přijdete z práce. Takže nic neočekávejte. Vše musite jasně říci. Přeji moc úspěchů. Doteď se plácam po rameni. A hláška mého syna, aby něco udělal - já sedim, ty stojíš. Nashle a hezký den.“

Mgr. Veronika Šporclová, Ph.D.: „Dobrý den, Květo, děkuji za váš příspěvek. Je to poslední dotaz, který v rámci dnešního vysílání zvládnu - neřekla bych to lépe. S pozdravem a přáním všeho dobrého, Veronika Šporclová“