00:00:40 Proč všichni stáli o to, získat tady tento hlavolam?

00:00:45 Já nevím, jestli to vůbec můžu říct?

00:00:49 To je přece tajemství!

00:01:13 Já jsem byl od dětství vášnivý čtenář,

00:01:14 všeho, tedy musím říct.

00:01:16 A samozřejmě, že ty Foglarovky mě oslovily,

00:01:20 jako oslovily skoro celou naši generaci.

00:01:22 Ale nikdy jsem nebyl skaut, to musím říct.

00:01:24 Pro naši generaci byly Rychlé šípy tajná záležitost.

00:01:29 A vůbec, vidět komiks, to se tajně půjčovalo!

00:01:33 To měli rodiče schované na půdách.

00:01:35 Člověk, když se k tomu mohl jenom tak aspoň trošku přiblížit,

00:01:38 tak měl obrovskou radost.

00:01:45 Mně po válce bylo asi osm let, tak jsem to potom začal číst.

00:01:51 A hrozně se mi na tom líbilo to,

00:01:56 že ti chlapci, jak říkal pan Foglar,

00:01:58 ti chlapci, byli takoví fajn.

00:02:05 Dneska oceňuju, že Foglar,

00:02:08 kromě toho úžasného fabulačního nadání,

00:02:11 měl i dar humoru, protože některá ta úsloví,

00:02:17 třeba z těch Rychlých šípů, jsme užívali úplně běžně,

00:02:18 a vlastně se dají slyšet

00:02:20 a třeba v mé generaci se užívají dodneška,

00:02:23 což je úplně úžasné.

00:02:25 On to vlastně Foglar jednou charakterizoval sám.

00:02:28 Jednou jsme se o tom nějak bavili a on řekl,

00:02:30 že vlastně ani neví, čím to je,

00:02:32 ale že těm dětem se to, prostě, líbí,

00:02:35 a v tom měl určitě pravdu.

00:02:46 Ta touha udělat toho Foglara byla strašně silná,

00:02:49 takže spolu s Hynkem Bočanem

00:02:52 jsme se domluvili na Záhadě hlavolamu,

00:02:56 vlastně klíčové knížce Foglarově.

00:02:59 Hlavolam je úžasný v jedné věci,

00:03:01 a to, že je tam tajemství a dobrodružství,

00:03:03 ten střet dvou světů,

00:03:06 jakési civilizace a světa tajemna.

00:03:11 Co si víc, jako dítě můžete přát!

00:03:13 Navíc, je tam hra o poklad.

00:03:15 Hra o jakýsi tajemný vynález,

00:03:18 jsou tam tajemní muži, kteří pronásledují děti,

00:03:23 je tam všechno.

00:03:46 Vznikl takovýhle scénář celovečerního filmu,

00:03:48 který jsme zadali do tehdejšího Gottwaldova.

00:03:54 Tam nám to nepřijali.

00:03:56 Mám pocit, že tenkrát ani žádnou konkrétní výtku nevznesli,

00:04:01 ale bylo zřetelné, že se toho báli, a že se jim do toho nechce.

00:04:08 Teprve o dva roky později, v roce 1968,

00:04:11 jsem se domluvil s dramaturgem Československé televize,

00:04:14 s Jiřím Procházkou,

00:04:16 ale ne už na celovečerním filmu, ale na seriálu.

00:04:22 Přátelství těchto chlapců se stalo legendou.

00:04:25 Jejich výpravy za zábavou a dobrodružstvím

00:04:27 vedly všemi směry.

00:04:29 Jen jednomu se zatím úzkostlivě vyhýbali.

00:04:34 Ještě nikdy nepřekročili hranici Stínadel.

00:04:38 Starou část města, plnou křivolakých uliček,

00:04:42 temných zákoutí a průchodů.

00:04:50 Chlapci, kteří tu žili, si už odnepaměti říkali Vontové.

00:04:54 Byli nepřátelští a uzavření,

00:04:57 nikdy nevyhledávali přátelství mimo svou čtvrť,

00:05:00 a sami jen neradi viděli, když mezi ně přišel někdo cizí.

00:05:05 Ale sami Vontové neopouštěli věčné příšeří

00:05:07 úzkých stínadelských uliček,

00:05:10 pokud je k tomu nepřinutilo něco vážného.

00:05:18 My jsme vlastně uvažovali,

00:05:19 že to natočíme v ulicích buďto města Prahy,

00:05:21 nebo jsme uvažovali o Písku a Strakonicích.

