00:00:25Dobrý večer.

00:00:27Přijde blondýnka na plovárnu a povídá:

00:00:29Nesnáším vtipy o blondýnkách. A Eben povídá:

00:00:33Tak to musíte být paní OLGA SOMMEROVÁ,

00:00:36vynikající česká dokumentaristka, před kterou bych si vůbec žádný

00:00:41takový vtip netroufl říct. A paní Olga Sommerová povídá:

00:00:47-Ty vtipy o blondýnách totiž nejsou vtipy o ženách,

00:00:51které mají blond vlasy, to jsou vtipy o ženách.

00:00:55Dehonestující vtipy. A já myslím, že už se moc nevykládají.

00:00:59-Ale zrovna ve vaší profesi, tam si přece moc stěžovat nemůžete,

00:01:04tam je tak silná ženská liga - když vzpomenu Drahomíru Vihanovou

00:01:08nebo Helenku Třeštíkovou nebo vás, teď už vaši dceru,

00:01:12ta dokumentaristika, tam přece ženy mají velmi důstojné místo!

00:01:16-Já s vámi souhlasím. A taky vám řeknu proč.

00:01:19Protože v dokumentárním filmu nezískáte ani prachy ani slávu,

00:01:24takže kdo to má dělat? No ty blondýny, že jo.

00:01:29-A ještě ta trpělivost, tu chlapi taky nemají.

00:01:32Mně dokument vždycky připadá jako taková paličkovaná krajka,

00:01:36že sedíte a strašně dlouho něco pracně vyrábíte.

00:01:39A pak z toho je třeba 20minutový dokument.

00:01:42-Je pravda, že dokumentarismu se ujaly ženy na celém světě.

00:01:46Jednak z toho důvodu, co jsem říkala, zadruhé proto,

00:01:50že dokumentární film je méně náročný finančně, takže ty ženy,

00:01:55ty chudinky, ty se k tomu dostanou.

00:01:58Navíc ženy asi bývají trochu více empatické než muži, ne? -Asi jo.

00:02:03-Takže to je ovšem taky součást té profese.

00:02:08-Já se vám přiznám, že jste mi vždycky jako feministka přišla

00:02:12krajně podezřelá, protože jste byla příliš hezká.

00:02:16Feministky přece nejsou hezké.

00:02:18-No ale to je teda strašný předsudek, že ho slyším

00:02:22zrovna od vás, tak inteligentního člověka, vědoucího!

00:02:27Já nevím, proč se to pořád opakuje?

00:02:30Já jsem vždycky hrdě hlásila, že jsem feministka,

00:02:34že jsem na to hrdá, a někteří muži říkali, to nemyslíš vážně?

00:02:39Já to myslím naprosto vážně.

00:02:42Feminismus nebylo nic jiného než snaha o rovnost, volnost,

00:02:47bratrství, demokracii, svobodu.

00:02:50Na tom není přece ale vůbec nic špatného.

00:02:54-Ne. Ale taky se to lepší.

00:02:56-Lepší se to myslím v těch mezilidských vztazích,

00:03:00ale nelepší se to třeba ve veřejném životě, v politice.

00:03:07Těch žen je tam pořád hrozně málo.
-No ony přišly.-Prosím?

00:03:13-Že některé přišly.
-Přišly, ale to nic neznamená.

00:03:16-Ale moc neudělaly dojem.
-Neudělaly zrovna dojem.

00:03:19A to není dobré vysvědčení pro ženy a pro nás, které vykřikujeme,

00:03:24že by ženy měly vyjít do politiky, do veřejného života a muži,

00:03:28že by se měli vrátit do domácnosti, taky trošku k těm dětem,

00:03:31což dneska ti mladí kluci dělají.

00:03:33Takže princip spočívá v tom, že žena má jiné hodnoty než muž.

00:03:38To znamená, že i ve veřejném životě, třeba v parlamentu

00:03:41bude prosazovat jiné zájmy než muž. A my víme, že je nás 50:50.

