00:00:25 Dobrý večer.

00:00:27 Přijde blondýnka na plovárnu a povídá:

00:00:29 Nesnáším vtipy o blondýnkách. A Eben povídá:

00:00:33 Tak to musíte být paní OLGA SOMMEROVÁ,

00:00:36 vynikající česká dokumentaristka, před kterou bych si vůbec žádný

00:00:41 takový vtip netroufl říct. A paní Olga Sommerová povídá:

00:00:47 -Ty vtipy o blondýnách totiž nejsou vtipy o ženách,

00:00:51 které mají blond vlasy, to jsou vtipy o ženách.

00:00:55 Dehonestující vtipy. A já myslím, že už se moc nevykládají.

00:00:59 -Ale zrovna ve vaší profesi, tam si přece moc stěžovat nemůžete,

00:01:04 tam je tak silná ženská liga - když vzpomenu Drahomíru Vihanovou

00:01:08 nebo Helenku Třeštíkovou nebo vás, teď už vaši dceru,

00:01:12 ta dokumentaristika, tam přece ženy mají velmi důstojné místo!

00:01:16 -Já s vámi souhlasím. A taky vám řeknu proč.

00:01:19 Protože v dokumentárním filmu nezískáte ani prachy ani slávu,

00:01:24 takže kdo to má dělat? No ty blondýny, že jo.

00:01:29 -A ještě ta trpělivost, tu chlapi taky nemají.

00:01:32 Mně dokument vždycky připadá jako taková paličkovaná krajka,

00:01:36 že sedíte a strašně dlouho něco pracně vyrábíte.

00:01:39 A pak z toho je třeba 20minutový dokument.

00:01:42 -Je pravda, že dokumentarismu se ujaly ženy na celém světě.

00:01:46 Jednak z toho důvodu, co jsem říkala, zadruhé proto,

00:01:50 že dokumentární film je méně náročný finančně, takže ty ženy,

00:01:55 ty chudinky, ty se k tomu dostanou.

00:01:58 Navíc ženy asi bývají trochu více empatické než muži, ne? -Asi jo.

00:02:03 -Takže to je ovšem taky součást té profese.

00:02:08 -Já se vám přiznám, že jste mi vždycky jako feministka přišla

00:02:12 krajně podezřelá, protože jste byla příliš hezká.

00:02:16 Feministky přece nejsou hezké.

00:02:18 -No ale to je teda strašný předsudek, že ho slyším

00:02:22 zrovna od vás, tak inteligentního člověka, vědoucího!

00:02:27 Já nevím, proč se to pořád opakuje?

00:02:30 Já jsem vždycky hrdě hlásila, že jsem feministka,

00:02:34 že jsem na to hrdá, a někteří muži říkali, to nemyslíš vážně?

00:02:39 Já to myslím naprosto vážně.

00:02:42 Feminismus nebylo nic jiného než snaha o rovnost, volnost,

00:02:47 bratrství, demokracii, svobodu.

00:02:50 Na tom není přece ale vůbec nic špatného.

00:02:54 -Ne. Ale taky se to lepší.

00:02:56 -Lepší se to myslím v těch mezilidských vztazích,

00:03:00 ale nelepší se to třeba ve veřejném životě, v politice.

00:03:07 Těch žen je tam pořád hrozně málo.
-No ony přišly.-Prosím?

00:03:13 -Že některé přišly.
-Přišly, ale to nic neznamená.

00:03:16 -Ale moc neudělaly dojem.
-Neudělaly zrovna dojem.

00:03:19 A to není dobré vysvědčení pro ženy a pro nás, které vykřikujeme,

00:03:24 že by ženy měly vyjít do politiky, do veřejného života a muži,

00:03:28 že by se měli vrátit do domácnosti, taky trošku k těm dětem,

00:03:31 což dneska ti mladí kluci dělají.

00:03:33 Takže princip spočívá v tom, že žena má jiné hodnoty než muž.

00:03:38 To znamená, že i ve veřejném životě, třeba v parlamentu

00:03:41 bude prosazovat jiné zájmy než muž. A my víme, že je nás 50:50.