00:05:26 A pak, z mnoha důvodů, jsme se rozhodli pro studio,

00:05:30 kde jsme to nakonec natočili.

00:05:33 Ale v každém případě jsem se ptal Foglara,

00:05:35 kde vlastně reálně ta Stínadla jsou.

00:05:37 On, musím říct, chvilinku váhal, chvilinku se kroutil, vykrucoval,

00:05:43 no a pak teda podlehl, když jsem mu vysvětlil,

00:05:46 že to potřebujeme kvůli té realizaci,

00:05:49 a vlastně řekl, že ta hranice byla ulice Revoluční,

00:05:54 která je tady kousek od nás,

00:05:56 a tamtím směrem bylo to město, kde bydleli ti chlapci,

00:06:01 a tímto směrem za mě, někde za tou mříží,

00:06:05 bylo to tajemné území Stínadel.

00:06:15 -Tak co? Zkusíme to?
-Už jsme se jednou rozhodli, ne?

00:06:20 Nepůjdem tam všichni najednou. Nemusíme vypadat jako procesí.

00:06:24 Pojď!

00:06:28 V Řásnovce vlastně začíná

00:06:31 ono tajemné město, ona tajemná čtvrť,

00:06:36 kterou popisuje Foglar a kterou nazval Stínadla.

00:06:41 Kde sídlí Vontové, podivní lidé, podivní cizinci,

00:06:44 tajemné stíny se tam pohybují,

00:06:48 ale hlavně, kde také je ježek v kleci, kdesi u někoho ukryt.

00:06:59 Tady něco je!

00:07:05 -Co to děláš?
-Do kroniky!

00:07:10 Když se kolem sebe podíváme, tak vidíme,

00:07:12 že Stínadla opravdu byla tajemná a zvláštní.

00:07:16 Je to tím, že jsou to úzké uličky, kam málokdy přijde slunce.

00:07:21 Je to tím, že uličky jsou, více méně, pusté,

00:07:26 pohybují se tady divní lidé, vládnou tady Vontové,

00:07:32 kteří jsou označeni těmi žlutými špendlíky,

00:07:36 a hlavně, oni to považují za své teritorium,

00:07:40 a tam nikoho nechtějí pustit.

00:07:44 Cizí prvek je tady nesnášen a vydává se v určité nebezpečí,

00:07:48 alespoň tak, jak to Jestřáb, neboli Foglar, líčí v té knize.

00:07:55 -Ježek v kleci.
-To je nádherný!

00:08:02 Teď ne! Budem si to pamatovat. Pojďte dál.

00:08:10 Bacha!

00:08:18 -Koho volíš? Los nebo Mažňáka?
-Třeba Bahňáka.

00:08:26 Viděls? Ti určitě ani nevědí, že budou volby Velkýho Vonta.

00:08:29 A ani nemají špendlíky!

00:08:32 Snahou bylo vyrobit horor, trošku,

00:08:36 takže měl na ty diváky padnout takový zvláštní strach.

00:08:45 Uvědomil jsem si, když jsem ho viděl znova,

00:08:48 že jemu, tomu seriálu,

00:08:50 když jsem viděl nové zpracování těch Rychlých šípů,

00:08:53 moc pomohlo to, že byl černobílý.

00:08:55 To je spíš otázka pro Jirku Kadaňku,

00:08:58 protože to byl hlavně jeho úkol.

00:09:02 Musela se vytvořit atmosféra, světelná,

00:09:04 která by byla nějakým způsobem už sama od sebe podivná.

00:09:09 Kde světla byla zvláštní, bylo tam šero a občas mlha.

00:09:16 -Pomoc!
-Buď zticha!

00:09:28 To je jenom papoušek!

00:09:35 Co se stalo?

00:09:38 Co tady děláte?

00:09:44 -Chlapci, co to nevidím?
-Stáří přichází!

00:09:49 To jsem já.

00:09:53 -Já nevím, kým mám začít.
-To je jedno.

00:09:55 -Ahoj, Jirko!
-Dobrý den.

00:09:57 Martine, ahoj!

00:09:58 Tomáši, ahoj!

00:10:02 -Jsem to já.
-Jsi to ty.

00:10:04 Já ti pak ukážu fotku, budeš se sám divit!

00:10:07 -Zdeněk se nezměnil.
-Vždyť vy taky ne!

00:10:11 -Zdravíčko!
-Ahoj, Romane!

00:10:12 Já jsem Jiří Lukeš a hrál jsem Mirka Dušína.

