4. září 2017

O falešných generálech jsme se v průběhu posledních let v rámci pořadu Na stopě bavili několikrát. Vůbec poprvé se nám ale během léta ozvala žena, která nám byla schopna a ochotna před kamerou svůj těžko uvěřitelný příběh – byť se skrytou identitou – předat osobně. Tento příběh pro nás začal jejím mailem, psala:„Já vím, že jsem hloupá... Že jsem neměla naletět, ale po boji je každý hrdina. Já vím, že moje peníze už se mi nevrátí, ale chci udělat všechno pro to, aby už nikdo nebyl okradený a zničený... Žádné nevinné dítě, ani osamělá žena...“

… přestože to tu lupič znal, hned po příchodu se chtěl ujistit, že se tu za dobu jeho nepřítomnosti nic nezměnilo, a tak zamířil za ostrahou a slušně se zeptal, u které přepážky vydávají hotovost. Kdyby ostraha jen tušila, že peníze bude muž požadovat pod hrozbou střelby, asi by se konverzace odvíjela jinak. Takto se lupič dozvěděl, kam má zamířit a že si má vzít pořadové číslo a vyčkat, protože před ním čekalo ještě několik jiných – na rozdíl od něj – klientů…