Mozaika z regionů.

Obsah dílu

Přehrát vše

Muzeum čokolády

Muzeum čokolády Jestli máte rádi čokoládu, zbystřete. A jste-li navíc z Prahy, neváhejte a vydejte se do nového Muzea čokolády. Všichni, kdo mají rádi sladké, si zde zajisté přijdou na své. V poměrně krátké době si muzeum našlo spoustu obdivovatelů.

Chodí sem poměrně dost Čechů, ale polovinu návštěvníků stále tvoří cizinci. Ale hlavně děti s rodiči. Umělec Vladomír Čech se svými originálními obrazy objížděl celou Evropu. Usadil se v Čechách, kde jeho první muzeum rok fungovalo v Teplicích. Pražská expozice zahrnuje zhruba 50 obrazů a paní vedoucí věří, že v české metropoli už zůstanou. V současnosti jsou obrazy umístěny pouze v jednom patře, ale jedná se o uvolnění dalších prostor.

Už od jara jednáme s majitelem okolních prostor o uvolnění a pevně věříme, že tento problém bude již v krátké době vyřešen,“ sděluje s nadějí v hlase paní vedoucí. V nově uvolněných místnostech by měl být otevřen čokoládový workshop, kde si návštěvníci budou moci vymodelovat figurky z čokolády či odlít svým dětem tabulku kakaového pamlsku.

Čokoládové obrazy jsou opravdu malované obrazy. Nejsou lité z čokolády nebo vyrývané. A ty zvídavější pak jistě zaujme i historie výroby čokolády, která je velmi dlouhá a rozmanitá. Při odchodu dostanete pro radost sladký dáreček a pravý kakaový bob!

Každý návštěvník odcházející s úsměvem je pro nás důkaz, že i přes občasné potíže je naše muzeum opravdu továrnou na dobrou náladu,“ dodává paní Korněva. V říjnu se v muzeu plánuje výstava jedlých obrazů.

MapaMuzeum čokolády
videoMuzeum čokolády
...
video video

Muzeum čokolády

Hrad a zámek Úsov

Hrad a zámek Úsov Úsov patří mezi nejstarší hrady na severní Moravě Archeologické výzkumy dokládají, že původní hrad zde vznikal kolem poloviny 13. století, zřejmě z příkazu českého panovníka. Do roku 1487 hradní palác přestavěli páni z Vlašimi, dílčí úpravy prováděli páni z Boskovic a od 17. století Lichtenštejnové, kterým patřil zámek až do roku 1945.

Původní gotický hrad, postavený ve stylu francouzského kastelu, náleží mezi nejstarší na Moravě. V roce 1898 umístil Jan II. z Lichtenštejna do zámeckých interiérů lesnické a lovecké muzeum s bohatými sbírkami zvířeny z rozsáhlých lichtenštejnských panství a z loveckých výprav do Polska, Itálie, Afriky a Indie. Ve sbírkách úsovského zámku je přes 4000 kusů přírodnin, z toho na 700 kusů rohů a parohů lemujících zdi chodeb a zámecké schodiště.

Sály v prvním poschodí představují trofeje africké zvířeny – především antilop, gazel, lebku a kly slona, lva pustinného, zebry a nosorožce pocházejících z přelomu 19. a 20. století. Sály druhého poschodí prezentují naše ptáky a savce. Doprovodné exponáty mají loveckou tematiku, jsou zde vystaveny kolekce zbraní, nábytek vyrobený z kořenů stromů a předměty dokumentující lesnictví na počátku 20. století.

Lovecko-lesnické muzeum v Úsově je ojedinělým historickým muzeem tohoto druhu ve střední Evropě. Prezentuje lovecké a přírodovědné sbírky v původní lichtenštejnské instalaci z přelomu 19. a 20. století. Exponáty jsou sto let staré v nezměněném stavu.

MapaHrad a zámek Úsov
videoHrad a zámek Úsov
...
video video

Hrad a zámek Úsov

Konstantinovy Lázně

Konstantinovy Lázně Vypravíme se i do Konstantinových Lázní, tedy do západních Čech. Historii obce můžeme sledovat už od 16. století, kdy se v písemných dokladech objevuje zmínka o sirnatém prameni zvaném lidově „smraďoch“ právě pro svůj vysoký obsah sirovodíku.