00:10:17 Já jsem Martin Kapoun a byl jsem Rychlonožka.

00:10:23 Tomáš Hádl, Jarka Metelka.

00:10:28 Zdeněk Jánský, Jindra Hojer.

00:10:33 Já myslím, že jsem Skamene a hrál jsem Červenáčka.

00:10:38 Já jdu takhle mezi vás. Já jsem strašně rád, že jste tady.

00:10:42 Musím vám říct,

00:10:44 že po třiceti čtyřech letech se setkáváme.

00:10:50 Ale takhle společně.

00:10:52 Prakticky se divím, že vedle sebe takhle neležíme.

00:10:57 Pojem pan Foglar je velký.

00:10:59 Popravdě musím říct, že ne vše,

00:11:01 co pan Foglar má ve svých knihách, zastávám.

00:11:06 Dokonce Chatu v jezerní kotlině jsme nedočetli,

00:11:08 protože můj syn se bál.

00:11:12 Ale byla to zajímavá práce. Bylo to něco úplně nového.

00:11:17 Mně to nikdy nic neříkalo. Já jsem to nikdy nečetl.

00:11:19 Pan režisér mě do toho dostal, já jsem v tom hrál,

00:11:23 šlo vlastně o prachy.

00:11:28 Ježkovy voči!

00:11:30 Já to za tebe vemu!

00:11:32 Kam tě vede slepá vášeň, pro mě to bude přímo hračka!

00:11:36 Já musím na Jirku prozradit jednu věc.

00:11:38 Jirka byl jediný člověk, kterého jsem vlastně znal dobře,

00:11:44 protože já jsem dělal pomocného režiséra na Bobešovi,

00:11:49 to byl zfilmovaný Pleva, Honza Valášek to režíroval.

00:11:54 A já jsem tam dělal asistenta režie,

00:11:56 čili my jsme se, Jirko, znali.

00:11:59 -Vždyť já tam byl taky!
-Tomáš tam byl taky?

00:12:03 Tomáši, já se ti strašně omlouvám. Ale Jirka byl hlavní.

00:12:08 Já byl hned za ním, ale to nic.

00:12:14 Motocykl dám za ježka v kleci.

00:12:17 Mně to stejně nejde do hlavy. To má ten ježek takovou cenu?

00:12:21 Rychlé šípy jsou, když ne pro dospělé, tak pro chlapce,

00:12:26 je to součást kultury.

00:12:29 Já si myslím, že to není málo.

00:12:31 Tenkrát jsem z toho byl ztrémovaný, ale dnes, když si na to vzpomínám,

00:12:35 tak jsem Hynkovi vděčný, nejen že mě vzal, ale že mě nevyhodil,

00:12:40 že, prostě, můžu být Rychlonožka.

00:12:42 A já na druhou stranu musím říct,

00:12:44 že Rychlonožka pro nás byl největší problém,

00:12:46 vy si to, možná, pamatujete.

00:12:48 My už jsme všechny měli,

00:12:50 a s Rychlonožkou už jsme to skoro vzdávali.

00:12:52 A objevil se Martin, který přijel z Ústí tehdy, myslím,

00:12:55 že jo, z Ústí to bylo?

00:12:57 Příšerný nápad, tenkrát.

00:12:59 Na konkurs jsem přijel a najednou se zjistilo...

00:13:02 A my když jsme ho viděli, tak jsme řekli: Konečně!

00:13:04 Prohlašuji na svou čest,

00:13:06 že jsem klub nezradil a nikdy taky nezradím!

00:13:11 Já nevím kluci, jestli se pamatujete,

00:13:13 ale když se to promítalo,

00:13:16 tak to ty ulice byly opravdu prázdné, tehdy.

00:13:19 Já myslím, že to success byl.

00:13:31 -Vontská kronika.
-Je to možný?

00:13:34 Podívej se dál!

00:13:37 -Vojtěch Vont!
-Tak přeci jen existoval!

00:13:46 Machoň a Komour.

00:13:50 Kapitola první.

00:13:54 "Kam paměť sahá, jsou dějiny Stínadel dějinami zápasu.

00:13:59 Opovrhována všemi, kdo nežijí v jejich uličkách,

00:14:01 jsou Stínadla klecí, věznící všechny, kdo se v nich narodili.

00:14:06 Jsme vyděděnci svého města,

00:14:08 a jako bychom pro ten úděl nenáviděli jeden druhého,

00:14:10 zápasíme spolu bez milosrdenství, den po dni."

