22. května 2014

Z hlediska kriminalistiky byla vodní nádrž Orlík známá především v devadesátých letech minulého století, a to kvůli tzv. orlickým vrahům. Tehdy z jejího dna vyzvedávali kriminalisté sudy se zavražděnými lidmi, se kterými si své účty vyřizovali členové gangu kolem Karla Kopáče. Od té doby impozantní mosty poblíž soutoku Otavy a Vltavy přilákaly občas nějakého toho sebevraha. Letos v lednu vydala přehrada další mrtvolu. A na první pohled bylo jasné, že v tomto případě se o sebevraždu rozhodně nejednalo…

Příběh ženy, který vám budeme vyprávět i jejím pohledem, je z rodu těch, kdy jen stěží umíme najít hranici mezi hrdinstvím a hazardem. Přesně měsíc po Mezinárodním dni žen, tedy 8. dubna, přišel do hořovické trafiky v Pražské ulici snědý třicetiletý, možná pětatřicetiletý muž. Uvnitř byla jenom prodavačka. Bylo sice divné, že mu nebylo vidět do obličeje, protože kromě toho, že měl na hlavě kapuci, se na svět kolem sebe díval ještě i přes sluneční brýle. Asi to bylo pro něj málo, protože obličej mu kryl i šátek, tzv. „palestina“ v kombinaci barev červené, černé a bílé. Paní za pultem v tu chvíli ještě nebyla ani hrdinkou, ani hazardérkou…

Bohužel už si tak nějak začínáme zvykat na to, že drzost mnohých kriminálních živlů nezná mezí. Také o hyenizmu v případech trestné činnosti páchané na seniorech se toho už napsalo a natočilo hodně. A jak to tak vypadá, jen tak brzy se psát a natáčet nepřestane. Jako důkaz může posloužit příběh o falešném policistovi z Prahy…