Cesta autobusem jako obraz celé epochy. Jeden z nejkrásnějších jugoslávských filmů všech dob.
Hrají: P. Vujisič, D. Nikolič, D. Stojkovič, A. Berček, N. Arneričová a další. Režie Slobodan Šijan.

Ve filmu Kdo to tam zpívá opakuje dvojice muzikantů: "... mamko moje, kéž by se mi to jen zdálo!"...

Jaro roku 1941 - poslední mírový den Jugoslávie před vpádem německých vojsk. Rozhrkaný venkovský autobus nabírá postupně cestující, kteří jedou do hlavního města. Cesta autobusu je metaforou konce jedné epochy, která v sobě nese nejrůznější fobie, strach a touhou po lepším životě. Stejně tak, jak se autobus blíží k cíli a atmosféra uvnitř spěje k výbuchu nesnášenlivosti a podezírání, blíží se nová utrpení pro celou zemi, jehož předzvěstí jsou první německé bomby dopadající na Bělehrad.

S neobyčejnou jemností a citlivostí se ve filmu střídá komická a tragická poloha, kterou do magických dimenzí posouvají svým zpěvem dva cikánští chlapci.

Kdo to tam zpívá je celovečerním debutem jugoslávského režiséra Slobodana Šijana (1946), je osobitou výpovědí o zemi, o jejích obyvatelích nesoucích v sobě dějinnou tíhu, příběh s nemilosrdným průhledem do společenského kontextu doby. Scénář k němu napsal vynikající dramatik Dušan Kovačevič.

Film získal Velkou bronzovou arénu a Zlatou arénu za nejlepší vedlejší roli pro Aleksandara Berčeka na festivalu v Pule 1980.

Napište nám