00:14:16 Podle některých těch útvarů jsem si jist, že to bylo tady.

00:14:22 Tady dokonce byly koleje,

00:14:24 kde jezdily ty vozíky s tou municí, jestli si pamatuješ,

00:14:28 a tady tím tunelem, co jsme šli, tím krásným,

00:14:31 tam se na bojiště přisunovala ta munice.

00:14:35 V každém případě jednu věc.

00:14:36 Mně to v té době připadalo podstatně větší.

00:14:39 To jo.

00:14:40 Nevím, nevím, jak člověk je v tom dětství,

00:14:43 tak ty oči byly jiné.

00:14:59 To už jsem měl jméno takového bitevního experta, v té době,

00:15:03 protože já jsem pracoval na různých válečných filmech,

00:15:08 a tady ta válka byla trošku stylizovaná.

00:15:13 Ale nicméně, také tam byla určitá nebezpečí.

00:15:16 Takže, jak to tak už v životě bývá, že ty názory se někdy zkříží,

00:15:22 nakonec se to tedy řeší násilnou cestou.

00:15:28 Ale tady je třeba říct, ty zbraně byly humanistické, tenkrát.

00:15:32 No, ale stejně jsme dostali.

00:15:35 Protože to byly pytle s moukou a on blbě letěl, to je pravda.

00:15:40 Ale když zasáhl, tak to na tom zasaženém skutečně bylo vidět.

00:15:46 Ale někdy se tam musel přiložit nějaký kamínek,

00:15:49 a to byla pak otázka toho osobního štěstí,

00:15:51 kdo to zrovna dostal tím kamenem.

00:15:56 Ale je zajímavé, že vždycky,

00:15:57 když se točí jakákoliv bitva, nemyslím jenom tahle, tak se říká:

00:16:01 Prosím vás, opatrně, buďte všichni na sebe opatrní!

00:16:05 Samozřejmě, nikdo není opatrný, takže první se snaží trefit.

00:16:11 Takže, člověk skutečně skáče jak zajíc.

00:16:16 Je den bitvy.

00:16:19 Těsně před jejím začátkem se Vojtěch Vont snaží

00:16:20 náčelníky obou stran od jejich záměru odvrátit.

00:16:23 Má jiný plán.

00:16:25 Navrhuje, aby spolu svedli boj sami náčelníci.

00:16:28 Má dokonce přesně stanoveny podmínky,

00:16:30 za jakých by se měl jejich souboj uskutečnit,

00:16:32 aby v něm zvítězil skutečně lepší, a ne jenom silnější.

00:16:37 Ale jeho plán není žádnou ze znepřátelených stran přijat.

00:16:40 Bylo už vyrobeno příliš mnoho zbraní,

00:16:44 aby bylo možné nechat je bez užitku.

00:17:17 Tahleta bitva...

00:17:20 no, já v té době začínal, takže jsem byl šťastný,

00:17:22 že si můžu tzv. přičichnout k filmu

00:17:25 a setkat se s touto technikou, a se vším, co k tomu patří.

00:17:32 Ale stalo se, že kameraman měl takovou specialitu,

00:17:37 že mnohdy vzal handku do ruky a šel s válčícími,

00:17:42 proti lítaly koule,

00:17:43 čím víc lítaly kolem něj, tím víc byl šťastnější,

00:17:47 jenomže jedna ta koule se utrhla,

00:17:49 bylo to už po tom, co se zavolalo na ty děti STOP.

00:17:54 A v té době dostal kameraman zásah.

00:17:57 Když rozzlobený sundal kameru od očí, tak bylo vidět,

00:18:01 že se mu už vytváří modřina, a ta modřina byla bytelná.

00:18:04 Samozřejmě, že se ozvalo:

00:18:06 Počkej, ty hajzlíku, až tě chytnu,

00:18:08 já si to s tebou vyřídím, já si tě podám!

00:18:10 Mně neutečeš, kamaráde, žádnej Makarenko!

00:18:12 A utíkal...

00:18:14 Teď to vypadalo, jako že klukovi jde o život.

00:18:17 Kluk běžel, kameraman běžel,

00:18:19 ale samozřejmě jak běžel, tak se taky časem unavil,

00:18:23 takže když kluka dostihl, tak už, více méně, na něm visel.

00:18:27 Tak, mám pro vás příznivou zprávu: Kluk přežil.

