Chat

blogerka

Olga Sládková

Záznam chatu z pátku 14. září

DAYD: „Co byl Váš první počin, první aktivita blogerská?“

Olga Sládková: „Kdysi ještě jako teenager jsem si založila nějaký, dnes už zapomenutý blog, který už ani sama nenajdu. A jako úplně první příspěvek na současném blogu, myslím že to byla nějaká amatérská fotografie mého outfitu, asi 9 let zpátky.“

Renata: „Dobrý den, me by zajimalo jak minimalizovat detske hracky. Mame jich mraky a porad pribyvaji. Většinou si babicky nenechaji vymluvit ze hracek uz staci.“

Olga Sládková: „Já sama mám štěstí na osvícené babičky. Anebo možná vyděšené? Pohrozila jsem jim, že nevyžádané hračky buď zůstanou u dárce, nebo budou darovány dále. Zatím to jakžtakž funguje, ale fakt je, že dcera má teprve 10 měsíců a tak se toho zatím moc nenasbíralo.“

Láďa: „Ahoj Olgo, co je to blog?“

Olga Sládková: „Blog je jakýsi on-line zápisníček. Prostě blok, akorát veřejný (nebo taky ne).“

Veronika: „Dobrý den, Jak vypadá minimalistický šatník maminky s malým dítětem? Mám 4m miminko, plnou skříň a nemám co na sebe :) Ráda bych se tedy inspirovala. Děkuji.“

Olga Sládková: „Můj šatník hodně determinuje to, že kojím a často používám šátek nebo nosítko. Jsou v něm šedá bavlněná trička (kvůli praní) s velkým výstřihem, který jde ještě dále rozepnout, kalhoty a sukně (abych mohla tričko vyhrnout na kojení). Na léto pak propínací košilové šaty. A nosící bunda/parka od Mama by SegraSegra, to je klíčový prvek od podzimu do jara.“

Jita3: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na nějaké osvědčené tipy jak protřídit oblečení? Mám spoustu kousků, které už nenosím ale vždy je mi líto je vyhodit, kdyby se náhodou někdy mohly hodit ale ve výsledku a stejně jen leží ve skříni. Děkuji :)“

Olga Sládková: „Letní oblečení uložte do krabic rovnou. A to zimní a podzimní... zabalte si kufr na 30 denní pobyt. Co si do něj dáte, to je pravděpodobně ten základ, který opravdu používáte. To ostatní uskladněte a pokud se po tom nebudete shánět další 3 měsíce, klidně to někomu darujte - nebo prodejte, nebo uschovejte pro příští generace.“

SK: „Chtěl Vás někdy někdo žalovat kvůli blogerství?“

Olga Sládková: „Naštestí ne. Dávám si u blogu pozor, abych zachovávala určitou novinářskou etiku. Tak snad se to ani nestane. :-)“

STOP: „Jste radši, když se Vám říká blogere nebo blogerko?“

Olga Sládková: „Je mi to celkem jedno. Sama si ale moc jako blogger/ka nepřipadám.“

ANTI: „Máte nějaký vzor, máte nějaké vzory jako blogerka?“

Olga Sládková: „Opravdu obdivuju Martina Vášu - ten měl dlouho blog, pak napsal knihu a teď pracuje pro Vogue CS. A píše dokonale. Jednou chci psát jako on. A pak mě inspirují New York Times jejich strukturou článků.“

SK: „Co Vám blogerství dalo a co Vám naopak blogerství vzalo?“

Olga Sládková: „Otevřelo mi nový svět, nové možnosti. A vzalo mi soukromí - protože co je jednou na internetu, to už si žije samo svým životem.“

DAYD: „Jak a proč jste se vlastně stala blogerkou?“

Olga Sládková: „Na začátku jsem chtěla být slavná a získat blogem práci. Pak už to bylo více o práci a hlavně, o vnitřním pnutí. Teď píšu o věcech, které mě trápí a které zrovna řeším - a u kterých mám pocit, že by mohly někomu pomoct.“

SK: „Jaká jste podle Vás blogerka?“

Olga Sládková: „Nepravidelná. Perfekcionistická. Nekomerční. A trochu zmatená, co se témat týče. Kritická. Velmi otevřená.“

ANTIMONY: „Je blogerství podle Vás lifestyle?“

Olga Sládková: „Jsou bloggeři, kteří se blogem živí - a pro ty to pak jednoznačně životní styl je. Ale mě to, myslím, už neovlivňuje. Hlavně, nefotím se. Takže nemusím tak moc řešit jak vypadám a co na to ostatní :-)“

Renata: „A co kdyz iz jsou doma? Co treba dat je na bazar je mi to lito uplne nove a pekne veci?“

Olga Sládková: „Dát na bazar a prodat, darovat dětem, které to štěstí nemají (azylový dům), darovat do školky nebo domova... hlavně ale ukázat dárcům, že opravdu nemáte slitování.“

Renata: „Dobrý den, me by zajimalo jak minimalizovat detske hracky. Mame jich mraky a porad pribyvaji. Většinou si babicky nenechaji vymluvit ze hracek uz staci.“

Olga Sládková: „Ještě mě napadá... naše maminky a prarodiče obecně se někdy neumí dětem plně věnovat. Někdy to neumí, jindy se bojí svých emocí - a tak je pro ně lepší dát vnoučeti hračku, než ho nosit, chodit s ním světem a povídat mu a ukazovat mu. Protože radost z hračky je tak nějak instantní. My máme online seznam věcí, které můžou domů, z kterých si prarodiče mohou vybrat, co koupí. A pořád se snažím mluvit o tom, že čas je lepší dárek, než hračka. A pomalu to zdá se působí.“