Co dělal během povodní režisér a kameraman David Čálek?

Během povodní jsem seděl ve střižně České televize a připravoval dokument Barevný národ, pomáhal jsem v televizním zpravodajství a točili jsme v Terezíně, což na mě tedy hodně zapůsobilo.

K povodním jsem se dostal naplno až po jejich skončení, po opadnutí vody. To jsem se dohodl se společností Člověk v tísni, že pro ně budu dělat v průběhu jednoho roku sběrný dokument o tom, jak se rozdělovalo povodňové konto, které vzniklo ze sbírky. Vybralo se právě 269 milionů a diváci, kteří přispěli, se dozvědí, kam jejich peníze šly.

Pomoc se dostala i do pražského Karlína. Tam Člověk v tísni zřídil informační centrum v maringotce, které nabízelo aktuální informace o zapojování telefonů, dodávkách plynu a vody, o statickém hodnocení domů, o finančních příspěvcích, možnostech kde a jak požádat o náhradní ubytování, o tom na co mají vyplavení nárok, k dispozici bylo i bezplatné právní poradenství. Jednalo s úřady městské části i magistrátu ve prospěch vyplavených a sloužil jako svého druhu nezávislý informační zdroj o tom, co se v Karlíně děje. A s pomocí sbírkových peněz se také v Karlíně vysoušelo kolem stovky objektů.

Točili jsme při otevření pečovatelského domu ve Veselí nad Lužnicí, kam Člověk v tísni nasměroval poměrně velkou pomoc. Pan Bašta z domova nám vypráví, jak má rád řeku Lužnici, složil o ní písničku a zpívá ji ve chvíli otevření domova, který paradoxně právě Lužnice loni zničila.

Taky jsme zaznamenali příběh otce a syna z Kozárovic u Zálezlic. Otec byl do poslední chvíle ve svém domě, odkud ho musel pak evakuovat vrtulník. Zemědělec, který nakoupil zvířata a na své usedlosti choval prasata, krávy a slepice, všechno se utopilo. Je to zpočátku zpověď člověka, který nechce už nic začínat, ale po měsících jsme tam točili znovu a on postavil dům, nakoupil zvířata a začíná znovu. Zajímavé je i vyprávění o muži, který vymyslel, jak snadno za velmi nízkou cenu zachránit domy stavěné z nepálených cihel, tzv. vepřovic.