6. ledna 2008

Kdyby chtěl někdo napsat román o osudech a cestách mlynářského rodu Harantů z jižních Čech, bylo by to nejspíš čtení o hrdosti, pracovitosti a dřině. Mlýn v Hoslovicích na Strakonicku Harantovi zakoupili v 18. století a žili tam až do roku 2004. Komfort to nebyl, chyběla třeba elektrika, ale i bez vymožeností dneška to šlo. Nákladnou opravou bylo stavení, o němž první zmínky pocházejí z roku 1352, rekonstruováno. Podívejte se, jak to tam vypadá teď.

Sladká, přesladká pak bude naše další reportáž. Z mlýnice se totiž přesuneme do náchodské cukrárny. O tom, jak taková výrobna na dobroty funguje, i o tom, jaké vybavení k tomu potřebuje, nám bude povídat cukrářka Věra Ducháčková. Triky a fígle na to, jak získat nebo nalákat zákazníka, mají cukrářští mistři promyšlené do detailu. Aby ne! Jde totiž o řemeslo, které se u nás objevuje už od roku 1335. Ve výstavní síni regionální náchodského muzea se dozvíte i to, co byly balcarky, nebo kdy Náchodští vyráběli cukrové kraslice.

Přijeli jsme taky za paní Mílou Hájkovou z Nemilkova u Mostu. Už v dětství jí učarovaly loutky a dodnes jich vyrobila na deset tisíc, některé z nich dokonce v lidské velikosti, některé pak rozdala jako dárky. Na jejich zhotovení používá věru netradiční materiál. Nejčastěji totiž volí dámské punčochy. Jedna loutka „ožije“ zhruba za dvě hodinky. Podívejte se, co se může narodit z punčochy.

Zavítáme i na Šumavu. Osada Hory Matky Boží u Sušice se totiž vepsala do dějin jako místo stříbronosné, a to už v 16. století. Najít stříbrnou žílu bylo cílem stovek havířů. Král Ludvík Jagellonský povýšil osadu na královské horní město s právem těžby. Vzniklo tady asi na třicet důlních šachet a celou tuhle zašlou hornickou slávu dnes připomíná hornické muzeum nejen tamním, ale i návštěvníkům. Proč ale havíři museli odejít? I to se dozvíte.

V depozitáři Hasičského muzea v Přibyslavi je toho ke koukání dost. Třeba sbírka praporů nebo technika – čtyřkolové koňské stříkačky či automobily. A to všechno na přibyslavském zámku, který patří Sdružení hasičů Česka. Kromě základní výbavy tady narazíte i nejstarší telefonní ústřednu, čističku hadicí nebo ohlašovačku požáru. Požáry provázely dějiny lidstva odnepaměti. A ta technika hasicí vůbec nejstarší? No přece lidský řetěz a voda.

Tam u Mělníka, tak tam se stýká tok řeky Labe s Vltavou. A nad soutokem krásný zámek stojí. A vlastně už od 10. století, kdy tu čněla a do okolí shlížela tvrz, posléze zámek, v němž našlo domov 23 českých královen nebo kněžen. Svůj vztah si k mělnickému zámku našel i sám Karel IV., za jehož vladaření tady vznikly dnes nejstarší sklepy v republice. Dnes zámek s panstvím patří Lobkowiczům a jeho majitel nás provede nejen vinnými sklepy, z nich někdy prý pro mnohé cesta nahoru obtížná jest.

Hrad postavený v oblasti kdysi nazývané „silva Nortika“, později „Česká Kanada“ se jmenuje Landštejn. Vyrostl tam už ve středověku a měl chránit nejen neklidnou hranici, ale taky obchodníky a pocestné. Svou obrannou funkci plnil spolehlivě až do roku 1771, kdy po osudném zásahu bleskem do základů vyhořel. Majitelé ho opustili a hrad upadl v zapomnění. Znovu ožil v sedmdesátých letech minulého století, kdy prošel rozsáhlou rekonstrukcí.