Opravník biologických omylů

19. 5. 2019
Kdo je tady vlastně saranče?

Většina lidí z nějakého mně neznámého důvodu považuje kobylku zelenou (ano, toho zeleného „koníka“) za „saranče“. Použití středního rodu bych ještě odpustil, konec konců z hlediska českého jazyka je mimo odborné texty přípustné, ale ta determinace… A přitom je to tak jednoduché! Kobylky mají dlouhá tykadla přesahující délku jejich těla, zatímco tykadla sarančí jsou velmi krátká. Kromě toho jsou mezi nimi i jiné významné rozdíly, podle nichž se už ovšem na první pohled rozeznat nedají. Saranče se živí rostlinnou potravou a cvrčí třením zadních končetin o krytky (přeměněný první pár křídel), zatímco dravé kobylky třou při cvrčení krytkami o sebe.

Zmíněný omyl s nesprávným pojmenováním kobylky zelené má u nás překvapivě velkou skupinu zastánců, kteří jsou schopni se s entomologem tvrdě pohádat. Na obhajobu svého názoru argumentují, že „to velký zelený s bodcem na konci přece musí být saranče, protože co jiného by to bylo“, případně že „to bylo odjakživa saranče“.

Lid obecný v tom ovšem není sám. Dokonce ani kniha knih Bible nemá v problematice příliš jasno. Jednu z ran egyptských totiž nezpůsobily ony příslovečné kobylky, ale zcela jistě hejna sarančí stěhovavých.

Autor textu: Jiří Řehounek, Entomolog, Calla – sdružení pro záchranu prostředí, z. s.

videoKdo je tady vlastně saranče?
...
video video

Kdo je tady vlastně saranče?

12. 5. 2019
Proč ten brouček nevyroste?

Kdo viděl druhý ze tří dílů hollywoodského trháku Doba ledová, možná si vzpomene na rodinku kovově lesklých „hovniválů“, jejíž tatínkovi se nechtělo válet kuličku. Za ním a ráznou maminkou pochodovali dva asi o polovinu menší „hovniválkové“ coby jejich děti. V animovaném filmu bychom to tvůrcům možná mohli odpustit, ani v běžném životě se však obvykle nesetkávám s přílišnou znalostí hmyzího života. Už vícekrát jsem si mohl vyslechnout rozhovory, kdy rodič nad nějakým pišišvorem zasvěceně vysvětloval svým potomkům, že brouček je sice malý, ale ještě vyroste. Odhlédnu-li od faktu, že se obvykle nejednalo o broučka, samotné tvrzení o růstu je pochopitelně zavádějící. Dospělý brouček jakožto představitel hmyzu s proměnou dokonalou pochopitelně nevyroste, protože růst si prožil už jako larva. Jeho velikost se již nezmění od tzv. vykuklení, tedy opuštění kukly.

Jiná situace nastává, pokud si dotyčný rodič splete brouka s některým jiným hmyzem (nejčastěji s plošticí, ale klidně i menším švábem, pavoukem nebo čímkoli jiným, co měří do pěti centimetrů). Pak se může stát, že náhodně narazil třeba na larvální stadium a má dokonce i pravdu. Asi nejkurióznějším omylem s touto tématikou však pro mne bylo tvrzení, že slunéčko dvoutečné je mládětem slunéčka sedmitečného. Jeho autor samozřejmě předpokládal, že růstem slunéčka se zvýší nejen jeho velikost, ale i počet teček na krovkách.

Autor textu: Jiří Řehounek, Entomolog, Calla – sdružení pro záchranu prostředí, z. s.

videoProč ten brouček nevyroste?
...
video video

Proč ten brouček nevyroste?