00:03:46Nás je dokonce víc, takže my ženy jsme vlastně

00:03:50diskriminovaná většina. A to se v podstatě příliš nezměnilo.

00:03:57Jen si vzpomeňte, když před 2 roky premiér Nečas vyhlásil vládu,

00:04:01tam nebyla jediná žena. To bylo naprosto skandalosní, že?

00:04:07-Tak já nevím, já kdybych o nějakých...

00:04:10Tak ono jich v tom parlamentu pár dobrých je, ale ten příliv,

00:04:14třeba zrovna v jedné malé straně, tam jich přišlo hodně a...

00:04:20Abych tak řekl, nenadchly.
-Ne.-Ale opusťme tohle téma.

00:04:25Když s někým točíte, jak si získáváte jeho důvěru?

00:04:32-Takhle se mu dívám do očí.

00:04:34A ten člověk cítí, že mám opravdový zájem, že to není takový jako že...

00:04:39Ale to znamená, že tam je najednou okamžitě ten kontakt,

00:04:44ta důvěra je navázaná.

00:04:47A potom lidi dost rádi mluví o sobě, o svém životě

00:04:51a o svých problémech, protože jsou nevyslyšeni.

00:04:56Protože kdo naslouchá?

00:04:58Tak naslouchají psychologové, psychoterapeuti, psychiatři,

00:05:02faráři... Kdo ještě?
-To je tak všecko asi.

00:05:06-A dokumentaristi.
-Ano. Já si vzpomínám,

00:05:08že když jsme tady měli vašeho manžela Jana Špátu,

00:05:12tak jsme se na tohle téma bavili.

00:05:14A on říkal, že ten vztah se tam musí navázat,

00:05:18ale že si tvůrce, ten dokumentarista, musí hlídat

00:05:22určitou hranici, přes kterou by to nemělo přepadnout.

00:05:26Cítíte to stejně?

00:05:27-No, tak to byl Špáta. Já to mám jinak.

00:05:31Já vlastně se do každého svého hrdiny, když o něm točím film,

00:05:36zamiluju, a to přijde samo.

00:05:38Na toho člověka myslíte stále, lehaje, ať je to žena nebo muž,

00:05:43tak musí tam být taková ta zamilovanost.

00:05:46Je těžké, když člověk skončí, odejít a nic.

00:05:49Ale my bychom za sebou táhli takový zástup svých hrdinů,

00:05:54že by to bylo nesnesitelné.

00:05:58A já si táhnu za sebou ve svým životě pár hrdinů,

00:06:02s kterými jsem točila.

00:06:04Ale fakt je ten, že ta láska tam musí být.

00:06:07A myslím si - u mě to aspoň tak je, že je oboustranná. To je hezký, ne?

00:06:13-Je to hezké. A myslím si, že je to skoro jediný možný způsob,

00:06:17jak se to dá dělat dobře.

00:06:19Však vy si je takhle vybíráte.

00:06:21Asi byste netočila dokument o někom, koho zrovna moc nemusíte?

00:06:25-Ne, já bych nemohla točit o někom, koho si nevážím na příklad.

00:06:29A taky musím říct, že jsem natočila úplné minimum filmů o lidech

00:06:33takzvaně na okraji.

00:06:35Já jsem natočila dva filmy o Máně, zlodějce, natočila jsem ve věznici

00:06:41jeden film, a já už dneska bych to ani nechtěla dělat.

00:06:49Myslím si, že těch lidí, těch neznámých hrdinů,

00:06:54kteří nám můžou dávat sílu svým životem a příkladem, je dost,

00:06:59abychom se o nich dozvěděli.

00:07:01A taková ta éra 90. let, že najednou se vyvalily ty kaly

00:07:06zdola, to, co se nesmělo za bolševika, najednou se smělo.

00:07:10Takže teď o těch bezdomovcích, zlodějích a já nevím kom,

00:07:14tak to já už bych nechtěla dělat. Z tohohle důvodu.