00:03:46 Nás je dokonce víc, takže my ženy jsme vlastně

00:03:50 diskriminovaná většina. A to se v podstatě příliš nezměnilo.

00:03:57 Jen si vzpomeňte, když před 2 roky premiér Nečas vyhlásil vládu,

00:04:01 tam nebyla jediná žena. To bylo naprosto skandalosní, že?

00:04:07 -Tak já nevím, já kdybych o nějakých...

00:04:10 Tak ono jich v tom parlamentu pár dobrých je, ale ten příliv,

00:04:14 třeba zrovna v jedné malé straně, tam jich přišlo hodně a...

00:04:20 Abych tak řekl, nenadchly.
-Ne.-Ale opusťme tohle téma.

00:04:25 Když s někým točíte, jak si získáváte jeho důvěru?

00:04:32 -Takhle se mu dívám do očí.

00:04:34 A ten člověk cítí, že mám opravdový zájem, že to není takový jako že...

00:04:39 Ale to znamená, že tam je najednou okamžitě ten kontakt,

00:04:44 ta důvěra je navázaná.

00:04:47 A potom lidi dost rádi mluví o sobě, o svém životě

00:04:51 a o svých problémech, protože jsou nevyslyšeni.

00:04:56 Protože kdo naslouchá?

00:04:58 Tak naslouchají psychologové, psychoterapeuti, psychiatři,

00:05:02 faráři... Kdo ještě?
-To je tak všecko asi.

00:05:06 -A dokumentaristi.
-Ano. Já si vzpomínám,

00:05:08 že když jsme tady měli vašeho manžela Jana Špátu,

00:05:12 tak jsme se na tohle téma bavili.

00:05:14 A on říkal, že ten vztah se tam musí navázat,

00:05:18 ale že si tvůrce, ten dokumentarista, musí hlídat

00:05:22 určitou hranici, přes kterou by to nemělo přepadnout.

00:05:26 Cítíte to stejně?

00:05:27 -No, tak to byl Špáta. Já to mám jinak.

00:05:31 Já vlastně se do každého svého hrdiny, když o něm točím film,

00:05:36 zamiluju, a to přijde samo.

00:05:38 Na toho člověka myslíte stále, lehaje, ať je to žena nebo muž,

00:05:43 tak musí tam být taková ta zamilovanost.

00:05:46 Je těžké, když člověk skončí, odejít a nic.

00:05:49 Ale my bychom za sebou táhli takový zástup svých hrdinů,

00:05:54 že by to bylo nesnesitelné.

00:05:58 A já si táhnu za sebou ve svým životě pár hrdinů,

00:06:02 s kterými jsem točila.

00:06:04 Ale fakt je ten, že ta láska tam musí být.

00:06:07 A myslím si - u mě to aspoň tak je, že je oboustranná. To je hezký, ne?

00:06:13 -Je to hezké. A myslím si, že je to skoro jediný možný způsob,

00:06:17 jak se to dá dělat dobře.

00:06:19 Však vy si je takhle vybíráte.

00:06:21 Asi byste netočila dokument o někom, koho zrovna moc nemusíte?

00:06:25 -Ne, já bych nemohla točit o někom, koho si nevážím na příklad.

00:06:29 A taky musím říct, že jsem natočila úplné minimum filmů o lidech

00:06:33 takzvaně na okraji.

00:06:35 Já jsem natočila dva filmy o Máně, zlodějce, natočila jsem ve věznici

00:06:41 jeden film, a já už dneska bych to ani nechtěla dělat.

00:06:49 Myslím si, že těch lidí, těch neznámých hrdinů,

00:06:54 kteří nám můžou dávat sílu svým životem a příkladem, je dost,

00:06:59 abychom se o nich dozvěděli.

00:07:01 A taková ta éra 90. let, že najednou se vyvalily ty kaly

00:07:06 zdola, to, co se nesmělo za bolševika, najednou se smělo.

00:07:10 Takže teď o těch bezdomovcích, zlodějích a já nevím kom,

00:07:14 tak to já už bych nechtěla dělat. Z tohohle důvodu.

