Byli signatáři Charty 77 hrdiny a antichartisté zbabělci? (2007). Připravili M. Červenka a J. Večeřa

V lednu 1977 dvě stovky signatářů Charty 77 apelují, aby i Československá socialistická republika respektovala lidská práva, nic víc, nic míň. Následovala hysterická reakce režimu. Do útoku zatroubilo Rudé právo a šmahem označilo všechny, kdo „pamflet“ podepsali, za „ztroskotance a samozvance“. Vrcholným číslem propagandistické kampaně se však stala tzv. Anticharta. 28. ledna se v Národním divadle v Praze uskutečnilo Setkání představitelů uměleckých svazů a 6. února se pak ke svým kolegům přidali také představitelé populární hudby, kteří se sešli v Divadle hudby. V obou případech při tom byla také Československá televize, v obou případech se podpisové archy pod text Provolání plnily podpisy známých osobnosti. A ty měly pro komunistický režim cenu zlata. Dnes, po třiceti letech, umělci o svém angažmá v tažení proti signatářům Charty 77 cudně mlčí. V životopisech tuto epizodu memoaristé raději přeskakují. Když na ni přece jen přijde řeč, vysvětlují selhání tehdejších národních a zasloužilých umělců tlaky, které na ně Strana vyvíjela. Toto vysvětlení neobstojí stejně jako výmluvy, že vlastně nevěděli, co podepisují. Prý mysleli, že jde jen o prezenční listinu…

Stopáž25 minut
Rok výroby 2007
 ST 4:3