Eddie Vedder – Water on the Road
Už je to více než pětadvacet let, kdy poprvé zpíval před publikem v klubu. Vlastně to bylo trochu k pousmání. Ten dlouhovlasý kluk ve flanelové košili lítal po pódiu, jako stižený tarantismem, ale tak se styděl, že zpíval otočený k davu zády. Do mikrofonu vykřičel svoje pocity…. a jeho vrstevníci mu rozuměli. Vousatá historka, jelikož Eddie Vedder a „jeho“ Pearl Jam jsou už dávno stadionovou kapelou. Jedno z nejpopulárnějších uskupení přeživších z devadesátých let. Ovinuti zvláštní gloriolou poctivých a k fanouškům naprosto férových muzikantů. Doposud vydali deset studiových alb, šest živáků a sedm kompilací. Jejich frontman Eddie Vedder dvě sólovky – Into the Wild a Ukulele songs.
Především Into the Wild má zajímavý podtext. Vedder skládal na základě hrubého střihu stejnojmenného film. Jde tedy o soundtrack. Eddie Vedder se psaní na zakázku zhostil znamenitě. Už během skládání si pochvaloval svobodu i důvěru od režiséra /Sean Penn/ a prý se dokázal absolutně vcítit do prožitků Chrise McCandlesse. Kdo byl Chris McCandless? Skutečná postava. Mladý muž, výborný student, který ukázal prostředník pohodlnému životu a stal se tulákem. V divočině, konkrétně na Aljašce, vyčerpaný a hladový zahynul.
Eddie Vedder hned v úvodu koncertu na mladého dobrodruha zavzpomíná. Jak jinak si vysvětlit poznámku: “Tohle není můj sólový experiment, spíš modlitba“
Vedderovo koncertování je pohlazením po duši. S Pearl Jam, soudě podle posledního alba Lightning Bolt, si dokáže pořád vykasat rukávy, ale ve svých soukromých projektech mění rockovou energii v melancholii folk-rockových balad. Opravdu znamenitý koncert.
