Klubíčko alias Donutil

Už před mnoha lety, ještě když režisér Dušan Klein točil své legendární „Básníky“, měl „v pácu“ jiné a hodně zajímavé téma. Detektivky s inspektorem Klubíčkem. Tuhle originální figuru detektiva gentlemana, tak trochu střiženého podle anglického vzoru Hercule Poirota Agathy Christie, ale zároveň dost podobného radu Vacátkovi Jiřího Marka, vymyslel spisovatel Emil Vachek, vedle Eduarda Fikera jeden ze zakladatelů moderní české meziválečné detektivky.

Ostatně Dušan Klein na detektivkách jako režisér vyrostl. Vzpomeňme na jeho filmy Jeden z nich je vrah, Tajemství zlatého Buddhy, Případ mrtvého muže, Případ mrtvých spolužáků

Zkrátka, Vachkovo dílo bylo pro Dušana Kleina takovou budoucí filmovou (nebo ještě lépe televizní) inspirací.

Ale byl tu problém…

„No právě,“ vzpomíná Dušan Klein. „Už když jsem chtěl točit film podle Vachkova románu Žil jsem s cizinkou, což byl takový psychologický příběh s detektivní zápletkou, objevily se komplikace s autorskými právy. Vachek sice zemřel v Praze, ale mezitím byl v cizině – v Austrálii si vzal mladou ženu a autorská práva připadla jí. Ale ta jeho manželka nebyla k nalezení, nikdo její adresu neznal. Sháněli jsme ji pomocí inzerátů po celém světě. Deset let se nic nedělo a pak se najednou ozvala sama, od nějakého známého se tu informaci dozvěděla. A až když nám práva prodala, mohlo se začít točit. Nejdřív Cizinka, později další romány s inspektorem Klubíčkem.“

První „klubíčkovský“ příběh Dušana Kleina podle románu Muž a stín se vysílal v roce 2007. Vlivem předlohy film úplně jiný než běžné a tolik sledované a úspěšné zahraniční krimiseriály. Spíš taková starosvětská, salónní a kavárenská retrodetektivka v kulisách předválečné staré Prahy, možná trochu připomínající seriál Četnické humoresky. Díky samotnému Klubíčkovi Mirka Donutila, ale i dalším rolím, kterých se ujali Tomáš Töpfer, Miroslav Táborský, Radek Holub, Vilma Cibulková, Simona Postlerová, Naďa Konvalinková či Jiří Langmajer. Zajímavé ještě je, že Muž a stín byl už druhou filmovou adaptací. V roce 1933 podle téže předlohy natočil režisér Svatopluk Innemann filmovou detektivku Vražda v Ostrovní ulici s Jindřichem Plachtou.

O roli, o době a o prostředí, ve kterém se příběhy odehrávají, mluví velmi rád představitel hlavní role inspektora Klubíčka, Miroslav Donutil: „Už jsem to říkal několikrát. Mám velmi rád ten čas 30. let. Miluji první republiku, éru slušnosti a pohody. Při čtení scénáře i při natáčení si pořád připomínám, jak byli lidé tehdy zdvořilí, že ctili zákony a uznávali presumpci neviny. Vážně to tak bylo a při srovnání s dneškem to vypadá až neskutečně idylicky. Ale všichni pamětníci mi potvrdili, že ta doba byla vážně noblesní. Neznamená to samozřejmě, že by neexistoval zločin, že se nevraždilo, že nebyly daňové a jiné podvody, ale i tyhle záporně jevy byly konány s nějakým takovým šarmem…“

Faktická poznámka:

Pražský kriminalista Klubíčko představovaný Miroslavem Donutilem se ale objevil na televizní obrazovce už dva roky předtím v televizním filmu režiséra Pavla Kačírka Zlá minuta. Příběh to byl jednoduchý…

V předposlední den roku mrzne, autobus trápí smyky a autobusáci hodlají silnici posypat. V bedně na písek leží mrtvá mladá krásná dívka, navíc úplně nahá. Ještě než se té noci rozední, Klubíčko a jeho muži případ vyřeší.

I v tomhle televizní filmu zdobí policii stavovská poctivost a důkladnost a paradoxně si na ní zakládají také zločinci.

Třetí Klubíčko se právě točí. Za režijním pultem je opět Dušan Klein, scénář napsal Vladimír Fanta. Poslední část triptychu má název Devatenáct klavírů. Odehrává se těsně před Mnichovem, na Karlovarsku řádí henleinovci a česká policie, aby prý nehrotila situaci, musí lecjaký případ diplomaticky „zamést pod koberec“. A v jednom karlovarském hotelu… ale podívejme se přímo do scénáře:

Salonek hotelu Loib

V obraze: Pod oknem trosky klavíru. Ve světle baterky zahlédneme nápis: Orfeus. Kamera přešvenkne na celý klavír, u kterého se motají siluety dvou mužů v kabátech. Jeden rozebírá hrubou silou zbytky klavíru, druhý mu svítí.

Ve zvuku: Za dveřmi se ozvou kroky, zarachotí zámek.

V obraze: Ruka, která rozebírá klavír, se zarazí. Muži se otočí za zvukem, světlo baterky dopadne do objektivu kamery a pak zhasne. Klapne klika a ve dveřích se objeví postava ozářená světlem z chodby. Je to Salzmann, klavírista a skladatel. Má na sobě košili a vestu, pod paží slohu s notami.

Uvidí rozbité pootevřené okno, dojde k němu a zavře ho. Všimne si barbarsky zničeného klavíru, přichází blíž a vyjeveně si ho prohlíží.
Kamera zpod klavíru zabírá Salzmannovy nohy procházející kolem.

Od kamery se vysunou dvě ruce v kožených rukavicích a podtrhnou mu nohy.

Zpomalený záběr: Muž spadne a udeří zátylkem o mramorový stolek opodál. Popsané notové papíry se rozletí po zemi…

Nová televizní detektivka podle Vachkova románu se natáčí v různých exteriérech, také ve studiích na Kavčích horách, no a samozřejmě i v Karlových Varech.

Dominantní postavou je Klubíčko (Miroslav Donutil), dalšími figurami jsou karlovarský inspektor Tykač (novou postavu cyklu hraje Ondřej Vetchý), inspektor Veverka (Radek Holub), léčící si opravdu ve Varech svůj žlučník, je tu i nepostradatelný novinář Laurin (Jiří Langmajer). Zajímavostí, která se prozradit může, je obsazení skladatele a klavíristy Salzmanna (hraje ho skladatel a klavírista Emil Viklický). K dalším známým hereckým tvářím patří Michal Pavlata, Monika Hilmerová, Marián Labuda, Roman Vojtek, Klára Issová či Andrea Elsnerová.

A ještě dovětek pro Miroslava Donutila: Jak se vlastně hraje vrchní inspektor Klubíčko, detektiv čapkovského ražení, starý mládenec, gurmán, sběratel starých tisků?

„Je zajímavé, že ani sám Vachek Klubíčka příliš nepopsal. Charakterizoval ho vlastně jen tím, že šije v předním pražském krejčovství a pije pět káv denně. Klubíčko vzbuzuje lehce ironický úsměv, snad až úsměšek u svých nadřízených, někdy dokonce u podezřelých, ale to je pro ně většinou osudové. Je to vlk samotář, doma tráví čas u krbu s koňakem a s dýmkou. Ale nejpozoruhodnější jsou na něm jeho myšlenkové pochody a je fantastické sledovat, jak věren svému příjmení Klubíčko rozplétá ta klubíčka zápletek a jak najde originální vyústění… Je radost hrát takovou krásnou figuru!“