Reportáže v regionech
Chlumec nad Cidlinou
Ať už přijíždíte k městu Chlumec nad Cidlinou z jakékoliv světové strany, uvítá vás silueta zámku Karlova Koruna. Malebný barokní zámek už po tři staletí neodmyslitelně patří k panoramatu města na břehu řeky Cidliny. Stejně tak je se životem města spjat i rod Kinských.
Karlova Koruna, k jeho stavbě přizval hrabě František Ferdinand Kinský, vynikající umělce své doby, italského architekta Giovanni Santiniho Aichela a pražského stavitele Františka Maxmiliána Kaňku.
Stavba se uskutečnila v letech 1721–1723. Na počest návštěvy císaře Karla VI. byl zámek pojmenován Karlova Koruna.
Zámek nese typické prvky Santiniho osobitosti a geniality. Ke středovému válci o dvou patrech připojil tři jednopatrová křídla čtvercového půdorysu. V severní části mezi křídla vsunul Santini otevřené schodiště k prvnímu patru, zepředu kryté vyzděným pláštěm se třemi vchody.
Dokonalá centrální kompozice je patrná již z umístění zámku do krajiny a to ještě bylo zdůrazněno třemi alejemi ke třem branám parku.
Nedostatek prostorů v zámku vedl ke výstavbě hospodářských budov v jeho okolí – Tereziánský trakt a Liechteinský trakt. Na počátku 19. století vystavěl stavitel Koch empírovou oranžerii.
Chlumec a Kinští jsou pevně spjati se slavnou tradicí honů a chovem koní. Lov zvěře patřil k nejoblíbenějším radovánkám šlechty.
Velký význam měl titul nejvyššího lovčího Českého království, jehož majitel se zodpovídal za stavy zvěře na královských panstvích a dohlížel na přípravy štvanic s královskou účastí.
V této funkci se často setkáváme se jménem Kinských – neboť chlumecké panství společně s panstvím pardubickým a poděbradským tvořilo obrovské území vhodné pro honitbu.
Po roce 1948 byl zámek v držení Československého státu. A byla zde vybudována expozice Baroko v Čechách, kterou zaštiťovala Národní galerie.
V roce 1992 došlo k restituci a majetek se navrátil do rukou původních majitelů – rodině Kinských.
Expozice Národní galerie byla nahrazena novou, interiérovou zámeckou expozicí, která se týká dějin rodu Kinských a chovu koní na Chlumci.
Chlumec nad Cidlinou
Kamenická škola
V roce 1883 podalo hořické zastupitelstvo vídeňskému c. k. ministerstvu kultury a vyučování oficiální žádost o zřízení odborné školy kamenické a sochařské. O rok později pak vznikla pruská škola evropského významu i tradice.
Ta řemesla tady měla velkou tradici a tímhle krokem byla povýšena na studijní obory, přednášeli tady dokonce největší odborníci i kumštýři. Hořický pískovec je kvalitní a pro tyhle účely víc než vhodný.
Město se může pochlubit prací studentů i učitelů skoro na každém kroku, a to i v širokém okolí. Nepřehlédnutelný je skoro patnáctimetrový hřbitovní portál, který vytvořili žáci a jejich učitelé.
Za zmínku určitě stojí i to, že v polovině 19. století sochař Levý se svou Trůnící madonou se dopustil velkého společenského prohřešku, a to přímo na papeži. Uslyšíte sami, co udělal.
Kamenická škola
Železniční muzeum v Hradci Králové
Nejstarší a ojedinělá sbírka mechanických a světelných návěstidel z dob, kdy se sdělovací a zabezpečovací technika klubala teprve na svět, je k vidění v Železničním muzeu v Hradci Králové. Založena byla v roce 1933 v severomoravské Vidnavě, odkud se pak přestěhovala do východočeské metropole. Těžko popisovat to, co je lepší vidět. V dopravní kanceláři zaujme návštěvníkovo oko chytrá pokladna, do které nešla strčit ruka, a klíče měli pouze dva pokladní.
U vystavených věcí si můžete pod bedlivým pohledem průvodců i vyzkoušet, jak fungují. Mají jich tu přes šest stovek. A telegraf, který tady pořád ukazují, si zahrál i ve filmu Přednosta stanice spolu s Vlastou Burianem.
Železniční muzeum v Hradci Králové
Jiráskův domek
V Hronově, rodišti Aloise Jiráska, kterého si tolik oblíbil československý ministr Nejedlý, žily prý na dvě desítky Jirásků. Aby se rozlišili navzájem, dávali si přezdívky podle určitých charakteristik. Naši Jiráskovi, jejichž stavení stálo pod kostelem, byli ti podkostelní. Baráček se dochoval téměř v původní podobě – zakladatel stavitel byl Jiráskův praděd Jakub, který dům postavil už v roce 1790. Alois Jirásek své rodné místo miloval a rád se sem vracel.
Jiráskův domek
Řezbář
„Vítáme Toulavou kameru,“ zazněl nepřeslechnutelný pozdrav od plivníka domácího v Třebechovicích pod Orebem. Tedy aby bylo jasno, plivník je pohádková marioneta, kterou vyřezal pan Jan Vokoun, mistr řezbářský. Má na co navazovat, jeho dědovi se podařilo uchránit životnost před znárodněním, jako soukromý řemeslník pracoval až do roku 1978, kdy zemřel, a jeho vnuk nejenže navázal na jeho um, ale rozšířil pole své působnosti. Jeho loutky, plastiky i betlémy najdete v mnoha domácnostech po celé Evropě.
