Režisérka o filmu
Hrafnhildur Gunnarsdóttir je islandská producentka, režisérka, kameramanka a aktivistka. Vytvořila řadu snímků i televizních programů (Taste the North Atlantic). Věnuje se sociálním tématům.
V roce 2013 jsem navštívila v Santa Fe v Novém Mexiku své bývalé učitele a dlouholeté přátele, manžele Steinu a Woodyho Vašulkovi. V jejich domě panoval v té době ještě větší chaos, než obvykle, protože začali archivovat svou bohatou sbírku videa. Steina ve studiu přetáčela a přehrávala staré videopásky. Woody, přilepený k obrazovce počítače, vytvářel katalog jejich děl. Vašulkovi se dohodli s Coloradskou státní univerzitou, že jim pomůže převést jejich obrovský archiv z analogu na digitál. Přesto v té době bojovali s nedostatkem prostředků.
Vnímala jsem, jak se pro ně s přicházejícím stářím život mění, a napadlo mě, že o této fázi jejich života natočím dokument, protože svou tvorbou ovlivnili umělecký svět, i když se na jejich přínos dnes už zapomíná. Také bylo vidět, že se dostali do finančních problémů. Steina se mi svěřila, že se jim lidé přestali zhruba po roce 2000 ozývat navzdory tomu, jak ovlivnili světový videoart. Přitom jde o uměleckou formu, která nyní zažívá svou další renesanci. Přišlo mi dobré je v takové životní etapě natáčet a čekat, co se stane.
O rok později jsem se vrátila s penězi z grantu, který jsem získala na vývoj scénáře z Islandského filmového centra. Brzy mi došlo, že nebude snadné o Vašulkových natáčet film, protože jde o dvě rozdílné osobnosti, které náhodou tvořily pár. Přesto jsme s nimi toho jara natočili skvělý materiál.
Když jsem se vrátila zpátky na Island, rozhodla jsem se, že nechci tento film produkovat sama, a obrátila jsem se na dlouholetou kolegyni Margrét Jónasdóttir, která patří mezi nejzkušenější islandské producenty. Snažily jsme se získat další finance, ale neúspěšně. V Torontu jsme však poznali zástupce České televize a producenta Radima Procházku. Když jsme se s nimi spojily, bylo jasné, že můžeme společně vytvořit zajímavý mezinárodní dokument.