Český štáb poprvé v Antarktidě
Natáčení probíhalo v průběhu šesti týdnů na ostrově Krále Jiřího na Antarktidě. Štáb tvořili 3 členové, kteří v průběhu natáčení pobývali v prostorách Ekvádorského refugia pro terénní pracovníky, což byl v zásadě lodní kontejner uprostřed antarktické krajiny, určený ke krizovému přenocování. Jeho výbavu tvořily jen dvě palandy a vlhké, plesnivé stěny. Dovezený benzínový generátor dokázal utáhnout nabíjení baterek pro natáčecí techniku, 2 hodiny topení pomocí malého elektrického ohřívače, a vaření jednoho teplého jídla denně. Zásobování veškerých potravin a vody probíhalo za pomoci polské základny, mnohdy se zpožděním kvůli neprostupnému moři, pokrytému ledovými krami nebo silnému větru. Jediná komunikace s okolním světem, a zároveň možnost slyšet jiný lidský hlas než svůj vlastní nebo dalších třech lidí v kontejneru, bylo pomocí vysílačky, ze které pravidelně přicházela předpověď počasí od polské základny na opačné straně zálivu.
Hlavní "postavou" FREMu je bytost, která není lidské povahy. Ve filmu zahlédneme jen její stín, celý snímek je ale striktně vyprávěný z její perspektivy. Natáčení v Antarktidě bylo pro tvůrce trenažérem této ústřední vize myslet nemyslitelné. „Představit si pohled umělé inteligence bylo obtížné, ne-li nemožné,“ vzpomíná na své nejnáročnější natáčení kameraman filmu Tomáš Klein. „Čím víc se člověk snažil zapojit hlavu, tím víc se vzdaloval zadání. V mnohém nám tak pomohla sama Antarktida, která všechny naše koncepty proměňovala z minuty na minutu.“
Právě Antarktida se tak ve filmu stává druhou hlavní postavou, která navozuje představu post-lidského světa – místa, kde člověk již není hlavním aktérem, ale pouhou součástí ekosystému. „Myslím, že tato změna perspektivy je klíčová i v souvislosti s aktuálními tématy změn klimatu,“ dodává režisérka Viera Čákanyová.