První lázeňskou budovou s pěti lázeňskými kabinami a 22 pokoji postavili v roce 1803 u sirnatého pramene na místě dnešních Starých Lázní sedláci z nedaleké Nové Vsi.

Roku 1837 lázně koupil majitel okolního panství kníže Konstantin z Löwensteinu, po kterém dnes nesou svoje jméno (do roku 1900 se nazývaly Nová Ves-Lázně). V této době se zde s velkým úspěchem léčila padoucnice pomocí slatinných zábalů z místních zdrojů.

Roku 1872 prodává rod Löwensteinů lázně plzeňské společnosti, kterou vede JUDr. Pankraz.

O tři roky později uprostřed nově založeného parku 2 km od původních lázní byla ukončena výstavba nové lázeňské budovy, dnešního lázeňského domu Prusík. Proti ní, na malém návrší, byla vystavěna kaple Panny Marie Lourdské a na obvodu lázeňského parku začala vyrůstat nová obec.

Pět léčivých minerálních pramenů, které byly od roku 1874 jímány v místě dnešního Prusíkova pitného pavilónu, bylo pojmenováno Karlův, Žofiin, Františkův, Giselin a Skalní. Jejich složení bylo obdobné, jako má dnešní pramen.

V Konstantinových Lázních se v té době léčili především nemocní s padoucnicí, revmatismem a s chorobami oběhového a trávicího ústrojí. Podávaly se sirné a uhličité koupele spojené s pitnou kúrou a slatinné zábaly.

MapaKonstantinovy Lázně
videoKonstantinovy Lázně
...
video video

Konstantinovy Lázně

Hrad Boskovice

Hrad Boskovice Na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny se ve výšce 460 metrů nad mořem vypíná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu. A právě na něm naše nedělní toulání odstartujeme s průvodkyní Muzea Boskovicka Dagmar Hamalovou.

Historie hradu se začala psát v polovině 13. století. Tehdy patřil do majetku rodu pánů z Boskovic, kteří hrad i panství vlastnili až do konce 14. století. Na sklonku 14. století hrad přešel do držení pánů z Kunštátu. V této době bylo zřejmě započato se stavbou nového středověkého sídla.

Od 50. let 15. století hrad spolu s boskovickým panstvím znovu drží páni z Boskovic, jejichž erb se sedmizubým hřebenem se později stal znakem města Boskovic. Za následné dvacetileté správy Ederů proběhly stavební úpravy hradního areálu. Příslušníci rodu rytířů ze Zástřizl, vlastnící hrad od poloviny 16. století, dokončili rozsáhlou renesanční přestavbu objektu.

Na konci 17. století se pak hrad i s panstvím dostal do rukou Dietrichsteinů. I když bylo na počátku 18. století před hradem přistavěno několik hospodářských stavení, v následující době už bylo šlechtické sídlo opuštěno. Ve 30. letech 18. století došlo ke stržení střech a zdivo bylo rozebíráno na stavbu budov ve městě.

V současné době je hrad v majetku šlechtického rodu Mensdorff-Pouilly. Z původně mohutné stavby se dochovalo torzo hradního paláce nabízející impozantní výhled do zdejší malebné krajiny. Technickou zajímavost představuje 26 metrů hluboká studna poháněná dřevěným šlapacím kolem, jediným funkčním v republice. Ošizeni nebudete ani o pověst vážící se ke hradní stavbě.

MapaHrad Boskovice
videoHrad Boskovice
...
video video

Hrad Boskovice

Kozí farma

Kozí farma Blíží se sčítání všeho, co se sečíst dá… Paní Zelenská z Čelechovic na Hané má jiné starosti, respektive sčítání – probíhá u ní sčítání malých kůzlátek; to vše na přilehlém políčku patřícím ke kozí farmě.