00:18:32 Hlavně, že se té kameře nakonec nic nestalo,

00:18:35 ale ten úmysl tam byl.

00:18:37 To zvědové donesli, že ta kamera,

00:18:39 že se jim stala, do jisté míry, cílem.

00:18:43 Aby to, že jsme si to na ně vymysleli,

00:18:45 nás taky trošičku zasáhlo.

00:18:49 To se stalo něco, co se muselo stát.

00:18:52 Kdosi překročil stanovenou úmluvu a místo pytle, naplněného vápnem,

00:18:55 zasahuje Komoura kamenem.

00:19:09 Tady jsme se museli obrátit na sice mladé herce,

00:19:12 ale už přeci jenom s nějakou zkušeností,

00:19:15 a hlavně jsme se obraceli na ty, o kterých mluvil Petr,

00:19:21 že našli zalíbení právě v této tématice,

00:19:25 a že velice rychle pochopili, o co se jedná.

00:19:29 Protože oni tam neměli moc velký prostor něco rozehrát.

00:19:32 No, to byla trošku pragmatická úvaha.

00:19:35 My jsme si, prostě, potřebovali odpočinout od té šílené práce,

00:19:40 kterou jsme museli vykonat při hledání těch dětských rolí.

00:19:43 A tam jsme si malinko udělali takovou vůli.

00:19:46 Já tedy býval vždycky Rychlonožka, tak mi říkali i na škole,

00:19:53 protože jsem měl ty vlasy, které se nikdy nedaly upravit,

00:19:58 a vzpomínám si, že moje maminka, když jsem šel do tanečních,

00:20:03 tak abych jí nedělal ostudu, mi je mazala cukrovou vodou,

00:20:07 takže jsem měl místo vlasů na hlavě přílbu.

00:20:12 A nakonec jsem dostal roli Mažňáka. Tedy roli záporného chlapce.

00:20:31 Já se jmenuju Mažňák, jestli to náhodou nevíš.

00:20:37 Mně bylo už dost přes třicet, a hrál jsem kluka, hocha.

00:20:42 Tedy, ne sice zrovna dobrého, ale hrál jsem ho rád,

00:20:51 protože ty záporné postavy u Foglara

00:20:53 měly pořád takovou klukovskou dimenzi,

00:20:56 které jsem rozuměl a kterou jsem, tak nějak, chápal.

00:21:03 Si to ještě rozmyslíš...

00:21:15 Vyneste ho!

00:21:18 A chvíli ho tam nechte!

00:21:21 To prej dělá na paměť moc dobře!

00:21:25 Až mi budeš chtít něco říct, tak zavolej!

00:21:29 Já jsem zažil tak nádhernou příhodu!

00:21:31 Dcera byla malá, žehlil jsem plenky, nebo co,

00:21:35 ozval se zvonek a tam stáli dva kluci.

00:21:40 A ten jeden úplně zasklil mou ženu Alenu a řekl:

00:21:44 "Mažňáku, pojď ven!"

00:21:49 Vůbec s ní nekomunikoval.

00:21:52 A jí to došlo a řekla: Jó, ven? Mažňák?

00:21:55 Tak Mažňák nejdřív dožehlí plínky,

00:21:58 potom vezme dceru do kočáru a pojede se s ní projet.

00:22:03 To bude práce Mažňáka!

00:22:07 A ten druhý, ten velký, říkal:

00:22:09 Já ti to říkal, že to je jenom herec,

00:22:12 že to je houby Mažňák!

00:22:16 Toto je kostel sv. Jakuba,

00:22:19 a to byl jeden z mála reálů, kde jsme točili,

00:22:22 protože, koneckonců, si asi každý dovede představit,

00:22:25 že se dá těžko postavit kostelní věž i se zvonem.

00:22:40 -Co je nahoře?
-Dál už to nevede.

00:22:51 Já si vzpomínám, že to místo bylo takhle velké,

00:22:53 asi čtyři metry čtvereční,

00:22:55 bylo na něm, aspoň to je můj pocit,

00:22:58 pět Rychlých šípů, kameraman, kamera a Hynek.

00:23:02 A někde uprostřed přeci jenom zbyl kousek místa na ten deník,

00:23:05 který jsem měl najít.

00:23:07 Tak tam ten deník dali

00:23:09 a na mně bylo, abych ho s tou baterkou našel.

00:23:12 Bylo napětí ve štábu, když jsme to točili,

00:23:14 ale podařilo se mi to.

00:23:17 Máš tam něco?

00:23:19 Hele, podívej se na tohle.

