Robert Urban: „První republika je moje srdcovka.“

Od natáčení první série uběhly téměř čtyři roky. Měl jste svou postavu, jak se říká, pod kůží, nebo jste ji musel oprašovat?

Charakter Freddyho je mi blízký, nebo spíš s postavami tohoto typu mám zkušenost už dříve z jeviště. Navíc jsem před natáčením znovu zhlédnul první sérii, protože seriál První republika je moje srdcovka. Takže jsem si, ve vší skromnosti, ani po těch pár letech na tuhle roli nemusel dlouho zvykat. Ale je pravda, že jsem na sobě zapracoval fyzicky, aby ten časový posun ve scénáři byl na Freddym vidět.

První republika je dobový seriál. Máte jako herec dobové kostýmy a masky rád?

Myslím, že nejen já, ale i ostatní kolegové mají rádi dobovky právě proto, že charakter postavy pomohou dotvořit kostým a dobové kulisy. Když se k tomu přidá ještě dobrý scénář, pak je to vždycky svátek.

Poválečné období bylo velice významnou etapou světových dějin. Napadá Vás něco z této doby, z čeho bychom si nyní měli vzít příklad?

Klikněte pro větší obrázekMyslím, že v té době bylo důležité také hledání národní identity. ČSR patřila ve světě ke špičce, měli jsme pokročilou demokracii, osobnosti jak v umění, tak ve vědě, čeští podnikatelé zaměstnávali spoustu lidí a byli jsme zkrátka velmoc. Takže být Čechem pro mnohé znamenalo hrdost. Dnes se setkávám s tím, že se Češi za svou národnost stydí. Ale je ještě spousta těch, kteří jsou na svou zemi pořád hrdí.

Máte toto období nějak spojené s historií vlastní rodiny? Je nějaká historka, co se u vás traduje, třeba co dělali vaši předci?

Z tohoto období úplně ne, ale ze staršího, kdy tatínek mé babičky dělal v dobách Rakousko-Uherska šachtmistra v dole někde v Rusku. Měli jsme doma pár starých rublů z té doby a portréty právě jeho s prababičkou visely v tatínkově ložnici jako odkaz na historii naší rodiny.

V centru pozornosti První republiky je jedna významná rodina. Jak se posunuly rodinné vztahy od té doby? Co znamenala rodina za první republiky a co dnes?

Klikněte pro větší obrázekTuhle otázku poslední dobou dost intenzivně řeším. A seriál První republika mi k tomu výrazně pomohl. Dřív bylo běžné, že spolu celá rodina žila v jedné vile, všichni se setkávali alespoň jednou denně u večeře a řekli si, co se za ten den přihodilo. Dnes jsme rádi, když své příbuzné navštívíme jednou za rok. Na druhou stranu žít společně tři generace v jednom domě, to asi chtělo obrovskou dávku tolerance a pochopení. Tím, že si teď každý žijeme po svém, se třeba už ale nikomu nemusíme zpovídat. A to má taky svoje.

Seriálová tvorba ve světě, ale i u nás zažívá boom. Tvůrci k televiznímu formátu přistupují jinak, než tomu bylo dříve. V čem je podle Vás hlavní výhoda seriálu oproti filmu?

Nepovažuju se za odborníka, ale dovolím si tvrdit, že seriál muže být oproti filmu podrobnější ve vyprávění. A může se tak věnovat tématům a věcem, na které by ve filmu nebyl prostor.

První republika je trochu soupeřením Jaroslava a Vladimíra. Jaký je pohled Freddyho na tuto situaci?

Klikněte pro větší obrázekVladimír a Jaroslav jsou Freddyho starší bráchové, které nade vše ctí, stejně jako tatínka Aloise. Takže mu záleží na tom, aby spolu bratři vycházeli. A taky se snaží dát Jaroslavovi najevo, že i po osmi letech, a i přesto, co se stalo, je pro něj pořád plnohodnotným členem rodiny.

Můžete nastínit, co v druhé sérii Freddyho čeká? Kam se jeho postava vyvíjí?

Freddyho, jako nejmladšího z bratrů, štve, že ho nikdo nebere vážně. Netvrdím, že si za to nemůže sám, ale dost ho to frustruje. A tak udělá pár hloupostí, které v konečném důsledku nedostanou do problémů jenom jeho samotného, ale zkomplikuje to i ostatním.

V první sérii Freddy obdivoval nové věci a technický pokrok. Nyní se děj posunul o osm let vpřed. Projeví se nějak ve scénáři?

Klikněte pro větší obrázekNejenže tenkrát Freddy obdivoval technický pokrok, ale studoval právničinu. Tu už má úspěšně za sebou a chtěl by se stát právníkem v rodinné firmě. Ale jestli se mu to podaří, bude záležet taky na tom, na kolik dokáže ostatní přesvědčit, že to zvládne.

U dobových seriálů je běžné, že se pracuje s historickými poradci. Konzultoval jste i Vy s experty něco, co se týká Vaší postavy?

V mém případě zatím stačil vlastní průzkum, kdy jsem si třeba přečetl knížku vztahující se k dané době. Ale vzpomínám třeba na situaci, kdy jsem měl v ruce držet loveckou pušku a na place byl odborník, který poradil, jak ji držet tak, aby nebylo jasné, že ji v ruce držím poprvé v životě. Stejně tak to bylo třeba v případě bojových scén, které měly svou jasně danou choreografii.