Proč si moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid pozvali editora Michala Přibáně, knihovníka Jiřího Gruntoráda, historiky filmu bratry Miroslava a Jaroslava Čvančarovy, hudebního publicistu Michala Bystrova, literární debutantku Doru Čechovu či výtvarníka Jana Koblasu? Za jejich životy a prací se vynořuje nenápadné pojítko: vzpomínka na nedávno zemřelého prozaika, překladatele, vydavatele a scenáristu Josefa Škvoreckého

V roce 1989 v zahraničí a pak hned v roce 1990 i doma vydal Václav Havel knihu s názvem Do různých stran. Měl symbolizovat, že svazek obsahuje texty na Jan Schmidnejrůznější témata a že jde také o různé literární žánry, od rozhovorů před eseje a recenze až po politická prohlášení. Dnes možná se leckdo k té knize pod dojmem Havlova úmrtí vrátí, my si ji připomeneme proto, že její název vystihuje tak trochu i pojetí tohoto dílu naší revue. Také my se tentokrát vydáme do různých stran, abychom se dotkli minulosti i nejžhavější přítomnosti, literatury i výtvarného umění, hudby i filmu, ediční práce i knihovnictví. A tichým leitmotivem bude přitom vzpomínka na Josefa Škvoreckého: setkáme se s ním v Tržišti, Nakladatelském počinu, Knihovně a nakonec ještě i v Přesahu literatury.

Josef Škvorecký v Port Arthuru – hospodě ze ZbabělcůTéměř 40 svazků čítají Spisy Josefa Škvoreckého. Po Odeonu, Ivo Železném a Literární akademii je vydává už čtvrté nakladatelství. Jmenuje se Books and Cards, je zaměřené právě jen na Škvoreckého a jedním z editorů jeho spisů je literární historik Michal Přibáň (* 1966). Jak to teď bude s vydáváním díla Josefa Škvoreckého dál? Plánují se ještě další svazky? Chybí vůbec ve Spisech J. Š. ještě něco? A co dosavadní vydané svazky zatím odhalily? Vyvrátily např. obvinění z 90. let, že si J. Š. neprávem přivlastňuje některá díla svého přítele Jana Zábrany? Také dílo J. Š. mířilo do mnoha různých stran - dokázali jsme to vůbec docenit? Odpovědi na to všechno si můžeme proložit záběry z dokumentu Jirky Věrčáka Josef tiché ořezávátko a otec Brown (1992).

Pan ČvančaraBratři Miroslav Čvančara (* 1934) a Jaroslav Čvančara (* 1948) pocházejí ze slovutné kinařské rodiny Františka Čvančary (1903- 1962), majitele filmové půjčovny. Oba se zabývají dějinami kinematografie v Čechách, Miroslav dlouhá léta pracoval v Ústřední půjčovně filmů a jako promítač, pak v různých profesích ve Filmových laboratořích. Společně vydali teď bichli Zaniklý svět stříbrných pláten. Po stopách pražských biografů (2011), kde je Miroslav autorem textové části o historii pražských kin po jednotlivých obvodech, Jaroslav sestavil téměř čtyřsetstránkovou obrazovou přílohu, evokující atmosféru starých promítacích síní a jejich programů. S oběma se sejdeme v ve známém žižkovském kině Aero, kde bylo loni 9. 12. otevřeno nově zrekonstruované moderní předsálí s barem. Spojíme tedy příjemné s užitečným.

Dora ČechovaÚplně žhavou novinkou v době našeho natáčení bude prvotina autorky jménem Dora Čechova (* 1971) Nechtěl jsem být Leninem (2012). Její otec byl Rus, narodila se prý ve vlaku mezi Moskvou a Prahou, studovala na Konzervatoři Jaroslava Ježka tvorbu textů a scénáře, učí na základní umělecké škole a v jejím psaní se snoubí ruská nostalgie s břitkým viděním současnosti.

Jan KoblasaSochař, malíř a grafik Jan Koblasa (* 1932) se letos 2. 10. dožije osmdesáti let, stále je však v plné práci, jak dokazuje jeho výstava připravovaná na březen i právě vydaná kniha deníkových zápisů z let 1968–1990 Emigrace. Vstávání z mrtvých se živým nedaří (2011). Zachycují léta života a tvorby mimo domov, v SRN, v Kielu a Hamburku, kde dodnes žije, ale i jinde ve světě (spolupracoval také s „podnikem na koleně“ 68- Publishers Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové).

Stopáž52 minut
Rok výroby 2012
 P ST
ŽánrMagazín