00:23:26 Je to psaný tužkou a prach na tom seděl Bůh ví kolik let.

00:23:32 Aspoň pár vět, abysme věděli, jestli je to opravdu vono!

00:23:34 Počkej!

00:23:37 Ten Tleskač, totiž, nás vlastně dostane do hry.

00:23:39 V tu chvíli my můžeme jít do Stínadel.

00:23:42 My najednou víme, že ten ježek v kleci

00:23:45 není jenom odznak vnější moci, ale že je něco vevnitř.

00:23:49 Spoustu toho asi nepřečteme, trochu jsem se na to doma díval.

00:23:52 Vlastně to byla jistá mystika.

00:23:55 Ta postava, nevědělo se ani, jestli existuje,

00:23:57 jenom se o ní mluvilo.

00:23:59 A najednou se tady potvrdilo, že to byla reálná postava,

00:24:02 a to byl, jak říkáš správně, důvod pro ty Rychlé šípy,

00:24:05 že mají důvod, proč ho opravdu začít hledat

00:24:08 a pátrat po jeho stopách.

00:24:11 Byla to taková ta rozbuška, která vede k dalším činům.

00:24:17 Dával jsem to všechno dohromady už aspoň dvacetkrát.

00:24:20 Ale takhle nervózní jsem u toho nebyl ještě nikdy.

00:24:27 Bál jsem se, abych neudělal nějakou chybu při montáži,

00:24:30 ale zdálo se, že jde všechno docela dobře.

00:24:34 Nedovedl jsem si představit co udělám,

00:24:36 jestli to bude v pořádku.

00:24:39 Byl bych první člověk na světě, kterému by se taková věc podařila.

00:24:44 Překonat gravitaci, odpoutat se od země,

00:24:49 použít při tom jen vlastní síly.

00:24:52 To je mistr Bednář, z Filmového studia Barrandov,

00:24:55 tvůrce létajícího kola.

00:24:57 Tady ho vidíme s modelem.

00:24:59 Já bych se nebál říct, že to, možná, trošku symboliky má,

00:25:02 protože to je touha, létat,

00:25:04 každý z nás, který kdy v životě ve snu létal,

00:25:08 tak to je přece strašně hezké, když člověk může letět!

00:25:14 Konečně bylo všechno hotovo.

00:25:16 Sedl jsem si na kolo a rozjel jsem se co nejrychleji.

00:25:26 Když jsem dosáhl velké rychlosti, zapnul jsem všechny převody.

00:25:31 A pak se to stalo.

00:25:33 Kolo nadskočilo, ale bez nárazu,

00:25:34 spíš jako by ho nazdvihla neviditelná síla.

00:25:38 To létající kolo, aby mohlo letět,

00:25:40 tak jsme si vymysleli, že na plošinu vagónu dáme jeřáb,

00:25:45 z toho jeřábu spustíme kolo,

00:25:47 kamera bude zároveň také na tom vagóně,

00:25:50 takže to bude strašně jednoduché,

00:25:51 a my vlastně jako pojedeme vedle toho kola, které letí.

00:25:56 Musím se přiznat k jedné věci, že celé to začalo tím,

00:25:59 že přišel Jarda Hanzlík, který hrál Tleskače,

00:26:04 a když to viděl, tak říkal:

00:26:05 Moment, moment, já si na to sednu, jako že poletím a jak to končí?

00:26:13 A já říkám: Vždyť víš, vždyť jsi četl scénář,

00:26:16 to končí tím, že dojedeš támhle k tomu stromu,

00:26:18 to letadlo tam do toho stromu narazí,

00:26:20 a tam ten Tleskač vlastně ztroskotá.

00:26:23 A on říká: Jak to chceš jako udělat?

00:26:25 A já jsem říkal: Jako vždycky, u filmu je to jednoduchý.

00:26:28 Já si, prostě, natočím, jak letíš,

00:26:32 pak si natočíme v detailu jenom to křídlo,

00:26:34 jak letí ke stromu atd.

00:26:36 A on říkal: No, ale aby ten vlak včas zastavil!

00:26:39 A já jsem říkal: Járo, nic se nemůže stát,

00:26:41 my ti to hned předvedeme.

00:26:44 Takže hned první den se stalo to,

00:26:46 že jsme narazili, i s Járou, do toho stromu.

00:26:50 On říkal: Tak vám, chlapci, děkuju, že se nemůže nic stát!

