Chat

host

Mgr. Zuzana Staroštíková

Uvolněné rodičovství a domácí pohoda

Záznam chatu ze čtvrtka 7. listopadu

Petra Malá: „Dobrý den, paní magistro. Své děti nadevše miluji, ale občas bych potřebovala nějaký čas jen pro sebe. Jsem doma přetažená a mnohdy nepříjemná. Jak bych mohla přesvědčit např. babičky, aby si třeba na celý den vzaly obě děti a já se taky mohla věnovat svým koníčkům. Panuje u nás spíš názor, že jsem přeci máma tak ať jsem pořád s dětmi. Děkuji, Petra Malá.“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Petro, děkuji za Váš dotaz a za sdílení "obrazu", který je velmi velmi častý v rodinách s malými dětmi. Přemýšlím, kdo, kdy a kde určuje, že "jen" máma je ta, která má být "pořád" s dětmi. V životě máme mnoho rolí - máma, dcera, sestra, partnerka, hospodyně, kuchařka, pracovnice,... ale i např. kamarádka. A někde by taky měla být jen "Petra", bez rolí, bez rozdávání, prostě "jen tak". A to především proto, aby jste následně mohla být doma znovu příjemnou maminkou, která má sílu, trpělivost a je spokojená. Ve Vašem dotazu vnímám, že tohle vše Vy sama víte. Jen bych i já touto cestou ráda podpořila Vaši jistotu a vědomí toho, že i Vy jako maminka máte právo, ba POVINNOST, být i někdy a někde sama (bez všech těch každodenních rolí). A jak tedy přesvědčit babičky? Co tak ocenit babičky, jak jinak "po babičkovsku" mohou s dětmi trávit čas? Co jiného, báječného a jedinečného mohou svým vnoučatům dát, když s nimi budou trávit čas? Co jim mohou předat? A jak moc by Vám pomohly tím, že s dětmi budou třeba jedno odpoledne? Zavzpomínat, jak i Vám bylo hezky (pokud teda bylo :-) ) když jste měla čas se svojí babičkou/dědou? Zkrátka svoji žádost o pomoc doplnit o nezpochybnitelné výhody pro děti i pro babičky samotné? A následně po uskutečněném hlídání doporučuji velmi pozorné ocenění, poděkování a zdůraznění, jak moc Vám to pomohlo. Snad takto alespoň nasměrování a přeji krásné dny! Zuzana Staroštíková“

Dotaz: „Dobrý den, jaký je váš názor na nucení dětí do toho, co vůbec nechtějí dělat? Syn je muzikant, a tak si vnučka (nyní 10let) musela už ve 4 letech vybrat, na co bude hrát. Zvolila kytaru, ale brzy zjistila, že o jakékoliv hraní na cokoliv nemá zájem a kytaru nenávidí. Snacha vede folklórní soubor, a tak je to stejné. Vnučka tam tančí od 3 let a je zoufalá. Stejné je to s baletem - ten má 3x týdně (i v sobotu) + divadelní představení - snacha se natřásá v divadle. Z toho, co by chtěla vnučka dělat (aqabely, koně, moderní tanec...) vlastně může jen výtvarku, ale pouze 2 hod týdně, jinak nemá čas. Rodičům je úplně jedno, co malá chce. Ta je ale cílevědomá, a tak když už to musí dělat, chce být nejlešpí. Psychicky se dost "sype", skoro nejí, takže neroste a je strašně hubená. Jsme jako prarodiče zoufalí, ona u nás sice brečí a stěžuje si, ale nevíme, co s tím. Díky předem za radu či názor.“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, z Vašeho dotazu cítím až zoufalost nad sledováním něčeho, co se Vám děje před očima, ale mnoho toho změnit ze své pozice prarodičů nemůžete. Leč aspoň takto... Doporučuji i nadále poskytovat vnučce prostor u Vás, kde je nabízený klid, pohoda, bezpečí (to, že u Vás doma pláče je projevem velké důvěry vůči Vám, jste pro ni evidentně velmi velmi důležití), možnost se vyplakat bez Vašeho hodnocení ("že by měla být silnější", apod.). Můžete nabídnout a i dál nabízet bezpečnou náruč, pochopení a možnost se vypovídat. Dále bych navrhovala, ptát se vnučky např. co by potřebovala, aby ji bylo lépe - možná má něco na srdci či na jazyku. Můžete ji nabídnout u Vás možnost i třeba lelkovat, nudit se a tím pádem jen tak být. Můžete se synem a snachou mluvit (spíše tedy se synem - jste přeci jen jeho rodiče), ale... Byl bych dosti skeptická, že by jste získala jejich pochopení. Možná si Vaše rady/nápady/pocity vyslechnou, ale pokud jsou tak silně přesvědčeni o tom, že je to takto OK, mnoho nezmůžeme (ba naopak tlakem na jejich změnu docííme jejich potřebě si jejich přístup a život ospravedlnit) - snad jsem srozumitelná. Dál je možnost využít rodinné terapie, kde by ideálně se pečovalo o celou rodinu, ale v tuto chvíli si myslím, že Váš syn na tuto nabídku nebude refektovat a naopak se bude snažit Vám vysvětlit, jak to dělají dobře. Tak tedy zpět na začátek - jste pro vnučku důležitá a to je to , co pro ni můžete udělat nejvíc!“

