Zdeněk Svěrák představí významného herce v sestřihu z nejzajímavějších komediálních rolí (1995). Scénář P. Taussig. Kamera J. Nekvasil. Režie P. Vantuch

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

V roce 1926 byla natočena první, ještě němá verze Haškova Dobrého vojáka Švejka. Diváci se smáli, ale když se ke Švejkovi, kterého představoval Karel Nol, připojila dvojčlenná vojenská patrola, smáli se ještě víc. Podle osvědčeného zákona komického kontrastu byl totiž jeden z vojáků menší a silnější, zatímco druhému, dlouhánovi, nestačily rukávy a nohavice zakrýt přerostlé končetiny. Vyzáblá patrola byla první filmovou rolí Jindřicha Šolleho, tehdy již známého kabaretního a divadelního komika Jindřicha Plachty. V té době mu bylo 27 let. Říkali mu Plachta proto, že jako středoškolák chodil ve větru s vlající pláštěnkou. Plachtovo vytáhlé tělo už bylo samo o sobě gagem. Zvláště, když se třeba komik posadil na kolo a vyzbrojil se další rekvizitou. Film Páter Vojtěch je o dva roky mladší než filmový Švejk. Natočil ho Martin Frič jako jeden ze svých čtyř němých filmů, a nebyla to komedie, bylo to tklivé melodrama, o mladém muži, který je tak nešťastný ze své lásky, že se uchýlí na čas do mužského kláštera.

Jindřich Šolle se narodil 1. července 1899 v Plzni. Jeho otec tam procoval ve Škodovce a malého Šolleho, tedy Plachtu, vábilo místní plzeňské divadlo. A tam si také zastatoval. Ale to se stalo až po návratu z Ruska, kde otec získal výhodné zaměstnání v lihovaru. Ani po úspěšné maturitě na plzeňské obchodní akademii nedovolil tatínek Jindrovi, aby se věnoval divadlu, ale určil, že bude úředníkem. Stalo se to a po úspěšné maturitě působil jako úředník úvěrové banky, dokonce až v Krakově, tehdy to bylo ještě pod střechou jednoho mocnářství.

Po pádu Rakouska se Jindřich Šolle, tedy Jindřich Plachta, vrátil do Prahy. Vystupoval v kabaretech a hrál v němých filmech. A stále při tom úředničil. Po letech Plachta vzpomínal, jak ho ráno v kanceláři oslovil přísný nadřízený: „Včera jsem byl v kinu a viděl jsem tam na plátně takovýho čahouna. Kdybych vás neznal, Šolle, že jste tak nedovařenej, mohl bych si myslet, že jste to vy, jak vám byl podobnej. Tak mi jen napadlo, že by scházelo, abyste při své skvělé kvalifikaci ještě dělal ze sebe komedianta.“

Než se tak stalo, působil Jindřich Plachta ve slavném kabaretu Červená sedma jako nápověda. Herci vzpomínají, že při napovídání s nimi hrál. A proto ho jednoho dne pozvali poprvé na jeviště. Bylo to o Silvestru v roce 1921. Číslo se jmenovalo Paní Vůnislava Acetylenová. Plachta byl přestrojen za ženu, která glosovala veřejné dění. To jeho první vystoupení bylo fiaskem. Plachta mluvil tiše, vůbec na sebe neupozornil, diváci, kteří popíjeli a jedli, si ho takřka nevšimli a dá se říci, že ho odzívli. Tenkrát se projevila genialita hlavy Červené sedmy, doktora Červeného. On se k němu zachoval jako k člověku, který se topil. Kdyby ho hned týž večer nepustil znovu do vody, možná, že by měl k jevišti alergii. Ale on ho přinutil, aby znovu jako paní Acetylénová vstoupil do arény. A tentokrát mezi diváky uličkou mezi stoly a prosadil se. Diváci ho přinutili, aby své číslo předvedl na stole, aby ho viděli, a měl úspěch.

Přesně o deset roků později byl natočen film Muži v ofsajdu. Pana Načeradce pomohl autorovi předlohy, Karlu Poláčkovi, dotvořit Hugo Haas. Ale film dal krásné příležitosti i dalším hercům. Oč usilovný Jindřich Plachta jako Habásko starší unikal vdavekchtivé vdově, o to víc naháněl do manželského svazku jiné pány ve filmu Sňatková kancelář. Ten film je o rok mladší a režíroval ho také Svatopluk Innemann, i scenáristé jsou stejní – Josef Neuberg a František Tichý. Sňatková kancelář ale neměla u diváků takový úspěch jako Muži v ofsajdu. Statistika říká, že Muži v ofsajdu plnili premiérové kino 6 týdnů, zatímco Sňatková kancelář už jenom tři. Ale ani to není špatné skóre.

