27. října 2013

V malé vesnici Bukovany na Hodonínsku se přesně před týdnem konala velká sláva. Světil se tam zbrusu nový kostel, na který místní čekali celou věčnost. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, kdyby jej na vlastní náklady nenechal postavit jeden člověk.

Kniha žalmů je jednou z nejstarších biblických knih a zároveň nejcitovanější knihou Starého zákona v zákoně Novém. V Olomouci se ji rozhodli přečíst během jedné noci a přidali se tak k mnoha dalším městům, která v minulosti Noc žalmů uspořádala. Tentokrát to byla ale akce ekumenická a podílelo se na ní šest olomouckých církví.

Klášterní život je v našich představách osamělé a tiché meditování mnichů někde v ústraní. A pak najednou jdeme po Praze a narazíme na kapucínský klášter hned v sousedství obrovského nákupního centra. Náhoda, omyl nebo záměr?

Dříve výstavné budovy, dnes často v havarijním stavu. I tak by se dala charakterizovat většina farních budov. Myšlenku vybudovat faru v každé menší obci prosadil v 18. století slavný Habsburk, císař Josef II. Faru obvykle tvořil areál budov, ve kterých farář úřadoval, hospodařil a zajišťoval nejen duchovní, ale zpravidla i společenský chod obce. Tato tradice byla ovšem po druhé světové válce přerušena. V cyklu „Fary“ navštívíme některé z nich, do kterých se život opět navrací.

Další reportáž jsme se vydali natáčet do Českých Budějovic, kde na místním Biskupském gymnáziu působí jako studentský kaplan mladý kněz Josef Prokeš.

Pro mnohé z nás jsou kláštery tajuplnými místy s pohnutou historií. Spisovatelka Alena Ježková se ve své knize Tichá srdce vydala tato tajemství rozkrýt a na příbězích dvou desítek řeholníku zároveň ukázat, že jsou to místa světu otevřená a stále živá.