30. dubna 2006

V první reportáži se podíváme do jižního Laosu. Asi dvě třetiny obyvatel této asijské země tvoří vyznavači thérávady, nebo také hínájány. Že nevíte, o co jde? Jsou to jižní formy buddhistického učení. Možná namítnete, že je Laos komunistickou zemí – ale i tady, stejně jako v okolních státech, tvoří náboženství důležitou součást každodenního života. Cestovatel a novinář Ivan Brezina, který je v jihovýchodní Asii jako doma, se zúčastnil hned dvou buddhistických rituálů – konkrétně přijímání nového mnicha a pohřbu. Nebojte, nepůjde o smutnou záležitost, jakou pohřby většinou jsou. V Laosu je to právě naopak. K pohřbu patří třeba i fotografování na památku.

Bílé zlato – tak ve středoasijském Tádžikistánu říkají bavlně. Tvoří základ tamního hospodářství. Ještě v 80. letech v Tádžikistánu sklidili i přes milion tun bavlny, dnes je to mnohem méně. Bílé zlato ale i tak přináší až 20 % valutových příjmů do státní kasy. Při sklizni přijde vhod každá ruka. Na pole musejí dokonce i školáci. Pro všechny (ať už zemědělce nebo brigádníky) představuje sklizeň úmornou dřinu. Přirovnávání ke zlatu, k jeho dobývaní je vlastně namístě.

Pokud bychom nepočítali Turecko, tak Bosna je jedinou evropskou zemí, kde islám zapustil své kořeny hodně hluboko. Osmané zemi ovládali až do druhé poloviny 19. století. Ještě před padesáti lety nebylo nic divného na tom, když měli bosenští muži hned několik manželek. Víra v Alláha tu ale neměla nikdy tak přísná pravidla jako v arabském světě. Možná i proto, že Bosna nikdy nebyla čistě muslimská. Silné postavení tu má taky ortodoxie, ale zcela bezvýznamné tu nejsou ani enklávy katolíků. Hlavně na západě Bosny. Možná jste už slyšeli o Medžugorje, místě, na kterém se před lety dětem údajně zjevila Panna Marie.

Od cesty do Libye většinu turistů odradí zdlouhavé a komplikované vízové formality, se kterými se setkají na libyjské ambasádě. Individuální turistiku dokonce tamní úřady nepovolují vůbec. Je to škoda, protože v Libyi se dá najít řada míst, která jinde neuvidíte. Pouštní města z hlíny, kam moderní doba ještě nepronikla, perfektně zachované antické stavby nebo třeba medíny – historická jádra měst, která si po staletí uchovávají původní arabskou atmosféru. V první ze série reportáží Martina Ruska vám poodhalíme část tajemství, které Libyi zahaluje. Začneme v metropoli – milionovém Tripolisu. Je to město kontrastů: na jedné straně islámská tradice, na druhé pomalu se vkrádající vlivy západní kultury.

Libye – středomořský stát v severní Africe. Na území tohoto státu už ve starověku zakládali své kolonie Féničané, Řekové a Římané. V 7. století se Lybie stala součástí Arabské říše.