00:07:22 Nebo nemůžu točit film o někom, koho bych měla třeba zesměšnit

00:07:27 nebo znemožnit. To prostě nejde.

00:07:29 Tak takového člověka já si nevyberu.

00:07:31 -Kolik času jste strávila s paní Věrou Čáslavskou

00:07:35 při přípravě vašeho společného filmu?

00:07:37 -My jsme spolu strávily...

00:07:39 Dneska je to deset, jedenáct, dvanáct... Tři roky.

00:07:43 Ale ne na filmu, ale byly to 3 roky intenzivního přátelství.

00:07:48 A ten film jsme dělaly, když náhodou, když nás to napadlo,

00:07:54 nebo jsme mohly. Mezi tím byly poměrně velké pauzy.

00:08:05 A já jsem vlastně k tomu přistoupila s naprostým nadšením.

00:08:10 Ze začátku jsem musela Věru trochu přemlouvat,

00:08:13 protože ona zrovna vylezla z toho přítmí.

00:08:16 Chtěla jsem představit i mladé generaci tuhle hrdinku

00:08:20 našeho národa, protože jsem věděla, že její život je tak dramatický,

00:08:26 dvojí vzestup, dvojí pád, to je pro dokumentární film

00:08:30 ideální životní příběh.

00:08:33 Protože dokumentární film podle mě musí být drama.

00:08:37 -Vy jste zastáncem názoru, že dokumentarista

00:08:40 se může zeptat na všechno.

00:08:42 Je otázka, jestli se má zeptat na všechno?-Nemá.

00:08:46 -Určitě tam bude nějaká mez, za kterou člověk už nechce jít.

00:08:50 -Ale může. Já si proto ráda se svými hrdiny tykám,

00:08:53 protože jsem potom mnohem svobodnější. Můžu být důvěrnější.

00:08:58 Můžu si víc dovolit a můžu víc chtít.

00:09:01 Takže jsem vždycky byla moc ráda, když mě třeba moje 80leté hrdinky,

00:09:06 třeba politické vězeňkyně nebo umělkyně, nabídly tykání.

00:09:10 Já jsem v tom potom mnohem svobodnější.

00:09:14 Já nechci ze sebe dělat šlechetnou, která okamžitě získá důvěru

00:09:18 a všichni ji mají rádi - no, ono to tak skoro je.

00:09:23 Ale ten dokumentarista vlastně stojí sám tváří v tvář životu,

00:09:29 který zobrazuje.

00:09:34 Má tam ještě svého parťáka, kameramana a zvukaře,

00:09:38 jinak je úplně sám a musí do toho jít.

00:09:41 Přijde nemoc, začne sněžit, pršet, bouřka, slunce není...

00:09:48 Prostě ty věci se nedají naplánovat.

00:09:52 A to je dobré, že člověk musí být přizpůsobivý, rychlý, okamžitě.

00:09:58 A to je dobré pro život.

00:10:00 -Vy dáváte ty snímky těm lidem autorizovat?

00:10:03 -Jednoznačně. Pokaždé.
-To asi každý nedělá?

00:10:07 -Každý to asi nedělá, ale je to slušné.

00:10:10 Já si nedovedu představit, že bych se někomu dala,

00:10:13 a on by mi to potom nedal zautorizovat, pokud by to byla

00:10:17 takováhle velká věc.

00:10:18 Jediný člověk, kterému jsem nedala zautorizovat film, byla MÁŇA,

00:10:23 když jsem o ní natočila ten první i ten druhý film.

00:10:26 A to proto, že byla ve vězení, a nějak mě to nenapadlo.

00:10:29 Máňa byla taková předvádějící se, že by jí vůbec nic tam nevadilo,

00:10:34 s tím jsem počítala.

00:10:36 -Teď, když to dáte k autorizaci a objekt toho snímku řekne,

00:10:41 já tam tuhle scénu rozhodně nechci, a vy víte, že je to zrovna silná

00:10:47 scéna, která by v tom filmu být měla, tak co se děje?

00:10:53 -Přemlouvám.
-Přemlouváte.

00:10:55 -Přemlouvám a vysvětluji a zdůvodňuji.