00:07:22Nebo nemůžu točit film o někom, koho bych měla třeba zesměšnit

00:07:27nebo znemožnit. To prostě nejde.

00:07:29Tak takového člověka já si nevyberu.

00:07:31-Kolik času jste strávila s paní Věrou Čáslavskou

00:07:35při přípravě vašeho společného filmu?

00:07:37-My jsme spolu strávily...

00:07:39Dneska je to deset, jedenáct, dvanáct... Tři roky.

00:07:43Ale ne na filmu, ale byly to 3 roky intenzivního přátelství.

00:07:48A ten film jsme dělaly, když náhodou, když nás to napadlo,

00:07:54nebo jsme mohly. Mezi tím byly poměrně velké pauzy.

00:08:05A já jsem vlastně k tomu přistoupila s naprostým nadšením.

00:08:10Ze začátku jsem musela Věru trochu přemlouvat,

00:08:13protože ona zrovna vylezla z toho přítmí.

00:08:16Chtěla jsem představit i mladé generaci tuhle hrdinku

00:08:20našeho národa, protože jsem věděla, že její život je tak dramatický,

00:08:26dvojí vzestup, dvojí pád, to je pro dokumentární film

00:08:30ideální životní příběh.

00:08:33Protože dokumentární film podle mě musí být drama.

00:08:37-Vy jste zastáncem názoru, že dokumentarista

00:08:40se může zeptat na všechno.

00:08:42Je otázka, jestli se má zeptat na všechno?-Nemá.

00:08:46-Určitě tam bude nějaká mez, za kterou člověk už nechce jít.

00:08:50-Ale může. Já si proto ráda se svými hrdiny tykám,

00:08:53protože jsem potom mnohem svobodnější. Můžu být důvěrnější.

00:08:58Můžu si víc dovolit a můžu víc chtít.

00:09:01Takže jsem vždycky byla moc ráda, když mě třeba moje 80leté hrdinky,

00:09:06třeba politické vězeňkyně nebo umělkyně, nabídly tykání.

00:09:10Já jsem v tom potom mnohem svobodnější.

00:09:14Já nechci ze sebe dělat šlechetnou, která okamžitě získá důvěru

00:09:18a všichni ji mají rádi - no, ono to tak skoro je.

00:09:23Ale ten dokumentarista vlastně stojí sám tváří v tvář životu,

00:09:29který zobrazuje.

00:09:34Má tam ještě svého parťáka, kameramana a zvukaře,

00:09:38jinak je úplně sám a musí do toho jít.

00:09:41Přijde nemoc, začne sněžit, pršet, bouřka, slunce není...

00:09:48Prostě ty věci se nedají naplánovat.

00:09:52A to je dobré, že člověk musí být přizpůsobivý, rychlý, okamžitě.

00:09:58A to je dobré pro život.

00:10:00-Vy dáváte ty snímky těm lidem autorizovat?

00:10:03-Jednoznačně. Pokaždé.
-To asi každý nedělá?

00:10:07-Každý to asi nedělá, ale je to slušné.

00:10:10Já si nedovedu představit, že bych se někomu dala,

00:10:13a on by mi to potom nedal zautorizovat, pokud by to byla

00:10:17takováhle velká věc.

00:10:18Jediný člověk, kterému jsem nedala zautorizovat film, byla MÁŇA,

00:10:23když jsem o ní natočila ten první i ten druhý film.

00:10:26A to proto, že byla ve vězení, a nějak mě to nenapadlo.

00:10:29Máňa byla taková předvádějící se, že by jí vůbec nic tam nevadilo,

00:10:34s tím jsem počítala.

00:10:36-Teď, když to dáte k autorizaci a objekt toho snímku řekne,

00:10:41já tam tuhle scénu rozhodně nechci, a vy víte, že je to zrovna silná

00:10:47scéna, která by v tom filmu být měla, tak co se děje?

00:10:53-Přemlouvám.
-Přemlouváte.

00:10:55-Přemlouvám a vysvětluji a zdůvodňuji.