00:26:54 A ti kluci od té lokomotivy říkali:

00:26:56 Šéfe, ona když je tam zatáčka, tak to nejde ubrzdit.

00:27:01 Což řekli, až když došlo k nejhoršímu.

00:27:06 Chtěl jsem se vyhnout stromům,

00:27:07 ale lanko kormidelního křidélka se zadrhlo.

00:27:09 Nemohl jsem s ním ani hnout.

00:27:20 Obávám se, že létající kolo skončilo ve šrotu.

00:27:24 Tak jako ty vynálezy často končí.

00:27:27 Ale existoval určitě model, a o ten já jsem strašně stál,

00:27:31 tak jako jsem stál tady o toho ježka v kleci,

00:27:34 že bych si ho nechal na památku.

00:27:37 Ten model, obávám se, že skončil v popelnici,

00:27:40 protože nejdřív si ho vzal

00:27:42 k sobě nějaký náměstek pro své dítě,

00:27:44 no a ty konce jsou pak zřejmé.

00:27:48 Co tady děláte?

00:27:52 Je vás pět, to je skoro dost na založení nový party.

00:27:57 Nebo na zápas o Velký Vontství.

00:27:59 Nechcem založit žádnou novou partu a o Velký Vontství taky nestojíme.

00:28:02 To jste tedy ve Stínadlech jediní.

00:28:09 Chcete mi tvrdit, že nemáte zájem ani o tohle?

00:28:14 -Ježek v kleci!
-Tak přece vás něco zajímá!

00:28:18 Záhada hlavolamu je záhada.

00:28:24 Protože v tomhletom záhadném městě, jako je Praha,

00:28:28 v tomhletom tajuplném městě,

00:28:31 jsme už před pětatřiceti lety natočili Záhadu hlavolamu,

00:28:39 a ze záhadných důvodů potkávám,

00:28:42 kdykoliv přijedu do tohoto záhadného města,

00:28:46 malé školáky a oni mě požádají,

00:28:50 abych se jim podepsal, třeba do čítanky.

00:28:54 Ale vtip je v tom, že nechtějí moje jméno.

00:28:59 Oni mně řeknou: Prosím vás, podepište se mi jako Široko.

00:29:08 Ano, já jsem Široko.

00:29:12 Já nevím, proč si Hynek Bočan vybral právě mě.

00:29:16 Abych řekl pravdu, ono je to tak dávno,

00:29:19 že si to ani nepamatuju, ten průběh obsazování té role.

00:29:24 Já si myslím, že mi, prostě, tenkrát někdo zavolal a řekl,

00:29:27 jestli bych nechtěl hrát Široka v Záhadě hlavolamu,

00:29:31 a já jsem zřejmě řekl, že jo.

00:29:34 Možná taky, že mohl být jeden z důvodů Hynkových,

00:29:38 že tam bylo lezení po zdech a po střechách,

00:29:43 a že já jsem měl vždycky pověst herce,

00:29:47 který se takovým věcem nejen nevyhýbal,

00:29:51 ale naopak takové krkolomnosti vyhledával a měl je rád.

00:30:06 Ty seš přece Velkej Vont!

00:30:09 Jestli bych to uměl obsluhovat? Ne.

00:30:12 Abych vám řekl pravdu, ne.

00:30:16 Já si myslím, že to neumí nikdo, protože v tom ta záhada spočívá.

00:30:27 Kdybych teď udělal před kamerou...

00:30:36 Nepovedlo. Ne, já to neumím.

00:30:46 Je zvláštní, jak mě těch pár pohybů dovede uklidnit.

00:30:51 Když natočíme nejdelší osten ježka tak,

00:30:54 aby vyčníval z klece nejširším jejím otvorem,

00:30:57 posuneme ježka do poloviny výšky klece.

00:31:00 Pak točíme za vyčnívající osten ježkem

00:31:01 až na jeho protilehlé straně

00:31:03 dostaneme do kolmé polohy nad sebou dva jiné ostny.

00:31:06 Tím ježek v kleci dostane takovou figuru,

00:31:09 že všechny jeho ostatní ostny

00:31:11 zaujmou příznivou polohu k nejširšímu otvoru.

00:31:15 Chtěl jsem se přesvědčit, že plánek uvnitř je v pořádku.

00:31:31 Tento film je o chlapectví.

00:31:34 O klukovství, které já si myslím, že si má člověk pracně,

00:31:41 i za cenu úsilí, v životě zachovávat.

