Rozhovor s Ladislavem Moulisem mladším

Jeden z filmových bratrů, Ladislav Moulis mladší, absolvoval svou první výpravu v roce 2000 jako jedenáctiletý.

S érou zlaté horečky jsou spojeny podobně romantické představy jako s Divokým západem. Tys měl příležitost stezku zlatokopů projít leccos ses o té době dověděl. Stále by tě lákalo zlatou horečku zažít?

Asi jo, já jsem romantik. V určitých chvílích to sice úplně dokonalá romantika nebyla, ale i tak by mě to dost lákalo.

Neodradilo tě, že zlatokopové cestu Chilkootským průsmykem absolvovali čtyřicetkrát za sebou, aby vynesli všechen náklad?

Ne, naopak, chtěl bych si to zkusit.

Bavily tě v dětství, ještě před výpravou, knihy Jacka Londona?

Určitě. Vždycky, když jsme jeli do hor, bral táta s sebou nějakou knížku a četl nám povídky. Byl jsem nadšený i z tátových filmů, které natočil už předtím, takže jsem se na Aljašku hrozně těšil.

Jak moc se představy, které jsi měl z knih a filmů, lišily od skutečnosti?

Když jsme na Aljašku přijeli, měli jsme pořád nějaké povinnosti. Třeba jsem se vžil do toho, že jsem v krásný přírodě a najednou přišel táta s kamerou. V tu chvíli ze mě nadšení opadlo a musel jsem točit. Ale zpětně si člověk uvědomí, že to bylo bezvadný. Takže romantika se dostavila vlastně až potom.

Tvoje záliba ve focení s výpravami na Aljašku nějak souvisí?

Fotil jsem asi od osmi let. Tehdy mi táta strčil do ruky foťák, když jsme jeli s mamkou do Benátek. A začalo mě to bavit. Na první Aljašce jsem ještě nefotil, začal jsem až na druhé cestě v roce 2001. A hlavně v roce 2004, když jsme tam byli čtyři měsíce. To už jsem se o focení dost zajímal.

Kde na Aljašce se ti líbilo nejvíc?

Určitě na severu, když jsme loni sjížděli řeku, která teče z pohoří Brooks Range. Tam to bylo hodně pěkný. Jižní pobřeží je taky úžasný, ale přece jenom se tak neliší od Evropy. Sever je úplně jiný.

Zdroj: ABC (7/2005)

Rozhovory