00:10:58A někdy něco dám pryč.

00:11:00Ale když je to silná scéna, která je důležitá, tak přemlouvám,

00:11:04hrozně přemlouvám, protože si přeju, aby tam zůstala.

00:11:08Ale obecně musím říct, že přemlouvání nemám ráda.

00:11:12Protože pak člověk vlastně nese zodpovědnost za to, že ten druhý

00:11:17člověk udělal něco proti své vůli a vlastně nebyl svobodný.

00:11:22Jinak to nemám ráda.

00:11:25-Vybaví se vám nějaká sekvence, kterou jste musela na přání vyndat

00:11:30a která vás mrzí?

00:11:31-Já si na žádnou takovou scénu nevzpomenu, protože já ty svoje

00:11:36děti, ty filmy, já je pouštím pryč. Ani si nepíšu bohužel deník.

00:11:41Jdu potom dál a už myslím jenom na to, co bude dál,

00:11:45takže já si fakt nevzpomínám.

00:11:47Ale vzpomínám si naopak, když já jsem byla předmětem natáčení.

00:11:52To byl film mojí dcery Olgy Špátové.

00:11:54Ona točila o nás dvou, jako o vztahu matka - dcera,

00:11:59film NECENZUROVANÉ ROZHOVORY.

00:12:01Střihali si to ve střižně, pozvali mě, když to bylo hotové.

00:12:05A tam byla taková scéna, jak já strašně řvu

00:12:08a jsem tam úplná fúrie.

00:12:10Prostě hrozná matka, zlá macecha, strašná. A já jsem řekla,

00:12:14tahle scéna jde ven.

00:12:16A oni řekli, nejde, jsou to "necenzurované rozhovory".

00:12:21Tak to tam zůstalo.

00:12:24-A nevzala jste ji nakonec na milost, když jste to viděla

00:12:28v tom celku?
-Tak jsem kapitulovala.

00:12:30Tak jsem říkala, chcete tam mít, je autorka,

00:12:33já mám pro to pochopení. Já taky nemám ráda,

00:12:36když mi někdo vyndává z filmu něco, co mám ráda.

00:12:39Člověk často musí oželet nejlepší scénu, kterou strašně miluje,

00:12:43ale která se do celého kontextu toho filmu nehodí.

00:12:46Najednou tam čouhá. A to je potom těžké.

00:12:49Nebo z důvodů časových řeknu střihačovi, pusť mi to ještě,

00:12:53ať se rozloučím. Tak se rozloučím, delete, a je to pryč.

00:12:57-To je smutné. Jste tvůrce, jste kreativní člověk,

00:13:00nestane se vám, že točíte dokument a řeknete si, tady by bylo dobrý,

00:13:06kdyby ten člověk řekl třeba to a to a hodilo by se to tam,

00:13:11ale není to jeho, je to vaše. Požádáte ho o to někdy?-Někdy jo.

00:13:17Ale ono to pak není autentický.

00:13:20-No právě, jestli pak nemáte ten provinilý pocit drobné fabulace?

00:13:25-Ne, člověk točí a najednou vidí, jak mu do tý pokladničky

00:13:29cinkají ty mince.

00:13:31A najednou je dlouho ticho, žádná mince necinkne.

00:13:34A to je velký štěstí, když to tam cinká, to si říkáte,

00:13:38ježiš, to je nádhera!

00:13:40No tak člověk by si přál, ale zase jsou ti hrdinové

00:13:45tak překvapiví, překvapující, že je to dobrodružství.

00:13:49Já obdivuji hrozně režiséry hraných filmů, a vůbec všechny,

00:13:54kteří dělají hraný film, protože mně to přijde hrozně

00:13:58náročný, tak obtížný, tak hrozně dlouho trvající,

00:14:02že to strašně obdivuji. Já sama bych to nikdy nedokázala.

00:14:08-Asi bychom měli zdůraznit, že ten obraz s těmi mincemi,

00:14:12že je to obraz kvality, aby si někdo nemyslel, že točíte

00:14:17a říkáte si, padají tam mince. Těch tam moc u dokumentu nespadne.

