Mozaika z regionů.

Obsah dílu

Přehrát vše

Jenštejn

Jenštejn Hrad Jenštejn, původně zvaný Jencenštejn a Jencštejn byl založen v první polovině 14. století dvorním sudím na dvoře Jana Lucemburského Jenčík z Janovic v letech 1336–1361. Naše první cesta vedla sem, do míst ve Středočeském kraji, nedaleko hranic Prahy.

Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu v úzkém údolí potoka Chobotu. Byl to vodní hrad, chráněný z jižní strany rybníkem, z ostatních příkopem vytesaným ve skále, který byl napouštěn vodou z rybníka. Zachovány zůstaly zbytky brány, věž a v nepatrném rozsahu i obvodní zeď jednoho křídla paláce na vnitřním nádvoří, které bylo asi v úrovni okolní roviny. V jihovýchodním rohu hradního areálu stojí válcová věž, obklopená navenek masivní plášťovou zdí.

Směrem k severu na ni navazovalo podélné vstupní křídlo, takže její válcová část krytá zděnou helmou napohled vyrůstala jakoby z něj a byla viditelná až nad jeho střechou. Původní vstup do věže byl pouze brankou ve výši 8,6 m nad nádvořím hradu po můstku z hradního paláce.

Hradu sloužil i zdvižený můstek – ten zapadl do mělkého obdélníkového výklenku ve věži. Z předsíňky za brankou byl přístup jednak do kaple, jednak na šnekové schodiště zřízené rovněž v síle zdi, které spojovalo kapli s klenutým patrem pod ní a s místností v patře nad ní; ostatní podlaží věže byl patrně přístupná jen po žebřících.

V minulém století a ještě na počátku tohoto století sloužila zřícenina jako obydlí i hospodářské zařízení venkovské chudiny. Zřícené zdivo pak místní použili jako stavební materiál k stavbě domků v prostorách hradu. Když stav horní části věže už ohrožoval sousední budovy, bylo po provedení archeologického průzkumu hradní torzo opraveno a tato významná historická památka roku 1977 zpřístupněna veřejnosti.

MapaJenštejn
videoJenštejn
...
video video

Jenštejn

Muzeum zlata

Muzeum zlata Nový Knín, královské zlatohorní město s necelými dvěma tisíci obyvateli. První stopy lidstva v novoknínské krajině se objevují v mladší době kamenné. O významu Knína svědčí první písemná zmínka z roku 1186 o historické události, která se zapsala do českých dějin. Toho roku tady byla na knížecím přemyslovském dvorci uzavřena smlouva, známá jako „Knínský smír“, o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek.

V letech 1218 a 1219 tu přebýval Přemysl Otakar I. a roku 1341 další náš panovník Jan Lucemburský. Písemná zmínka z roku 1321 hovoří o zdejší osadě. Rozvoj těžby zlata v následujících letech přivedl do těchto končin hlavně horníky. Městečko se povzneslo natolik, že již v roce 1379 mělo vlastní školu. Jeho rozvoj však přerušily husitské války. Město bylo vypáleno a při požáru shořely i vzácné listiny, zejména privilegium, které Novému Knínu udělil v roce 1437 král Zikmund Lucemburský. Teprve král Jiří z Poděbrad stvrdil písemně všechna jeho dosavadní práva.

V roce 1996 byl obnoven Novému Knínu statut města. A na slávu zlatohorního města vzpomíná i Muzeum zlata, které je pobočku Hornického muzea v Příbrami. Na svoji bývalou slávu již Nový Knín v budoucnu asi nedosáhne, ale jako historické a turistické centrum, které není poškozeno zemědělskou a průmyslovou velkovýrobou, může sehrát pozitivní roli v dalším vývoji zdejšího malebného kraje. K tomuto cíli chce přispět i Muzeum zlata.

Muzeum mapuje činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami města. V 15. století se zde vytěžené zlato zpracovávalo a poté odesílalo do mincoven v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1561 budova sloužila jako sídlo perkmistrovského úřadu. Renesanční, v jádru gotický dům, byl přestavěn barokně, empírové průčelí pochází z roku 1801. Expozice umístěné v prvním patře objektu seznamují s historií těžby a zpracování zlata na Novoknínsku, s dějinami města, místními řemesly a průmyslem a s historií mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí.

MapaMuzeum zlata
videoMuzeum zlata
...
video video

Muzeum zlata

Bazilika Třebíč

Bazilika Třebíč Podíváme se taky do Třebíče, kde navštívíme opatský chrám, původně zasvěcený Panně Marii, který byl budován od první poloviny 13. století jako součást benediktinského kláštera, založeného v roce 1101. Podle znalců lze třebíčskou baziliku řadit ke skvostům středověkého stavitelství.