00:10:58 A někdy něco dám pryč.

00:11:00 Ale když je to silná scéna, která je důležitá, tak přemlouvám,

00:11:04 hrozně přemlouvám, protože si přeju, aby tam zůstala.

00:11:08 Ale obecně musím říct, že přemlouvání nemám ráda.

00:11:12 Protože pak člověk vlastně nese zodpovědnost za to, že ten druhý

00:11:17 člověk udělal něco proti své vůli a vlastně nebyl svobodný.

00:11:22 Jinak to nemám ráda.

00:11:25 -Vybaví se vám nějaká sekvence, kterou jste musela na přání vyndat

00:11:30 a která vás mrzí?

00:11:31 -Já si na žádnou takovou scénu nevzpomenu, protože já ty svoje

00:11:36 děti, ty filmy, já je pouštím pryč. Ani si nepíšu bohužel deník.

00:11:41 Jdu potom dál a už myslím jenom na to, co bude dál,

00:11:45 takže já si fakt nevzpomínám.

00:11:47 Ale vzpomínám si naopak, když já jsem byla předmětem natáčení.

00:11:52 To byl film mojí dcery Olgy Špátové.

00:11:54 Ona točila o nás dvou, jako o vztahu matka - dcera,

00:11:59 film NECENZUROVANÉ ROZHOVORY.

00:12:01 Střihali si to ve střižně, pozvali mě, když to bylo hotové.

00:12:05 A tam byla taková scéna, jak já strašně řvu

00:12:08 a jsem tam úplná fúrie.

00:12:10 Prostě hrozná matka, zlá macecha, strašná. A já jsem řekla,

00:12:14 tahle scéna jde ven.

00:12:16 A oni řekli, nejde, jsou to "necenzurované rozhovory".

00:12:21 Tak to tam zůstalo.

00:12:24 -A nevzala jste ji nakonec na milost, když jste to viděla

00:12:28 v tom celku?
-Tak jsem kapitulovala.

00:12:30 Tak jsem říkala, chcete tam mít, je autorka,

00:12:33 já mám pro to pochopení. Já taky nemám ráda,

00:12:36 když mi někdo vyndává z filmu něco, co mám ráda.

00:12:39 Člověk často musí oželet nejlepší scénu, kterou strašně miluje,

00:12:43 ale která se do celého kontextu toho filmu nehodí.

00:12:46 Najednou tam čouhá. A to je potom těžké.

00:12:49 Nebo z důvodů časových řeknu střihačovi, pusť mi to ještě,

00:12:53 ať se rozloučím. Tak se rozloučím, delete, a je to pryč.

00:12:57 -To je smutné. Jste tvůrce, jste kreativní člověk,

00:13:00 nestane se vám, že točíte dokument a řeknete si, tady by bylo dobrý,

00:13:06 kdyby ten člověk řekl třeba to a to a hodilo by se to tam,

00:13:11 ale není to jeho, je to vaše. Požádáte ho o to někdy?-Někdy jo.

00:13:17 Ale ono to pak není autentický.

00:13:20 -No právě, jestli pak nemáte ten provinilý pocit drobné fabulace?

00:13:25 -Ne, člověk točí a najednou vidí, jak mu do tý pokladničky

00:13:29 cinkají ty mince.

00:13:31 A najednou je dlouho ticho, žádná mince necinkne.

00:13:34 A to je velký štěstí, když to tam cinká, to si říkáte,

00:13:38 ježiš, to je nádhera!

00:13:40 No tak člověk by si přál, ale zase jsou ti hrdinové

00:13:45 tak překvapiví, překvapující, že je to dobrodružství.

00:13:49 Já obdivuji hrozně režiséry hraných filmů, a vůbec všechny,

00:13:54 kteří dělají hraný film, protože mně to přijde hrozně

00:13:58 náročný, tak obtížný, tak hrozně dlouho trvající,

00:14:02 že to strašně obdivuji. Já sama bych to nikdy nedokázala.

00:14:08 -Asi bychom měli zdůraznit, že ten obraz s těmi mincemi,

00:14:12 že je to obraz kvality, aby si někdo nemyslel, že točíte

00:14:17 a říkáte si, padají tam mince. Těch tam moc u dokumentu nespadne.

