Dobře vycvičený pes zastane práci člověka a v mnohém jej i předčí. Co všechno musí umět asistenční pes a co zmůže canisterapie? (2004). Scénář a režie J. Soukup

Pes je už po tisíciletí osvědčeným pomocníkem a společníkem člověka. Jeho největší ctností je asi, řečeno s klasikem, že má svého pána radši, než má člověk rád sám sebe. Pes se proto může jevit – s mírnou nadsázkou – jako ideální životní partner. V případě handicapovaných lidí to ovšem může platit již bez nadsázky. Kolébkou psů-partnerů, neboli asistenčních psů, jsou USA. I u nás dnes můžete potkat psy, kteří dokáží přinést majiteli zvonící telefon, nebo jídlo z ledničky (aniž by ho přitom sežrali), pomoci svému pánovi s oblékáním nebo nakupováním v obchodě. Tito psi pochází ze speciálních psích škol, jejichž úkolem je vycvičit „psa na míru“, tj. podle specifických potřeb jeho budoucího majitele. Kvalita českých psích škol je na světové úrovni, finanční náklady na vycvičení jednoho psa však nejsou zrovna nejnižší. Další souvistející oblastí, ve které se uplatňují psi, je tzv. canisterapie. „Léčebné“ účinky psa na člověka zcela jistě vychází z neomezené psí lásky k člověku, nicméně ta sama by v případě canisterapie nestačila. I psi-terapeuti procházejí speciální výcvikem, třeba jen proto, že v případě jejich působení u dětí postižených obrnou, je nutné, aby si nechali líbit skutečně všechno.

Stopáž29 minut
Rok výroby 2004
 ST 4:3
ŽánrDokument