Je postavena v románském slohu s gotickými prvky. Na pracích se podle všeho podílela i stavební huť z Francie – nejspíš proto připomíná nejvzácnější prostřední okno v apsidě remešskou katedrálu. Značně sice utrpěla při obléhání Třebíče uherskými vojsky Matyáše Korvína v roce 1468 a víc než dvě století pak byla používána ke světským účelům. Přesto po obnově, provedené stavitelem Františkem Maxmiliánem Kaňkou v letech 1725-1731, byla znovu využívána k sakrálním účelům a zasvěcena svatému Prokopu.

Navíc je zajímavé i to, že unikátní ochoz téhle baziliky je nezvykle úzký a nízký. Nadto se právě tady snoubí hned tři architektonické slohy: románský, gotický a barokní. Sakrální stavbou se projdeme s místními: průvodkyní Lenkou Šiplovou a farářem Františkem Puchnarem. Mluvit budou hlavně o historii baziliky, kterou znají nejen Třebíčští.

MapaBazilika Třebíč
videoBazilika Třebíč
...
video video

Bazilika Třebíč

Tachov

Tachov V západních Čechách zavítáme do pekla. Dorazíme k němu z Tachova, města, jemuž dal vzniknout Přemysl Otakar II. Maršálovou alejí se vydáme na naši cestu. Půjdeme přes hradby, které bránily a hlídaly vstup do Království českého, když přes Tachov vedla důležitá obchodní norimberská stezka.

Pomáhaly jim v tom i hradební bašty, z původních 26 se jich zachovalo 21. Tachovské hradby neměly obvyklé ochozy, na hradební vyhlídku se vstupovalo samostatným vchodem Z původních tří městských bran zůstalo jen torzo Dolní neboli Říšské brány, kterou vjížděl do města i císař Karel IV. Tachov se totiž těšil velké oblibě u Lucemburků, a Karlova žena Anna pocházela vlastně ze sousedství, z Horní Falce.

Pro osvěžení a získání sil se vydáme i k lázeňskému pavilonu, kde mají znamenitou minerální vodu – tachovská studená kyselka je nejjižnějším vývěrem, který se dostává na povrch v takzvané mariánsko-lázeňské zřídelní oblasti. A posilněni pak konečně docházíme k cíli – Peklo aneb poutní chrám, který zde vyrostl asi před třemi sty lety.

MapaTachov
videoTachov
...
video video

Tachov

Kyjovská svatba

Kyjovská svatba V následující reportáži uslyšíte zvláštní češtinu. Rozumět jí ale budete. Obojek, pávka, drnda nebo kordulka – povinná slovní výbava na Kyjovsku, a frekventovaná slova i našeho dalšího průvodce pana Ladislava Lunga, který je vlastníkem u nás možná největší sbírky krojů.

Jeho nashromážděné skvosty navíc můžete obdivovat i vy: v konírně milotického zámku na výstavě tradiční stylové kyjovské svatby. Ladislav Lunga sbírá kyjovské kroje prakticky celý život. Teď jeho sbírka čítá neuvěřitelných dva tisíce kusů, a ty nejstarší z nich pocházejí z konce 18. století. A uvidíte sami, že tehdejší móda nebyla příliš praktická. Než se takové děvče patřičně obléklo, trvalo to! A na parádu si potrpěli i muži. Mladí šohajové ty největší šperky nosili na hlavě.

MapaKyjovská svatba
videoKyjovská svatba
...
video video

Kyjovská svatba

Lobkowiczký palác

Lobkowiczký palác Naše toulky zakončíme v Praze, v jejím historicky nejznámějším místě – na Pražském hradě. A v paláci, který do dějin sice vstoupil jako palác Pernštejnský, dnes Lobkowiczký.

V roce 1618 sehrál významnou roli během pražské defenestrace – kněžna Polyxena prý pod svými sukněmi ukryla z okna vyhozené místodržící. Byla to právě tahle žena, která významným způsobem ovlivnila podobu této monumentální stavby. O tři sta let později pakzase uvolnil Maxmilián Lobkowicz několik palácových pokojů pro kancelář ministerského předsedy nově vzniklé republiky.

Hned na začátku druhé světové války palác zabavili Němci a v roce 1952 pro změnu připadl státu. Až na prahu třetího tisíciletí se vrátil majitelům. A ti v něm dnes představují část svých velmi vzácných rodinných sbírek. Zajímavých, krásných…

MapaLobkowiczký palác
videoLobkowiczký palác
...
video video

Lobkowiczký palác

Stopáž26 minut
Rok výroby 2009
 P ST
ŽánrMagazín