00:14:22 Ale vy máte sice jakoby tu práci po té technické stránce

00:14:26 proti hranému filmu jednodušší, ale zase ji máte těžší v tom,

00:14:31 že teď, jak se netočí na film, tak odpadl pres toho materiálu.

00:14:36 Uvažuji, jestli to na jedné straně není trošku škoda, že když člověk

00:14:41 točil na film, že se musel daleko líp rozmyslet,

00:14:45 co tam bude a co tam nebude.

00:14:47 Kdežto když máte kazetu, kterou přemažete,

00:14:50 tak že člověk točí a točí.

00:14:52 -Já vám musím říct pravý opak.

00:14:55 Já jsem 12 let točila na 35 mm krátký filmy pro kina,

00:15:00 a to byly takový nervy!

00:15:02 Protože toho materiálu bylo málo, to byl jen 3,5násobek,

00:15:06 a nemohly tam být autentické věci, leccos se muselo aranžovat a tak.

00:15:11 A když skončila ta doba, to přišlo s revolucí,

00:15:14 že už nebudou ty filmy v kinech, tak já jsem strašně plakala.

00:15:19 To jsem ještě stříhala na tom stole a tak.

00:15:22 Najednou pak se objevilo video.

00:15:25 Já jsem začala být šťastná, že už nemusím mít tenhle stres.

00:15:30 A tím, jak jsem byla vycvičená z toho krátkého filmu a z té doby,

00:15:35 že musím šetřit, tak jsem byla naučená neplýtvat,

00:15:39 já jsem to nedělala donekonečna.

00:15:42 Takže mně to nevadí, já jsem za to strašně vděčná.

00:15:46 Myslím si, že pro dokumentaristy, pokud se nejedná o nějaký

00:15:51 krásný obrazový film, a to už dneska stejně

00:15:54 celuloid nebude, takže je to vlastně velké požehnání.

00:15:57 -Ještě se vrátím k té otázce, měl jsem vlastně na mysli to,

00:16:01 že vy to sice máte jednodušší, ale pak, při té současné

00:16:04 technologii máte před sebou obrovský balík materiálu.

00:16:08 A to si myslím, že taky chlap by na to neměl tu trpělivost

00:16:12 se tím probírat. Baví vás to?

00:16:15 -Mě to baví, protože já se umím rychle rozhodovat.

00:16:19 Ale co je vlastně dokumentární film?

00:16:22 Tam ten scénář málokdy může být.

00:16:25 Tam může být taková představa, byť napsaná, ale člověk natočí to,

00:16:30 s čím vůbec nepočítal, takže vlastně ten druhý scénář

00:16:34 přichází ve střižně, respektive před ní.

00:16:38 A já si myslím, že dokumentární film se musí budovat jako drama.

00:16:43 Protože nemá ten scénář, příběh, tak se to musí vybudovat potom,

00:16:48 aby to mělo pořád tah, aby se na to lidi dívali.

00:16:52 Musí to být drama a musí to být taky emocionální drama.

00:16:56 Tak to je můj přístup.

00:16:57 Někdo má třeba jiný, ale já to mám takhle ráda.

00:17:01 Udělat ten dramatický tvar z toho je to nejtěžší, co se studenti učí

00:17:06 třeba na FAMU, to nejtěžší, k čemu se třeba teprve doberou.

00:17:11 -Když se díváte na dokumenty jiných lidí, je něco,

00:17:15 co vás spolehlivě nadzvedne, co nesnášíte v dokumentu?

00:17:19 -Strašně ráda mám, když se mi ten film líbí,

00:17:22 protože je to něco z mého oboru.

00:17:25 A já jsem ráda, když se v tom mém oboru, který tak miluji,

00:17:28 něco podaří.

00:17:30 A pak vidím třeba film, vidím od prvních minut,

00:17:33 že je to špatně.

00:17:35 To je, jako když vám dají špatné jídlo.

00:17:39 -Podle čeho poznáte, že je to špatně?