00:14:22Ale vy máte sice jakoby tu práci po té technické stránce

00:14:26proti hranému filmu jednodušší, ale zase ji máte těžší v tom,

00:14:31že teď, jak se netočí na film, tak odpadl pres toho materiálu.

00:14:36Uvažuji, jestli to na jedné straně není trošku škoda, že když člověk

00:14:41točil na film, že se musel daleko líp rozmyslet,

00:14:45co tam bude a co tam nebude.

00:14:47Kdežto když máte kazetu, kterou přemažete,

00:14:50tak že člověk točí a točí.

00:14:52-Já vám musím říct pravý opak.

00:14:55Já jsem 12 let točila na 35 mm krátký filmy pro kina,

00:15:00a to byly takový nervy!

00:15:02Protože toho materiálu bylo málo, to byl jen 3,5násobek,

00:15:06a nemohly tam být autentické věci, leccos se muselo aranžovat a tak.

00:15:11A když skončila ta doba, to přišlo s revolucí,

00:15:14že už nebudou ty filmy v kinech, tak já jsem strašně plakala.

00:15:19To jsem ještě stříhala na tom stole a tak.

00:15:22Najednou pak se objevilo video.

00:15:25Já jsem začala být šťastná, že už nemusím mít tenhle stres.

00:15:30A tím, jak jsem byla vycvičená z toho krátkého filmu a z té doby,

00:15:35že musím šetřit, tak jsem byla naučená neplýtvat,

00:15:39já jsem to nedělala donekonečna.

00:15:42Takže mně to nevadí, já jsem za to strašně vděčná.

00:15:46Myslím si, že pro dokumentaristy, pokud se nejedná o nějaký

00:15:51krásný obrazový film, a to už dneska stejně

00:15:54celuloid nebude, takže je to vlastně velké požehnání.

00:15:57-Ještě se vrátím k té otázce, měl jsem vlastně na mysli to,

00:16:01že vy to sice máte jednodušší, ale pak, při té současné

00:16:04technologii máte před sebou obrovský balík materiálu.

00:16:08A to si myslím, že taky chlap by na to neměl tu trpělivost

00:16:12se tím probírat. Baví vás to?

00:16:15-Mě to baví, protože já se umím rychle rozhodovat.

00:16:19Ale co je vlastně dokumentární film?

00:16:22Tam ten scénář málokdy může být.

00:16:25Tam může být taková představa, byť napsaná, ale člověk natočí to,

00:16:30s čím vůbec nepočítal, takže vlastně ten druhý scénář

00:16:34přichází ve střižně, respektive před ní.

00:16:38A já si myslím, že dokumentární film se musí budovat jako drama.

00:16:43Protože nemá ten scénář, příběh, tak se to musí vybudovat potom,

00:16:48aby to mělo pořád tah, aby se na to lidi dívali.

00:16:52Musí to být drama a musí to být taky emocionální drama.

00:16:56Tak to je můj přístup.

00:16:57Někdo má třeba jiný, ale já to mám takhle ráda.

00:17:01Udělat ten dramatický tvar z toho je to nejtěžší, co se studenti učí

00:17:06třeba na FAMU, to nejtěžší, k čemu se třeba teprve doberou.

00:17:11-Když se díváte na dokumenty jiných lidí, je něco,

00:17:15co vás spolehlivě nadzvedne, co nesnášíte v dokumentu?

00:17:19-Strašně ráda mám, když se mi ten film líbí,

00:17:22protože je to něco z mého oboru.

00:17:25A já jsem ráda, když se v tom mém oboru, který tak miluji,

00:17:28něco podaří.

00:17:30A pak vidím třeba film, vidím od prvních minut,

00:17:33že je to špatně.

00:17:35To je, jako když vám dají špatné jídlo.

00:17:39-Podle čeho poznáte, že je to špatně?