00:31:48 Tím se, možná, i rozlušťuje ta záhada,

00:31:50 proč to mají děti a chlapci znovu a znovu rádi.

00:31:55 Protože v tom nacházejí jakýsi

00:31:58 ideál svého dětství, které chtějí prožívat,

00:32:04 a ke kterému se třeba v budoucnu míní vracet.

00:32:13 Mám. Mám, podívejte se!

00:32:19 Takhle jste to ještě neviděli.

00:32:29 My jsme ten seriál dotočili v roce 1969.

00:32:34 To už začínala normalizace, ale takovým pozvolným způsobem.

00:32:39 To nebylo tak, že jeden den sem přišli Rusové

00:32:43 a druhý den už všechno fungovalo jinak.

00:32:46 To byla taková jako postupná normalizace, jak oni tomu říkali.

00:32:51 A my jsme to odpromítali na Vánoce roku 1969,

00:32:59 a to bylo první a poslední promítání na dlouhou dobu.

00:33:04 Pak to šlo nadlouho do trezoru.

00:33:11 Já to musím dokázat, přece!

00:33:21 To je moje!

00:33:22 Tleskač se učil u mě, já se o něj staral!

00:33:37 To je strašná marnost, když se ten ježek ztratí,

00:33:42 a vlastně všechno, co se dělo kolem, vyzní naplano,

00:33:47 ale věděli jsme, nějak jsem cítil,

00:33:49 že to nemohlo být jinak, samozřejmě.

00:33:52 Ale znovu to opakuji,

00:33:54 že ten Foglar byl velmi obratný fabulátor,

00:33:56 a že to udělal tak, jak se to nejlépe dalo udělat.

00:34:00 I právě s koncem toho Tleskačova vynálezu.

00:34:06 Kde je hlavolam?

00:34:08 Nemám. Zůstal ve vodě. Tam někde, ve vodě.

00:34:14 -Ty ho znáš? Znáš ho?
-Je to můj otec.

00:34:21 Foglar byl zklamán,

00:34:25 protože to, jaksi, nebylo přesně podle jeho knížky.

00:34:28 Některé věci tam chyběly.

00:34:30 Dokonce já musím říct, že kdybych to točil dneska,

00:34:33 tak bych tam Bratrstvo kočičí pracky určitě dal.

00:34:38 Že bych se už tolik nebál, že ty kluky třeba nenajdeme,

00:34:41 jako jsme tehdy měli obavy.

00:34:43 Ale já to celé vlastně říkám jenom proto,

00:34:45 abych se mohl pochválit, to je logické.

00:34:48 Tak, jak byl ten Foglar z toho takový lehce zklamaný,

00:34:51 tak po letech jsem se s ním sešel.

00:34:56 Podepisoval u nás na Kulaťáku nějakou svou knížku,

00:35:00 to bylo někdy v 90. letech,

00:35:05 a tam mi ten Jestřáb řekl, že došel k tomu,

00:35:11 že nic lepšího z jeho díla není zfilmované.

00:35:31 Jestli toto téma má co říct současným dětem?

00:35:34 To je beznadějný...

00:35:37 Já si myslím, že mám docela právo říkat, že jo.

00:35:40 A můžu to doložit.

00:35:43 Když tohle odložím, když vám to třeba podám, to můžu, že.

00:35:49 A já to tady doložím...

00:35:53 Tady někde najdu dopis...

00:35:56 To je shoda náhod, že jsem velice nedávno do televize dostal dopis,

00:36:03 a ten dopis mi napsaly takové mladé holky.

00:36:13 A protože jsem idiot, tak jsem si vzal jiný dopis!

00:36:21 No, nemusíte mi to věřit,

00:36:23 ale skutečně mám doma takový dopis od mladých holek,

00:36:27 které mají oddíl Zapadající slunce,

00:36:30 a kterým jsem poslal nějaké fotografie,

00:36:34 a které říkaly, jestli bych jim nemohl dát adresu Rychlých šípů,

00:36:41 a jak to vypadá, jestli jsou to opravdu reálné postavy, atd.

00:36:49 Je to hezké v tom, že se ty otázky pořád opakují,

00:36:51 jsou pořád stejné,

00:36:53 jenom je kladou stále mladší a mladší děti.

00:37:04 -Jde za náma pes!
-Vypadá jako Bublina.

00:37:09 Bublino, pojď sem, pojď! Bublino, pojď!

00:37:15 No pojď ke mně, pojď! Hodnej pejsek, pojď!

00:37:22 Skryté titulky: Blanka Plocarová