00:17:41 -Po pěti minutách vím, jak to ten člověk uchopil,

00:17:45 z čeho je to vytvořené. Já tím trpím.

00:17:48 Říkám si, tady to mělo být takhle, takhle...

00:17:51 To je taky ta moje profese ještě té pedagožky,

00:17:54 to by mělo být takhle, proč to není takhle?

00:17:56 Ale to není proto, že já mám nějaký svůj styl.

00:17:59 To jde o to, že to prostě není dobrý výrobek.

00:18:02 A může to být úplně jiný, tady můžou být koláče,

00:18:05 tady může být chleba, tady může být štrůdl...

00:18:08 Každý je jiný, ale je třeba, aby to bylo dobře upečené.

00:18:12 Tak to já trpím, to je pravda.
-Ale svůj styl má každý.

00:18:16 Poznala byste podle dokumentu, kdo to točil?

00:18:20 -Poznám to někdy, každý nemusí mít svůj styl,

00:18:23 protože pak jsou autoři bez stylu, ale ty nebudeme brát v potaz.

00:18:28 Ale taky jsem se vždycky holedbala tím, že jsem říkala, že poznám,

00:18:33 jestli to točila žena nebo muž.
-Jo?-Ano.

00:18:35 -Podle čeho? Prostě ti mužský budou horší. To předpokládám.

00:18:39 -Ne. Podle toho právě, jaké hodnoty se tam zdůrazňují, po čem se jde,

00:18:46 jaké je téma toho filmu.

00:18:48 Jednou jsem viděla takový krásný film o Američance, která se stará

00:18:53 asi o 15 těžce postižených dětí, a říkala jsem si,

00:18:58 tohle určitě točila žena. Ne, točil to chlap!

00:19:04 Dobrý, dobrej chlap.
-Možná už se přeoperoval.

00:19:09 Vyloučit se to nedá.

00:19:11 Jsou umělci, kteří se o ty věci kolem nás, o tu společnost

00:19:17 zase tak moc nezajímají.

00:19:19 Jsou ponořeni v tom, co dělají, a nechávají ten svět společnosti

00:19:25 spíš stranou. Vy jste opačný případ, ne?

00:19:28 -Ta moje profese souvisí s tím, že se zajímám o stav světa.

00:19:36 Možná je to dané i tím, že když jsem začala dělat filmy,

00:19:39 tak to byla sociální témata.

00:19:42 Protože já jsem od dětství se nějak nemohla smířit

00:19:46 s nespravedlností, to ve mně bylo jak v koze. Mně to strašně vadilo,

00:19:51 tak jsem aspoň dělala ty filmy.

00:19:54 A pochopitelně se angažuji ve společnosti nebo občansky

00:19:58 a myslím si, že jediná možnost, jak změnit tento náš veřejný život,

00:20:05 je aktivita občanské společnosti.

00:20:10 Ona zdánlivě ničeho nedosáhne, ale člověk má bojovat

00:20:14 proti nespravedlnosti, i když ví, že prohraje.

00:20:17 A proto jsme dostali svobodu, abychom mohli být angažovaní.

00:20:22 A já teď nemyslím svobodu politickou,

00:20:26 já myslím svobodu od Boha, jako že jsme svobodné bytosti.

00:20:30 Jestliže souhlasíme s nějakým zločinem nebo s nespravedlností,

00:20:36 tak se na něm vlastně podílíme.

00:20:39 Já bych si třeba mohla říct, angažuji se těmi filmy,

00:20:43 ale já mám tu potřebu, abych řekla, tady to ne, tady to je lež,

00:20:49 tady to není správné.

00:20:54 A mám k tomu nějaké cesty, že se můžu takovýmhle způsobem

00:20:59 veřejně vyjádřit.

00:21:04 A moc si přeji, aby nás bylo víc.

00:21:07 A jsou lidé, kteří se angažují na vesnici, jenom třeba v malých

00:21:11 věcech, že se tam kácí stromořadí, že se tam chce udělat skládka,

00:21:16 nebo že starosta krade. To je strašně důležité.