00:17:41-Po pěti minutách vím, jak to ten člověk uchopil,

00:17:45z čeho je to vytvořené. Já tím trpím.

00:17:48Říkám si, tady to mělo být takhle, takhle...

00:17:51To je taky ta moje profese ještě té pedagožky,

00:17:54to by mělo být takhle, proč to není takhle?

00:17:56Ale to není proto, že já mám nějaký svůj styl.

00:17:59To jde o to, že to prostě není dobrý výrobek.

00:18:02A může to být úplně jiný, tady můžou být koláče,

00:18:05tady může být chleba, tady může být štrůdl...

00:18:08Každý je jiný, ale je třeba, aby to bylo dobře upečené.

00:18:12Tak to já trpím, to je pravda.
-Ale svůj styl má každý.

00:18:16Poznala byste podle dokumentu, kdo to točil?

00:18:20-Poznám to někdy, každý nemusí mít svůj styl,

00:18:23protože pak jsou autoři bez stylu, ale ty nebudeme brát v potaz.

00:18:28Ale taky jsem se vždycky holedbala tím, že jsem říkala, že poznám,

00:18:33jestli to točila žena nebo muž.
-Jo?-Ano.

00:18:35-Podle čeho? Prostě ti mužský budou horší. To předpokládám.

00:18:39-Ne. Podle toho právě, jaké hodnoty se tam zdůrazňují, po čem se jde,

00:18:46jaké je téma toho filmu.

00:18:48Jednou jsem viděla takový krásný film o Američance, která se stará

00:18:53asi o 15 těžce postižených dětí, a říkala jsem si,

00:18:58tohle určitě točila žena. Ne, točil to chlap!

00:19:04Dobrý, dobrej chlap.
-Možná už se přeoperoval.

00:19:09Vyloučit se to nedá.

00:19:11Jsou umělci, kteří se o ty věci kolem nás, o tu společnost

00:19:17zase tak moc nezajímají.

00:19:19Jsou ponořeni v tom, co dělají, a nechávají ten svět společnosti

00:19:25spíš stranou. Vy jste opačný případ, ne?

00:19:28-Ta moje profese souvisí s tím, že se zajímám o stav světa.

00:19:36Možná je to dané i tím, že když jsem začala dělat filmy,

00:19:39tak to byla sociální témata.

00:19:42Protože já jsem od dětství se nějak nemohla smířit

00:19:46s nespravedlností, to ve mně bylo jak v koze. Mně to strašně vadilo,

00:19:51tak jsem aspoň dělala ty filmy.

00:19:54A pochopitelně se angažuji ve společnosti nebo občansky

00:19:58a myslím si, že jediná možnost, jak změnit tento náš veřejný život,

00:20:05je aktivita občanské společnosti.

00:20:10Ona zdánlivě ničeho nedosáhne, ale člověk má bojovat

00:20:14proti nespravedlnosti, i když ví, že prohraje.

00:20:17A proto jsme dostali svobodu, abychom mohli být angažovaní.

00:20:22A já teď nemyslím svobodu politickou,

00:20:26já myslím svobodu od Boha, jako že jsme svobodné bytosti.

00:20:30Jestliže souhlasíme s nějakým zločinem nebo s nespravedlností,

00:20:36tak se na něm vlastně podílíme.

00:20:39Já bych si třeba mohla říct, angažuji se těmi filmy,

00:20:43ale já mám tu potřebu, abych řekla, tady to ne, tady to je lež,

00:20:49tady to není správné.

00:20:54A mám k tomu nějaké cesty, že se můžu takovýmhle způsobem

00:20:59veřejně vyjádřit.

00:21:04A moc si přeji, aby nás bylo víc.

00:21:07A jsou lidé, kteří se angažují na vesnici, jenom třeba v malých

00:21:11věcech, že se tam kácí stromořadí, že se tam chce udělat skládka,

00:21:16nebo že starosta krade. To je strašně důležité.

