Tomáš Hanák: Roli umírajícího krále jsem přijal zvesela. Není nadto být připraven na skutečný život!

Nepočítáme-li seriál Špačkovi v síti času, je Láska na vlásku první pohádka, ve které hrajete. Čím si vysvětlujete, že se Vám vyhnuly role princů a do pohádkového světa jste vstoupil rovnou jako král?

V nějaké pohádce jsem kdysi prince hrál, někdy koncem minulého tisíciletí, název už si ale nevybavím. Tvář jsem míval spanilou, bezpochyby, ale měl jsem prý v té době, alespoň se to říká, „velkej zadek“, takže bych v záběru z boku nevypadal dobře. Roli krále, navíc umírajícího, jsem přijal zvesela – není nad to, být připraven na skutečný život!

Pohádkoví králové bývají několika typů: od komicky zbrklých figur až po mocichtivé bojovníky. Jaký je ten Váš?

Komického, roztomile senilního krále jsem se bál, opravdu – kolik už jich jen bylo! Ale Mária chtěla mít krále omletého, unaveného vládnutím, administrativou, pletichami, nebezpečím pro jeho království, s trochu zanedbaným vztahem k synovi. Tenhle přístup mě vážně mile překvapil – stejně jako cílevědomost a profesionalita režisérky i štábu.

Láska na vlásku vznikla v mezinárodní československé koprodukci. Jak se herci hraje v jiném jazyce? Bylo to pro Vás obtížné?

Narodil jsem se v Kremnici, takže slovenštinu i Slovensko mám namouduši rád. A sám jsem pokaždé zaskočen, jak rychle se dokážu přeorientovat na svůj rodný jazyk, kterým ale nemluvím od svých pěti let. Stačí mi pár dňov, skôr hodín a predavačka vo fastfoodu nepozná, že som cudzinec. Áno, hej, som pyšný, že som slovenskú verziu postsynchronoval vlastnoručne – vlastne vlastnoústne.

Věříte ve šťastné konce?

Co mám říct? Jsem založením skeptik, ale ne takový, abych po špatných koncích toužil. A když jde o život – jelikož medicína ještě nevyvinula pilulky na život věčný, považuji smrt, za normálních okolností, za velice šťastný konec všeho.

Jak trávíte Vánoce? Díváte se na televizi?

V nejužším rodinném kruhu. Na Štědrý večer bývám velice šťastný, protože předvánoční běs je už minulostí. Na televizi se moc nedíváme, má žena je zábavnější než celý rejstřík komiků.

Co byste popřál divákům České televize k letošním Vánocům?

Nekoukejte na televizi příliš často. A když už, tak ať vám Česká televize slouží k rozšíření obzorů, ať vám neumožní během vysílání usnout. Ale hlavně ať pod stromečkem najdete všechny své blízké živé a zdravé!