00:21:20 Takže já věřím v občanskou společnost, a takoví lidé

00:21:25 jsou úplně jiní. Oni jinak vypadají. Oni mají jiné oči.

00:21:32 -Vím o vás, že jste velkou obdivovatelkou Boženy Němcové.

00:21:36 A byla jste také předsedkyní Společnosti Boženy Němcové.

00:21:40 Kdybyste o ní s ní mohla točit dokument, co by byla 1. otázka,

00:21:45 kterou byste jí položila?

00:21:55 -A já bych se zeptala:

00:21:58 Boženo, jaké je tvoje největší přání?

00:22:05 To je můj sen, takovej, který se nikdy nesplní.

00:22:09 Já totiž nemám vůbec sny.
-Ne?-Ne, mně stačí realita.

00:22:13 Realita je tak zajímavá.

00:22:15 -Já myslel, že se vám nic nezdá v noci?

00:22:18 -Málo se mi zdá.

00:22:19 Takže já ani o ničem nesním, nepředstavuji si,

00:22:22 že bych chtěla to nebo to.

00:22:24 Ale takový můj sen by byl, kdyby byl splnitelný,

00:22:28 abych byla současnicí Boženy Němcové, abychom se my spolu

00:22:33 mohly přátelit.

00:22:37 Protože to je žena, která dosud nebyla žádnou jinou

00:22:42 ženou překonaná.

00:22:46 Ani v 19., ani ve 20., ani ve 21. století.

00:22:49 Je to bytost, která v sobě nesla tolik věcí dohromady,

00:22:54 to znamená literární talent, geniální, tu krásu fyzickou,

00:22:59 to víme, samozřejmě.

00:23:01 Ale zároveň lásku mateřskou, strašně milovala svoje děti.

00:23:06 A zároveň to angažmá občanské a politické, že ona vlastně byla

00:23:10 politickou disidentkou.

00:23:12 Šla prostě až za konec svých sil.

00:23:15 Pro mě je to někdo, kdo je mým vzorem celoživotně.

00:23:20 A jsem hrozně šťastná, že jako Češka můžu takový vzor mít.

00:23:27 Vím taky o českých ženách, že tu Boženu Němcovou

00:23:31 přesně takto pojímají.

00:23:33 A ona taky pro nás může být takovým počátkem českého feminismu.

00:23:38 To vlastně byla emancipantka, feministka.

00:23:44 Já jsem si nedávno zase znovu četla BABIČKU a úplně jsem se mazlila

00:23:48 s každou větou. To je geniální kniha.

00:23:51 Já jsem strašně šťastná, že žiju v zemi a mluvím jazykem,

00:23:55 kterým mluvila a psala Božena Němcová.

00:24:00 -To mě překvapuje, že vy, která jste natočila film

00:24:04 O ČEM SNÍ ŽENY, a pak z toho byly ještě úspěšné knížky,

00:24:09 že nemáte sny?
-No, to je zvláštní.

00:24:15 -To je zvláštní. To je možná taky trošku znak toho,

00:24:19 že je člověk šťastný, když nemá žádné sny, ne?

00:24:22 -No, já když mám sny, tak nejsou třeba hezký. Nevím.

00:24:26 -To je ten horší případ.

00:24:29 -Já nevím, jestli jsem šťastná?

00:24:31 Já si myslím, že jsem šťastná, ale zároveň vím,

00:24:36 že jsem celoživotně taková ta smutná princezna.

00:24:40 Že vlastně pořád vím, že ten svět je, byl a bude nespravedlivej

00:24:49 a krutej, že spousta lidí umírá ve válkách, umírá hlady, ve vězení.

00:24:58 To je něco, co mi sedí v hlavě vzadu pořád, takže proto mám ráda

00:25:03 humor, ráda se směju, protože to tím přehlušuju.

00:25:11 -Tak za tu horší polovinu lidstva bych vám rád poděkoval,

00:25:15 že jste si rezervovala čas na tenhle pořad.

00:25:19 Bylo to moc příjemné vás tu mít, díky.

00:25:22 -Já vám taky děkuji.

00:25:24 -Dnes byla naším hostem paní OLGA SOMMEROVÁ.

00:25:29 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013