Michaela: „Dobrý den, syn v září nastoupil do 1. třídy a od té doby máme doma hodně často scény. odmalička byl hodně vznětlivý, je typický cholerik, ani já s manželem nejsme klidné typy. Jak zvládat každodenní scény u čehokoliv, co se mu nepodaří nebo není podle jeho? Má ještě mladšího brášku, takže se musí dělit, musí brát v úvahu i jiné potřeby. Děkuji“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, představte si, že u Vás doma bylo zemětřesení (vstup do školy je opravdu pro děti obrovský šok a veliká změna v životě!), a s vědomím, že ani Vy rodiče nejste klidní, to logicky doma může vypadat velmi velmi divoce. Lékem, který mne teď napadá je především Vaše práce rodičů na Vašich dospěláckých emocích, protože v situacích, kdy syn nabírá na otáčkách, jste to Vy, kdo by mu měl poskytnout klid a pocit bezpečí. Doporučuji Vám i se synem trénovat koncentraci na vlastní dech. Tato technika, je vždy po ruce, je zdarma a děláme to neustále. Jen potřebujeme dýchání věnovat pozornost a tím na chvíli zastavit lavinu emocí zteku, zlosti, agrese,... Nádech napočítejte do 4, na 4 zádrž dechu, na 4 výdech a na 4 zádrž dechu dole... trénujte v klidu, když jste všichni v pohodě a věřím, že když pak bude nabírat scéna na onrátkách, že když si Vy všichni (včetne Vás velkých) začnete dýchat, ostatní se přidají a syn se nebude cítit v tom sám a že je vlastně špatný. A pomáhá i Vaše pochopení toho, že ta první třída může být pro syna fakt velmi náročná (mnoho změn!!!) a pak se hůř zvládají běžné situace. Dejet synovi i slověn pochopení, že mu rozumíte... nebude s vámi mít potřebu bojovat, když ho chápete a jste na jeho straně. Alespon takto... Pevné nervy přeje Zuzana Staroštíková“

Jana: „Dobrý den, mám syna 1,5 roku, snažím se s ním jednat jako s parťákem, ale občas mám pocit, že už to nedám. Snažím se mu vše vysvětlit, proč to nebo ono má či nemá dělat, ale on se jen vzteká nebo mě vůbec nevnímá. Někdy to jde v pohodě, jindy už jsem zoufalá. Měla byste, prosím radu, jak pracovat se vztekem?“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, mým doporučením je vlastně mluvit ve výchovných situacích méně! Ve hcvíli, kdy je dítě v nějaké emoci (vztek, zlost,..) - vůbec Vás nevnímá! Tedy Vaše energie vydaná je celkem k ničemu, a ještě Vás to naštve... Dobré je předcházet vztekavým scénám (přemýšlet, kdy se to opakuje, co tomu předchází, kdy nejčastěji to vzniká) a pokud již emoce přijdou tak je prostě pochopte a řekněte synovi, že opravdu chápete, že se zlobí, že vidíte, jak moc se zlobí... a jen tak s ním buďte - a dýchejte :-) ZS“

Michaela: „Dobry den, chtela bych se zeptat, zda nedelate prednasky ve skolkach v okoli Brna? Jsem ucitelkou v materske skole a dle meho nazoru by melo mnoho rodicu Vas vyklad slyset. Preji hezky den“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Michaelo, jsem ráda, že jste napsala z pozice učitelky v mateřské škole. Určitě se domluvíme na setkání u Vás, dělá mi velkou radost šířit dál mezi rodiče to, o čem jsem mluvila. Vždy, když se podívám do publika, kde sedí rodiče, vidím za nimi ty jejich děti, které tak moc volají po rodičích, kteří by byli více v pohodě :-) Na www.zanna.cz jsou kontakty na mně - ozvěte se. Na setkání e těší ZS“