00:21:20Takže já věřím v občanskou společnost, a takoví lidé

00:21:25jsou úplně jiní. Oni jinak vypadají. Oni mají jiné oči.

00:21:32-Vím o vás, že jste velkou obdivovatelkou Boženy Němcové.

00:21:36A byla jste také předsedkyní Společnosti Boženy Němcové.

00:21:40Kdybyste o ní s ní mohla točit dokument, co by byla 1. otázka,

00:21:45kterou byste jí položila?

00:21:55-A já bych se zeptala:

00:21:58Boženo, jaké je tvoje největší přání?

00:22:05To je můj sen, takovej, který se nikdy nesplní.

00:22:09Já totiž nemám vůbec sny.
-Ne?-Ne, mně stačí realita.

00:22:13Realita je tak zajímavá.

00:22:15-Já myslel, že se vám nic nezdá v noci?

00:22:18-Málo se mi zdá.

00:22:19Takže já ani o ničem nesním, nepředstavuji si,

00:22:22že bych chtěla to nebo to.

00:22:24Ale takový můj sen by byl, kdyby byl splnitelný,

00:22:28abych byla současnicí Boženy Němcové, abychom se my spolu

00:22:33mohly přátelit.

00:22:37Protože to je žena, která dosud nebyla žádnou jinou

00:22:42ženou překonaná.

00:22:46Ani v 19., ani ve 20., ani ve 21. století.

00:22:49Je to bytost, která v sobě nesla tolik věcí dohromady,

00:22:54to znamená literární talent, geniální, tu krásu fyzickou,

00:22:59to víme, samozřejmě.

00:23:01Ale zároveň lásku mateřskou, strašně milovala svoje děti.

00:23:06A zároveň to angažmá občanské a politické, že ona vlastně byla

00:23:10politickou disidentkou.

00:23:12Šla prostě až za konec svých sil.

00:23:15Pro mě je to někdo, kdo je mým vzorem celoživotně.

00:23:20A jsem hrozně šťastná, že jako Češka můžu takový vzor mít.

00:23:27Vím taky o českých ženách, že tu Boženu Němcovou

00:23:31přesně takto pojímají.

00:23:33A ona taky pro nás může být takovým počátkem českého feminismu.

00:23:38To vlastně byla emancipantka, feministka.

00:23:44Já jsem si nedávno zase znovu četla BABIČKU a úplně jsem se mazlila

00:23:48s každou větou. To je geniální kniha.

00:23:51Já jsem strašně šťastná, že žiju v zemi a mluvím jazykem,

00:23:55kterým mluvila a psala Božena Němcová.

00:24:00-To mě překvapuje, že vy, která jste natočila film

00:24:04O ČEM SNÍ ŽENY, a pak z toho byly ještě úspěšné knížky,

00:24:09že nemáte sny?
-No, to je zvláštní.

00:24:15-To je zvláštní. To je možná taky trošku znak toho,

00:24:19že je člověk šťastný, když nemá žádné sny, ne?

00:24:22-No, já když mám sny, tak nejsou třeba hezký. Nevím.

00:24:26-To je ten horší případ.

00:24:29-Já nevím, jestli jsem šťastná?

00:24:31Já si myslím, že jsem šťastná, ale zároveň vím,

00:24:36že jsem celoživotně taková ta smutná princezna.

00:24:40Že vlastně pořád vím, že ten svět je, byl a bude nespravedlivej

00:24:49a krutej, že spousta lidí umírá ve válkách, umírá hlady, ve vězení.

00:24:58To je něco, co mi sedí v hlavě vzadu pořád, takže proto mám ráda

00:25:03humor, ráda se směju, protože to tím přehlušuju.

00:25:11-Tak za tu horší polovinu lidstva bych vám rád poděkoval,

00:25:15že jste si rezervovala čas na tenhle pořad.

00:25:19Bylo to moc příjemné vás tu mít, díky.

00:25:22-Já vám taky děkuji.

00:25:24-Dnes byla naším hostem paní OLGA SOMMEROVÁ.

00:25:29SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2013