Portrét velkého režiséra s jedinečným výtvarným viděním, imaginací a pečlivou tvůrčí koncepcí, od jehož narození v těchto dnech uplynulo 95 let (2014). Režie M. Šulík

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Samouk a solitér František Vláčil (1924–1999), jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, se k přízvisku „básník českého filmu“ dopracoval ze zcela protichůdných východisek. Zkušenosti sbíral v Československém armádním filmu, kde natočil několik desítek instruktážních a výcvikových snímků. Měl však výrazné výtvarné nadání a studoval dějiny umění a estetiku, což se výrazně podepsalo i na této zadáním účelové tvorbě. Nejhodnotnější snímek Vláčilova raného období Skleněná oblaka (1958) pojednává o letcích, v prvé řadě je však dodnes působivou vizuální poémou s pečlivě komponovanými záběry. Ještě výraznější výtvarnou a poetickou hodnotu má Vláčilův celovečerní debut Holubice (1960), kterým si získal mezinárodní renomé.

V následujících letech se Vláčil zaměřil na historické snímky, jež se výrazně odklonily od stále přetrvávající tradice historismu 19. století. Náznaky nového přístupu k žánru nesl již baladický snímek z období baroka Ďáblova past (1961), plným rozvinutím koncepce historické fresky však byla Marketa Lazarová (1967) – v naší kinematografii naprosto ojedinělý snímek, který vznikal několik let. Expresivní a dynamické vizuální pojetí společně s precizní rekonstrukcí raného středověku na hranici experimentální archeologie daly vzniknout dílu, jež čeští kritici po právu ocenili jako nejlepší český film minulého století.

Ve středověkých kulisách zůstal Vláčil i u svého dalšího, komornějšího snímku Údolí včel (1967) o sváru mezi touhou po svobodě a asketickou příslušností k řádu a jeho ideologii. Šedesátá léta režisér uzavřel snímkem Adelheid (1969), v němž až existenciálně vykreslil křehký vztah bývalého důstojníka západní armády s dcerou německého nacisty, rodící se v divokém poválečném pohraničí. Ve svých filmech z této dekády tematizoval svár svobody a fanatismu, jedince a dějin, jehož důsledky zažil pak na vlastní kůži za normalizace. Patřil mezi ty tvůrce, pro něž již na Barrandově nebylo místo a několik let spolupracoval s Krátkým filmem a studiem v Gottwaldově, než se mohl vrátit k celovečerní tvorbě. I po tomto návratu některé z jeho snímků působily na svou dobu značně nekonformně – především mrazivý eastern Stíny horkého léta (1977) a silně osobní snímek zobrazující boj s démonem alkoholismu Hadí jed (1981).

V této části bude řeč o následujících filmech:

Vzpomínka (František Vláčil, 1954)
Posádka na štítě (František Vláčil, 1956)
Skleněná oblaka (František Vláčil, 1958)
Pronásledování (povídka z filmu Vstup zakázán, František Vláčil, 1959)
V síti času (František Uldrich, 1989)
Holubice (František Vláčil, 1960)
Ďáblova past (František Vláčil, 1961)
Marketa Lazarová (František Vláčil, 1967)
Údolí včel (František Vláčil, 1967)
Adelheid (František Vláčil, 1969)
Praha secesní (František Vláčil, 1974)

Účinkují:

  • Jan Lukeš – literární, filmový a televizní publicista, kritik, historik a editor
  • Jan Němec – režisér
  • Ivan Klimeš – filmový historik
  • Jan Bernard – filmový historik
  • Karel Smyczek – režisér
  • Miroslav Ondříček – kameraman
  • Vít Olmer – herec, režisér, scenárista
  • Theodor Pištěk – kostýmní výtvarník a malíř
  • Magda Vášáryová – herečka, diplomatka
  • Ivan Palúch – herec
  • Aleš Dospiva – režisér
  • Vladimír Körner – spisovatel, dramaturg, filmový a televizní scenárista
  • František Uldrich – kameraman
  • Jan Kačer – režisér, herec
  • Emma Černá – herečka

* 19. 2. 1924

† 28. 1. 1999


Stopáž57 minut
Rok výroby 2014
 ST
ŽánrDokument