5. 5. 2019
Nesahejte na ptáčata

Dětem by se od malička mělo vštěpovat, a uvědomělí rodiče tak činí, že na nalezená mláďátka v přírodě nesaháme. Opravdu to pro mnohé případy platí, pokud naleznete v louce osamělého srnečka nebo malé zajíčky, je přirozeným pudem dětí i dospělých zachránit je před jistou smrtí. Nicméně, právě v těchto případech se záchranou dopustíme velké chyby. Srnec obecný je druh, u kterého samice odkládá v prvních dnech po porodu mládě na bezpečném místě (typicky ve vysoké trávě) a samice se chodí napást. Mládě je pravidelně matkou navštěvováno a kojeno. Pokud bychom tedy takového nalezence zachránili, např. odnesením do záchranné stanice, odsoudili bychom ho k doživotnímu zajetí, protože ručně dokrmená srnčata nemají velkou šanci na návrat do přírody. Nicméně i pouhé pohlazení nalezeného srnčete nebo zajíčků zapříčiní, že jejich matka z nich ucítí pach člověka a nevrátí se k nim. V takovém případě samozřejmě mláďata zahynou.

To vše ovšem neplatí pro mláďata ptáků. Také se často stává, že naleznete ptáče, vypadlé z hnízda. Ne že by ptáci měli horší čich a necítili z mláděte pach člověka poté, co se ho dotknete. Jen zkrátka na ten pach tolik nedají a mládě rádi dokrmí, i když na něj sáhnete. Pokud tedy najdete ptačí mládě někde na ulici, nebojte se jej odnést do nejbližšího keře, jeho rodiče tam někde čekají a mláděte se rádi znovu ujmou.

Autor textu: RNDr. Petr Veselý, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

videoNesahejte na ptáčata
...
video video

Nesahejte na ptáčata

28. 4. 2019
Ptáci tažní a stálí

To, že ptáci jsou tažní a stálí, se učí již v prvouce na prvním stupni základních škol. V přírodě ale nic nebývá tak jednoduché, abychom si to mohli tak snadno zaškatulkovat. Opravdu existují druhy ptáků, kteří musí pravidelně, často v přesně určenou dobu, odlétat na zimu do „teplých krajů“, kde i přes zimu naleznou dostatek potravy, hlavně hmyzí. Nicméně těch druhů, o nichž by se dalo říci, že jsou stálí, není ve skutečnosti mnoho. Ptáci mají křídla, jež využívají k přesouvání z místa na místo. Představa, že pták stráví celý svůj život na území, kde se narodil, bývá občas naplněna u sov nebo datlovitých, ale jinak se osamostatněná mláďata rozlétávají do kraje. Mohou při tom urazit několik stovek kilometrů, i když se jedná o druh z našeho pohledu stálý. Ovšem některé druhy opeřenců „klamou tělem“. Jedná se o druhy, které jsou do velké míry tažné (většina populace odlétá, mnohdy i docela daleko), avšak můžeme je potkávat na našem území po celý rok. Je to pro to, že česká zima je pro některé jedince těchto druhů nepříjemná a raději od nás odlétají na jih, zatímco pro jedince téhož druhu, kteří se narodili na dalekém severu, je naše zima zlatá ve srovnání s tím, co by je čekalo ve Finsku. Proto například pěnkavovití, havrani nebo sýkory přilétají na zimu k nám ze severu a vlastně nahrazují naše hnízdní populace, jež odlétají na jih.

Autor textu: RNDr. Petr Veselý, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Č. Budějovicích

videoPtáci tažní a stálí
...
video video

Ptáci tažní a stálí

26. 4. 2019
Čmeláci neštípou

Jeden z hluboce zakořeněných biologických omylů se týká čmeláků. Řada lidí si myslí (a dokonce se s tím svěřuje i na sociálních sítích a ve sdělovacích prostředcích), že čmeláci neštípou, neboť prý nemají žihadlo. Dokonce i ti, které setkání s čmeláčím žihadlem zabolelo, často tvrdívají, že je čmelák kousl.

Jak je to doopravdy, by nám měla napovědět už příslušnost čmeláků k čeledi včelovitých. Čmeláci žihadlo pochopitelně mají, stejně jako všechny u nás žijící druhy této čeledi, a to bez výjimky. Týká se to ovšem jen královen a dělnic, samečkové žihadlo postrádají. S těmi se však našinec nesetká tak často. Tyto výjimečné případy setkání s čmeláčím samečkem tak pravděpodobně zavdaly příčinu k tvrzení, že čmeláci neštípou. Samičky čmeláků používají žihadlo jen při přímém ohrožení nebo při obraně hnízda.

