Rozhovor s režisérem
Proč jste se rozhodl natočit příběh „sokola Bendy“?
Nechtěl jsem natočit film jenom o sokolech, i když to má v názvu. Je to portrét člověka, který je mimo jiné také sokol. Děda Benda je pro mě člověk především s neobyčejně zvláštním životem. I když na první pohled možná působí jako bodrý dědula z malé moravské vesničky, on je mimořádný tím, že se mu dály fakt zvláštní věci a že ho baví život, i když mu táhne na devadesátku.
Co vás na něm ještě inspiruje?
Více než k dravému ptákovi, sokolovi, bych ho přirovnal ke stromu, k sukaté švestce rostoucí na ostrově, kterému se říká houževnatost. To mě nejspíš přivedlo k tomu, že jsem o něm natočil film.
Bylo to snadné natáčení?
Film vznikal pět let a poměrně dlouho jsme hledali, jak ho vyprávět, aby působil uvěřitelně. Hlavně ve střižně jsme se střihačem strávili více než padesát dní. Materiál se vzpouzel. Bylo to jemné pomalé otáčení perlou nepravidelného tvaru a hledání toho správného světla a těch správných odlesků. Myslím, že ten film je divácky vstřícný, že si ho může vychutnat středoškolák i dědův vrstevník. Některé situace nejdou číst jednoznačně, mají v sobě tajemství a doufám, že různé možnosti výkladu. Každý si vždycky najde svoje a za tou řadou anekdotických situací je snad i něco hlubšího.