26. února 2013
Obsah dílu
Vstávej, cesta je dlouhá... — Mé jméno je cizinka
- Dokument
- Společenský dokument
- Etnografický dokument
- Společnost
- Menšiny
- Společnost - životní styl
- Česká společnost
- Společnost - svět
Části dílu
00:17
Vstávej, cesta je dlouhá…
Portrét Libuše Paukertové-Leharové, která jako dcera prvorepublikového diplomata JUDr. Břetislava Morávka a vnučka ministerského předsedy Františka Udržala musela po únoru 1948 odejít s rodiči do exilu. Stihla ještě odcvičit XI. všesokolský slet v Praze, když ji maminka probudila se slovy: „Vstávej, doufám, že ses dobře vyspala. Máme dnes před sebou dlouhou cestu.“ Netušila, že její pouť cizinou potrvá přes 40 let. S maminkou a sestrou se pěšky přes Šumavu dostaly do Německa, dále už s otcem do Rakouska a nakonec se šťastně dostali do Ženevy. Po přestěhování do Paříže studovala na zdejších univerzitách politické vědy a současně slavistiku a ruštinu. Do roku 1996 byla zaměstnána v různých institucích OSN, především však v Mezinárodním úřadu práce (ILO). I zde do jejího osudu zasahovaly československé a sovětské orgány, které protestovaly proti tomu, aby získala stálou pracovní smlouvu. Stala se pomocnicí Olgy Masarykové-Revilliodové, nejmladší dcery T. G. Masaryka.
12:05
Mé jméno je cizinka
Arménská výtvarnice Mariam Gharibyan miluje Prahu, kterou zvolila za svůj nový domov. Její jméno se dá přeložit do češtiny jako „ta, co nežije ve své zemi“. Arménština je indoevropský jazyk a ačkoli si možná více lidí myslí, že má blíže k ruštině, není tomu tak. Do Prahy přijela v roce 1993 s bratrem. Potřebovala si odpočinout od práce. Přijela jen na měsíc, ale nakonec zůstala čtyři. Po tu dobu jí bylo líto spát a neprožívat krásu Prahy a její atmosféru. Každý den tam nacházela a (i po dvaceti letech nachází), stále něco nového a fascinujícího. Nakonce se pro Prahu – alespoň prozatím – rozhodla zcela. Mariam říká, že má schopnost snést toho hodně v situacích, kdy se jiní hroutí. Teprve nedávno se naučila dávat najevo, když s některými věcmi nesouhlasí. Tohle prý její maminka nedělala. Víc snášela a trpěla. Co je ale Arménům společné a co je pro ně typické, je to, že i v nejhorších situacích svého života dokáží vymýšlet vtipy a brát život s humorem – to se projevilo v nejtěžších chvílích genocidy i v např. relativně nedávné době, kdy v zemi bylo zemětřesení a život tam nebyl vůbec jednoduchý.
5. března 2013
Přehled dílů
661 dostupných
6. dubna
Kumar Vishwanathan
6. 4. 2024 na ČT2
23. března
Manželé Maškovi — Kateřina Sidonová
23. 3. 2024 na ČT2
16. března
Glenn Svarc — Miroslav Štruml-Pemac
16. 3. 2024 na ČT2
9. března
Vjeko Görz — Ibrahim N’Diaye
9. 3. 2024 na ČT2
2. března
Gianfranco Coizza — Sirpa Seppälä
2. 3. 2024 na ČT2
24. února
Laureátka Ceny Toma Stopparda Marie Iljašenko — Juan David Salazar
24. 2. 2024 na ČT2
17. února
Rawah Al-Jassani — Petr Ďásek
17. 2. 2024 na ČT2
10. února
Libuše Gonet-Šulcová — Bogdan Trojak
10. 2. 2024 na ČT2
3. února
Zora Ulla Keslerová
3. 2. 2024 na ČT2
27. ledna
Rabín Adler — Petr Řehoř
27. 1. 2024 na ČT2