Naštěstí pro nás tedy čmeláci nechávají žihadlo poměrně v klidu. Rozhodně na to však nelze spoléhat, když je chcete chytit do ruky.

Autor textu: Jiří Řehounek, Entomolog, Calla – sdružení pro záchranu prostředí, z. s.

videoČmeláci neštípou
...
video video

Čmeláci neštípou

14. 4. 2019
Hledá se Nemo(vá)

Ve filmu „Hledá se Nemo“ přijde rybí otec Marlin nejprve o milovanou ženu Coral i většinu jiker a stará se o svého jediného přeživšího potomka, kolem jehož únosu do akvária a následného hledání se točí většina děje. Klaun očkatý by však patrně v roli Nemova tatínka namísto truchlení využil příležitost a změnil pohlaví. U klaunů se totiž vyskytuje tzv. protandrynní (protandrický) hermafroditismus. Mladí klauni začínají svůj pohlavní život vždy jako samci a když vyrostou, mění se na samice. Do větší rybky se totiž vejde více jiker, proto je výhodnější, když je v páru samička větší. Vrcholem kariéry je tedy u klaunů stát se ženou. A kdoví, třeba by tato zápletka v době, kdy máme svobodu výběru pohlaví, přinesla Pixaru také velkou sledovanost.

Autor textu: RNDr. Petr Veselý, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

videoHledá se Nemo(vá)
...
video video

Hledá se Nemo(vá)

7. 4. 2019
Mrkající had

Spisovatelka J. K. Rowlingová nechala Harryho Pottera v prvním dílu své ságy rozmlouvat s hroznýšem v ZOO. A hroznýš s ním navázal rozhovor zamrkáním. To není ze zoologického hlediska možné.

Hadi sice mají oční víčka, ta jsou ovšem srostlá a průhledná (překrytá jednou velkou průhlednou šupinou). Proto nemůžou hadi mrkat, ani kdyby moc chtěli. A proto mívají lidé někdy pocit, že hadi svou kořist hypnotizují (viz. Kiplingovy Knihy džunglí) a obávají se jich, protože mrkání je přece samozřejmé u všech živých tvorů.

Takže buď má paní učitelka Rowlingová určité mezery ve vzdělání, nebo v tom budou nějaká bradavická kouzla.

Autor textu: RNDr. Petr Veselý, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

videoMrkající had
...
video video

Mrkající had

31. 3. 2019
Nekrmte ptáky v létě

Přikrmování ptáků přes zimu je určitě záslužná činnost, která prokazatelně zvyšuje šanci ptáků zimu přežít. Nicméně, existuje zarytá představa, že se ptáci smí přikrmovat pouze, a právě přes zimu, a ne v době, kdy hnízdí. V lidech především panuje obava, že by ptáci nosili zrní, které jim na krmítku nabízíme, svým mláďatům, a ta by je nedokázala pozřít a zadusila by se jím. To nemůže být pravda z několika důvodů. Především, téměř všechny druhy pěvců (sýkory, vrabci, pěnkavy apod.), které nám přilétají v zimě na krmítko, jsou semenožravé hlavně přes zimu a v létě také loví hmyz a jiné bezobratlé. V každém případě, až na několik výjimek, všichni pěvci krmí svá mláďata bezobratlými živočichy. Rostlinná potrava (včetně semen) zpravidla neposkytuje dostatek živin pro zdravý růst mláďat. Rodiče by tedy ani náhodou nenapadlo přinést mláďatům na hnízdo semeno. A i kdyby, většina semínek, které na krmítku nabízíme, jsou tak malá, že by ani malé ptáče nemělo problém s jeho pozřením. Hmyz, který občas rodiče přinášejí svým potomkům, je leckdy tak velký, že se do nich sotva vejde, ale i tak jej do sebe mláďata jakž takž nasoukají. Přikrmování ptáci nejvíce potřebují na konci zimy a na jaře, kdy jsou zimou vyčerpáni, a navíc mají hodně co na práci (zpívat, stavět hnízdo apod.). Sypte tedy ptáčkům alespoň i na jaře, pokud ne celé léto.

Autor textu: RNDr. Petr Veselý, Ph.D., Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

videoNekrmte ptáky v létě
...
video video

Nekrmte ptáky v létě