10. července 2016

Hrad v Liticích nad Orlicí vyrost ve 13. století a ve 14. se stal majetkem českých králů. Nejprve patřil Lucemburkům a později pánům z Kunštátu a Poděbrad. Českého krále z tohoto rodu si při návštěvě můžeme připomenout. Za jeho časů vyrostla zdejší věž. Svědčí o tom nápis, který prý býval pozlacený. Až do času poustevníka, který se tu usadil. Zlato prý vyškrabal a nahradil červenou barvou. Jiří z Poděbrad nechal taky vybudovat mohutné zdi, které zvýšily bezpečí obyvatel sídla. Byla to prý reakce na období husitských válek. Do areálu se vcházelo pěti branami, které vedly na hlavní nádvoří. Ze dvou paláců se dochoval už jen jeden. Do toho společně zavítáme. V jeho druhém patře bývaly reprezentační sály. A zřejmě i panovníkova ložnice. A na závěr nabídneme ještě jedno stále neodhalené tajemství.

Nezbytnou součástí našeho života je voda. Považujeme ji za naprostou samozřejmost, otočíme kohoutkem a máme ji, kolik chceme. Ale víte třeba, že úplně jinak voní i chutná ta z horského pramene, hlubokého vrtu nebo sodovkárny? Uvědomili jste si někdy, jak velkou sílu má? Nahlédnout do světa životodárné kapaliny můžete ve Vodním domě nedaleko přehradní nádrže Švihov, známé jako Želivka. Dozvíte se spoustu zajímavostí a samozřejmě se tu v horkých dnech taky dočkáte osvěžení. Zdejší připravované programy využívají především ti nejmenší, často sem jezdí školy i školky. Prozradí jim mimo jiné i to, čím si naše země vysloužila označení střecha Evropy a jak a do jakých světových moří teče voda z našich řek.

Býval oblíbeným nástrojem za první republiky, my ho známe spíš z filmů nebo pohádek. Třeba ze slavných Tří veteránů. Asi tušíte, že bude řeč o flašinetu. Přestože jeho zlatá éra dávno pominula, pořád má hodně přívrženců. Ti staré kousky nejen sbírají, ale taky na ně vyhrávají. Dokonce u nás existuje Klub flašinetářů, jehož členové muzicírují při nejrůznějších příležitostech v tuzemsku i za hranicemi. Představí nám nejrůznější typy flašinetů. V těch nejstarších se otáčel válec se skobičkami. Jejich repertoár byl značně omezený. Mnohem pestřejší byla nabídka u nástroje, v němž válec nahradil papírový děrovaný pás. Co dírka, to nota. Poradíme vám taky, kam se v nejbližší době můžete za typickou hudbou připomínající staré časy vypravit.

Na rozhraní Českého středohoří a Kokořínska navštívíme vesničku Kravaře. První zmínky o ní pocházejí už ze středověku, ze 12. století. K největším místním chloubám patří víc než dvě stovky stará roubenka, která je jednou z největších svého druhu u nás. Vyrostla na konci 18. století a říká se jí Vísecká rychta. Pak se vydáme do okolí, kde si užijeme krásné přírody. Kvetou tu například krásné orchideje. Unikátní podívaná nás čeká u Bobřího potoka. Stejnojmenná soutěska je úzké kaňonovité údolí vytvořené zmíněným tokem, který zde proniká čedičovým výlevem a vytváří řadu peřejí. Voda padá z výšky dvanácti metrů a kolem se daří řadě rostlin, které jsou typické spíš pro horské oblasti. A pak si ještě dopřejeme pohled do dáli z rozhledny na Strážném vrchu.

O zámku v Krásném Březnu, tedy v části Ústí nad Labem, jste možná ještě neslyšeli. Donedávna to byla jen chátrající památka na okraji panelového sídliště. Naštěstí se dočkala obnovy a mění se opět ve vzácnou vzpomínku na práci saských stavitelů na našem území. Unikátem je zejména kostel sv. Floriána, který je součástí bývalého panského sídla. Vybudovat si ho nechali rytíři z Bünau na konci 16. století. Dlouho si ho ale neužívali, po několika desítkách roků se museli vrátit do rodně země kvůli své lutheránské víře. My si jejich někdejší domov prohlédneme, budeme obdivovat um mistrů, kteří se na stavbě a výzdobě podíleli, ale zároveň si připomeneme, jaké rány osud panstvu i jejich velkolepému dílu přichystal.

K hodně starým železničním tratím u nás patří Ústecko-teplická dráha. První vlaky vozící především uhlí do přístavu v Ústí nad Labem po ní vyrazily už v šedesátých letech 19. století. Společně se vydáme po jednom z mladších, ale zároveň nejkrásnějších, úseků. Vede z Liberce do Jablonného v Podještědí pod Ještědským hřbetem. Zavzpomínáme na časy budování dráhy a prohlédneme si stavby, které se dochovaly na nádražích. Najdeme tu i stará zařízení, třeba výhybky, které se dodnes přehazují ručně. Práce v náročném terénu nebyla vůbec snadná, muselo vyrůst několik mostů a taky tunelů. Těšit se můžete i na malé muzeum v Jablonném v Podještědí. A pokud se po cestě motoráčkem budete chtít protáhnout, vězte, že rovněž okolní krajina stojí za vidění.