Jindřich Plachta připomínal svou postavou dlouhé vyzáblé a oddané anglické sluhy. Však proto byl často obsazován do rolí sluhů a komorníků. Jako třeba ve filmu Tři muži ve sněhu, natočeném podle knihy Ericha Kästnera. Také ve filmu Pán a sluha si Jindřich Plachta zahrál. Ale ne sluhu, nýbrž komorníka, jak jeho Vlastimil Chytráček neustále zdůrazňuje. Paní bytnou si zahrála Milada Smolíková, manželka Františka Smolíka. Pána z titulu hraje známý slovenský herec a zpěvák František Krištof Veselý. Ten, co zpíval ta slavná slovenská tanga. V komedii Bílá vrána, podle operety stejného jména, si to vyměnili. Plachta hrál zámeckého pána, jmenoval se Filomén Dubanský. A František Krištof Veselý komorníka Jindru.

Poté, co Plachta uspěl v Červené sedmě jako komik, nastoupil cestu dalšími divadly. Byl u Vlasty Buriana. V sezóně 25 a 26 pobyl na Národním divadle, pak se dostal do Osvobozeného divadla, ale zvláštní neklid ho žene dál, vrací se zase k Vlastovi Burianovi, opět do Osvobozeného divadla, tam ho tenkrát vyhodili, nejspíš kvůli tomu, že šel domů místo toho, aby se chodil klanět. A pak byl na několika operetních scénách. V roce 1934 hrál Jan Werich ve filmu U nás v Kocourkově. Hrál bez Jiřího Voskovce, ale s Jindřichem Plachtou. Ten tam představoval druhou hlavní roli – pytláka Jalovce.

Jindřich Plachta vytvářel v českém filmu podobu prostého našince. Člověka někdy nepřístupného, často bručícího, hartusícího, ale člověka s dobrým srdcem a hlavně s vytříbeným smyslem pro spravedlnost. To se projevilo zvláště, když se v roli setkal s mladými lidmi nebo s dětmi. Ano, Plachtovi Profesoři. Ve filmu Ideál septimy je to ještě figurka, i když komicky účinná. To profesor Matulka z komedie Jaroslava Žáka a Martina Friče Cesta do hlubin študákovy duše, to už je postava dramatické velikosti a jímavosti. Jindřich Plachta k ní měl osobně dost blízko. Protože sám jako herec i jako autor své schopnosti zpochybňoval, podceňoval se. Ve filmu Armádní dvojčata přítomnost dítěte odhalila roztržitost postaršího rekruta. V některých jiných filmech zase naopak přítomnost dětí rozezní lidskou velikost Plachtových svérázných mužů. Takovým je úředník Adamička z filmu příznačného názvu Kdybych byl tátou.

Velké přátelství pojilo Jindřicha Plachtu se spisovatelem a filmovým tvůrcem Vladislavem Vančurou. Byl to on, který rozpoznal šíři Plachtova talentu a nebál se mu nabídnout roli přímo tragickou. Bylo to ve filmu Před maturitou, kde Plachta představoval mrzoutského, nepřístupného profesora. A když potom v roce 1938 chystal Vančura přepis Stroupežnického Našich furiantů, neváhal obsadit i Plachtu. Jeho vysloužilec Bláha zvýraznil ideu národní pospolitosti, na kterou tehdy diváci reagovali velice vstřícně.

Film nebyl k Plachtovi skoupý. A on zase na oplátku byl ochoten přijmout sebemenší epizodku krejčího, ševce, sluhy, komorníka nebo drožkáře. Jako třeba ve filmu Karel a já. Ten byl natočen už v protektorátu, v roce 1942. Posledním českým filmem natočeným a také uvedeným za protektorátu, byl Prstýnek. Podle Olbrachtovy povídky ho natočil Martin Frič. Jen o rok mladším filmem, ale už z nové poválečné epochy je Právě začínáme, který vypráví o veselých příhodách dvou trhovců. Představovali je Jaroslav Marvan a Jindřich Plachta.

Po osvobození se Jindřich Plachta přidal k budovatelům nového řádu, o němž se také on upřímně domníval, že zmírní tíhu obecného lidského osudu. Stal se členem vesnického divadla, s nímž zajížděl do nejvzdálenějších koutů vlasti, zúčastňoval se brigád v továrnách i v dolech. Napsal si pro sebe pana Nováka, který také, když je zapotřebí, jde vypomoci do továrny jako obyčejný dělník. A tam se Jindřich Plachta jako herec setkal s novou hereckou generací, s mladými lidmi. Po panu Novákovi hrál vážně nemocný Jindřich Plachta už jen dvakrát. V roce 1950 účinkoval ve filmech Zvony z rákosuKarhanova parta. 6. listopadu 1951 zemřel ve věku pouhých 52 let.

Jindřich Plachta za svůj život vytvořil 113 filmových rolí. Velkých, malých i těch nejmenších. Byly to role dramatické, ale především komické. Svým herectvím dokázal, že komik umí nejen bavit, ale i dojímat a možná dokonce podporovat to lepší, co je v nás. Možná nejlíp se mu to podařilo, když si oblékl pelerínu profesora biologie Matulky.

Stopáž40 minut
Rok výroby 1995
 ST 4:3