Hanka: „Prosím Vás, od kolika do kolika hodin chodíte do práce? Využíváte služeb pomocí uklízečky domů? Vaříte? Vaříte večeře? Pomáhá Vám někdo s domácností? Jak jste mluvila, nedovedu si představit, jak bych to stihla se tolik věnovat dětem a ještě dělat ostatní. děkuji“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, chodím do práce ráno na 8 (předtím odvedu děti), vyzvedávám jen nejmladší, zbytek je samostatný. Nevyužívám služeb uklízečky, často vařím. O domácnost se stará všech 5 jejich členů. Děkuji za zajímavý dotaz! Ráda bych se rozepsala, ale mrzí mě, že na to úplně tady nemám prostor. ALe velmi často slýchávám od klientů to, co píšete...zatím jsme vždy našli způsoby a cesty, aby jim doma bylo všem lépe - a opravdu to stojí za to! ZS“

Sabina: „Dobrý den, od jakého stáří dítěte je uvolněné rodičovství podle Vás aplikovatelné? Případně jak by se mohl aplikovat na kojence? Děkuji Hezký den“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, aplikujte už od dnešního odpoledne :-) je to o nás dospělých, o nás rodičích... my tvoříme dětem jejich prostředí, život, hodnotový žebříček, představu o tom, co je to život a jaký může být. Pokud si dovolíte uvolnit se, zbavit se strachu a křeče (z touhy po dokonalosti, z vlatních ambicí - jaké chci mít dítě, co má a nemá dělat,...) - všem bude lépe! Naším úkolem je vědět, co v roli rodiče dělám a proč to dělám! A tohle si ustát! ZS“

Hanka: „Dobrý den. Musim říct,ze mi mluvíte z duše. Razim heslo - línej rodič,šťastnej rodič. Mám 4-letého a 2-letého syna. Dokážou si ráno sami nachystat snídani,umýt,obléct,atd. Vše děláme spolu absolutně na pohodu. Do školky vstáváme o 1,5 hoďku(5.00) dřív a vše je v klidu. Ostatní maminky ve školce na křeč a nad mým klidnym postojem kroutí hlavou. Jsem ráda,že nejsem jediná,která má takový názor. Děkuji“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Hanko, hurá hurá - děkuji! (PS: Třeba se ostatní maminky časem budou inspirovat :-) ) ZS“

Stáňa: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak si i v uvolněném rodičovství nastolit nějaké hranice? Máme dvouletou dceru, snažím se s ní o všem komunikovat, když mi to vadí, tak ji vysvětluju proč, ale některé situace se dost opakují. Například, když schválně vyleje pití, a to dělá docela často, tak už mně přeci jen stále dokola nebaví vysvětlovat, proč to nemá dělat. Dám jí tedy aspoň hadr, ať si to po sobě uklidí, ale nevím už, jak ji vysvětlit, aby to nedělala znovu a trestat ji za to nechci. Pak taky dost často kouše svoji 10-ti letou sestřenici, má jí moc ráda, vždycky se jí pak za to omluví a pohladí ji, ale za nějakou dobu to udělá znovu. Myslím, že to dělá ze srandy, i když se jí snažíme vysvětlit, že to sranda není. Jde mi prostě o to, když dojde k něčemu, co mě se nelíbí, jak to řešit, aniž bych ustupovala a nemusela stále dokola vysvětlovat. Děkuji“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den, děkuji za dotaz - kdy Vaše dcera je právě v tom krásném období, kdy potřebuje pro svůj klid vidět klid a jistotu rodiče - jinými slovy - období, kdy zkouší hranice, kam až může a co se bude dít, když je poruší.. a samozřejmě to bude dál a dále zkoušet, protože je to přeci prima hra s maminkou :-) U vylití pití bych beze slova dcerku vzala láskyplně za ruku a dovedla ji k hadru - a pak bych jen láskyplně trpělivě čekala, až rozlité utře. A pak pujde hadr rozvěsit a vše stále beze slov (když mluvím, tak dítě nepřemýšlí a poslouchá, co říkám). A pak jdeme s Vašim usměvem a láskou zpátky ke stolu a pokračujeme v jídle. Nic víc, nic míň - největší trest je přeci to, že to musí jít utřít. A časem e už ani nebudete zvedat a dcera si pro hadr dojde sama. Myslím, že ji brzy přejde tato hra - a současně jak tahle výchovná situace proběhne, tak úak samozřejmě s dcerkou mluvte:-) a jako hodně komunikujte a mluvte - ale ne ve výchovných situacích - tam postačí rozhodné, důrazné NE, NEDĚLEJ TO! a zamezím, aby to dítě dál dělalo. U kousání - je potřeba být pozorný a zamezit opět rozhodným NE - ale hlavně taky trénujte s tou 10-i letou slečnou - ona musí rozhodně a intenzivně dát dcerce vědět, že ji to bolí. A pak se můžu dcerky zeptat (po kousnutí) "jak myslíš, že se ted sestřenice cítí? myslím, že ji to bolí, co myslíš Ty? Do lidí se nekouše, můžeš kousat třeba do... doplňte si." Omluvu sppíš nabídněte (než na sílu táhnout dítě se omluvit), mnohdy vlastně nechápou, co ta omluva znamená - a současně nikdy nemůže dítě slnit slib "už to nikdy neudělám" - tak to po nich nechtějme... Aspon takto... :-) ZS“

