K filmu jej přitáhl Miloš Forman, vlastní komediální dílo Jaroslava Papouška se však vyznačuje spíše laskavým živočichopisem a vlídností. Takový byl i on sám, proto se nakonec raději vracel ke své výtvarnické profesi. Druhá série portrétů filmařů, kteří stvořili československou novou vlnu. Režie Z. Suchý

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Původním povoláním sochař a karikaturista Jaroslav Papoušek (1929–1995), jehož novela Černý Petr se v roce 1963 stala předlohou stejnojmenného filmu Miloše Formana. Od té chvíle byl součástí tvůrčího triumvirátu Forman – Passer – Papoušek. Podílel se na scénářích filmů Lásky jedné plavovlásky (1965), Intimní osvětlení (1965) a Hoří, má panenko (1967), režijně debutoval komedií Nejkrásnější věk (1968). Po trilogii o rodině Homolků (1969–1972) pokračoval v komediální tvorbě se střídavými úspěchy, ničen i zdravotně barrandovskou normalizační dramaturgií.

V této části bude řeč o následujících filmech:

Hogo fogo Homolka (Jaroslav Papoušek, 1970)
Černá hodinka s Jaroslavem Papouškem (František Filip, 1993)
Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (Jaroslav Papoušek, 1974)
A léta běží, vážení (Československý rozhlas, 1992)
Černý Petr (Miloš Forman, 1963)
Intimní osvětlení (Ivan Passer, 1965)
Hoří, má panenko (Miloš Forman, 1967)
Nejkrásnější věk (Jaroslav Papoušek, 1968)
Ecce homo Homolka (Jaroslav Papoušek, 1969)
Homolka a tobolka (Jaroslav Papoušek, 1972)

Účinkují:

Jaroslav Papoušek
režisér, scenárista, prozaik, malíř, karikaturista a sochař

Jaroslav Papoušek

* 12. 4. 1929

† 17. 8. 1995


Stopáž57 minut
Rok výroby 2013
 P ST
ŽánrDokument