Jan Vlasák: „Doba první republiky mi připadá jako oslnivý záblesk toho lepšího, oč jsme se pokoušeli.“

Od natáčení první série uběhlo několik let. Jaký byl návrat k roli Aloise Valenty?

Ve druhé řadě seriálu První republika moje postava poněkud ustupuje z hlavního plánu příběhu do pozadí a stahuje se na svůj statek, kde více méně slouží jako připomínka toho, jak celá historie rodiny začínala, a také jakési měřidlo toho, kam a jak se život v rodině i ve světě kolem posunul.

Jak vlastně vnímáte období první republiky?

Samozřejmě máme pohled na tu dobu zkreslený, alespoň já to tak cítím, neboť jsme odkázáni na dokumenty nebo jako v mém případě na vyprávění mé matky. Mám pocit, že si celou tu dobu už trochu idealizujeme, že k nám tolik nedoléhají tvrdost a obtíže, s jakými se muselo žít. Ale tak už to prostě chodí. Na druhou stranu naděje, které ta doba vzbuzovala, a odhodlání lidí ty naděje proměňovat ve skutečnost byly záviděníhodné. Přesto ve světle toho, co následovalo – myslím druhou světovou válku, potom komunismus s postupným úpadkem důvěry v mravní hodnoty –, mi doba první republiky připadá jako oslnivý záblesk toho lepšího, oč jsme se pokoušeli.

Poválečné období bylo velice významnou etapou světových dějin. Napadá Vás něco z této doby, z čeho bychom si nyní měli vzít příklad?

Já nevím. Snad jen naději, že své ideály dnes nebudeme stavět na chatrných základech polopravd, falešných mýtů a někdy i lží.

Co byste popřál druhé sérii První republiky?

Přeju seriálu hlavně to, aby lidi pobavil a potěšil. Tak zlomme vaz!