26 minut

26. února 2013

Obsah dílu

Vstávej, cesta je dlouhá... — Mé jméno je cizinka

Části dílu

00:17
Vstávej, cesta je dlouhá…
    Portrét Libuše Paukertové-Leharové, která jako dcera prvorepublikového diplomata JUDr. Břetislava Morávka a vnučka ministerského předsedy Františka Udržala musela po únoru 1948 odejít s rodiči do exilu. Stihla ještě odcvičit XI. všesokolský slet v Praze, když ji maminka probudila se slovy: „Vstávej, doufám, že ses dobře vyspala. Máme dnes před sebou dlouhou cestu.“ Netušila, že její pouť cizinou potrvá přes 40 let. S maminkou a sestrou se pěšky přes Šumavu dostaly do Německa, dále už s otcem do Rakouska a nakonec se šťastně dostali do Ženevy. Po přestěhování do Paříže studovala na zdejších univerzitách politické vědy a současně slavistiku a ruštinu. Do roku 1996 byla zaměstnána v různých institucích OSN, především však v Mezinárodním úřadu práce (ILO). I zde do jejího osudu zasahovaly československé a sovětské orgány, které protestovaly proti tomu, aby získala stálou pracovní smlouvu. Stala se pomocnicí Olgy Masarykové-Revilliodové, nejmladší dcery T. G. Masaryka.
    12:05
    Mé jméno je cizinka
      Arménská výtvarnice Mariam Gharibyan miluje Prahu, kterou zvolila za svůj nový domov. Její jméno se dá přeložit do češtiny jako „ta, co nežije ve své zemi“. Arménština je indoevropský jazyk a ačkoli si možná více lidí myslí, že má blíže k ruštině, není tomu tak. Do Prahy přijela v roce 1993 s bratrem. Potřebovala si odpočinout od práce. Přijela jen na měsíc, ale nakonec zůstala čtyři. Po tu dobu jí bylo líto spát a neprožívat krásu Prahy a její atmosféru. Každý den tam nacházela a (i po dvaceti letech nachází), stále něco nového a fascinujícího. Nakonce se pro Prahu – alespoň prozatím – rozhodla zcela. Mariam říká, že má schopnost snést toho hodně v situacích, kdy se jiní hroutí. Teprve nedávno se naučila dávat najevo, když s některými věcmi nesouhlasí. Tohle prý její maminka nedělala. Víc snášela a trpěla. Co je ale Arménům společné a co je pro ně typické, je to, že i v nejhorších situacích svého života dokáží vymýšlet vtipy a brát život s humorem – to se projevilo v nejtěžších chvílích genocidy i v např. relativně nedávné době, kdy v zemi bylo zemětřesení a život tam nebyl vůbec jednoduchý.
      Přehrát celé video
      Stopáž26 minut
      Další díl
      5. března 2013

      Napište nám