Touha po pomstě stravuje mladého vládce kdysi velké říše a německý cestovatel pátrá po vrahovi svého bratra.

Němečtí cestovatelé Jan a Karel Hansenovi se stali věrnými přáteli Inků a nabídli králi Tahucovi, že jeho syna Haukaroporu vezmou studovat do Evropy. Na poslední chvíli ale král změní své rozhodnutí. K tomu ho přiměl nejvyšší incký kněz Anciano, který nedokáže zapomenout, že běloši vyplenili kdys velkou říši jeho předků. Záhy poté je Tahuca zavražděn proradným banditou Gambusinem, který mu ukradne část kipu, z něhož doufá vyčíst cestu k bájnému pokladu Inků. Během přestřelky s Gambusinem umírá také Jan, nicméně Anciano se domnívá, že krále zabili Jan s Karlem. Po deseti letech se Karel stále pokouší najít vraha svého bratra. Haukaropora mezitím vyrostl v muže a má být korunován na krále. Anciano v mladém vládci podněcuje touhu po pomstě a vede ho k povstání, které má obnovit dávnou říši.

Ačkoli v této adaptaci románu Karla Maye nevystupuje žádný z ikonických herců, tradičně s německými filmy podle jeho předloh spojovaných, platí mezi příznivci mayovek za jednu z nejvychvalovanějších. Velkou mírou se o kvality snímku zasadil režisér a scenárista Georg Marischka. Ten na rozdíl od většiny ostatních filmařů, podílejících se na adaptacích předloh Karla Maye, k jeho dílu měl osobní vztah a zapálený obdiv. Již v padesátých letech režíroval tehdejší adaptaci Karavany otroků, a když se v nadcházejícím desetiletí mayovky staly komerčně lukrativním zbožím, pracoval pro Artura Braunera jako scenárista na filmech Žut, Poklad Aztéků a Pyramida boha slunce. Když se marně pokoušel u Braunera prosadit výrobu adaptace románu Poklad Inků, motivován aktuální popularitou mayovek přemluvil svého staršího bratra Franze Marischku k založení produkční společnosti, která realizaci projektu zaštítila.

Jako výkonného producenta se podařilo získat zkušeného produkčního Carla Szokolla a o kameru se postaral Siegfried Hold, který snímal již Braunerovy snímky Old Shatterhand a diptych Poklad Aztéků a Pyramida boha slunce. Do hlavních i vedlejších rolí tvůrci zamýšleli obsadit nejen známé hvězdy, ale i nováčky, kteří by s sebou nenesli břímě rolí z jiných mayovek. V čele tak stanul začátečník William Rothlein, který se coby Haukaropora měl stát novou tváří mayovek, a izraelská herečka Geula Nuniová. Gambusina ztvárnil slavný španělský herec Francisco Rabal, známý z filmů Luise Buňuela, a role prezidenta Castilly se zhostil jeho krajan a kolega Fernando Rey. V dalších rolích se objevili divákům mayovek známá jména jako Guy Madison, Rik Battaglia, Chris Howland či Heinz Erhardt.

Poklad Inků byl jako jediný ze všech mayovek z šedesátých let natáčený v autentických lokacích amerického kontinentu. Tvůrci i aktéři tak mimo jiné využili možnosti natáčet přímo v prostorách slavného Machu Picchu, které bylo následně v roce 1983 zařazeno na seznam památek UNESCO. Z evropských lokalit tentokrát filmaři nezavítali do předchozími produkcemi vytěžované Jugoslávie, nýbrž vedle Španělska využili možnosti natáčet v bulharském přírodním parku Belogradčik s jeho impozantními útvary z červeného pískovce.

Film měl premiéru během Velikonoc roku 1966, ale jak později uvedl Franz Marischka ve svých pamětech, že když po svátcích obdržel údaje návštěvnosti, považoval je nejprve za žert, protože nemohl věřit tomu, jak hrozivě nízké byly. Tragická návštěvnost byla jednak dílem malé publicity, ale také odrážela přesycení publika mayovkami konkurenčních producentů Horsta Wendlandta a Artura Braunera, kteří v předchozím roce zaplavili německá kina celkem sedmi snímky lákajícími na jméno Karel May. Nedlouho poté firma Franz Marischka Film vyhlásila konkurs a neúspěch Pokladu Inků uspíšil nevyhnutelný konec produkce mayovek i na straně iniciátora celé vlny, Horsta Wendlandta.

Napište nám