Díky vydařenému počasí a možnosti pohladit si živé kůzle, ochutnat kozí mléko a tvaroh, se naučila jezdit do Čelechovic na kozí farmu Rozinka spousta lidí z celého okolí.

Když jsem se přijela poprvé podívat na náš budoucí domov, uviděla jsem zpustlý dům a zarostlou zahradu. Čekala nás tu spousta práce, ale jedno jsme věděli hned, rozlehlý pozemek využijeme pro pěstování zeleniny a chov drůbeže. Postupně se nám podařilo opravit dům, a náš pohled na využití zahrady a přilehlého políčka se změnil. V roce 1995 jsem si pořídila první plemennou bílou krátkosrstou kozenku Rozinku,“ vzpomíná paní Zelenská a pokračuje: „Chov koz je pro mne návratem k přírodě, a tím i ke zdravým potravinám.

A jaké je tajemství chovu paní Zelenské? „Můj chov je založen na bio základech a moderních poznatcích o chovu koz. Zvířata mají pořád přístup ven, a to za každého počasí, zásadně nejsou přivázána a zavírána. Hlavní zásadou je držení zvířat v čistotě a na čerstvém vzduchu. Od takto chovaných zvířat je mléko chuťově mnohem lepší než mléko kravské.

Paní Zelenská se účastní akcí, které jsou spojené se Dnem Země a je zvána i na ekologický jarmark do Olomouce. Na podzim opět chystá akci pro děti „Poslední pastva“.

Možná se časem stane kozí farma i zastávkou turistů při cestě na Kosíř. Děti si pohrají s kůzlátky, ochutnají kozí mléko, tvaroh, jogurt a sýr, dozvědí se něco o životě koz. Hodně lidí už si také spojuje kozí farmu ROZINKA s Čelechovicemi na Hané i díky její majitelce.

MapaKozí farma
videoKozí farma
...
video video

Kozí farma

Vitráže Dagmar Varcholová

Vitráže Dagmar Varcholová Svou tvorbu tu představuje Dagmar Vrcholová, pocházející z rodu světoznámého Andy Warhola a věnující se specifickým výtvarným dílům v letovaném sklu. Přesouváme se do Ludvíkovic na Děčínsku.

Po absolvování pedagogické fakulty se výtvarnice školila v technice TIFFANY, která je klasickou vitrážovou technikou pro práci s plochým sklem v kovu. Zúčastňuje se také však prestižních soutěží o svatební šaty roku, kde oděvní modely doplňuje invenčně umístěnými exkluzivními šperky.

Z této tvorby jsou vystaveny dvě kolekce svatebních šperků a v části instalace, věnované Egyptu, jsou doplněny sérií vzdušného malovaného plážového oblečení. Žluté hedvábí je kombinováno šperky z mědi a střepů v duchu symbolických egyptských klíčů života a nechybí ani mnoho stylizací skarabeů. Je tu i několik akrylových maleb na skle a šepsované desce.

Ve svém dalším trvalém projektu objektů „Živly“ autorka popisuje své vize vody, ohně, vzduchu, země a prostoru. O nich říká: „Země formuje hmotu, voda jí rozmnožuje, oheň způsobuje její zrání, vzduch jí pohybuje a prostor dovoluje, aby se rozpínala…“ Tato část výstavy obsahuje především svícny, lampičky, vitráže, ale vždy ztvárněné do výtvarných kompozic.

Barevné prostorové kreace se ve své estetické vyváženosti plynule prolínají do tvarů imaginativních celků. Díla nikdy nepostrádají autorkou odůvodňovanou nosnou energii vysílanou do prostoru tykadly kovu a skla.

Od základního výtvarného postupu práce se střepy je v názvu expozice odvozen i pojem „destrukce“, protože všechny instalované objekty a šperky pocházejí z utajené krásy rozbitého skla, které ve fantazijním rámování bílého cínu nebo červené mědi dostává další, tentokrát estetický význam.

MapaVitráže Dagmar Varcholová
videoVitráže Dagmar Varcholová
...
video video

Vitráže Dagmar Varcholová

Stopáž26 minut
Rok výroby 2008
 P ST 4:3