Marie K: „Dobrý den, Chci se zeptat, jak udržet nervy na uzdě.Mám 2,5 ročního rošťáka a čekám druhé díťe.Zjišťuji, že vybuchuji častěji a někdy i zbytečně a pak mě to mrzí. Máte nějaký typ, jak tak malému dítěti vysvětlit, že situace není tak vážná, jak uvádí mé rozpoložení? Děkuji za Vaši radu“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Marie, dýchejte... V danou chvíli - jde to na Vás - vnímejte to - s vnitřním zvolání "aaaaa je to tady - už to na mě jde, přichází vztek, cítím to" - takto v tu chvíli získáváte nad svou emocí převahu a kontrolu - a získáváte mini čas na to, rozhodnout se, jak a jak moc zareagujete... dýchejte... je to na delší psaní/povídání - takto tady v poradně - prostě dýchejte... a slovně dítěti vysvětlit, že to Váš vztek, že to není jeho, že Vám teď není dobře, že to není kvůli němu a taky že se s tím poradíte - a pak se sama sebe zeptejte "co teď potřebuju" - a pak to jděte udělat :-) A dýchejte... ZS“

Simona: „Dobrý den,jak byste prosím řešila situace,když dvouletá dcera už asi dva měsíce odmítá chodit ven?Chce si hrát doma,když se budí, ráda by televizi, klidně i číst knížky...venku občas krásný slunečný den a já jsem pak ve stresu, že nikam nepůjdeme.Pritom je venku pak tak ráda.“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Simono, u takto malé dcerky bych vnímala to, že největší potíží je ten samotný přechod ven = ta cesta k tomu dostat se "ven" a i dcerka si to pak venku užívá. Ale děti ví, co vše je čeká (tzn. ukončení hry doma, oblékání, chystání, obouvání,... prostě změna) a raději zůstávájí doma v klidu a bezpečí... Možná tento náhled může pomoci zvládat lépe tyto situace? Pochopit dceru, že ten přechod je pro ni náročný?“

Veru: „Dobry den, zeptala bych se rada, jak postupovat, kdyz mi dcera (1,5let) nechce vecer spinkat, budi se a nejlepe usne s nama v posteli, nez-li v postylce u sebe. Z toho duvodu mam cely vecer rozruseny, protoze musim uspavat malou a modlit se, aby zabrala a ja ji pak prenesla do postylky v tichosti. Opravdu mi pak zadna energie uz nezbyva :( vetsinou jsme oba rodicove uplne v koncich a hlavne unaveni, pak uz jsem i ja emocne vypjata z jejiho vzteku a place nekonciciho.. a to si vzdy rikam, kolik veci bych stihla, udelala, mela cas travit konecne s mym pritelem po celem dnu a odpocivat u televize..a mnoho dalsiho, proste to nejde byt uvolnena..“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Veru, dýchejte... (to dnes tak nějak píšu všem :-)) Přemýšlím, jak moc rozebírat večerní rituály, zklidnění, ... Především Vaše uvolnění by možná dcerce pomohlo se také uvolnit? Napadá mě, je tak špatné, že chce s Vámi usínat a spát? Cítí se tedy více v bezpečí s Váma? Chce Vás cítit a mít nablízku? Také doporučuji večerní rituál hlazení, zpívání,... ZS“

Alena: „Dobrý den, Jak doporučujete řešit situace, kdy se syn (5 let), oblékat sice umí, ale nechce. Já bych si velmi ráda doma/ve školce sedla a nechala oblékání na synovi, ale on se jen předvádí a rozptyluje ostatní děti... Nebo se vzteká, je lítostivý, že něco nejde, neumí atd. Již je předškolák, od pí učitelky vím, že vše zvládne sám. V čase problém není, jsem stále na RD s mladším synem, takže mu ten čas dopřeji, ale bez výsledku. Také souhlasím s modelem dát dětem odpovědnost a podíl na tvorbě pravidel, ale to se také moc nedaří. Když jsem synovi Např. na hodinách ukázala, kdy musíme odcházet do školky, aby se podle toho zařídil, řekl mi, že si to nechce hlídat... Za rok již nastoupím do práce, syn do školy, mladší do školky a já se děsím toho ranního chystání. Děkuji.“

Mgr. Zuzana Staroštíková: „Dobrý den Aleno, přemýšlím, proč to dělá a nejspíš jen Vám? Co získává tím, že s Vámi takto komunikuje? Všímat si když mu něco opravdu jde a ocenit ho? Pochválit (ne "šikulkou", ale popsáním toho, co bezvadného udělal, co se mu povedlo, v čem je opravdu výborný a rychlý ...)“